Augusto Pinochet zemřel v neděli 10.12.2006 ve věku 91 let – více než 18 let poté, co souhlasil s lidovým hlasováním, které ho v roce 1988 odstavilo od moci. O Pinochetovi se obvykle mluví hlavně v souvislosti se ztrátou svobod během jeho 17leté vojenské diktatury. Skutečnost je ale komplikovanější. Ačkoliv se Pinochet stal pro mezinárodní levici ďábelským symbolem, byl výrazně komplexnější postavou a nedá se mu porozumět mimo kontext studené války. Pinochet se zmocnil vlády v roce 1973, ale posléze vytvořil systém, ve kterém demokratické instituce mohly nakonec převážit. Je odpovědný za smrt a mučení svých odpůrců. Ale kdyby Salvador Allene uspěl ve svém cíli vytvořit z Chile další Kubu, zemřelo by mnohem více lidí.

V pozdějších letech Pinochetova života se zjistilo, že pravděpodobně na svá osobní konta převedl miliony dolarů. Ale zároveň podporoval tržní reformy, které z Chile udělaly prosperující zemi, které závidí její sousedé. A konečně, jeho dědictvím je i to, že Chile je dnes demokratickou zemí, že skutečně patří chilskému lidu. V příkrém kontrastu k pěti desetiletím osobní vlády Fidela Castra na Kubě.

Pinochet je důkazem pravdivosti teze Jane Kirkpatrickové o rozdělení na totalitní a autoritativní režimy. Rozdělení, ve kterém ty druhé režimy (autoritativní) mají mnohem větší šanci postupně se přeměnit ve svobodnější a svobodnější. Pro demokraty na celém světě by měl být obdiv mezinárodní levice k Fidelu Castrovi důvodem k zamyšlení. Populární představa, že Spojené státy připravily Pinochetův puč a přehlížely mučení Pinochetových odpůrců, také neobstojí před historickým bádáním. Především ale nelze pochopit Pinochetovo chování bez toho, abychom se podívali na chování Allendeho vlády.

V přímém protikladu s obvyklou mytologií, nebyl Allende v Chile populární postavou. Ve volbách v roce 1970 získal jen 36 procent hlasů. K prezidentskému křeslu ho nakonec musel protlačit parlament. A to až poté, co křesťanským demokratům slíbil dodržovat vládu práva a nebude měnit společenský systém v zemi. Jakmile se ale dostal do úřadu, zahájil rychlý posun do leva.

Výhružky, že uvězní opoziční novináře mu v roce 1972 vynesly odsouzení Ibero-Amerického svazu novinářů i Mezinárodního svazu novinářů. Nedostatek základního zboží a inflace dovedla do ulic chilské hospodyňky s (prázdnými) hrnci a pánvemi. V prvních dnech roku 1973 zavedl Allene přídělový systém. V březnu ještě více zrychlil tempo znárodňování. V květnu 14 členů Nejvyššího soudu odsoudilo „otevřené a svéhlavé opovrhování soudními rozhodnutími ze strany vlády, což hrozí bezprostředním kolapsem legálního právního státu.“ Během roku 1973 eskalovalo pouliční násilí. V září přišel puč.

Oficiální počet mrtvých během Pinochetovy diktatury je 3 197. Z toho 2 796 z nich zemřelo během prvních dvou týdnů bojů mezi armádou a Allendeho milicemi. Zbytek zahynul během následujících 17ti let. Pinochetova diktatura byla plná bezpráví. Občanské svobody byly ztraceny, oponenti režimu byli mučeni. Ale postupně došlo k navrácení soukromého majetku , k vládě práva a volnější ekonomice a vracely se demokratické instituce. Ekonomická krize roku 1982 pak vedla k ještě větší ekonomické liberalizaci.

Není žádného sporu o tom, že pro lidi z mnoha národů byly časy studené války temnými časy. Stejně jako Franco ve Španělsku, i Pinochet byl autoritativním vládcem, který oponoval komunismus a vytvořil základy pro postupnou demokratickou transformaci. To, co máme dnes, je Chile – země s nejzdravější ekonomikou v Latinské Americe, země se svobodným tiskem a standardním politickým systémem, který nakonec umožnil socialistům dostat se k moci.