Vítězové: ODS, ČSSD, Poražení: KDU-ČSL, KSČM, Nerozhodně: SZ
ODS zvítězila ze dvou hlavních důvodů. (1) Byla – oprávněně – vnímána jako hlavní ochranný val, který zabrání nástupu KSČSSD; jako hlavní a vlastně jediná efektivní překážka nástupu (ať již přímého či nepřímého) komunistů k moci poprvé od r. 1989. (2) Osoba jejího tolik podceňovaného lídra Topolánka se ukázala jako výhoda. Topolánek získal pro ODS více hlasů a lepší výsledek než kdykoli předtím tolik uctívaný Václav Klaus. Klaus jakožto kontroverzní osobnost vyvolával nadšení a věrnost mnohých stoupenců, ale zároveň mnohé potenciální voliče či spojence odpuzoval. Pravdu měli tedy ti, kdo ke konci předsednictví Klause v ODS tvrdili, že je pro stranu jako lídr spíše břemenem než přínosem. (To nic nemění na tom, že je nyní velmi dobrým prezidentem; tento autor byl vždy velmi kritický vůči Václavu Klausovi, a kritický k němu i jako k prezidentovi v prvních dvou letech jeho působení v úřadu; za poslední rok se však Václav Klaus podle mě projevoval jako velmi dobrý, důstojný, rozumný a rozvážný prezident, který je na nejlepší cestě stát se prezidentem velkým).
Mirek Topolánek není natolik charismatickou, ale ani kontroversní osobou. Je však přijatelný pro téměř každého na občanské či obecně pravici. Nevyvolává sice takové nadšení jako Václav Klaus u jedněch, ale ani takový odpor u druhých. Jako ideální lídr je volbou č. 1 jen u nemnohých, ale jako volba č. 2 je přijatelný pro naprostou většinu lidí napravo od středu. Proto pro svou stranu získal rekordní výsledek. Mnozí bývalí pravicoví voliči ODA a US, kteří by nikdy nehlasovali pro ODS Václava Klause, nyní volili ODS Mirka Topolánka.
Úspěch ČSSD je rovněž unikátní, i když na první místo nestačil. A největší zásluhu má na něm Jiří Paroubek – socialisté by mu měli líbat nohy, zachránil jim stranu před kolapsem. Na jeho vítězství měla velký podíl jeho drsná, dryáčnická, proti ODS vedená negativní kampaň; a jak víme ze Západu, negativní kampaň prostě funguje. Ale ještě větší zásluhu na velkém úspěchu socialistů měl ten fakt, že mnozí voliči stojící na pomezí KSČM a ČSSD, kteří v roce 2002 volili KSČM (Špidla byl pro ně málo levicový, málo razantní, málo dryáčnický), nyní volili stranu Jiřího Paroubka. Odhadli ho – správně, jak se ukázalo v sobotu večer po jeho Projevu s velkým „P“- jako nové numero uno českého komunismu, jako skutečného dědice Klementa Gottwalda. Ústy Paroubka v jeho Projevu mluvil duch starého Klémy a nejeden soudruh si řekl: hezky jim to nandal, soudružsky, od srdce, po stalinsku… Jak za starých časů…
Kdysi funkci dědice Klémy Gottwalda zastával Grebeníček, ale Vojtěch Filip nemá vůči Paroubkovi šanci. Za Grebeníčka byla KSČM stranou protirežimní a proti-systémovou, Filip z ní chce učinit levý okraj našeho systému. Tento maličký krůček je však pro mnohé soudruhy příliš, a tak když měli na výběr mezi Filipem a Paroubkem, zvolili si tu „opravdovou“ věc.
To byla hlavní příčina neúspěchu KSČM ve volbách 2006 ve srovnání s úspěchem ve volbách 2002. Zajisté, svou roli sehrála i větší volební účast, jež rozředila monolitní komunistický hlas.
A podobná je i příčina volebního neúspěchu KDU-ČSL. Obecně letos totiž vyhrály ty strany, které akcentovaly to, co je pro ně specifické; prohrály ty, jež svá specifika potlačily. ODS akcentovala nízké daně, kapitalismus, podnikání a svobodný trh – a uspěla. Sociální demokracie akcentovala rovnostářství, státní paternalismus, pečovatelský stát a třídní závist – a uspěla. KSČM potlačila svůj gottwaldovský bolševismus z dob Grebeníčka – a neuspěla. KDU-ČSL potlačila svůj křesťanský charakter a hodnotový konservatismus – a neuspěla. Jasné, nezředěné, zářící barvy slavily a slaví úspěch větší, než vybledlé tóny pastelové.
Kdyby KDU-ČSL akcentovala hodnotový konservatismus, neztratila by mnohé voliče, kteří buď zůstali sedět doma, anebo volili Železného či jiné straničky krajní pravice. Snaha „otevřít se“, rozředit svou identitu, oslabit to, co je na straně unikátní a specifické, tj. křesťanství, k ničemu nevedla. Koho získá KDU-ČSL v ČR tím, že bude v hodnotových otázkách liberálnější, když zde máme (pokud jde o hodnoty) jednu stranu umírněně liberální (ODS), jednu radikálně liberální (ČSSD) a jednu extrémně ultra-liberální (SZ)? A pokud jde o ekonomické otázky, KDU-ČSL rovněž nikdy „nepřesociální“ ČSSD (jaký smysl má, aby v pravicové, ekonomicky liberální Praze přišla pražská KDU se socialistickým programem 50+ ?) a „nepřeliberální“ ODS. Je jen jedno specifikum, na kterém může a má KDU-ČSL trvat: hodnotový konservatismus. A pro něj je logickým spojencem ODS, neboť ekonomický liberalismus ODS není hodnotovému konservatismu hrozbou, zatímco hodnotový radikální liberalismus ČSSD hrozbou je.
Pokud KDU-ČSL šla doleva jak v hodnotových otázkách, tak i svým spojenectvím s ČSSD – zvláště na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde náměstek z KDU tvořil štafáž radikálním socialistickým feministkám – pak ji to poškodilo. Lze to ukázat na příkladu hlavního bodu kampaně pražského lídra: bylo jim zavedení kvót pro ženy zákonem hned po volbách (ani to ale lidovce v Praze nezachránilo od volební blamáže). Mezi voliči KDU-ČSL je diskrepance mezi muži a ženami v neprospěch mužů. KDU letos žádné nové ženy nezískala. Nelze však vyloučit, že odradila mnohé konzervativní muže.
A v neposlední řadě vedlejší příčinou neúspěchu KDU-ČSL (kromě té hlavní, ústupu doleva od hodnotového konservativismu) byla naprosto nevhodná volba ministerstev ve volebním období 2002-06. Mít jedno z prestižních ministerstev – finance, zahraničí, vnitro, obrana – je v pořádku, ale jak a v čem odpovídají lidovecké identitě ministerstva dopravy a životního prostředí? Co specificky křesťanského či konzervativního tam oni ministři za KDU-ČSL udělali – něco, co by neudělal kdejaký průměrný úředník? Odpovědí je: nic.
Pro KDU-ČSL dává smysl – kromě jednoho z oněch čtyř prestižních ministerstev – uvažovat především o ministerstvech dvou: v první řadě o Ministerstvu práce a sociálních věcí, pod které spadá rodinná politika (tam by ale lidovec nesměl kolaborovat s radikálními socialistickými feministkami); a potom ministerstvu zemědělství, jež se týká – geograficky i sociálně – lidovecké základny.
Výsledek Strany zelených je nerozhodný: úspěchem je, že se strana vůbec poprvé do Sněmovny dostala; neúspěchem je, že získala méně hlasů, než ji přisuzovaly průzkumy, a především, že v důsledku našeho volebního systému získala méně než polovinu procent mandátů oproti získanému procentu hlasů:
ODS získala 35,3 % hlasů, ale 40,5 % mandátů(81)
ČSSD získala 32,3 % hlasů, ale 37 % mandátů (74)
KSČM získala 12,9 % hlasů, a i 13% mandátů (26)
KDU-ČSL získala 7,2 % hlasů, ale 6,5 % mandátů (13)
Zelení získali 6,3 % hlasů, ale jen 3% mandátů (6)
Takže: střed a pravice získaly téměř 49% hlasů, ale „jen“ 50% mandátů (100)
Zatímco: levice získala jen (málo nad) 45% hlasů, ale až 50% mandátů (100)!
Na našem volebním systému do Poslanecké sněmovny tak letos jednoznačně vydělala levice.
Z toho plyne, že pro pravici byli a jsou nevětším „kazisvětem“ SNK-ED pánů Zielence a Kasla, kteří obdrželi 2 % hlasů, což je málo na to, aby se dostali do Sněmovny a přispěli k její pravicové většině, ale dost na to, aby získali štědrý volební příspěvek ze státní kasy, který jím umožní přežívat a mařit tak mnohé hlasy středu a pravice i nadále. Kdyby před volbami buď naznačili, že jejich voliči mají volit jednu či vícero ze stran ODS, KDU-ČSL či SZ, čímž by se nyní ve Sněmovně vytvořila středo-pravá většina; anebo měli dostatek „dobrého vkusu“ a „slušnosti“ provést sebe-destrukci po vzoru (Nové?) US anebo Železného, čímž by nedostali žádný volební příspěvek a zanikli, situace by byla pro příště jiná. Jo, ale když ty 2 % hlasů tak pohodlně stačí na příspěvek, z něhož lze příští čtyři roky pohodlně žít…
Roman Joch, 5. června 2006.
Pan Joch se podle mého náhledu plete v jedné věci, zařazuje KSČM do levé části spektra. Proč to pokládám za chybu?
Pro život potřebujeme i s našimi slepicemi, kočkami, papoušky a tulipány světlo. Světlo z viditelného oboru. Vlny, které přijdou ze sekce UV, jsou vlny smrtící. Politickým jazykem řečeno, komunistická strana je strana extremistická, strana protisystémová, strana život smrtící.
Proto ji nelze v tomto smyslu klasifikovat jako levicovou, jelikož levice nezabíjí. Řekněme, že ubíjí, ale smrt z toho není.
)
Protisystémová strana není strana politická, je to strana diktátorská, zlodějská a vražedná. Tudíž s ní nelze kalkulovat.
Tom
P.S.: Nepochybuji, že to pochopíte jako nadsázku. Tedy… Nadsázku do jisté míry.
ODS konzervativni stranou neni, staci se podivat jak poslanci hlasovali co se potratu a registrovaneho partnerstvi tyce (poprve, po druhe meli strach od tatky Klause
, ze je tam tech par (na prstech mozna jedne ruky spocitatelnych) poslancu ktere maji konzervativni nazory jeste nedela tuto pravicove populistickou stranu konzervativni. A to si dovolim tvrdit jako clovek ktere ma pravicove mysleni a je konzervativec. Myslim ze nejlepe o tom referuje jedno z poslednich cisel Katolickeho tydeniku, kde je velice dobre videt kolik poslancu z jakych stran pro tyto zakony hlasovalo.
Kampan byla sprosta na obou stranach, obvineni o pedofilii neni skutecne na urovni, podobne jako ODS minus ci nektere celkem drsne predvolebni spoty o KSCSSD. Pokud si dobre vzpominam, prvni kdo prolomil ledy byl nynejsi pan prezident, ktery nebyt hlasu komunistu, by se prezidentem nikdy nestal.
Chran nas Pan Buh pred politiky ze stran jako jsou ODS a CSSD.
ČSSD je liberální? – Zalezi, z ktorej strany sa pozeras. Pan Joch je KONZERVATIVEC. A Konz. maju specialne chapanie pojmu LIBERAL: Pre konzervativcov na Slovensku je LIBERAL horsi ako komunista. (a na oplatku – pre pravicovycj liberalov je konzervativec casto horsi ako komunista.).
Liberalizmus podla Ludwiga von Misese je o SLOBODE. A konzervativci neradi nachavaju ludom slobodu.
Ja to chapen (zjednodusene) takto >
Socialisti mi beru peniaze , konzervativci mi beru polovicu penazi a polovicu slobôd.
Nevim jak na toto autor přišel, ale mě se jeví ČSSD jako téměř všechno jen ne radikálně liberální strana(viz. Zíkoník práce, neziskové nemocnice, a téměr vsechny zákony přijaté v posledním roce). Stejně tak u SZ. Ohromné množství ekologických “reforem” jde zcela proti ideám liberalismu. Doporučuji autorovi přečíst knihu “Liberalimus” od Ludwiga von Misese
„ … neboť ekonomický liberalismus ODS není hodnotovému konservatismu hrozbou, zatímco hodnotový radikální liberalismus ČSSD hrozbou je.“
- Zavazna myslienka !
Priklad zo slovenska :
Konzervativna KDH ziada ZVYSIT mieru prerozdelovania od bezdetnych ludi k viacdetnym rodinam.
Otazka : Je to “hodnotovy” alebo “ekonomicky” navrh ???
A je to KONZERVATIVNY navrh ??? Je NASILNE prerozdelovanie KONZERVATIVNA agenda ? Alebo SOCIALISTICKA ?
V SR hovoria konzervativci o hodnotach, ale stale pritom myslia na (cudzie) peniaze.
“…hodnotový radikální liberalismus ČSSD ”
- a toto je co ? Slobodu rozdavat, peniaze ZOBRAT . Ale je to SLOBODA, ak mi vezmu PENIAZE ?
“…hodnotový konservatismus ”
- a co je toto ??? Peniaze mi nevezmu, ale SLOBODU vezmu ??? Naco su mi peniaze bez slobody ???
A co tak ponechat ludom PENIAZE aj SLOBODU ??? Je to prilis vela ???
Ale to by asi nesmela existovat STATNA moc.
Buď máme většinový systém, který bude implikovat pouze dvě strany, nebo mánme poměrný systém, který implikuje více stran. Zlobit se za to na SNK ED, že vůbec kandidují je naivní. Pokud bychom nekandidovali, nebudeme existovat. Za to, že ODS a pravice nemá většinu nemůže SNK ED, ale reforma volebního systému z doby opoziční smlouvy. Vymlouvat se na 2 % SNK ED je stejně naivní a hloupé jako vymlouvat se na to, že existuje ČSSD. Kdyby nekandidovala ČSSD, měla by ODS také více hlasů a více mandátů. SNK ED je programovým partnerem liberální pravice a pokud bude mít ODS zájem, není žádný důvod odmítat spolupráci. Pokud si ODS myslí, že vyluxuje pravici, je to její volba. Stále však budou existovat voliči, kteří by volili pravici, ale z racionálních nebo i zcela iracionálních důvodů jim některý kandidát v ODS vadí a hledají alternativu. Dříve ji hledali v ODA, později v US-DEU a levicově populističtí Zelení to asi nebudou. Myslím, že zrušení kamionové dopravy jako téma není ODS blízké.
Poznámka ke KDU-ČSL: Lidovci jsou strana, která tratí při vyšší volební účasti. Jejími nejčastějšími voliči jsou ženy v důchodovém věku. Základna jejich příznivců tudíž stejně jako v případě KSČM pomalu vymírá. Navíc není schopná přítáhnout úplně nové voliče a to možná i právě kvůli mnohými členy presentovanému konservatismu nebojím se říci místy až xenofobii. Pravicově zaměření pak raději volí ODS, která konservativní proud obsahuje po jejím sloučení s KDS v r. 1996 také. To, že ODS vzala mnoho hlasů lidovcům v těchto volbách připustil i Topolánek, neboť bylo pro odpůrce levice, která už jako celek začíná povážlivě rudnout, větší jistotou právě zvolení oné silnější pravicové strany jako hráze proti levici.
Nelze opomenout ani to, že každá strana se diskredituje svou účastí na vládě, že lidovečtí ministři nebyli příliš úspěšní ve svých funkcích. Navíc v minulých volbách byl jejich úspěch dán do značné míry existencí opoziční smlouvy, proti níž tvořili jako součást Koalice v podstatě jedinou skutečnou opozici.
Domnívám se, že důvodů neúspěchů KDU-ČSL bylo mnohem více nežli nějaký odsun od konservatismu, kterého se ve skutečnosti vůbec nevzdali. Pouze začali akcentovat i jiné otázky – a to hlavně nutné otázky ekonomických a sociálních reforem. Nelze také opomenout, že ti nejvíce konservativní poslanci jako třeby Karas, zvoleni nebyli. To by pak teorii pana Jocha poněkud narušilo. Jinak jeho poznámky k těmto volbám považuji za přínosné.
Tohle byl docela povedený a trefný rozbor příčin úspěchů a neúspěchů stran ve volbách. Ale mohl jste si odpustit zmínky o “mýtických“ radikálních socialistických feministkách, protože ty právě srazili úroveň článku hodně dolů a Vás odhalily jako ideologizujícího paranoika.
Naopak co se Vám povedlo byl rozbor propadu lidovců, a z čistě pragmatického hlediska by asi doopravdy měli hledat voliče ve vodách extrémních pravičáků (národní strana aspol.), jak Vy doporučujete.
Mimochodem pane Jochu mohl bych se Vás zeptat na to jaký máte vztah k webům eurabia a eportal. Ona ta paranoia může být nakažlivá, tak by mě zajímalo čeho se mám vyvarovat abych se taky někde nenakazil.
No nevím, jestli na příspěvku na volební náklady ED zbohatnou. 100Kč x 111 724 hlasů je 11 milionů korun. Na 4 roky pohodlného žití (a to nepočítám s tim, že musí zaplatit za kampaň) mi to nejpřijde až tak moc a pochybuju, že to dělají kvůli tomu. Ale možná se pletu.
Ekonomický liberalismus přináší možnost volby. Tato možnost volby (neboli svoboda v rozhodování) se samozřejmě nemůže dlouhodobě omezit na ekonomické otázky. V evropském integračním procesu se tomu (ovšem v jiných souvislostech) říká spillover – začne to u ekonomiky, ale u ní rozhodně nezůstane.
Ale je to koneckonců logické. Dnes by nikdo nežil tak jako před dvěma tisíci lety – bez vodovodu, elektřiny, plynu, auta. Stejně tak by ale dnes už asi nikdo nevlastnil (neobchodoval s) otroky, nekamenoval homosexuály a nevěrné ženy a nepraktikoval “vraždy ze cti” – mimochodem podobnost mezi dnešním ortodoxním islámem a starozákonní vírou je jistě více než náhodná. Morálka se zkrátka vyvíjí jako cokoliv jiného (doporučuji Darwina a Konráda Lorence) a ani dnešní zapálení náboženští horlivci by se asi kulturně/ekonomicky/morálně nechtěli vrátit do Země zaslíbené v roce 50 po Něm; alespoň doufám.
“(…) potom ministerstvu zemědělství, jež se týká – geograficky i sociálně – lidovecké základny.” To je krásný eufemismus pro elektorát lidovců. Sprostý hulvát by mohl použít třeba tento dysfemismus: banda tupých venkovských buranů rýpajících se v zemi za dotace z lidoveckého penězovodu sponzorovaného daňovými poplatníky. Díky bohu, že nejsem hulvát.
Pan Joch správně poukázal na fakt, že počet ve volbách obdržených hlasů hrubě neodpovídá politickému zastoupení těchto stran v parlamentu. Zdá se mi to nespravedlivé. Měli bychom si asi vybrat, jestli chceme systém čistě většinový, nebo čistě poměrný. Ale naši politici raději preferují hybridy všeho druhu.