Od: Mirek

Mirek — Wed, 29 Jun 2005 18:24:34 +0000

Ahoj Romane,
protože na textu o smyslu pořád ještě pracuju, posílám zatím aspoň pár poznámek k tvému článku o válkách.
Nejprve k tomu křesťanskému zdůvodnění správnosti obrany. Nezdá se mi dost konzistentní. Je-li mravně ušlechtilou volbou nebránit se sám, i když bych byl nevinný (tak nevinný, jak je to jen ve světě možné), pak přece musím stejný postup doporučit i druhým, i pro ně to přece platí. Ale pokud je bráním, tak jim vlastně tuto volbu neumožňuji, případně z nich činím alibisty (“to víte, já bych nastavil druhou tvář, ale tadyhle ten přede mne nastavil štít”). Přičemž důsledně by z toho neměly být asi vyjmuty ani děti apod. Nebo ty by ses pltal lidí, zda se chtějí bránit? Není to spíš tak, že i v křesťanském státě je ten, kdo se nechce bránit, potrestán? Nebo ten, kdo by se chtěl nechat dobrovolně zabít nepřítelem, zavřen do blázince? Pokud je správné, že já mám bránit druhé, tak je zřejmě správné i to, že by druzí měli bránit mě – tím ovšem celý ten princip “nastavení druhé tváře” naprosto zničíš, protože vždy se může najít někdo, kdo tě bude bránit – je to, jako bys při útoku vraha na tebe řval: “Pomóc! Já se nesmím bránit, ale vy mě bránit musíte!” Má to ten absurdní důsledek, že vlastně tu druhou tvář nemůžeš nastavit NIKDY, protože vždycky bude hrozit, že násilník naruší např. spravedlivý řád a tedy ohrozí tvé bližní – ve válečné přestřelce jednoho proti jednomu nebo při tvém přepadení na ulici. Možná se ten princip “nastavení druhé tváře” dá s obranou smířit trochu líp, ale jen o něco: pokud se totiž soustředíš ne na to zlo, které působí druhým (striktně vzato ke skutěčnému zlu (z hlediska křesťanství), totiž hříchu, násilí nikoho přímo donutit nemůže), ale na zlo, kterého by ses dopustil na sobě, pokud bys nezasáhl. S tím už se dá trochu pracovat a zdá se mi, že to křesťanští autoři občas dělají. Jeden americký chlápek, co mu nedávno vyšla v Návratu domů kniha “Pozor! Srdce muže!”, říká, že dal svému malému synovi radu, aby klukovi, který ho srazil na zem, dal pořádnou ránu pěstí. Zdůvodňuje to zhruba tak, že aby mohl člověk nastavovat druhou tvář, musí vůbec nějakou tvář mít – tedy, v tomto případě musí mít možnost se přetvořit v muže.
Ale konzistentní to pořád moc není.
Pokračování zítra. Zdraví Mirek

Komentáře k příspěvku: Vojny

Od: Mirek