Tak nám vláda schválila ohlašovanou ekonomickou a sociální reformu. Není sice tak razantní, jak slibovaly volební programy, ale tak už to v politice chodí. Podívejme se, jaký bude mít dopad na život rodin s dětmi.Reforma přináší mnohé škrty v sociální oblasti. Šetřit se musí všude. Zrušení pastelkovného litovat nemusíme, jedná se o dávku jednorázovou a zcela neužitečnou. Podobně je tomu i se změnou porodného, které bude na druhé a další dítě vypláceno v o něco nižší výši. Dávka je určena na pořízení nutné výbavy pro malé dítě – kde je dětí víc, tam se některé věci dědí. A že dostane méně rodin přídavek na dítě? I to je krok správným krokem: pokud totiž existuje současně paušální sleva z daně na dítě, ztrácí dětský přídavek svůj smysl.

Kontroverzní jsou ovšem změny v rodičovském příspěvku. Už neplatí princip „stejný příspěvek za stejnou péči.“ Od nynějška je to tak, že čím déle budete s dítětěm doma, tím méně peněz od státu dostanete. Dokonce i celková částka vyplacená maminkám, které po dvou letech nastoupí do práce, bude vyšší, než suma, kterou dostanou maminky, jež se rozhodnou setrvat s dětmi doma čtyři roky. I tak na tom ale budou rodiny daleko lépe, než donedávna, kdy dostávaly „starý“ příspěvek.

Doufejme, že si naši politici a ekonomové uvědomí, že celodenní péče o malé děti je prací na plný úvazek. Prací, která je nezastupitelná pro celou společnost. Prací, která není o nic méně hodnotná, než výdělečná činnost. Ne každá maminka je soustředěná jen na svou kariéru. Často se do práce vrací dříve prostě proto, že z jednoho platu nemůže rodina vyžít.

Co se týče daňových změn, je hodnocení reformy ještě obtížnější. Snížení přímých daní je jistě milou zprávou. Velmi příznivý dopad bude mít na vysokopříjmové rodiny. V nižších třídách bude rozdíl malý, ve středních prakticky žádný. Zvyšuje se výrazně sleva z daně na dítě i na manželku bez příjmů, ovšem ruší se společné zdanění manželů. O co rodinám pomůže snížení daně z příjmů, o to více se jich (zvláště těch chudších) dotkne zvýšení nepřímých daní. Ty totiž výrazně zatěžují právě rodiny s dětmi. Zatímco daň z příjmů platí jen člověk, který vydělává, nepřímou daň platí i děti, pro něž rodiče výrobky (zatížené nepřímou daní) kupují. Každý stejně, dítě nebo manažer. Přesun daňové zátěže k nepřímým daní, který je kupodivu mantrou řady křesťanských politiků u nás, je výhodný především pro lidi bez dětí. Zvláště, pokud se bude zvyšovat snížená sazba DPH.

Krátkodobé dopady reformy na rodiny se po sečtení pozitiv a negativ reformy rovnají nule. Pokud se ale podaří snížit celkové státní výdaje, oživit ekonomiku a připravit důchodovou reformu, pomůže to zejména dnešním dětem. V tomto smyslu je reforma nezbytná. O tom, zda nemohla mít i lepší podobu, je ale možno jistě diskutovat.

Článek vyšel jako úvodní komentář v Katolickém týdeníku