Viceprezidentská velezrada?

27.7.2006
Roman Joch

Bývalý americký viceprezident Al Gore (viceprezident v letech 1993-2001) prohlásil letos v únoru na ekonomickém fóru v Džiddě v Saudské Arábii: „…vláda Spojených států po 11. září strašným způsobem porušovala práva Arabů… Ve Spojených státech byli náhodně vybraní Arabové zavírání do vězení a drženi za neodpustitelných podmínek…“
S trochou nadsázky můžeme říci: byly doby – ušlechtilé, konzervativní – kdy se tomu, co spáchal Gore, říkalo velezrada. A za velezradu se šlo ke zdi.


Nebo snad ne? Nedopustil se bývalý viceprezident velezrady? Americká ústava definuje velezradu jako poskytování pomoci či povzbuzení nepřátelům v době války. A Gorova slova, hanící Ameriku, přece nepřátelům povzbuzení poskytla, nebo ne? No, nikoli zřejmě ve smyslu velezrady, ale přesto: Gore nezodpovědně a hystericky poplival vlastní zemi v zahraničí, v cizině, odkud pocházela většina sebevražedných atentátníků z 11. září, kde nábožensko-politický vahhábistický establishment sympatizuje s nepřáteli Západu a kde za konverzi ke křesťanství či účast na křesťanské bohoslužbě hrozí trest smrti. Tedy i když nikoli velezrádné, hanebné to bylo každopádně.


Je však nepředstavitelné a bezprecedentní, aby se bývalý viceprezident dopustil velezrady, anebo byl za ní souzen? Historicky posuzováno, nikoli. Mnozí viceprezidenti totiž byli tak blízko pozice nejvyšší – dělil je od ní jen jediný krůček -, a když se pak prezidenty nestali, frustrace to musela být mimořádná. Až taková, že je následně vedla až k…


Aaron Burr získal v prezidentských volbách v roce 1800 stejný počet hlasů volitelů jako Thomas Jefferson. Až Sněmovna reprezentantů rozhodla, že prezidentem bude Jefferson; Burr se stal viceprezidentem. Jeho vztahy s Jeffersonem byly na bodu mrazu. V roce 1804 zabil v souboji Alexandra Hamiltona, vůdce opoziční Federalistické strany, bývalého ministra financí za prezidenta George Washingtona, hlavního iniciátora americké ústavy a autora většiny Listů federalistů. Vice-prezidentský mandát nenáviděnému Burrovi skončil v roce 1805 – on pak na jihozápadě tehdejších Spojených států začal verbovat armádu. Jedni tvrdili, ž chtěl svrhnout americkou vládu či odtrhnout některé státy; jiní, že chtěl vybudovat vlastní říši na území tehdy španělského Mexika. Byl obviněn z velezrady a postaven před soud. Nakonec byl obžaloby zproštěn, neboť mu nebylo dokázáno, že se chtěl obrátit proti Spojeným státům.


John Calhoun byl přední myslitel, státník a politik amerického otrokářského Jihu. Byl viceprezidentem v letech 1825-29 za prezidenta Johna Quincy Adamse a opět v letech 1829-33 za prezidenta Andrewa Jacksona. V roce 1832 Calhounův stát Jižná Karolína přišel s doktrínou nulifikace, jež tvrdila, že kterýkoli federální zákon, který se nelíbí nějakému členskému státu Unie – anebo jej ten stát považuje za protiústavní – může onen stát na svém území nulifikovat, tj. zrušit jeho platnost. Stát Jižní Karolína se odvolával na politicko-ústavní traktát neznámého autora z roku 1828, který argumentoval, že členský stát Unie může federální zákony nejen nulifikovat, ale o své vůli i vystoupit z Unie. Prezident Jackson prohlásil, že stát Jižní Karolína se ocitl na hranici vzpoury a velezrady a on sám – bývalý generál – bude pochodovat v čele armády do Jižní Karolíny a pověsí každého, kdo by chtěl porušit jakýkoli federální zákon. V zápětí se zjistilo, že onen traktát, na který se Jižní Karolína odvolávala, sepsal John Calhoun, viceprezident Spojených státu. Na vánočním večírku v roce 1832 se Jackson podíval Calhounovi zpříma do očí a pronesl přípitek „Na naši federální Unii – musí být zachována!“ Calhoun odvětil: „Na Unii – jež jest hned po svobodě nejdražší!“ Calhoun už na viceprezidenta nekandidoval, ale stal se poslancem a senátorem za Jižní Karolínu. A předním obhájcem otrokářství a práva jižanských států na vystoupení z Unie. Calhoun měl tu smůlu, že v té době ještě žil starý James Madison, hlavní autor americké ústavy, který vehementně popíral, že by stát měl právo nulifikovat federální zákony, anebo jednostranně vystoupit z Unie. Podle Madisona by právo státu jednostranně vystoupit z americké Unie bylo ekvivalentem údajného ústavního práva (n-1) států Unie svévolně vykopnout z Unie onen jeden stát, což by ale bylo evidentně absurdní a protiústavní. Podle Madisona stát měl právo vystoupit z Unie jen po dohodě se státy ostatními. A prezident Jackson? Ačkoli sám Jižan a otrokář, do smrti litoval, že Calhouna nepověsil.


Jižní Karolína byl první stát, který v prosinci 1860 – po zvolení Abrahama Lincolna prezidentem – z Unie vystoupil. Pak ji následovali ostatní státy jižanské a vznik jejich Konfederace. Prezident Lincoln však trval na tom, co předtím zastávali Madison a Jackson, totiž že stát nemůže svévolně z Unie vystoupit a tedy vytvoření jižanské Konfederace je jednou velkou, monumentální rebelií na území Spojených států a aktem gigantické velezrady. Válka Severu proti Jihu začala. A tím se dostáváme k dalšímu viceprezidentovi Spojených států, shodou okolností tomu nejmladšímu v dějinách USA. Byl viceprezidentem v letech 1857-61 a když byl zvolen, bylo mu 35 let, což je nejnižší možný věk pro prezidenta i viceprezidenta. Jmenoval se John Breckinridge a byl z Kentucky. Čtyři roky byl viceprezidentem USA, pak v roce 1860 dokonce kandidoval – za jižanské demokraty – na prezidenta. Umístil se jako druhý, hned po republikánovi Abrahamu Lincolnovi, narozeném rovněž v Kentucky. Breckinridge se tudíž prezidentem USA nestal – zato se však stal generálem jižanské Konfederace! Člověk, který byl viceprezidentem USA, který kandidoval na prezidenta USA a v kolegiu volitelů skončil jako druhý (stejně jako Gore), pak velel jednotkám, jež stříleli na vlajku a i vojáky USA! Dokonce na ně střílel on sám… Na konci války emigroval přes Kubu do Británie, neboť se obával, že bude za svou velezradu popraven. Ostatní vůdcové a generálové jižanské Konfederace alespoň mohli tvrdit, že se domnívali, že žádné velezrady se nedopustili, neboť byli přesvědčeni, že stát má právo jednostranně vystoupit z Unie a když jejich státy vystoupily, oni byli loajální vůči nim (jako např. Robert Lee z Virginie). Jenomže stát Kentucky z Unie nevystoupil, a tedy Breckinridge neměl ani možnost této obhajoby. Do USA a Kentucky se vrátil až v roce 1868, po generální amnestii. Do politiky již nevstoupil, věnoval se právnické kariéře. Což – stejně jako mnoho případů předtím i potom – dokazuje, že advokacie je posledním útočištěm darebáků.


Vidíme tedy, že několik viceprezidentů USA se octlo na hranici velezrady – a někteří z nich dokonce tuto hranici i překročili! Al Gore je tedy v „dobré“ společnosti.


Srovnání Ala Gora s Johnem Breckinridgem nás logicky vede ke srovnání George W. Bushe s… Abrahamem Lincolnem! Lincoln byl proti otroctví, ale byl si vědom, že tehdejší ústava USA mu jako presidentovi nedovolovala zakázat či ohrozit otroctví na území těch států Unie, které otroctví chtěly. Celý spor se tudíž vedl o to, zda se má otroctví šířit dál na západ do teritorií, kde nové státy Unie vzniknou. Lincoln a republikáni tvrdili, že nikoli, severní demokraté, že se tam šířit může, a jižanští demokraté, že se tam dokonce šířit musí. Zvolení Lincolna znamenalo konec šíření otroctví dále, tam, kde ještě nebylo, a jeho tolerování jen tam, kde již bylo. To však jižanští otrokáři nesnesli. Než aby se s tím smířili, raději rozbili USA a snažili se vytvořit jižanskou Konfederaci, jež by otrokářství šířila dál, na jih od Rio Grande a kolem Karibiku. Za této situace se Lincoln rozhodl: „To ne, to raději válka. Nemáte ústavní právo na jednostranné vystoupení z Unie a nemáte morální a existenciální právo na další šíření otroctví. Dříve či později budeme muset s vámi o této otázce bojovat, bojujme tedy raději teď a hned!“


Odpůrci vytýkali Lincolnovi, že místo aby se smířil s vystoupením části států z Unie, raději preferoval válku; a občanská práva mnohých politických odpůrců suspendoval. Lincoln však věděl, že zachování Unie a dočasné omezení práv jejích odpůrců je nutným předpokladem zachování svobodné politické společnosti a zmezení dalšího šíření velkého zla, jímž byly otrokářský systém a otroctví.


Ve válce proti islamistickému džihádismu po 11. září 2001 mnozí odpůrci Georgi W. Bushovi vytýkají, že se dopustil agrese vůči mnoha zemím, a suspendoval občanská práva podezřelých z terorismu. On však ví, že svržení režimů, jež terorismus aktivně podporovaly, jakož i porážka terorismu a džihádismu coby vlny budoucnosti, jsou nutným předpokladem míru, bezpečí a svobody stamilionů obyvatel této planety. Porážka terorismu, změna režimů mnoha zemí i za cenu intervence v nich, a dočasná internace teroristů jsou tím, co míru se svobodou předcházet musí. Bez nich by byl buď mír bez svobody, tj. mír hřbitova, anebo svoboda v ohrožení bez míru, tj. permanentní válka zmenšujícího se svobodného světa s tyrany a teroristy. „To ne, dříve či později budeme muset s vámi – stoupenci teroru a terorismu – o této otázce bojovat, bojujme tedy raději teď a hned!“


Ano, Al Gore – v Saudské Arábii – vytýká Georgi W. Bushovi, že přepadl několik zemí, svrhl jejich tyranské a terorismus podporující režimy a internoval několik podezřelých Arabů; stejně jako John Breckenridge – ve vojenském táboru otrokářské Konfederace – vytýkal Abrahamu Lincolnovi, že pošlapal právo jižanských států na nezávislost a vystoupení z Unie, ale i internoval stoupence Konfederace. Jakož i emancipoval „majetek“ otrokářů. Proto jedinou výtkou vůči Bushovi, již Gore v Džiddě opomněl, zřejmě byla ta, že Bush si dovolil tu drzost emancipovat afgánské ženy od burky.


A potlesk, který by Gore získal od přítomných saudských vahhábistů, by byl ohromný – a ohromující (to byl stejně). Srovnatelný snad jen s potleskem, jenž by Gore získal – a i získal – v těch nejkalnějších močálech extrémní levice, kde šílenství a žlutá horečka panují. Smutné jen je, že tyto močály se pomalu stávají hlavním proudem celé západní levice. Hlavním proudem v Saudské Arábii jsou již dávno.

Příspěvků : 29 - Viceprezidentská velezrada?

  1. Milan : 3.8.2006 v 18.03

    Pane Jochu vy jste ale čtverák. Chápu to správně že své pamflety srovnáváte s dílem Wilíka Shakespeara?

    Ach jo asi jste opravdu smutným tvorem.

  2. Roman Joch : 29.7.2006 v 19.41

    Pane Karle,

    zde na příkladu v.neckář.jew… vidíme případ moderního levicového aktivisty z tzv. blogosféry, tj. ukázku absence kulturnosti, lehkosti, vznešenosti, humoru a šarmu – kompenzovanou o to větší vulgaritou. Člověk jako Neckář, který je schopen rozsáhlý kulturně-politicko-filosofický esej o podstatě gentlemana a jeho společnské roli, jakož i o významu svobody a její ochrany vzdor legalistickému sesuvu k nesvobodě (např. o správnosti de Gaullovy vzpoury proti legalistické autoritě Francie v červnu 1940), takhle simpletonsky redukovat, je přesně tím případem člověka, který by obsah Shakespearova díla “Hamlet” vyjádřil shrnutím “halucinující psychopat nevydejchal, že jeho matka spala s jeho strejdou”; a o slavné řeči Martina Luthera Kinga “I Have a Dream” ve Washingtonu 1963 o tom, že hodnota člověka se má posuzovat podle jeho charakteru a nikoli podle jeho barvy pleti, by poznamenal: “Negr se zasnil”. Jinými slovy, Ignoramus Maximus. Ale jinak docela běžný případ na levé straně politického spektra. Hlavně v blogosféře.

  3. Lukas : 29.7.2006 v 18.56

    Vážený pane Jochu, nejsem to já, kdo nepřipustí ani malou pochybnost. Vy Vaše názory prezentujete jako jediné správné.

  4. V.Neckář jewnior : 29.7.2006 v 1.34

    Pan Joch onehdy vyjádřil na jednom webu názor že za jistých okolností bude li “civilizace ohrožena” bude třeba nastolit diktaturu (samozřejmě pravicovou jak jinak). Jeho postoje k Izraelsko-palestinskému konfliktu jsou neuvěřitelně zaujaté a jednostranné. Mne vadí samozřejmě i jednostrannost z opačného břehu kterou tady v Česku reprezentuje např jistý dr Nidal Saleh Palestinec žijící na Slovensku hvězda různých antisemitských a rasistických webů kterého ovšem mimo česko-slovenský prostor nikdo nezná.
    Podívejte se já jsem byl kdysi velký příznivec státu Israel s ohledem na pronásledovaní Židů v minulosti a jejich obrovský přínos pro západní kulturu a civilizaci at už na poli umění nebo vědy.
    Tehdy ovšem ještě nebyl internet a byl jsem odkázán na české zdroje jako MFDnes nebo ČT (Halo Noviny jsem samozřejmě nemohl brát vážně) ovšem postupně co jsem se podrobněji začal zabývat tímto tématem svoje původní názory jsem přehodnotil a byly to hlavně židovští intelektualové at už z Israele nebo USA kteří mne zásadním způsobem ovlivnili. Radikální křídlo sionistického hnutí o mnohých z nich vytvořilo tyto stránky které si nezadají s Der Sturmer http://www.masada2000.org/shit-list.html
    I v češtině jsou dnes dostupné práce které se na celý problém dívají jinak než Joch a OI třeba Puška a Olivová ratolest od Davida Hirsta.
    Zcela mimo téma zajímalo by mne proč z OI odešel pan Semín (ne že by mi jeho konzervativní katolicismus byl nějak blízký) snad proto že kritizoval americkou okupaci Iráku? a jak to souvisí s faktem že udajně jeden z hlavních sponzorů OI je Lockheed Martin?

  5. Karel Smola : 28.7.2006 v 23.15

    Pro V.Neckář jewniora
    Je mi záhadou jak jste po přečtení článku dospěl k tomu, že Roman Joch je sionistický nácek s fašistickými názory. Musím říct, že to jste úplně vedle !
    Využijte Vaši svobodu vyjádřit se na těchto stránkách trochu líp.

  6. Vilém Gutfreund : 28.7.2006 v 22.55

    Abraham Lincoln byl okolnostmi i vlastním jednáním postaven do situace, kdy musel vést válku, pokud měl vůbec zachovat stát.
    Blízký východ nevystoupil z USA a neexistuje tam zjevně žádná početná skupina obyvatel, kteří by vůbec uvažovali o tom, že by snad měli směřovat k začlenění do USA, a USA zjevně také nikomu nehodlají takové právo poskytnout.

    Pak tedy lze řici, že USA, cizí mocnost, vojensky zasahuje na BV. Jestli přitom hodlá nebo nehodlá šířit demokracii a lidská práva, je neprokazatelné, prokazatelně šíří válku. Tu prozatím poslední vyvolali Američané na základě argumentů, které se následně ukázaly jako falešné, a USA začaly mluvit o nějakých jiných přínosech toho konfliktu. Přitom USA poručily řadu principů mezinárodního práva a neměly ani souhlas organizace, která jediná může aspoň vzdáleně vznášet nároky na reprezentaci světa – OSN.
    Proto kromě subjektivního přesvědčení o Božím zmocnění nemá Bush nic, o co by opřel tvrzení o legitimitě svých akcí. Božím zmocněním se ovšem ohání i Bushovi soupeři z Al – kajdy. Pro mne takové pretence nejsou přesvědčivé, osobně považuji lidi takto “argumentující” za nestydaté darebáky.

  7. V.Neckář jewnior : 28.7.2006 v 22.39

    Nebadale ty tvoje stránky http://www.contras.wz.cz jsou těžká recese nicméně mám dojem že by ses dal definovat jako anti-judaista.

  8. V.Neckář jewnior : 28.7.2006 v 22.33

    Jochu hrochu seš sionistický nácek a zasloužíš si skončit v Pekle.

  9. RJ : 28.7.2006 v 21.20

    “Není ironické, že Občanský institut, který hlásá podporu ideálům osobní svobody včetně svobody slova, upírá toto právo svému ideovému odpůrci?” – Nikoli, a toho nejlepším důkazem je to, že Vy na NAŠICH stránkách svobodně publikujete.

    “Arabští i jiní vězni držení na Guantanámu jsou nepopiratelně o svá práva ochuzeni.” – stejně jako byli němečtí zajatci za druhé světové války. Ochuzení o svá práva je legitimním trestem za pošlapání práv druhých.

    “Nehledě na kritický postoj OSN…” – tím myslíte postoj Kuby, Číny a Zimbabwe?

    “O pravdivosti Goreova výroku tudíž není žádných pochybností.” – Vážně, nepřipustíte ani jednu malou pochybnost? Ani tu docela maličkou?

    “Pokud se nepletu, tak oficiální vyhlášení války musí být odsouhlaseno kongresem Spojených států.” – Ano, mělo by být a bylo by to tak z hlediska ústavní morálky správně. Ale (1) levice kašle na ústavu a cokoli, co si přeje, vydává za ústavní; (2) pravice to buhužel často akceptuje. Od prosince 1941 Kongres ani jednou nevyhlásil válku formálně, ale vždy přijal rezoluci zmocňující prezidenta vyslat ozbrojené síly a schválil mu k tomu finanční prostředky. Tj. všechny války USA od prosince 1941 sice nebyly formálně vyhlášeny Kongresem, ale byly zato Kongresem autorizovány. Nebyly a nejsou tudíž protiústavní.

    “Proto vůbec zmínění jména Ala Gorea v souvislosti s vlastizradou je krutá rána pod pás, nestojící na žádném právním podkladu.” – Tak především, “velezradou”, nikoli “vlastizradou”. A pak “krutá rána pod pás, nestojící na žádném právním podkladu.” – asi tak, jako v případě Burra, Calhouna a Breckinridge?

    “Já osobně bych byl také velice frustrován, kdybych ve volbách získal jasnou většinu hlasů a přesto bych prohrál, díky nedokonalostem ve volebnímu systému USA.” – Já osobně bych velebil a dodržoval ústavu; a obdivoval moudrost otců zakladatelů, že nás zbavili vlády demagogů…

    “Zatímco on /Abraham Lincoln/ se snažil zpřístupnit občanská práva pro co nejširší skupinu obyvatel i za cenu ozbrojeného konfliktu, GWB, kvůli ozbrojenému konfliktu, je schopen pošlapat práva svých spoluobčanů – ať již se jedná o odposlechy či jiná opatření v „Patriotském“ zákonu. To, že se zaštiťuje ochranou svobody a světové demokracie je jen krutou ironií… – Lincoln za války Severu proti Jihu suspendoval všechna ústavní práva Seveřanů, kteří s válkou nesouhlasili, a proti Jihu vedl válku energicky, jak ji, bohužel, Bush proti džihádistům nevede. Lincoln udělal vše špatně a proti svobodě – kdyby otrokáře neporazil. Bush udělal vše špatně a proti svobodě, pokud teroristy a džihádisty nezlikviduje. Pokud tak udělá, bude emancipátorem milionů obyvatel této planety – od Nigérie, přes Blízký východ, až po jižní Filipíny.

  10. Vilém Gutfreund : 28.7.2006 v 19.56

    Je mi skoro trapné obhajovat svou argumentaci v diskusi, která se týká velmi závažných, přímo zásadních otázek. Jemná souvislost, která mi neunikla, spočívá v “podloudné asociaci”, čímž jsem pochopitelně nemyslel totéž co přímé obvinění.

Napsat komentář k Lukas Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?