“Pozitivní rodičovství” se jmenuje oficiální britská vládní politika, doporučující rodičům vychovávat děti bez trestů či jakékoliv kritiky. Studie profesorky Helen Reecové z London School of Economics, zveřejněná v odborném časopise Ethics and Education, to ovšem podrobila zdrcující kritice. Snaha být za každou cenu hodný a milý k dětem je “obtížná, ne-li nemožná” a vede k rodičovskému neúspěchu při výchově. Znemožňuje spontaneitu a ničí vztah mezi rodiči a dětmi. Autorka tvrdí, že to klade na rodiče nesplnitelné nároky, podle kterých jsou pak hodnoceni sociálními pracovníky nebo i soudy s následky, které mohou jejich rodiny poznamenat na celý život. Oficiální příručky – které radí i při situacích, kdy dítě zlobí tak, že “dominuje všemu okolo” – reagovat klidně, mluvit o pozitivních věcech a povzbuzovat dítě, aby “bylo samo sebou”, jsou podle Reecové mylné. “Úplně to ničí přirozenou spontaneitu ve vztahu rodič – dítě. Aby se člověk pořád hlídal, jestli má pozitivní tón, správnou řeč těla nebo jestli dostatečně chválím své dítě…”. A pokračuje: Samotná esence toho být milý je, že to je něco přirozeného, co se prostě nedá vynutit. Teď se ale každý nedostatek při výchově dá vysvětlit jednoduše tak, že rodiče nebyli dostatečně pozitivní”. Vyzývá proto vládu k ukončení této politiky tím, že informace pro rodiče by se měly zaměřovat na záležitosti spíše technického rázu – například o výživě. Doktorka Ellie Leez univerzity v Kentu jí doplňuje: “Vzniklo přesvědčení, že výchova dětí je natolik složitá, že to nelze nechat jen na rodičích. Jediný, do z toho ale měl nějaký užitek, jsou ale profesionální rodičovští poradci. Neexistuje ale jediný důkaz, že by z toho něco měli rodiče a jejich děti.”
Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Odkazuji na článek R. Jocha “Političtí lídři s námi ztrácejí trpělivost” V něm je citován K. Minoque: Ve všech zemích vlády diktují vzdělávací politiku, neboť rodiče, či alespoň mnozí z nich, nevědí, co je pro jejich děti nejlepší. …Především pokud jde o morálně nejcitlivější otázku – právo vychovávat dětí podle svědomí a představ rodičů. V této věci kompromis možný není – bude to prostě podle rodičů, a nikoli dle státních byrokratů. A budou-li byrokrati trvat na opaku, vybavují se mi slova třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona (1743-1826):
“Strom svobody, aby dobře rostl, musí být opakovaně a pravidelně zaléván krví patriotů a tyranů.”
Natolik daleko jsme zatím nedospěli, ale pokud bude pokračovat trend, jejž popsal a před kterým varoval profesor Minogue, dospějeme tam.
(Bible, List Hebrejům 12:5-9 pak 11-13)A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.
Dítě se má mimo jiné v rodině také naučit zvládat frustrující situace. Přemrštěně pozitivní výchova je i podle mého názoru nepřirozená a z dítěte pak může udělat naivního blbečka neschopného čelit realitě a negativnímu chování ostatních.
[...] Velká Británie: Kritika “pozitivního rodičovství” [...]
Přílišné chválení také není zrovna dobrý přístup. Vychovává dítě závislé na autoritě. To by se státním úředníkům líbilo!