Měl jsem dojem, že reagujete na jednu kapitolu z mé knížky “Vzpoura proti revoluci 20. století”, konkrétně kapitolu o antikomunismu a podkapitoly o morálnosti jaderné války. Je neuvěřitelné, jak veliké množství problémů zmiňujete, jež jsem já zmiňoval v té knížce. Pokud jste to nečetl, musím říci, že naše úvahy se zabývaly stejnými otázkami a ubíraly podobnými směry. (Pokud ji nemáte, rád Vám tu knížku pošlu.)

Pár bodů: O instalaci raket na Kubě rozhodl Chruščova sám, nikoli kolektivní vedení. Byl pak za to svými kolegy kritizován a i sesazen.

Na přelomu 70. a 80. let měl SSSR šanci celou západní Evropu finlandizovat, tj. nikoli sice ovládnout doslovně, nýbrž uvést do podřízeného vazalského postavení. V ideálním případě měli Sověti šanci získat celý svět kromě USA, ty ovládnout neměli šanci nikdy. Samozřejmě, že sovětský, komunistický režim, i kdyby ovládl celý svět kromě USA, by se časem zhroutil. Ale to neznamená, že by jej pak nahradila svoboda. V tomto bodu se asi lišíme; Vy se domníváte, že po triumfu komunismu a pak následném pádu sovětského režimu, který by časem nastal (v tom se shodujeme) by opět následovalo ustavení svobodné formy vlády. Já o tom velice pochybuji. Myslím, že komunistický režim by byl pak nahrazen jinou formou nesvobody, byť mírnější. Jinými slovy, byl by to definitivní zánik svobodné formy vlády na světě (s možnou výjimkou USA). Uvažte, v té době svobodná forma vlády existovala 200 let z 5000 let civilizované lidské existence (tedy 4% času), a i to jen na malé menšině zemského povrchu. Já svobodu považuji za velice nesamozřejmou. Důsledek štěstí, náhody, moudrosti některých státníků, geniality některých politických filosofů a hrdinství některých vojáků.

“Vy budíte občas dojem, že než připustit dobytí Západu a dočasné potlačení hodnot tzv. svobodné společnosti, raději zničit celý svět jaderným ohněm, kdyby bylo třeba. S odůvodněním, že křesťané věří v život příštího věku. Možná jsem plně nepochopil, co chcete říct, takže Vás intepretuji mylně.” – No, rozhodně považuji za potřebné, aby si to o mně (resp. o nás, Západu a našich státnících) mysleli nepřátele. (Co si však skutečně myslím, je uvedeno v té knize). Navíc otazník dávám nad Vaší kvalifikací “dočasné” – “dočasné potlačení” svobody. Máte jistotu, že by bylo dočasné?

To nás přivádí k “Vycházejme z koncepce spravedlivé války – následky nesmí být horší než co se snaží odvrátit. Anihilace tohoto světa je horší než krátkodobý úpadek svobody.” – S tím souhlasím. Ale dám Vám otázku: řekl byste to samé, i kdyby ten úpadek svobody nebyl krátkodobý, ale již permanentní? Zastával byste tudíž tezi “Anihilace tohoto světa je horší než definitivní zánik svobody navždy a všude”?

Za ďábelskou bych považoval intenci, záměr zničit svět, zabít všechny lidi na světě, jakožto primární cíl jaderného útoku. V tom se shodujeme. Ale nechápu tuto pasáž: “Samozřejmě, i válce se dělají rozhodnutí za druhé, ale jde o rozhodnutí z nutnosti (neboli důsledek fyzického zla – není ani fyzicky možné, aby se každý jeden vyjádřil kdy a kde a zda je ochoten položit život) ale nesmí být zdůvodněno – je pro ně lepší smrt než život v nesvobodě, apod. To už je právě ten Soud, který člověku nepřísluší.” – V čem vidíte ten Soud? To je přesně rozhodnutí, které Churchill učinil v polovině roku 1940 – rozhodnutí, že neuzavře s Hitlerem mír, nenechá mu Evropu a neukončit válku. Kdyby tak učinil, Británie by stále zůstala svobodná a nezávislá a Britové by již neumírali (umírali by jiní Evropané). On však usoudil, že je “lepší smrt /britských vojáků/ než život /Evropanů/ v nesvobodě.” Dodnes je za to mnohými historiky kritizován. Považujete jeho rozhodnutí za ďábelské? Doufám, že ne.

Ano, Reagan byl v hloubi duše jaderný abolicionista. Tehdy v roce 1986, když se Thatcherová dověděla, co byl ochoten Reagan učinit v Reykjavíku, měla pravdu a Reagan se mýlil.

“…energetický ekvivalent jaderných zbraní dnes není už dost vysoký na “přivolání soudného dne”, ačkoliv je dost vysoký na to, aby bylo mravně oprávněné s nimi libovolně nakládat při jakémkoliv dočasném ohrožení svobody.” – Souhlasím, není mravně oprávněné s nimi nakládat libovolně, s důrazem na to libovolně. Ale opět by bylo nutné kvalifikovat, která ohrožení svobody by byla dočasná a která ne. Zničení Izraele by nebylo rozhodně zničením svobody na celém světě, a dokonce ani jen zničením svobody či životů všech Izraelců (klidně by mohli žít ve svobodě a prosperitě v Californii). Ale zničení Izraele jako politické společnosti by bylo zničením svobody v regionu. Má podle Vás Izrael v případě svého existenciálního ohrožení vůbec právo použít jaderné zbraně vůbec za nějakých okolností, anebo kategoricky ne, nikdy? To samé Tchaj-wan, kdyby Tchaj-wan jaderné zbraně měl?

A ano, SSSR bylo možné porazit a bez jaderné války, to už víme i empiricky

Ad ateisté – rozlišujme:
Část ateistů by po bližších prozkoumání vlastně nebyli ateisté ale naopak “jakožekřesťané”, kteří explicitní křesťanství odmítají , protože ho chápou jako modlářství svého druhu. Na tomto jejich vnímání má podíl naopak i část sebeproklamujících se křesťanů, kteří, pokud jejich názory blíže prozkoumáte, (jejich představy o Bohu, atd.) jsou vlastně modláři (to je o tom svědectví pro druhé, že) Našli by se pomýleně, v určitých dobách, i mezi komunisty. Tyhle teď nebudu řešit, ani jejich důvody, berme v potaz jen ty, o jakých píšete vy.
Nepřikládejte přehnaný důraz rozumu, už právě i ten Akvinský píše, že člověk je zároveň ovládán smyslovou vášní a tudíž může např. obětovat život i pro zcela nesmyslnou věc.
Navíc, kdo říká, že právě ten “diktátor” v čele bude skutečně věřit v nějakou “Věc na Zemi v dějinách”, on dost možná věří jen v sebe a svou moc, anebo, když se to začne hroutit, smyslovou vášní se rozhodne raději svět zničit, než aby vyhráli “oni”.
Naštěstí, v SSSR, zvláště po Stalinovi, bylo již natolik kolektivní vedení, že snižovalo šance jediného šílence tohoto druhu.
(na druhou stranu, právě že jde o jedince, ani v Americe nelze vyloučit, že se prezidentem nestane sice “dobrý člověk”, jehož pravda se ale zbláznila a dá pokyn ke konci světa v důsledků zcestných eschatologických vizí, i zde naštěstí je opatření, že k naplnění rozkazu musí být přinejměnším dva – jeden kdo ho nařídí, druhý kdo ho splní)

Já si osobně myslím, že šance na vítězství bez světové války SSSR nikdy neměl. Ani za Cartera. Naopak, bez ohledu na zdánlivý mírný posun vnějších hranic vlivu, pomalu se tak jako tak hroutil. Ale agonie by se protáhla na dlouho. To je na samostatnou esej.
Mohl by uspět, pokud by zahájil konvenční světovou válku včetně taktickojaderné a podařilo se mu dobýt západní Evropu, Ameriku ne, ale politicko-mravní otřes, který by tím vyvolal, by podlomil její globální pozice. Jenže, ani pak by nebyl navěky. Sám přece nevěříte v trvalou živatoschopnost režimu, který představoval. Což samozřejmě neznamená, že by to zbavovalo oponenty nutnosti bojovat proti špatnému režimu, ale omezuje to absolutnost některých věcí.
Ano, tlak na něj mohl být větší, ale on mohl vyvíjet také mnohem nepříjemnější reakce.
Např. globální termonukleární válka nemá v této věci mravní oprávnění. A to je, co jsem chtěl svým závěrem říct. Vy budíte občas dojem, že než připustit dobytí Západu a dočasné potlačení hodnot tzv. svobodné společnosti, raději zničit celý svět jaderným ohněm, kdyby bylo třeba. S odůvodněním, že křesťané věří v život příštího věku. Možná jsem plně nepochopil, co chcete říct, takže Vás intepretuji mylně.
Ale tohle by bylo každopádně mylné. Vycházejme z koncepce spravedlivé války – následky nesmí být horší než co se snaží odvrátit. Anihilace tohoto světa je horší než krátkodobý úpadek svobody. Protože toto není žádná soudná bitva, svoboda by nebyla zničena, jen utlumena na 30-100 let řekněme. Ona reálně globální termonukleární by také nezničela život (to by muselo zbrojení pokrařčovat exponenciálně do roku 20XX), ale mohla by zlikvidovat civilizaci na staletí a zabít 90 a více % lidstva. To je dle mého mravně nepřijatelné. Navíc se celé pohybuje na hraně “přivolat soudný den” (protože odkaz – nebojme se smrti v tomto kontextu je eschatologické) a to je kacířská pýcha jak hrom. Dokonce bych se nebál říct, že to je odpovídající mytologickému pojetí ďábla, protože má analogii v ustanovení se konečným Soudcem (místo Boha). Opakuji to, že křesťanské klidné čelení smrti má značit, že lidé se nemusí bát zemřít pro pravdu a že taková smrt má smysl, ale jde o smrt za sebe, ze svého rozhodnutí. Samozřejmě, i válce se dělají rozhodnutí za druhé, ale jde o rozhodnutí z nutnosti (neboli důsledek fyzického zla – není ani fyzicky možné, aby se každý jeden vyjádřil kdy a kde a zda je ochoten položit život) ale nesmí být zdůvodněno – je pro ně lepší smrt než život v nesvobodě, apod. To už je právě ten Soud, který člověku nepřísluší.

A teď konkrétně – hrozba plynula z jiných věcí. Při stupňujícím se vedení války, zvláště už při jejím přechodu v taktickojadernou, hrozil mimovolný a nechtěný přechod v globálně termonukleární. Oboustranně. Věci se snadno vymknou z rukou, když nervy tečou.
A zároveň řada reakcí SSSR, které by dost možná následovali při tvrdším postupu USA, který navrhujete, by vyžadovali ze strany USA jako reakci světovou válku (a že vojska NATO v západní Evropě nebyli v situaci, kdy by mohli snadno vést úspěšně masivní útok) se všemi riziky výše. Souhlasím, že riziko jaderné války nebylo tak velké, ale riziko následků jaderné války bylo tak velké, že bylo třeba to první riziko zvažovat. Proto se tak jistě nedomnívám, že se mělo mnohem víc tlačit. Dokonce se domnívám, že Reaganovi se to mohlo vymknout z rukou (jakkoliv nepovažuji politiku Cartera za tu dobrou, to ne), naštěstí nevymklo a uspěl.
Ale osobně si myslím, že Reagan si to, co naznačuji, také uvědomil po několika krizových momentech za Andropova, a proto, aniž by odstoupil od tlaku na SSSR, nehodlal ho přehnat, a na jedné straně se chtěl vyvázet kosmickým deštníkem z tohoto mravně zcestného rizika přivolání soudného dne, na straně druhé, při postupné proměně SSSR se vyvázet z jaderných zbraní obecně (v tom množství jaké byly v 80,letech k dispozici)
Víte, že v této otázce došlo k (jedné z mála) neshod Reagana s Thatcherovou, která se stavěla proti jadernému odzbrojení (resp. radikálnímu snížení). Mimochodem, Thatcherová měla pravdu, když řekla, že právě jaderné zbraně 3.světové válce zabránily, ale že zároveň představují riziko zničení světa, to Reagan právě naznal.

Abych to na něčem modeloval. Vím z jiných článků, že jste čtenář Tolkiena. To, co jsem pochopil, že navrhujete, je dle mého postoj Denethora (cituji hrubě). “Neříkám použít ho, ale schovat ho do nejhlubšího sklepení a použít leda na konci, kdyby už nebyla jiná možnost” (tj. až bude Mordor obsazovat poražený Gondor). Gandalf říká jasné ne, jsou i jiné země než Gondor, atd. Protože Denethor už je trochu pološílený a Gandalf nerovnovážně informovaný ohledně Prstenu, snad by tenhle model více vynikl na porovnání názoru Boromira a Faramira na Prsten. Nejde mi o analogii Prstenu a jaderných zbraní, ale o analogii toho názoru, že některé věci nejsou oprávněné ani tehdy kdy to může vypadat, že ano. Myslím, že Reagan se postupně přiklonil k názoru Faramira, Thatcherová setrvávala u Boromira.

To se vlastně povedlo, energetický ekvivalent jaderných zbraní dnes není už dost vysoký na “přivolání soudného dne”, ačkoliv je dost vysoký na to, aby bylo mravně oprávněné s nimi libovolně nakládat při jakémkoliv dočasném ohrožení svobody.

Máte pravdu v tom, že aktivní zahraniční politika – která byla nezbytná – vedla ke zvětšení presidentské moci. Ale celé období od roku 1940 bylo možné vnímat jako výjimečný, válečný stav, nikoli stav míru. Avšak aktivní, až militantní zahraniční politika nemusí vést nutně ke zvětšení (rozsahu) státu uvnitř země a k omezení svobod občanů. Příklad: 2. polovina 19. století byla vrcholem britského imperialismu a militantní zahr. politiky (od krymské války, přes povstání sipáhiů v Indii, mahdistů v Súdánu až po búrskou válku) a zároveň vrcholem klasického liberalismu, tedy nejmenšího státu v dějinách Británie. Naopak, období od roku 1945 do konce 60. let bylo obdobím, kdy se Británie zbavovala svého impéria v zahraničí a zároveň expandoval její socialistický stát doma.

Uznejte, že: (1) nad Sovetským svazem bylo lze zvítězit a to (2) bez atomové války. Tedy šlo to, ne? Jenže Západ o vítězství – až do nástupu Reagana – vůbec neusiloval. Dnes víme, že komunismus byl poražen, ale po celou dobu od roku 1946 do řekněme 1984 nebylo zřejmé, že komunismus poražen bude. Šance na jeho vítězství byla reálná a sovětská zahr. politika např. v letech 1975-79 jakoby se blížila k úspěšnému cíli. Stalin, Chruščev i Brežněv se vskutku chovali jako “rudí Reaganové” – komunistcké impérium za všech z nich expandovalo a nekomunistický svět kontrahoval. Chybou bylo, že západní státníci té doby nebyli “Reaganové”. Reagan přišel až v roce 1980. Nepovažujete trendy a postoje Západu vůči Sovětskému svazu do roku 1980 za nedostatečné? Já jsem se snažil argumentovat, že (1) bylo lze dělat víc, (2) mělo se dělat víc a (3) riziko globální jaderné války mezi USA a SSSR bylo přeceňované, nikdy nebylo tak velké (i když rizika lokálních válek byla větší, než se myslelo).

Takže v čem je Vaše výhrada vůči mně? Lišíme se až tak moc? Já ten dojem nemám.

P.S. samozřejmě ateisté jsou schopni osobní oběti pro Věc – a ta Věc je na Zemi v dějinách, tj. v času a prostoru. Avšak hrozba totální anihilace oné pozemské Věci (Třetí říše, komunismu) činí onu oběť nesmyslnou. Osobní oběť je pro komunistického či nacionálně-socialistického ateistu smysluplná pouze tehdy, když Věc žije dál a pomůže oné Věci.

Když ve Spojených státech začal probíhat zbrojní program na obranu USA pod názvem-Obranná strategická iniciativa-stačilo prezidentu Reaganovi zvýšit výdaje na zbrojení jen o několik procent HDP,ale SSSR,aby udrželo krok ve zbrojení se Spojenými státy muselo zvýšit výdaje na zbrojení na 75 až 80% HDP,co samozřejmě by představovalo úplný ekonomický bankrot této velmoci postavené na hliněných nohách.
Co se týče novinářů a publicistů v USA i tam se bohužel nájde spousta tzv.”užitečných idiotů”,kteří kolaborují s levicovým extrémizmem proti vlastní zemi.Je jen otázkou zda tak činí vědomě z osobního prospěchu,z nepochopení situace či nějakého jiného komplexu,který jim bráni v rozhledu?

K vašemu názoru na poválečné prezidenty, vaše návrhy na tvrdý postup dle mého také postrádají poněkud smysl pro realitu.
Ad Suez – ano, teoreticky tam mohl přitvrdit a vyzískali by více, otázka je, že americký prezident měl i své důvody proč ho Francie s Británií naštvaly, zda z nich vyvodil přesto špatný závěr je samozřejmě věc jiná.
Ad Maďarsko – díval-li bych se hodně ošklivě cynicky na dějiny, ono potlačení maďarského povstání historicky zas tak moc krvavé nebylo, několik tisíc mrtvých, pár set poprav, leckterý římský velitel a císař by nad takovou změkčilostí kroutil hlavou, kdyby alespoň Budapešť srovnali se zemí jako Hitler Varšavu, ale takhle? (Cromwell byl Brit a ve své kolonii Irsku řádil podstatně krvavěji, pravda v 17.stol…) A v dějinách hrůz stalinismu je to vlastně detail…
Ale to není námětem, možná mohl americký prezident. Využít jisté slabosti tehdejšího sovětského velení, ale kdyby slabé nebylo, tak byla vždy varianta jediná – 3.světová válka, a víte, do toho se každému nechtělo.
Ano, v 50-60.letech měli USA jadernou převahu, takže mohli SSSR zaplavit atomovkama, pomineme-li globální efekt, historický efekt by byl, že by se na Hitlera a Stalina zapomnělo a hlavní “satan” 20.století by v kronikách zůstaly USA…
Ono i poválečné vyjednávání ve stylu –pustíte Polsko nebo na Moskvu hodíme atomovku- není úplně ten koncept “spravedlivé války”, který měl Akvinský a jeho následovníci na mysli…(i proti “zlé mocnosti”)
A pokud vedete vyjednávání jinak, zas o tolik víc než v Jaltě bylo obtížné získat, však Stalin pustil zase Řecko, a co kdyby chtěl oplátkou za vliv ve vých. Evropě pro západ vliv v Belgii, Itálii, atd.?

A teď opačně, uvažoval jste někdy nad tím, co by se dělo, kdyby SSSR opustil svou politku “koexistence systému” a “diverze ve třetím světě” a zahájil v letech 1975-1985 politiku “aktivního zatlačování kapitalismu”? Kdyby např. proti Reaganovi stál “rudý Reagan”? (to se trošku dělo když byl ve vedení Andropov – pozor, “rudý Reagan” vůbec neklade na roveň jejich mravnost!, klade na roveň vůli porazit “ty druhé”)
Invaze do Afganistánu byl nesmysl, taková invaze dále do Pákistánu, s vyprovokováním Indie k spoluopsazení Pákistánu, to by bylo jiné kafe. Konvenční silou by s tím akutně USA nich nezmohli (v roce 1980-82), takže zbývala opět jaderná válka a na rozdíl od 60.let., SSSR v 80.letech Ameriku dozbrojil a ekvivalentem výbušné energie i předehnal.
Takže ono americké vedení bylo, jak píšete, “měkké”, jenže sovětské naštěstí taky. (např. Trockij by toho asi šel).

A když to doženu do trochu absurdního extrému – říše zla, Mordor, temný pán; co kdyby sovětský temný pán v roce 198X řekl Walesovi v Polsku – tak chlapče, buď kapituluje a padnete na kolena do 24 hodin, anebo zítra hodím na Varšavu 5 megatun, “this power cannot be undone” (a poklepal by si na jaderný kufřík), jaký přesně byste navrhoval další postup?

Popravdě řečeno, já váš postup trošku tuším – zlí ateisté nevěří v život nového věku, tak se bojí smrti a atomovku nepoužijí-. Pěkné, bohužel jde o konstrukt.
a) velká většina křeštanů si není “novými nebesy a zemí” zdaleka tak jistá jako apoštolové a možná vy, tudíž by volila raději podrobení než smrt.
b) zvláštní, že tolik ateistů, a i těch komunistických život poklidně obětovalo, přestože šlo o definitivu a měli se sobecky klepat hrůzou.
c) kdo říká, že obětuje “temný pán” sebe? On bude v hlubinném krytu, třeba přežije (a má zásoby na roky, stejně je mu 60-70 let, atd…pak tak radost z toho, že kapitalismus shořel v plamenech, atd…), to jen jeho národ, jeho země, zemře, a tuto oběť je on přece ochoten přinést. (zvlášť v úvaze o zločinném vedení)
Je otázka svědomí, zda “tuto oběť” by chtělo přinést americké vedení, čímž vaši otázku otáčím naopak…
Oni to ti apoštolové mysleli s klidným čelením smrti jinak, šlo o jejich vlastní život, ne že obětují miliony-miliardy ostatních s poklidným prohlášením, že to pro ně bude lepší než život v nesvobodě.