Mělo se za to, že pokud Hillary, bývalá ministryně zahraničí, bývalá senátorka za stát New York a manželka bývalého prezidenta Billa Clintona neudělá hrubou chybu, bez problémů dopluje k nominaci své strany na prezidentku, kterou snadno získá.

Americké prezidentské volby budou až v listopadu 2016, hlasování v prvních primárkách se uskuteční až v únoru příštího roku – ve státech Iowa a New Hampshire – ale ve stranických bojích o nominaci se už teď věru dějí věci. A to jak u demokratů, tak i u republikánů.

Začněme s demokraty. Mělo se za to, že pokud Hillary, bývalá ministryně zahraničí, bývalá senátorka za stát New York a manželka bývalého prezidenta Billa Clintona neudělá hrubou chybu, bez problémů dopluje k nominaci své strany na prezidentku, kterou snadno získá.

Jenže, kde se vzal, tu se vzal, objevil se kouzelný dědeček. Senátor Bernie Sanders ze státu Vermont, který se prezentuje jako nezávislý, zasedá a hlasuje s demokraty, a přitom o sobě říká – pravdivě – že je socialistou. V příštím roce mu bude pětasedmdesát let, o šest let více, než Hillary. A v demokratických primárkách nyní vyvolává nadšení – především u radikálně levicového křídla strany, především u lidí mladých.

Hillary je škrobená, umělá, neautentická. Dle průzkumů je však u Američanů zatím nejvolitelnější kandidátkou. Sanders je autentický, upřímný, opravdový. A levicoví radikálové ho milují, protože své socialistické přesvědčení nezakrývá.

Což je v Americe dosti odvážné; Socialistická strana v USA v prezidentských volbách uspěla nejlépe v roce 1912 – ano, před více než sto lety – kdy získala 6% odevzdaných hlasů. Pak už její volební podpora jen klesala.

Samozřejmě Bernie Sanders má nulovou šanci stát se prezidentem USA. Má však velkou šanci znemožnit Hillary v těch prvních primárkách v Iowě a v New Hampshire v únoru. Pak cesta Hillary k nominaci bude uzavřena a do demokratických primárek vstoupí další, serióznější kandidáti, z nichž někdo nominaci získá.

Demokratické primárky tak nebudou jen nudnou korunovací Hillary, nýbrž stanou se primárkami skutečnými.

Ty republikánské takovými jsou – o nominaci prozatím usiluje nějakých těch v bratru šestnáct-sedmnáct kandidátů. V první lize je Jeb Bush, bývalý guvernér Floridy – a bratr bývalého prezidenta, jakož i syn jiného bývalého prezidenta -, pak Scott Walker, guvernér státu Wisconsin, a Marco Rubio, senátor za Floridu.

Pak za nimi v lize prozatím druhé jsou Rand Paul, senátor z Kentucky, představitel libertariánského křídla strany, a Ted Cruz, brilantní rétor, senátor z Texasu a představitel křídla autenticky pravicového.

Nebo byli. Neboť do primárek vstoupil stylem slona v porcelánu ten, kterému říkají The Donald, neboli „ten Donald“, totiž realitní mogul a hvězda různých televizních reality show, Donald Trump.

V minulosti politicky nezávislý, který finančně podporoval demokraty. Nyní velkohubý pravicový populista. Krom toho, že se neustále chvástá, jak je bohatý, vsadil na nejostřejší antiimigrační kartu hrubého zrna. Prohlásil, že ilegální imigranti z Mexika vraždí, znásilňují a jsou dealeři drog.

Dodal, že někteří jsou snad i slušní lidé. Od toho prohlášení prvního už jen rétoricky přitvrzuje. Útočí nevybíravě na všechny – Hillary, demokraty, ale i ostatní republikánské kandidáty. A je najednou u mnohých extrémně populární jako ten, kdo říká mocným, establishmentu, pravdu do očí. Jsou ho plná media.

Je to šašek, který usiluje o vlastní zviditelnění a sebeprezentaci; super-egoista a narcis, jehož šance stát se prezidentem je rovněž nulová. Může však vážně poškodit Republikánskou stranu. Někteří republikáni žertují, že kdyby byl tajným demokratickým agentem, nemohl by to dělat lépe.

Sanders a Trump – dva šašci, kteří nominaci získat šanci nemají, ale primárkami svých stran zahýbat, zakývat a zatřást věru mohou. Až k bodu zemětřesení.

Vysíláno na ČRo dne 24.7.2015