V noci na středu měl prezident Donald Trump, po čtyřiceti dnech v úřadu, svůj první projev před Kongresem, společným zasedáním jeho obou komor. A dle názoru všech pozorovatelů to byl Trumpův doposud nejlepší projev.
Ne že by se obsahově odchýlil od jeho projevů dosavadních, obsahoval všechny jeho politické pozice, a pokud někdo čekal, že v něčem vyjde demokratům vstříc – například že překvapivě oznámí, že se Obamovu reformu zdravotnictví rozhodl zachovat –, byl zklamán. Ne, svým obsahem to byl projev trumpovský a příliš se nelišil například od jeho projevu inauguračního.
Co jej však učinilo projevem dobrým a na jednom místě skvělým, byl jeho tón, jeho forma. Nebyl to projev naštvaný nebo zuřivý, nebyl útočný vůči oponentům či médiím, ale byl to projev sjednocující a formou přednesu umírněný, ba až velkorysý. Trump se striktně držel projevu, který četl ze čtecího zařízení, a neodchyloval se k ad hoc poznámkám, odbočkám a osobním útokům, jak bylo v minulosti vždy jeho zvykem. Jinými slovy, Trumpova sebedisciplína coby řečníka mu nyní zajistila projev velmi dobrý.
Škrty, které štědrost nepokryjí
Pokud jde o jeho obsah, ten nepřekvapil: Trump chce být státníkem americkým, nikoli celosvětovým, chce klást Ameriku vždy na první místo, jen pak může být opět velkolepou.
To znamená ekonomický protekcionismus: kupovat americké zboží a zaměstnávat americké občany, ale zároveň připravit i snížení daní pro podnikatele. Na hranicích s Mexikem už velice brzo postavit zeď, v zahraničí zničit tzv. Islámský stát a porazit islamisty a zvýšit výdaje na obranu až o 10 procent, tj. o 54 miliard dolarů.
Amerika v NATO zůstává a i nadále bude spojencem evropských zemí, ale bude trvat na tom, aby Evropané na svou obranu vydávali slíbené prostředky a nevezli se na zádech amerických daňových poplatníků.
Trump omezí prostředky na diplomacii a na finanční rozvojovou pomoc do zahraničí, ale navýší prostředky na rozvoj domácí infrastruktury. Amerika už pomáhala v zahraničí dost, nyní musí pomoct sobě. A konečně, Obamova zdravotní péče bude výrazně reformována a prostředky na ni sníženy.
Největší otazníky vyvolávají rozpočtové záměry. Navýšení obranného rozpočtu o 54 miliard dolarů a program rozvoje domácí infrastruktury kombinované se snížením daní a škrty v zahraniční pomoci, jakož i škrty v plýtvání a zároveň nezvýšení zadlužení – to stále dohromady nevychází. Stále není zřejmé, kde na to získá peníze. Ty škrty totiž tak štědré navýšení nepokryjí. Snížení daní může sice přilákat investory, vést k hospodářskému růstu, a tudíž vyšším daňovým příjmům při nižších sazbách, ale předem není zřejmé v jaké výši. Nově uvalená cla sice něco do rozpočtu přinesou, ale cla jsou vlastně daní, kterou platí američtí občané, nikoli cizí firmy. Navíc na americké firmy budou v zahraničí zřejmě uvalena taky cla.
Částka 54 miliard dolarů pro obranu navíc (navýšení o 10 procent) se může zdát velká, ale je nutné si uvědomit, že za Obamy probíhaly v rozpočtu obrany jednak záměrné, jednak tzv. automatické škrty; když se Kongres nedohodl na rozpočtu, aniž by se zvýšilo zadlužení, škrtalo se mandatorně právě v armádě. Takže ozbrojené síly, které Obama Trumpovi po osmi letech odevzdal, byly o poznání slabší co do počtu vojáků i techniky než ozbrojené síly, které v roce 2009 od Bushe přebíral.
Navíc Trump, pokud chce Americe opět získat respekt ve světě – respekt Ruska, Číny, Íránu – a jejich ochotu ho raději neprovokovat – jakož i respekt Evropanů a přitom jim jít příkladem, nemůže to udělat názorněji a lépe, než že na začátku dramaticky posílí výdaje na obranu.
Možná se Trumpovi tato hra na vlastní nevyzpytatelnost a „zlého policistu – hodné policisty“ vyplatí. Zatím se vyplácí. „Zlým policistou“ vůči Evropanům je Trump samotný; těmi „hodnými policisty“ jsou ostatní v jeho bezpečnostním týmu: viceprezident Pence, ministr zahraničí Tillerson, obrany Mattis či bezpečnostní poradce McMaster. Trump mluví k Evropanům tvrdě – ale zároveň vyšle viceprezidenta a ministry zahraničí a obrany do sídla NATOvBelgii a na různé konference v Německu, aby tam Evropany jednoznačně ujišťovali a uklidňovali.
Potlesk republikánů i demokratů
A rétorický vrchol Trumpova projevu, který mu vynesl potlesk republikánů i demokratů? Projev úcty a respektu vůči na galerii stojící paní Carryn Owensové, vdově po důstojníku Williamovi „Ryanu“ Owensovi, který nedávno zahynul na protiteroristické akci v Jemenu. Od paní Owensové bylo odvážné, že takto krátce po smrti manžela souhlasila s přítomností na veřejnosti, a od Trumpa bylo zdvořilé, jaká jímavá slova na adresu jejího manžela zvolil a veřejně mu vyjádřil vděčnost země. V tomto momentě Trump působil jako velký prezident.
Nebyl to projev naštvaný, nebyl útočný vůči oponentům, byl to projev sjednocující a formou přednesu umírněný, ba až velkorysý
Vyšlo v LN 3.3.2017
Politika je ponejvic marketing a to trochu už umí
Chápu to tak, že to v podstatě říká i pan Joch. Není mu sympatický, ale na pivo s ním nechodí, je to prezident USA a některé jeho kroky jsou pro USA OK.
Také s ním nechodím na pivo, takže nemůžu úplně říct co udělal morálně opovrženíhodného, ale obecně, jeho, zdá se mi, hedonistický a egoistický přístup k životu je morálně pochybný. Tím neříkám, že to je nutně překážka k tomu být dobrým prezidentem.
Jak psal Klaus – za chvíli budou všichni Trumpisté. Typický příklad Joch – před volbami tady psal, že “republikáni snad uhájí alespoň kongres” a měl strach se k Trumpovi vůbec přihlásit, psal zde na webu, že “Trumpem a Zemanem je nutno pohrdat” a teď ho tady vyzdvihuje.
Trumpem coby osobou pohrdám; uznávám ale jeho dobré nominace ministrů a když poprvé v životě má dobrý, tj. netrapný projev, napíšu to. Ale po něm se opět rychle vrátil do svých starých “dobrých”, tj. trapných kolejí.
Fascinující je, že lidé neumí hodnotit Trumpa racionálně: buď jej hystericky nenávidí, anebo nekriticky obhajují i to, co je na něm neobhajitelné.
Na vás pane Jochu (a vlastně je to společná věc skoro všech neokonů) je zase zajímavé to, že ať už zastáváte jakýkoliv názor, tak si tam strčíte nějaký ten “disclaimer”, abyste byl morálně na výši, přitom se od těch lidí, které kritizujete, zas tolik nelišíte.
Jednou stranou píšete, že Trumpem pohrdáte, pak zase že ho lidé neumí hodnotit racionálně. Takový myšlenkový zvrat v jednom odstavci je vážně fascinující.
Nevím v čem vidíte ten zvrat. Pan Joch od začátku píše, že Trumpa jako člověka nemusí (je to chvástal, egoista apod.), ale v případě že se mu něco povede tak ho pochválí.
V tom se shodneme. Já jsem člověk zaměřený poměrně konzervativně a věci jako poznávání, vzdělávání, rodinná soudržnost pro mě mají velkou cenu. Narcisistický chvastoun a sukničkář, který nepřečetl v životě žádnou knihu pro mě není můj šálek čaje. Ale doprčic, na tom přece nezáleží zda je nám osobně sympatický! Prezidenta USA nemáme k tomu, abychom s ním chodili na pokec u piva.
Jednoduše nejde v jednom odstavci kritizovat lidi, že neumí k Trumpovi přistupovat racionálně a vzápětí říci že je mi odporný. A vůbec, co udělal Trump tak morálně opovrženíhodného? Krom toho, že je to žvanil, který rychleji mluví než myslí a jeho pár hloupých výroků rozmázla média?
Já bych to viděl tak, že pan Joch kritizuje pokud někdo vnímá jen v extrémech. Tedy vše odmítá, nebo vše nekriticky přijímá.
Např. v hudbě, já nemusím death-metal, často je mi přímo odporný. Ale zároveň mám rád kvalitní zvuk a nahrávku. Takže můžu říct, že zvuk zkreslených kytar sám osobě je vynikající a líbí se mi.
Tedy v tom, jak se Trump projevuje jako osoba, může někdo vidět odpornost.
Ale to přece neznamená, že vše co vypustí z pusy je najednou apriori odporné ?
Když přistupujeme k věcem racionálně(bez emocí), bereme každou událost, myšlenku, argument zvlášť a ten hodnotíme jako dobrý, nebo špatný, nebo něco mezi.