Jaká jsou pozitiva a jaká negativa Trumpova raketového útoku na syrskou leteckou základnu minulý týden? Pozitiva: Za prvé, Trump ukázal rozhodnost, projevil se jako výrazný lídr na mezinárodní scéně, jako Antiobama. Obama vytyčil „červenou linii“, tedy že použití chemických zbraní povede k americkému vojenskému zásahu, a když je Baššár Asad v roce 2013 použil, neudělal nic, čímž ztratil veškerou kredibilitu na Blízkém východě. Trump žádné „červené linie“ nevytyčoval, ale když Asad chemické zbraně opět použil, jednal. Jednou akcí získal Trump větší respekt než Obama za celé své poslední čtyři roky. Za druhé, Trump ujistil a uklidnil své evropské spojence, že nepůjde Putinovi nutně na ruku, že se s ním nedohodne za každou cenu nad hlavami Evropanů a na náš úkor, ale že když to uzná za vhodné, klidně použije vojenskou sílu i vůči ruskému spojenci a klientovi.

Za třetí, svou akcí vyslal signál i mimo Sýrii. Vzkaz „Berte mě vážně a dejte si na mě pozor, hlavně mí protivníci“ byl adresován kromě Damašku taky Teheránu, Pchjongjangu, Pekingu… ale i Moskvě.

Za čtvrté, z morálního i strategického hlediska bylo a je správné – a v zájmu všech – tabu proti použití chemických zbraní vynucovat. „Použijete chemické zbraně vůči svým lidem? Přijde trest. Použijete je proti nám? Přijde odplata nukleární. Nepomýšlejte ani na chvíli ani na jedno.“ V dlouhodobé perspektivě to zachraňuje nevinné lidské životy.

Za páté, Trump si získal kredit alespoň u části amerického establishmentu, který jím doposud pohrdal.

A negativa: Za prvé, odpálení pěti tuctů tomahawků není strategií; neplyne z toho, co bude dál nebo co by mělo být.

Za druhé, Trump před úderem o něm informoval Rusy, což mohlo být prozíravé, aby nedošlo k jejich ztrátám, neboť Sýrie za americko-ruskou válku nestojí (ta by byla patřičná v případě třeba ruské invaze do Pobaltí). Jenže Rusové o tom informovali Syřany a ti většinu své techniky i lidí z letiště stáhli. Navíc útok směřoval na sklady, munici, budovy, ale přitom nezničil přistávací dráhy. Asad může letiště využívat dodnes. Ten úder měl být mnohem ničivější.

Za třetí, útok může být prvním krokem k zatažení Spojených států do války v Sýrii a to není v zájmu ani USA, ani Západu. V Sýrii totiž nemáme přítele – kromě spojenců Kurdů. Ti však mohou ovládnout jen území obývané Kurdy, nikoli celou Sýrii. Ta válka je v podstatě mezi džihádisty šíitskými (Írán ajatolláhů, Hizballáh a jejich klient alavita Asad) a džihádisty sunnitskými (většina rebelů), podporovanými Saúdskou Arábií, Tureckem a Katarem. Není v našem zájmu, aby v Sýrii jedni nebo druzí vyhráli totálně, nýbrž je v našem zájmu, aby se vzájemně maximálně oslabili a nastala de facto kantonizace Sýrie na „Alavistán“, „Sunnistán“ a Kurdistán. Zdroje blízké dění uvnitř Bílého domu říkají, že k úderu Trumpa přesvědčila koalice „generálové + demokraté“. Těmi generály jsou ministr obrany Jim Mattis a poradce pro otázky národní bezpečnosti H. R. McMaster, oba velice respektovaní nejen republikány v Kongresu, ale i experty na zahraniční politiku. A těmi „demokraty“ jsou Trumpova dcera Ivanka a její manžel Jared Kushner. Ti až do momentu, kdy se otec, resp. tchán rozhodl kandidovat na prezidenta za republikány, byli liberálními demokraty a jejich instinkty jsou instinkty liberálních demokratů z New Yorku, kterými vlastně stále jsou.

Jejich pozice v Bílém domě posílila a oni se snaží omezit vliv „trumpistické“ frakce, kterou vede poradce Steve Bannon. Ten zdůrazňuje americký nacionalismus, populismus a „America first“, tedy to, co udělalo Trumpa populárním u jeho voličů. Ivanka a Kushner však nesou nelibě, že establishment, v němž se pohybují a jehož chtějí být součástí, Trumpem pohrdá. Proto se prezidenta snaží posunout do středu, „polidštit“ a učinit v očích těchto společenských vrstev „přijatelnějším“.

Stejně jako v případě občanské války v Sýrii by bylo špatně, kdyby jedna z obou frakcí vyhrála totálně. Je jistě dobře, že v Bílém domě existuje protiváha poněkud divokému Steveovi Bannonovi, ale kdyby byli Bannon a to, co reprezentuje, eliminováni, prezident Trump zklame a ztratí své nejvěrnější voliče. A kdyby rozhodující vliv na jeho politiku měli dva newyorští liberální demokraté, navíc třicátníci bez jakékoli vládní zkušenosti, brzy by Trump narazil v konfliktu s konzervativními republikány v Kongresu.

Ale zpět k úderu v Sýrii: bylo prozíravé, že k němu došlo, ale příště je třeba jednat razantněji a Rusy informovat až na poslední chvíli, aby ochránili lidi své, ale Syřané už nestihli nic – a hlavně, podstatné je neuváznout v pozemní válce v Sýrii.

Vyšlo v LN 11.4.2017