Miloš Zeman je krůček od katastrofálního výprasku, nejspíš si však odnese vítězství.
Prezident zatím vůbec neporušil Ústavu; jeho kroky jsou zatím plně ústavní. Dělá, na co má právo. Koleduje si ale o vážnou politickou porážku. Parlament, pokud by chtěl, může v našem ústavním systému prezidenta nejen politicky porazit, ale i drsně pokořit a ponížit. Pokud by chtěl. Udělá to? Pochybuji.
Jak porazit, jak pokořit a jak ponížit?
Poslanecká sněmovna může – kdykoli – seškrtat rozpočet prezidentské kanceláře.
Politické strany ani nemusejí usilovat o nějaké vznešené ideály, zcela stačí, budou-li sledovat vlastní zájmy. Tři nejsilnější demokratické strany – ČSSD, ODS a TOP 09 – mají dohromady v obou komorách parlamentu pohodlnou ústavní většinu, můžou tedy změnit Ústavu tak, že prezidentovi odeberou relevantní pravomoci. Kdyby chtěly, mohly by prezidentský úřad nově definovat až k irelevantnosti.
Rusnokově (tedy Zemanově) vládě mohou okamžitě vyslovit nedůvěru, vzápětí přijmout rezoluci vyzývající prezidenta ke jmenování druhého premiéra a následně i jeho vládě „dát padáka“. Třetí pokus – určení jména třetího premiéra – pak připadá předsedkyni Poslanecké sněmovny. Z toho vyplývá politická porážka prezidenta, navíc by vypadal jako politický amatér a břídil.
Lze namítnout, že prezident může Rusnokovu (svoji) vládu po vyslovení nedůvěry sněmovnou nechat vládnout v demisi neomezeně dlouho, v podstatě až do voleb v květnu 2014. Ústava přece nemá termíny…
Ústavní žaloba
Poslanci a senátoři však mohou podat na prezidenta ústavní žalobu pro nečinnost, neplnění ústavních povinností, a dokonce hrozit, že nastane impeachment, odvolání prezidenta – hrozit nikoli předčasnými volbami do sněmovny, ale předčasnými volbami prezidentskými.
Nebo může ústavní většina v obou komorách parlamentu konstatovat, že v našem ústavním systému se experiment s přímou volbou prezidenta nezdařil, a proto se vracíme k jeho nepřímé volbě, k výběru prezidenta parlamentem. Nezapomínejme, že tři nejsilnější demokratické politické strany mají v obou komorách parlamentu pohodlnou ústavní většinu…
Aby bylo jasno, nastiňuji, co by se mohlo stát, nikoli, co se nutně stane. Uvědomme si však, že řeči o „ústavním převratu“, Zemanově budování „vertikály moci“ či o jeho „putinizaci Česka“ by se mohly ukázat jen řečmi, kdyby parlament konal. Stačí, aby konal.
Rozsypání sociální demokracie
V našem ústavním systému má totiž nejlepší a nejsilnější karty v ruce parlament, nikoli prezident. A kdyby je parlament hrál umně – v zájmu parlamentarismu i svého vlastního –, může prezidentovi uštědřit politický výprask, jaký u nás od listopadu 1989 ještě nikdo nezažil. Parlament je více než schopný ústavně svá práva a výsady nejen obhájit, obránit a udržet, ale i rozšířit.
Stačí jen, aby jednal a konal. Navíc nemá co ztratit, může jen získat. A má nejlepší trumfy v ruce. Nevěřím však, že se to stane. Něco mi napovídá, že se sociální demokracie tváří v tvář prezidentu Zemanovi rozsype. Lidé, kteří nejsou ochotní či schopní prosazovat nejen své ideály, ale ani zájmy, si však nezaslouží vládnout. A dokonce ani politicky existovat.
To, co by se mohlo stát naprostým triumfem parlamentu, proto může nakonec vyústit v triumf prezidenta. A to nikoli díky prezidentově chytrosti, ale kvůli hlouposti parlamentu. Prezident Zeman je jen krůček od katastrofální porážky. Nejspíš si však odnese vítězství.
Vyšlo na www.ceskapozice.cz
Otázka. Netuším, nechápu. Někteří by mohli tvrdit: Pan prezident bojuje za “Lidový dům”. Co se vlastně stalo? Přímou volbou byl zvolen člověk, který patřil léta mezi “lídry” socdem. “Nestranický” prezident nemůže otevřeně podpořit “oranžovou armádu”:). Na sjezdu ČSSD naznačil, že si dovede představit vládu sociální demokracie. Patrně si spočítal preference. “Oranžoví” stále vedou. Komunisté měli donedávna preference 17, 5 proc. A pak je tu “cordon sanitaire” SPOZ – “Zemanovci”. To je jakási socdem II. typu. Rusnokovu vládu těžko může parlament schválit. Socdem+zemanovci+komunisté budou mít po volbách v parlamentu ústavní většinu. Jak vypadá situace v senátu, víme. (O krajích nemluvě). Takže budeme mít levicového prezidenta, levicový senát, výrazně levicovou poslaneckou sněmovnu. Že by panu prezidentovi šlo o tohle? Bohumínské usnesení socdem. po volbách dodrží. Nebude se přece shazovat přímou spoluprací s extremistickou KSČM. Tichá podpora ze strany KSČM postačí. Kupředu levá! Takhle se to dělá, tavárišči. Jak “umravnit” pana prezidenta Zemana? Těžkou porážkou rudých a oranžových náčelníků:)… jenže, kdo to bude chtít? Nebo je to jinak?…..
Marketingová stránka věci je silnější. To jsou primární zájmy i poslaneckého zázemí. Ideje se nevylučují, pokud konvenují s profitem investorů. Ani ´89 nebyl zelená louka, stejně demokracie v chartě a okolí, bez demokratů to nejde. Už systém je budován se skulinami. Stačí popatřit na pole, jsou sice zákony co a jak má být, ale v praxi co zbožné přání. Občas horší děs než za socialismu přiznávaného, dusá se ale spolehlivě. Jen ozdobeno o dotace, aby barbarství mělo nějakou výmluvu; a hezké stroje, když už žijeme na dluh.