(Publikováno v Mf Dnes 14. dubna 2006 pod redakčním názvem „Popravit vraha je spravedlivé“)
Není trest smrti správný pro člověka, jenž chladnokrevně spáchá mnohonásobnou vraždu a pak neprojevuje žádnou lítost? To je otázka, jež napadne mnohé v souvislosti s tzv. lesním vrahem Viktorem Kalivodou. Měli bychom však rozlišit otázky dvě: je trest smrti oprávněný? A je v situaci dnešní České republiky vhodný?
Principiální argument proti trestu smrti zní: „Člověk život nedal, a tedy nemá právo ho vzít. Když vrah konal špatně, to nás ještě neopravňuje k tomu, abychom se k němu zachovali stejně špatně.“ Argument je to sugestivní, ale falešný. Samozřejmě, že člověk má právo jiného člověka zabít, i když mu život nedal. Máme právo zabít tyrana, jenž nařizuje masakry nevinných. Máme právo zabíjet vojáky agresora. Máme právo v sebeobraně zabít útočníka, jenž nás ohrožuje.
Důvodem pro usmrcení útočníka není jen vlastní přežití, ale především objektivní zlo činu, jejž chce spáchat. Z téhož důvodu jsme oprávněni zabít krutovládce, neboť je původcem zla a nesmírného utrpení nevinných. To platí i pro vojáky agresora: jsou nástrojem šíření zla, proto střílení do nich je bráněním zlu.
Je-li ale důvodem pro usmrcení člověka objektivní zlo činu, jenž se chystá spáchat, pak zajisté musí být přípustné usmrtit i člověka, který zločin už spáchal a tedy jeho vina je větší. Jinými slovy, je-li zlo chystaného činu dostatečným důvodem pro zabití útočníka, je nutně zlo spáchaného činu vraha, jemuž byla vražda prokázána v řádném soudním procesu, více než dostatečným důvodem pro jeho popravu. Odpůrci trestu smrti zaměňují dvě věci: nedotknutelnost nevinného života, která platí vždy, s nedotknutelností života obecně, jež neplatí v případě životů vinných vraždou.
Pro trest smrti svědčí i jeho odstrašující účinek. Čím je trest přísnější, tím je odstrašující účinek větší. Hrozba vězení nemusí některé potenciální vrahy odstrašit; hrozba popravy by je však od jejich činu odstrašit mohla a tak zachránila několik nevinných životů. Když zákonodárce ruší trest smrti, riskuje snížení odstrašujícího účinku trestního systému a nárůst počtu vražd.
Jako závažná námitka proti trestu smrti se uvádí možnost popravy nevinného. K tomu docházelo a teoreticky může dojít stále, i když testy DNA možnost omylu minimalizují. Ale samotný fakt nezáměrného omylu určitou aktivitu nediskvalifikuje, pokud je to aktivita legitimní! Kdyby ano, museli bychom zakázat vše, při čemž dochází k nezáměrnému usmrcování nevinných (např. dopravu). Navíc nelze vyloučit, že neusmrcení vrazi již nikdy nezavraždí např. spoluvězně, dozorce, nebo na útěku i nevinné občany. Neochota státu popravit vrahy může vést ke smrti dalších nevinných.
Trest smrti je oprávněný; je ale vhodný i pro dnešní Českou republiku? Ne nutně. Nemáme rozumnou jistotu, že v případě naší justice se ti nejvinnější popravě nevyhnou a nevinní nebudou popraveni. A potom, nebyla by v naší společnosti, jež ztratila povědomí o nedotknutelnosti nevinného života (přijímá potraty a euthanasii), poprava vraha vnímána spíše jako akt msty než spravedlnosti? Pro legitimitu trestu smrti je totiž nutné povědomí obojí: život vinný vraždou je přípustné popravit, ale život nevinný je nedotknutelný absolutně.
Sakra pane, jste vy vůbec křesťan? Kolikrát se v Bibli píše o odpouštění, kolikrát o “Nezabiješ” (a tam se nepíše “Nezabiješ nevinný život”, ani se tam nepíše “Nezabiješ, nebo jen v obraně společnosti před asociálními živly”, tam se prostě píše “Nezabiješ”) kolikrát o nastavování druhé tváře?
Dobrý den,
vážený pane Jochu, až dosud jsem v podstatě souhlasil s vašimi názory prezentovanými v médiích, týkajících se nejrůznějších témat-potraty,registrované partnerství,s určitými výhradami intervence v Iráku atd/. Ale nyní nemohu. Váš argument : ” …Důvodem pro usmrcení útočníka …především objektivní zlo činu, jejž chce spáchat….Je-li ale důvodem pro usmrcení člověka objektivní zlo činu, jenž se chystá spáchat, pak zajisté musí být přípustné usmrtit i člověka, který zločin už spáchal a tedy jeho vina je větší…” nepovažuji za logicky správný. Především kategorie “objektivního zla hrozícího” není adekvátní kategorii “viny spáchané”. V prvém případě je oprávněnost zabití útočníka odůvodněna principem menšího zla /zabránění většímu objektivnímu zlu/- a nikoliv potrestáním agresora-ve druhém případě by se jednalo o pouhou mstu.
V konkrétním případě při rozhodování o trestu smrti pak mají daleko větší relavanci okolnosti případu /pravděpodobnost bezpečné izolace pachatele,odstrašující účinky atp./Jednalo by se však vždy dle principu menšího zla očekávaného.Každopádně nelze a priori konstatovat legitimitu trestu smrti,a to ani za vraždu.
P.S. pokud by důvodem trestu smrti byl fakt spáchaného objektivního zla,museli bychom -s touto logikou -dopadeným zlodějům usekávat ruce.
S pozdravem a přáním všeho dobrého Kosinka Petr
ale dnes mi to nedalo. Nechci diskutovat ve velmi teoretické a filozofické rovině jako ostatní. Jen připomínám, že při stavu našeho přehumanizovaného vězeňství a neuvěřitelně mírných trestů za velmi těžké činy bych se asi nespokojil s faktem, že někdo, kdo težce ublížil např. mé dceři nebo jinému blízkému, by si šel “sednout” na řekněme 6-8 let. Přitom z toho by nejméně rok strávil ve vyšetřovací vazbě a poté po uplynutí poloviny trestu by se dostal ven. Myslím, že bych spravedlnost vzal do vlastních rukou. Zapomeňte na řeči o “převýchově” zločinců a podobné bláboly, každý trest je aktem msty za spáchané zlo, nic víc. Ale lze to říci i honosněji, že “trest je aktem narovnání spravedlnosti” (p. Joch), s čímž plně souhlasím. Obecně jsem proti trestu smrti, ale jen pod podmínkou důsledného odsuzování vrahů a jiných težkých zločinců na doživotí bez možnosti propuštění (myslím, že náš právní řád tento druh trestu vůbec nezná). Na to bych si i rád připlatil. Přečtěte si dnešní noviny “35letý muž pobodal 4letou holčičku”! Kdyby se to stalo v USA, dostal by doživotí nebo mnohaletý těžký zalář. Kdyby oběť by posléze zemřela, nic by jej neuchránilo od trestu smrti. V morálně otupělém Česku, pokřiveném minulým režimem, se zhoubným vlivem levicového intelektualismu mu hrozí (dle novin) až 8 let vězení(!!!), což znamená, že cca za 4 roky bude venku. Chachá, už vidím všechny ty filozofující kecaly, kteří se opájejí humanistickými bláboly, jak by se s takovým trestem ztotožnili, kdyby jim někdo pobodal jejich dítě.
píšete – důvodem pro usmrcení útočníka není vlastní přežití, ale objektivní zlo činu, jejž chce spáchat. Nevím, jak jste na to přišel – podle mě je důvodem pro usmrcení útočníka zabránění zločinu, a pokud opravdu je (jediným možným) důvodem pro usmrcení zabránění zločinu, první i druhý odstavec Vašeho článku nemají smysl.
Třetí odstavec – pro trest smrti svědčí i jeho odstrašující účinek – je v rozporu s většinou informací k tomuto tématu, které se ke mně dostaly a které tvrdí, že trest smrti odstrašující účinek nemá.
Poslední odstavec se správnosti trestu smrti netýká, takže pro mě zbývá jediný Váš argument – že totiž hypotetická možnost popravy nevinných není dostatečným důvodem popravy neprovádět.
To se mi zdá opravdu málo.
Máte pravdu, pokud jde o nesmyslnost znevažování Vašeho stanoviska.
K problému samému:
Zdá se tedy, že problém nyní dospěl k možnosti formulace.
Ukazuje se, že lze zvolit dva důvody usmrcení. Ten první je nesporný, a jde o případy vojáků, despotů u moci, zločinců při činu. Ptáte se, proč bych já měl dát přednost jejich smrti před smrtí oběti. Na to odpovídám, že já nemusím dávat nutně přednost jejich smrti, jen pokud je oběť zabije (předpokládejme prostě tak, že někdo musí zemřít), nevidím možnost napadenému něco vyčítat. To je posíleno i těmi vojáky agresora – oni nejsou zabiti právem, kterým by byli zabiti po válce (a sám to říkáte), čímž podle mne naopak připouštíte jako důvod zabití ochranu stávajícího života. Proto tedy nelze nadále tvrdit, že smrt může být odůvodněna pouze zlem činu, a že zlo k tomu stačí v každém případě – zde totiž ve stavu kapitulace bylo zlo již beztak naplněno, a pokud bylo správné zabíjení ve válce , muselo by být stejně správné i po kapitulaci.
Z toho neplyne, že ZLO činu nemůže být dalším důvodem pro trest smrti, a podle mne – opakuji – jediným, protože se také ukazuje, co je trest smrti – to není spravedlivý atentát na despotu ani zabití vojáků vedoucích agresivní válku, to je ZABITÍ BEZMOCNÉ OSOBY KVŮLI ZKU JEJÍCH ČINŮ V MINULOSTI. A toto by bylo třeba ospravedlnit, pokud by vůbec měl být trest smrti spravedlivý. To platí pro velezradu, masové vraždy, cokoli.
Ještě poznámku – asi bych těžko odmítal trest smrti pro někoho, kdo rozpoutal světovou válku (ale všimněte si, že ICTY nesmí ukládat tresty smrti), tím ale není řečeno – trest smrti je přípustný, a tudíž je přípustný OBECNĚ – kvůli třem vraždám, kruté vraždě apod.
Břemeno důkazu tedy není až tolik na mé straně, Hitlera bych klidně i popravit nechal.
Konečně polemizujete bez osobních invektiv! Gratuluji Vám k tomu!
“Ukazuje se tedy, že důvodem spravedlivosti usmrcení je OCHRANA ŽIVOTA.” – Ne náhodou NEVINNÉHO života?
“Nemůžeme popravovat jen pro mravní zlo činu, který sám o sobě není tak závažný, např. za krádež nebo podvod.” – To zajisté ne; ale co poprava za velezradu? Za snahu cílevědomě a chladnokrevně předat tajemství atomové bomby, které máme zatím jen my, např. Hitlerovi, Stalinovi či Ahmadinežádovi? Co případ člověka, který se svobodně a dobrovolně zaváže loajalitou ke své zemi a jejímu režimu, ale pak ji zradí totalitnímu nepříteli, v důsledku čehož zemřou desítky / stovky / tisíce nevinných lidí? Připomínám, že velezrada se vedle vraždy vždy kvalifikovala jako hlavní důvod k trestu smrti.
“A je jasné, že ochrana života nás neopravňuje k jeho odnětí někomu jinému, ovšem pokud právě nejde o někoho, kdo nás záměrně ohrožuje a nám NEZBÝVÁ NIC JINÉHO.” Proč ale – když útočník nebo oběť zemřou – má být preferována smrt útočníka? Proč oběť si nemá říci: “on koná špatně, já budu velkorysý, raději zemřu já, možná se on změní”? Někdy je totiž mravní volbou záměrně volit vlastní smrt než smrt někoho jiného: jsme-li tři v záchranném člunu a voda (či jídlo) jsou v něm jen pro dva, mravně ušlechtilá volba je jen jediná: žádný los, nýbrž vrhnout se do vln a obětovat se pro druhé. Doufám, že bych měl tu sílu, ale vůbec si tím nejsem jist. Takže otázka pro Vás zůstává – když už jeden život MUSÍ zemřít, proč život útočníka (za předpokladu ovšem, že život vinný i nevinný jsou stejně hodnotné a nedotknutelné). Domnívám se, že otázce viny se nevyhnete a zjistíte, že právě vina je tím a jen tím (podmínkou nutnou i dostačující) proč je přípustné vinný život vzít.
“Kvůli nespravedlivému počátku války také nemůžeme pokračovat v zabíjení i po kapitulaci nepřítele, což je právě obdoba trestu smrti. Zabíjet vojáky agresora poté, co se vzdali, by asi nebylo považováno za únosné, jejich zabíjení během války určitě.” – Ano, máte pravdu v případě vojáků, neboť oni samotní mohou být osobně nevinni! Jejich vina byla jen instrumentální, nikoli substantivní, totiž byli vinni jen tím, že byli na objektivně zlé straně. Pokud byli v útokum bylo je přípustné zabíjet, ale pokud se vzdali, již nikoli. To však neplatí pro jejich vrchního velitele, státníka země! Musel byste ukázat, že Norimberský proces a poprava nacistických vůdců, jakož i poprava Eichmanna, jakož i blížící se poprava Saddáma byly a budou zásadně nespravedlivé! Tento radikální názor – byť možná hypoteticky pravdivý – Vás klade mimo civilizační konsensus dosavadní lidské existence. Břemeno důkazu o jeho pravdivosti by tedy bylo na Vaši straně. Hodně štěstí.
RJ
P.S. Podívejte, když někdo napíše svůj názor, a Vy mu v diskusi napíšte, že máte dojem, že ho nemyslel vážně, je to strašně urážlivé. To pak ale nemá smysl polemizovat – jako kdybych Vám já napsal, že co píšete, je sice zajímavé, i nějaké ty zajímavé argumenty tam jsou, ale nějak cítím, že to nemyslíte vážně. Ale v pořádku, jsem velkodušný, jen příště předpokládajme, že každý argument se má brát vážně sám o sobě a zhodnotit jako takový.
Ukazuje se tedy, že důvodem spravedlivosti usmrcení je OCHRANA ŽIVOTA. Zlo vraždy samo totiž je založeno NA NARUŠENÍ ŽIVOTA NĚKOHO DALŠÍHO, třeba již usmrceného, třeba ohroženého. Nemůžeme popravovat jen pro mravní zlo činu, který sám o sobě není tak závažný, např. za krádež nebo podvod.
Z toho je také vidět, že usmrcující zákrok je spravedlivý v jiném smyslu než trest smrti a je oprávněný i tam, kde trest smrti spravedlivý nemusí být, tedy k ochraně života před akutním nebezpečím. Tento důvod naopak pro dokonanou vraždu padá a jde o mstu za ZLO. To v každém případě vyžaduje samostatné ospravedlnění, které jste neposkytl.
Titanic, nemocnice s omezenou operační kapacitou jsou příklady zcela jiných druhů, kdy je třeba někomu poskytnout pomoc, které není dost pro všechny. Tady totiž byl něčí život ohodnocen jako méně OHROŽENÝ. To sice vede k etickým problémům, ale ne v souvislosti se záměrným usmrcením a hodnocením spravedlivosti tohoto usmrcení.
A je jasné, že ochrana života nás neopravňuje k jeho odnětí někomu jinému, ovšem pokud právě nejde o někoho, kdo nás záměrně ohrožuje a nám NEZBÝVÁ NIC JINÉHO.
Zlo činu samo – natolik vám dávám za pravdu – vám zůstalo jako jediný možný důvod pro trest smrti, POKUD HO OVŠEM CHCETE OBHAJOVAT, jenže jste ho nijak nezdůvodnil, takže jde o prosté vaše ANO, zlo činu stačí.
Za příklad se spravedlivou válkou vám děkuji, máte pravdu. Ovšem přivádí mne to k analogii. Kvůli nespravedlivému počátku války také nemůžeme pokračovat v zabíjení i po kapitulaci nepřítele, což je právě obdoba trestu smrti. Zabíjet vojáky agresora poté, co se vzdali, by asi nebylo považováno za únosné, jejich zabíjení během války určitě. Tady je rozdíl a širší oprávnění dané akutním ohrožením než jakýmsi ZLEM O SOBĚ snad jasné.
Pan Joch zase srovnává nemožné, když to rozpravy o trestu smrti vtahuje dopravu.
Přece primárním cílem (nebo záměrem) není ukončit život ale přemístit se z bodu A do bodu B.
Kdežto poprava ma cil jediný a tím je ukončení života. Samozřejmě pan Joch by mohl namítnout že cílem popravy je taky pouze přemístit člověka z bodu A (země) do bodu B (nebe-peklo). Ale na to by snad neměl žaludek ani pan Joch.
Jinak musím řict že s panem Jochem zase vůbec nesouhlasím. A take jsem rad za poznamku o MF, protoze jsem ji prestal kupovat mimo jine take z toho duvodu ze pan Joch dostaval prilis prostoru,neumerne k pisatelskym dovednostem chtelo by se dodat.
Právě že ne; snaha o samotné přežití není dostatečným důvodem někoho zabít. Představme si situaci potápějící se lodě, v níž je málo záchranných člunů (Titanic). Kapitán vydá rozkaz, že do nich smí nasednout pouze ženy a děti – pouze pro ně je míst dost. Muži mají jedinou možnost, jak přežít: ženy a děti z člunů vyhazovat – a tedy zabíjet. Jsou k tomu oprávněni? Nikoli, i když v opačném případě jim hrozí utonutí. Tedy samotné přežití nás zabíjet neopravňuje. Proč tedy smíme zabít útočníka, ale již nikoli pasažéry potápějící se lodě? Protože útočník je vinný, zatímco ženy a děti na Titanicu jsou nevinné. Útočník se chystá spáchat objektivně zlý čin – zločin – a proto je správné ho zastavit. Ať už je tím zločinem pokus o vraždu či pokus o znásilnění. Důvodem, který nás opravňuje zbavit ho života, je zlo činu. Je-li ale důvodem pro přípustnost usmrcení člověka objektivní zlo činu, jež se chystá spáchat, pak zajisté musí být přípustné usmrtit i člověka, který již onen zločin spáchal a tedy jeho vina je mnohem větší, atd. jak jsem to psal.
Čtěte pozorně, já jsem neobhajoval a ani neomlouval justiční omyly. Já jsem jen napsal, že možnost nezáměrného zabití nevinného – pokud oněch nezáměrných zabití není netolerovatelně mnoho – jinak legitimní aktivitu nediskvalifikuje. Je jedno, že doprava nemá za cíl zabíjet nevinné. Trest smrti ve spravedlivé obci taky nemá za cíl zabíjet nevinné. Dítě zabité na přechodu bezohledným řidičem se dopravy neúčastnilo dobrovolně (Váš další omyl). A konečně: “Byl bych vděčný za příklad, kdy se vědomě zabíjí s tím, že část lidí to postihne zcela nevinně, ale obecně to bude prospěšné, a bude v extenzi civilizované společnosti.” Onen příklad: vylodění v Normandii 4. června 1944. Či jakýkoli akt spravedlivé války – vždy přijdou o život i nevinní, ale pokud jsou splněny kritéria spravedlivé války “ius ad bellum” i “ius in bello”, ona válka je spravedlivá.
A poslední “kapka”: “Jinak souhlasím s celkovým závěrem, jenže… se mi nezdá, že by to bylo upřímně míněné… Proto si spíš myslím, jak znám současnou “křesťanskou” pravici, že je to záludný způsob, jak o trestu smrti začít mluvit? Pletu se? Jsou k debatám o trestu smrti jiné důvody?” – krásný příklad vidění světa jako jedné velké konspirace – tenotkrát nikoli “židovských bankéřů”, nýbrž “křesťanské pravice”! Co tak vysvětlení naprosto prozaické a na hony vzdálené Vaši paranoji: totiž že MF Dnes si onen článek (můj názor na trest smrti) vyžádala, já sám od sebe jsem jej psát nechtěl, když však o něj projevili zájem, tak jsem ho prostě napsal. Ale vidina, že Jerry Falwell či Pat Robertson mi dali tajný příkaz jej napsat, je zřejmě pro Vás mnohem lákavější a atraktivnější. Musím, končit, volají mi z Vatikánu…
RJ
Důvodem, který opravňuje NAVZDORY OBECNÉMU PRAVIDLU NEZABÍJET ZABÍT ÚTOČNÍKA a VŮBEC ODVRACET HROZÍCÍ NEBEZPEČÍ, je právo na přežití, a tedy záchranu životů.
Jestliže naopak nebezpečí již pominulo, i třeba dokonaným činem, pominulo také TAKTO DANÉ oprávnění.
Proto tvrzení pana Jocha nikterak nevyvrací princip vznesený v úvodu, “sugestivní” je leda způsob, jak se s tímto argumentem vypořádal – totiž řekl, že “je falešný”.
Oprávnění k omylu, je-li účel dobrý, kterým ospravedlňuje justiční omyly, je pochybné – JUSTIČNÍ zabití BY TEDY BYLO OPRÁVNĚNÉ, abychom mohli zabíjet skutečné vrahy – ale možná že i takový krutovládce se dopustil vlastně jen nějakých přehmatů při prosazování obecného dobra.
Přirovnávání soudu k dopravě je chybné, ta totiž nesměřuje k usmrcení a lidé se jí účastní dobrovolně. Byl bych vděčný za příklad, kdy se vědomě zabíjí s tím, že část lidí to postihne zcela nevinně, ale obecně to bude prospěšné, a bude v extenzi civilizované společnosti.
Jinak souhlasím s celkovým závěrem, jenže nemyslím si, že tvrzení je seriózně zdůvodněné. Ani se mi nezdá, že by to bylo upřímně míněné. Vnímám to jako “bohužel zatím nelze nic dělat, až budeme lepší, trest smrti si zase budeme moci dovolit.” Špatný dojem jako důvod, proč upustit od spravedlnosti?
Proto si spíš myslím, jak znám současnou “křesťanskou” pravici, že je to záludný způsob, jak o trestu smrti začít mluvit? Pletu se? Jsou k debatám o trestu smrti jiné důvody?