Během letního řádění levicových radikálů v ulicích amerických měst mohli konzervativci oprávněně poukazovat na to, že démonizovaní příznivci Donalda Trumpa nic nepálí, nikde nerabují a žádné veřejné budovy neobsazují.  Včerejškem tato nevinnost skončila. Obsazení Kapitolu příznivci Donalda Trumpa bylo nejen hanebné, nejen zbytečné, ale ještě ke všemu neomluvitelně poškodilo konzervativce v USA na léta dopředu. A poškodilo to také pověst USA ve světě.  Tohle jsou věci, které se děly na Ukrajině nebo v Srbsku. Ne ve Spojených státech.

Ano, můžeme si říkat, že kapitol neshořel. Že tam nevznikla žádná autonomní zóna jako při řádění Antify a Black Lives Matter v létě. Že tehdy to mainstreamová média zlehčovala legendárním slovním spojením „většinou mírumilovní protestující“. Jenže parlament je parlament, navíc v den, kdy mělo dojít k potvrzení nového prezidenta. Ostatně, odsoudil to každý v Republikánské straně. A to včetně těch, co mluví o volebních podvodech. Dosti obojetně se vyjádřil jen prezident Trump, když protestující vyzval, aby se v klidu rozešli, ale zároveň mluvil o ukradených volbách a o tom, že protestující miluje a že jsou „very special“.  Jenže kongres byl několik hodin obsazen davem. A čtyři lidé zemřeli.

Je to smutný konec. Trump mohl odejít jako prezident sice výstřední, ale který má za sebou i konkrétní výsledky. Ekonomika, bleskově vyvinutá vakcína proti koronaviru, zásadní obrat ve vztahu k Číně, zásadní obrat ve vztahu arabských zemí a Izraele – to všechno jsou fundamenty, které ani nová administrativa zásadně nezmění.  Co víc si může politik přát, než nastolit vlastní agendu, která ho přetrvá. Republikánskou stranu se mu podařilo přesměrovat od nekritické obhajoby dogmatu o všeobecně výhodném globálním obchodu k zájmům obyčejných pracujících Američanů. Zdvihl podporu republikánů mezi Hispánci a černochy. Obsadil klíčový Ústavní soud solidními nominanty. Mohl teď čekat, až si vnitřně rozpolcená demokratická strana začne jít po krku, protože rozpory mezi jejím umírněným a radikálním křídlem jsou stejně velké jako mezi republikány a demokraty samotnými.  Vyžadovalo by to jednu jedinou věc – kontrolovat svoje ego. A toho bohužel Trump nebyl schopen. Zdá se, že prostě není fyzicky schopen odejít z Bílého domu. „Mě se to prostě nemohlo stát“, říká si asi. „Prostě to nemůže být pravda“.  Trump zkrátka není Richard Nixon, který byl přesvědčen (a historici o tom dodnes vedou spory), že nejtěsnější možné vítězství mu Kennedy ukradl díky volebním podvodům všemocného starosty Richarda Daleyho. Přesto Kennedyho vítězství v zájmu země uznal.

Trumpovo přesvědčení bohužel vedlo k tomu, že nemalá část jeho voličů je přesvědčena nejen o rozsáhlém volebním podvodu, ale i o tom, že Trumpa zradil republikánský establishment. Demonstranti v Kapitolu neměli jasné požadavky, reportér FoxNews z nich ale dostal jednu výzvu – výzvu ke vzniku třetí strany. K tomu možná Trump směřuje. Ublížený Trump, přesvědčený, že ho nikdo neocenil a všichni zradili, tak možná vejde do dějin ne jako někdo, kdo dodal konzervativnímu hnutí nové impulsy, ale jako ten, kdo ho rozvrátí.