Komentáře k příspěvku: Svět v roce 2050

Od: Libor

Libor — Sat, 25 Jun 2011 23:50:34 +0000

Bóóóže. to je zase blábol. Tak Čína je na hranici konverze ke křesťanství? A kde jste na to přišel? A proč ne taky Indie? Proč se to nestalo už když tam misionáři začli otravovat před pár staletími? Inu asi proto, že se na rozdíl od Křováků a indiánů střetli s civilizací, která je starší než ta evropská a která jí může docela směle konkurovat. Křesťanství je na Dálném Východě (kromě částečně evangelikální Korey) záležitost značně marginální a nechápu, co naznačuje, že by se to mělo změnit. A že by rednecks z amerického středozápadu na tom v roce 2050 byli lépe než napapkaní yankees ze zbytku spokojených států? To by asi museli nejdřív slézt z těch svých traktorů a vysypat si slámu z bot! Ani znovuzotročení negrů (které by si určitě tak přáli) by těm burákům nepomohlo! Celý článek zase není nic než zbožné přání ignorující základní fakta, kterými si pisatel nikdy hlavu neláme!

Od: vili

vili — Sat, 25 Jun 2011 10:34:40 +0000

“Problém je, když se děti nerodí. Pak zbývají jen dvě (tři) věci: (a) demontáž štědrého evropského sociálního státu, (b) masivní příliv mladých chudých imigrantů, (c) euthanasie ? ať již dobrovolná, či ?ordinovaná?.”

Pan Joch vychází z předpokladu, který nám současná propaganda stále otlouká o hlavu- nemá nám kdo vydělat na důchody. Zcela slepě pomíjí skutečnost, že produktivita práce i v zemědělství neustále roste. Člověk jeho kvalifikace, pokud není jen demagog, by měl vědět, že výše důchodů v penězích, je jen symbolické vyjádření podílu na společenské spotřebě. Pro člověka není podstatná výše důchodu, ale co může spotřebovat, tedy jakou část vyprodukovaných hodnot mu přidělí společenská smlouva. Zjednodušeně, jeho základní potřeby jsou jídlo, teplo a bydlení. Dá se tedy říci, že při poklesu populace a růstu produktivity se těchto statků vytvoří přebytek. Podstatná je tedy společenská smlouva o jejich rozdělování. Hrozbou není jejich nedostatek. Tento argument je demagogická lež.

Od: Felix

Felix — Sat, 25 Jun 2011 09:26:09 +0000

Psal jsem tu o Helsinkách a o “tehdy svém …” kamarádovi. Jak to souvisí s Amerikou.? Ten kamarád chtěl emigrovat. Oženil se s Američankou a dostal se do vysněné Ameriky. Do domu, kde v jdnom pokoji žil on, ve druhém jeho žena a ve třetím další muž či co jeho ženy. A jeho žena, podle svého svobodného amerického uvážení na noc spávala tu s jedním tu s druhým. Kamarádovi se to nelíbilo, ale že prý v Americe na tom nic není. Nějakou dobu tuto Ameriku přijal, ale protože mužů snad přibývalo, podrobnosti nevím, se s Američankou zase rozvedl. A protože Helsinky byly v roce 1975, skloubilo se i toto zrníčko, jistě zcela náhodné, s mým pohledem na Ameriku. Ať nikdo neříká, že nic nevěděl. Tak jako dneska všechno se dá zjistit. Kdo chce, ví. Psal jsem tu o Havlovi. To je helsinský výbor, to je Charta … …

Od: Felix

Felix — Fri, 24 Jun 2011 22:01:25 +0000

Potom – se to podobá např. Huntingtonovu, Fukuyamovu nebo Meadowsové blouznění. K té poslední, byla z těch tří nejdřív: Byl sice komunismus, ale hledání, na rozdíl od nadávek, nestíhali. A mluvli jsme i s kamarády o všem. Pořád. Takový kvas, kdepad dnes. A jednoho dne, myslím, že v 73. (+ -) mi můj tehdy nejlepší kamarád půjčil tajemně anglickou knihu Limits to Grow – “tam to všechno je”. No, trvalo mi tosnad tři roky, než jsem se z toho vzpamatoval. Prognostička. Bylo to pro mě dost težký, sám jsem simuloval na počítačích, ale pomohlo mi to, že to bylo od Římského klubu. Napřed jsem identifikoval co to je ten klub a teprve pak to dopadlo i na Meadowsovou. Princip je ten, že je velký rozdíl mezi extrapolací a interpolací. To druhé jde. Ale extrapolovat? Zkuste extrapolaci, ať nežeru, na půl roku. V lednu bychom si mohli ten dnešek připmenout, ne? Třeba půjde elektrika a internet.

Od: Karel S

Karel S — Fri, 24 Jun 2011 21:31:44 +0000

…ale jaksi jsem nepochopil jaký to má vztah k Jochově tipu na budoucnost. V čem je tedy Joch (nenapravitelně?) naivní?

Od: Felix

Felix — Fri, 24 Jun 2011 13:26:31 +0000

připsat. Neodpovím přímo, protože s naivitou se nediskutuje. Ale k něčemu se přiznám. Já už jsem o dost starší, než Roman. A vzpomínám si na svou dřívější naivitu. To jsme s tatínkem pořád diskutovali o politice. Kopali jsme třeba sklep a pořád o politice. Už je to 40 let. Myslím, že každý poctivý (já jsem moc poctivý nebyl) musel tehdy milovat Ameriku. říkali jsme si třeba: ať to tady vybombardují atomovkama. Dobře, že nevybombardovali. Ale pořád jsme se divili, že Amerika nic. A přišli jsme na to, že Amerika je mrtvá. Dokázaly nám to s konečnou platností ale až Helsinky. Nebo pád komunismu: Komunisti vtrhli do Angoly a to jsme se s tatínkem dohodli takto: ještě jedna Angola a s komunismem je ámen. Proto jsme uvítali, když vzápětí Rusáci vtrhli do Afghánistánu, to byla ta jejich konečná – Angola. Reagan v tom nehrál absolutně žádnou roli. Každý poctivý člověk musel ze začátku obdivovat Izrael. To zúrodňování, ale co ty kibucy? Šestidenní válka, to byl sranda. Egypt zaútočil a to jsme si říkali, že se zastaví až v Káhiře. A taky jo. Byla to šestidenní válka a taky šestý den konečně Rudé právo napsalo, že Egypt po drtivém vítzství se zastavil v Káhiře. Musím přiznat, že Izrael jsme nerozpoznali, jen jsme se divili všem těm podobnosti až shodám režimu s padlou Evropou. A taky jsme si říkali, že hodně přezali od Hitlera. Celou tu rasovou teorii – naruby. Definitivní konec přišel až po tatínkově smrti: stotisícový pochod homosexuálů a to, že Izrael je světová jednička v prznění lidských embryí. Gorbačova jsme měli za darebáka od samého počátku. Havlovi jsme nevěřili ani když říkal, že má nos mezi očima. V r. 1989 jsme měli úplně jiný náhled na situaci, než tzv. veřejnost. Naším heslem, jen pod dojmem tribunových řečníků, bylo: Budete úplně stejní, jako oni. A mnoho jiného. To jsou střípky toho, jak jsem se zbavoval naivity. Ještě dodám jednu věc. Byli jsme velice citliví na tzv. proletářský internacionalismus. No a to jen úplný trouba a/nebo darebák nevidí, že ten dnešní nternacionalismus je horší, než ten proletářský. Zkuste si na googlu dát eslo internacionalismus. Jak málo výskytů! Nějaká censura to maže? O studiu Rudého práva by to byl jiný příběh, ale neméně zajímavý. Myslíte si, že ten, kdo se to tehdy dobře naučll, neumí číst MFD nebo LN? Ty metody jsou úplně stejné a unikají jen těm, kdo tu školu nemají. A o některý věcech psát nemůžu. Třeba o tehdejším Pavlu VI. nebo Janu Pavlu II., dej jim Pán Bůh věčnou slávu.

Od: Karel S

Karel S — Fri, 24 Jun 2011 12:26:51 +0000

Můžeš Felixi nějak víc rozepsat co Joch napsal tak, až moc naivně?

Od: Felix

Felix — Fri, 24 Jun 2011 09:42:28 +0000

téměř nekonečně naivní, až dětinský, příběh napsal. Dosud tu naděje nebyla, teď tu naději vidím – že se ze své naivity dostane, pěkně bod po bodu, jak to sesumíroval. Ale nezaložit nebo dokonce nevyhodit! Není nikdo legračnější, než naivní politolog.

Od: michal

michal — Thu, 23 Jun 2011 23:23:54 +0000

Pokud přilnutí – víra v systém nebo hodnoty nebo sebe sama není ukotvená, není zakořeněná, živená, je možné cokoliv.Už dnes večer. U arabského světa se opomíjí televiznost, resp.čumivost. To je změna, ne islám. Evropan také do bedny civí, ale má i jiné zaběhlé povinnosti Dokud beduin patřil na obzor či do ohně, bylo to konstruktivní, byl tím připraven (nepřítel neby vyhasnutí ohně). Z televize má pocit viny, jsou kaženy zejména ženy, úcta k autoritám je ve psí. Biblí Svatá je kritická, i zpěvy žalmů lze vykládat. Tak biblický televizní divák nebere nic doslova, má odstup, třeba jen díky kocovině získává nadhled. Hůře islámu, nejen chybí alkohol, ale i nejistota neklid pochyby víry. Do Evropy nepůjde, jednak je tu pokušení, jednak zima.Zima bez lihu je smrtelná, neb i podzimní počasí je depresivní. Spíše čekám legalizaci korupce a ovšem i její zdanění.Když nás spojuje, jako nové nábožeství, proč si ji nedopřát? Kdekdo už nečte bankovní výpis, ale hřejivá obálka, cash, intimně, osobně? To je lidské,kontakt, vztah – ať už berete nebo dáváte a až se to rozvine, bude to vzájemné. Spojení všeho lidu se jen utuží. A když budou uznány a respektovány zásluhy, jen malý krok k restituci pražského Hradu legitimním dědicům. Vždyť i vládu úřednickou, kýmsi jmenovanou, máme obvykle raději, než zvolené. Místodržitelství tak milujeme! Průser? Inu ano, žel..ale to ta Vídeň, ostřeme sudlice a naleštěme řemdih.