Srbský sen – dohnat Bulharsko

31.1.2007
Matyáš Zrno

Parlamentní volby v Srbsku vyhrála nacionalistická Srbská radikální strana. Více či méně demokratické strany ale společně získaly většinu hlasů. Co čeká Srbsko s novou vládou? A jak daleko se srbsko dostalo šest let od pádu Slobodana Miloševiće?
Srbsko.

Necelých deset let po válce v Kosovu cvičí srbští a američtí piloti společně na základně v italské Avianu. Na téže základně, odkud startovaly v roce 1999 americké stíhačky, aby bombardovaly Miloševićovo Srbsko kvůli etnickým čistkám v Kosovu. Šestnáct let poté, co začal válkou ve Slovinsku rozpad Jugoslávie, slaví nový rok v Bělehradě 30 000 slovinských turistů. Už tři roky za sebou má Srbsko osmiprocentní hospodářský růst. Od společného státu se pokojně oddělila Černá Hora. Od pádu Slobodana Miloševiće ušlo Srbsko dlouhý kus cesty. Ale ne dostatečný. Do EU má nejdál z balkánských států, dokonce dále než Albánie. Nemá vyřešenu otázku Kosova – provincie pod dočasnou správou OSN, osídlené z 90ti procent Albánci. Dodnes nebyli odsouzeni vrazi reformního premiéra Zorana Djindjiće, zastřeleného příslušníky zvláštního policejního útvaru před čtyřmi lety. Dodnes nebyl dopaden hledaný válečný zločinec, generál Ratko Mladić. A v parlamentních volbách zvítězili nacionalisté.


Nacionalisté.

S třiceti procenty hlasů se suverénně nejsilnější stranou stala Srbská radikální strana. Je to zvláštní strana. Její předseda Vojislav Šešelj sedí v cele v nizozemském Haagu. V 90.létech totiž říkal i prováděl mnohé nepěkné věci. Jeho fotka jak s Kalašnikovem v ruce pózuje v troskách chorvatského Vukovaru obletěla svět. Byl to Miloševićův muž na špinavou práci. Teď proslul hlavně schopností bez přerušení 10 minut neuvěřitelně sprostě nadávat během soudních přelíčení. Místo Šešelje vede stranu Tomislav Nikolić, bývalý hrobník. Radikálové mají výhodu – od pádu Miloševiće jsou v opozici. Na jejich skandály, korupci a zneužívání moci se zapomnělo. Prostému venkovanovi, kterého se osmiprocentní ekonomický růst příliš nedotkl, znějí jejich slova srozumitelně. „Zemědělství jako základ ekonomiky“, „Kosovo jako součást Srbska“, „strategické partnerství s Ruskem a Čínou..“ Radikálové jsou hlasem těch, kteří v reformách tratili, jsou hlasem těch tradicionalistů, co ve slovanských zemích vždy v minulostí bojovali o duši národa se „zapadniky“ Chudí, méně vzdělaní, venkov, malá města, srbští uprchlíci z ostatních částí bývalé Jugoslávie – to je voličská základna Radikálů. Naštěstí už léta omezená na 30 procent. Demokratické síly dohromady mají dost na sestavení vlády.


Demokraté.

Rozlišit od sebe srbské demokraty není pro laika snadné. Jedni se jmenují Demokratická strana (DS) a druzí Demokratická strana Srbska (DSS). Jedny vede prezident Boris Tadić (DS), druhé premiér Vojislav Koštunica (DSS). Jejich vztahy jsou všechno možné, jen ne jednoduché. Právní teoretik Koštunica byl vždy v Bělehradě proslulý svou nepraktičností. I on se nechával fotit s Kalašnikovem (nad Sarajevem v roce 1994, na Kosovu v roce 1998), na rozdíl od Šešelje ho ale neuměl ani pořádně držet v ruce. Jeho způsob vlády je poněkud zvláštní.. Například ekonomická témata jdou zcela mimo něj. Budiž mu přičteno k dobru, že je alespoň nechává na starosti svým technokratickým ministrům. Je natolik realistou, že i on uznává nutnost euroatlantických integrací. Ale dělá to bez nadšení, jakoby z donucení. V duši zůstává hlubokým tradicionalistou. V nacionálních otázkách má blízko k Radikálům. Srbské oblasti v Bosně by chtěl včlenit do Srbska (nad obléhaným Sarajevem řekl v roce 1994: „takhle by měla vypadat hranice Srbska. Jsem nadšen rozhodností a morálkou našich vojáků“). Kosova se nehodlá vzdát za žádnou cenu (rozhodnutí bránit Kosovo totiž vydal už v roce 1389 kníže Lazar a každá srbská vláda se ho má držet). Žádné obžalované z válečných zločinů by do Haagu nevydával (jsme přece všichni Srbové), za žádné zločiny by se nikomu neomlouval (Bůh ví, jak to všechno bylo) a má slabost pro Miloševićovy pohrobky z armády a tajných služeb. Když se v roce 2002 vzbouřili příslušníci speciálních policejních jednotek proti nebožtíkovi premiérovi Djinjićovi, přijal to s pochopením („lékaři také protestují v bílých pláštích, tak proč by policisté neprotestovali v neprůstřelných vestách a se samopaly…)“

Tadićovi demokraté se sice také zaklínají, že „Kosovo nedáme“, ale všichni tak nějak instinktivně cítí, že jsou z toho ochotni ustoupit. Třeba za cenu vstupu do EU. Sice také řada z nich podporovala srbský pochod Chorvatskem a Bosnou, ale o tom se už teď ve slušné společnosti nemluví. Na rozdíl od DSS mají ve svých řadách mladé a schopné ekonomy s nejlepším západním vzděláním, mají moderní program a vizi. Jsou stranou mladého, vzdělaného, evropského Srbska.


Evropa.

Zaklíná se jí skoro každý. Skoro každá strana nabízí „evropskou budoucnost“, „evropské standardy“ a „evropskou perspektivu“. Zatímco u nás je zcela legitimní být buď euronadšenec či naopak euroskeptik, v Srbsku je to otázka dělení na ty normální a nenormální. Jako v Česku počátkem 90.let, kdy byli proti evropské integraci jen komunisté a Sládkovci. Evropa je symbol. Na jedné straně je budoucnost – Evropská unie, blahobyt, právo, pořádek. Na straně druhé minulost – Kosovo a nekonečné spory o to, komu patří.


Kosovo.

Všichni se jím zaklínají, i když jen málokterý Srb tam byl. Ve výzkumech veřejného mínění se objevuje pravidelně až na čtvrtém či pátém místě toho, co občany zajímá. Pro politické strany je ale vhodným tématem. Nemůžete nic ztratit a přitom stačí opakovat jen „Kosovo nedáme“. I vlivná srbská pravoslavná církev neopomene jedinou příležitost, aby nepřipomněla takřka metafyzickou důležitost Kosova pro srbské národní žití (zatímco praktické věci jako například charita jí vůbec nezajímají – srbská církev neprovozuje ani jednu jedinou charitativní instituci). Státní média i nejčtenější bulvární tisk neopomene prakticky každý den zdůraznit, že Kosovo je srbské. Jen pár realistů bojuje proti kolektivní národní autosugesci a dovolí si tvrdit, že „král je nahý“. Že Kosovo je ztraceno. Že pokud nedošlo k nějakému kompromisu v 90.létech, tak poté, co Milošević v roce 1999 vyhnal polovinu Albánců za hranice (a následně Albánci provedli totéž se Srby), je už pozdě. Nikdo neřekl, jak by Kosovo v Srbsku mělo vypadat. Jak by se vyřešil fakt, že 20 (a brzy 30 a více) procent obyvatel Srbska by tvořili Albánci. Že by v parlamentu zasedala třetina Albánců, že by tvořili třetinu ministrů. Že by Srbsko už nebylo národním státem Srbů, ale dvojjazyčným státem Srbů a Albánců. Těch Albánců, kteří by díky své populační explozi za 50 let tvořili polovinu obyvatel Srbska (Albánci mají nejvyšší porodnost v Evropě, Srbové jednu z nejnižších. Albánci mají nejmenší stopu umělých potratů, Srbové nejvyšší). Společný stát dvou národů, které se tak upřímně, až biologicky, nenávidí by znamenal konec všech reforem. A nejen reforem. V lepším případě (díky faktickému protektorátu EU) by se veškerá energie obou národů vyplýtvala na nekonečném vzájemném dohadování o kompetencích. V horším případě by Srbsko sklouzlo do nové války.


Budoucnost.

Kdyby někdo v roce 1989 řekl v Bělehradě, že tehdy ještě Causescovo Rumunsko a Živkovovo Bulharsko budou v EU dříve než Jugoslávie, asi by všichni padli smíchy pod stůl. Teď obyvatelé východosrbského Pirotu, který v minulosti patřil nakrátko Bulharsku, pátrají v matrikách zda nemají nějaké bulharské předky.Bulharský pas je nyní pro Srby vstupenkou do Evropy… Nová vláda by měla vrátit Srbsku tam, kam patří – mezi tahouny jihovýchodní Evropy. Srbsko má skoro všechno, co potřebuje: pracovité obyvatelstvo, ekonomický potenciál i schopné ekonomy. Chybí jen politická stabilita.

psáno pro časopis Týždeň

Příspěvků : 6 - Srbský sen – dohnat Bulharsko

  1. Djordje : 21.2.2007 v 12.11
  2. Jakub Svoboda : 4.2.2007 v 3.24

    Co to psalo za “odborníka”? Takhle povrchně a navíc blbě napsanou analýzu dění v Srbsku jsem dlouho nečetl.

  3. Josef H. : 2.2.2007 v 19.49

    Příteli, máte pravdu tvrdíte-li, že moc toho nevím. Nedostatek informací je určitou diskvalifikací, nepatří však k mravním debaklům. K zahraniční politice USA jsem velmi kritický, její přehmaty jsou evidentní. Na druhou stranu, nejsem toliko zavirován antiamerikanismem, který bují celou Evropou, Česko nevyjímaje.
    Vůči pravoslaví jako křesťanské církvi nemám námitek – vaše interpretace mé zmínky o něm je přepjatá.
    Mé výhrady však trvají, je-li pravoslaví zneužíváno k prosazování politických zájmů Ruska. Souhlasím s tvrzením, že Balkán stále doutná, požár nebyl zcela uhašen. Přítomnost vojsk je dostatečně výmluvná. USA ovšem neiniciovaly etnické čistky…, ty v plné parádě probíhaly před jejich vstupem. Že USA brzy dojde dech? Toho se obávám více než kdo jiný. Narušená bipolarita se Evropě může krutě vymstít…

  4. lobo : 2.2.2007 v 1.32

    Můj příspěvek je o příčinách současného stavu. I o faktech. Zdá se, že to nadzvedlo vás. Pokud s nimi nesouhlasíte zkuste s nimi polemizovat. Moc toho nevíte.

    Zrno nabízí řešení, račte pozorně číst. To nejméně z dlouhodobého hlediska vhodné. Klid si jím nikdo nekoupí.

    Nevím, proč se zmiňujete o pravoslavné cirkvi. Je to odnož křesťanské církve, jako každá jiná. Nechcete třeba katolíkům vyčítat vyhnání českých evangelíků před několika sty lety?

    USA na Balkáně nic neuhasily. Jen iniciovaly a ospravedlnily etnické čistky, nejhorší od II. světové – mluvím o těch skutečných. Pořád to doutná. Albánsko-islámský terorismus byl vyvezen např. do Makedonie. Jaká garnitura vládne v Kosovu? Demokraté?? :-) Neuhasily ani ve světě. Hloupě napadly Irák, uvolnily ruce Iránu, utopily v podniku 100ky miliard dolarů, a tisíce životů. Právě USA se podílely na vzestupu Usámy a islamofašismu, který financovaly a vyzbrojovaly, než začal žít autonomním životem. Tolerovaly přítomnost jeho a jeho profesionálních džihádistů i na Balkáně. Ale v Dárfúru nezasáhly, když muslimové masakrují a vyhánějí černochy po statisících. Nelze si představit oprávněnější důvod k zásahu. Jenže tam nejsou zájmy… Neexistuje dobrotivá velmoc, která bude hájit něčí zájmy. Velmoci si hájí především svoje zájmy. Co takhle se zmínit o americkém zájmu, když se bojíte ruského, na Balkáně, ale i jinde? CCCP spasitelem světa nebyl, nejsou to ani USA. Ostatně , těm dojde brzy dech. Věřitelem USA je Čína. Pokud věříte, že někdo (nějaká velmoc) vás má rád, že bude za vás hasit požáry, natož, když budou momentálně proti jeho zájmům, je to vaše věc. :-)

  5. Josef H. : 1.2.2007 v 21.43

    Jsem poslední, kdo by podporoval albánskou populační explozi v Kosovu. Všichni víme proč. M. Zrno, pokud dobře čtu, nenabízí žádný “recept na řešení Kosova”. Nevím, proč Vás sumarizace pouhých faktů zvedá ze židle? Co mě naopak v článku chybí – ale to nebyl záměr Zrnovy úvahy – jsou ruské zájmy na Balkáně. Štědře podporovaná pravoslavná církev v Srbsku mluví za vše. Ameriku nechte Amerikou! Ta je nám nakonec vždy dobrá na hašení (nejen) evropských požárů.

  6. lobo : 31.1.2007 v 20.55

    Miloševič nevyhnal, ani nemohl, polovinu Albánců. V Kosovu tehdy byli zahraniční pozorovatelé, a plošné vyhánění by rozhodně zaznamenali. Navíc tehdy USA čekaly na jakoukoliv záminku, takže provokace se děly jen z albánské strany, jako podepsání příměří, za pár hodin opět porušené – Albánci, útoky na policejní stanice, úřady, a srbskou menšinu obecně…a tak dále. Vyhnalo je plošné US bombardování a UCK, která humanitární “katastrofou” účelově působila v západních zemích na city, aby se jí dostalo pomoci, což se také stalo.
    Jeden člověk…. ale arciďábel, že. Navíc už mrtvý, nemůže se bránit. Nejjednodušší je démonizovat jeho, aby se následně , ovšem nehumánně, omluvila největší etnická čistka na Balkáně, akorát už zcela v režii “spojenců” USA.
    Propočty v porodnosti znějí hezky, až na to, že Srbsko je zbombardovaná, těžce zkoušená země, a do Kosova tečou peníze z EU, která de facto albánskou porodnost financuje. Tečou tam i petropeníze ropných mulimských států. především SA, ale ty nejdou na infrastrukturu, a ekonomiku, ale na měšity, islámské školy, prostě ideové zázemí… Dále jsou statisíce etnických Albánců v Srbsku, kde jim nikdo národnost nepředhazoval, ani za konfliktu, pokud dodržovali tamní zákony. Tedy žádná srovnatelná čistka. Ale o tom Zrno mlčí….proč, nechám na čtenáři.
    NATO mohlo, a mělo !, proti teroristům, na jakékoliv straně, zakročit, a může to udělat i teď, nebo za 5 let. Území za klid a mír je špatná taktika; ostatně v prvopočátku o ni nešlo, a masakry nemulimů USA podporovaly, protože to pro ně bylo tehdy politicky výhodné. Albánská (a muslimská, která na Balkáně může, ale nemusí být totožná !) expanze bude v Evropě (nejen na Balkáně), pokračovat. Když se to včera povedlo v Kosovu, proč ne zítra v Paříži a dalších oblastech Francie, v Izraeli, nebo třeba Švédsku… Kosovo bylo vždy srbské, a není důvod, aby nezůstalo dále. Pokud ten “důvod” není etnické vyčištění oblasti – ale pokud TOTO přijmeme, stabilitu, klid a mír, si tím nekoupíme ! Nekoupili jsme si ho sni v předvečer II. světové války, vydáním tzv. Sudet , a vyčištěním od českého obyvatelstva, nekoupíme si ho ani teď…….

    “odborník” na Balkán, Zrno, se zase vyznamenal. Akorát jeho proalbánský zápal v kontrastu s protisrbským tažením v době, kdy už dávno byly odhaleny tradiční balkánské lži, jimiž USA zpětně ospravedlňovaly svou tamní politiku, vyznívá silně anachronicky……………………………….

Napsat komentář k lobo Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?