„Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon“. Tak zní definice rodiny podle návrhu nového občanského zákoníku. Vskutku uchvacující věta, která bezesporu v každém vyvolá tu nejvznešenější představu o rodině. Kam se na ní hrabe ta stará, trapně konzervativní, možná dokonce patriarchální věta z původního zákona o rodině: „hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“. Věta, která manželství uznává za základ rodiny… Zkrátka to, co asi cítí (stále ještě) drtivá většina lidí – „bereme se proto, abychom založili rodinu a měli děti a dobře je vychovali.“ Podle důvodové zprávy se ovšem lidé nežení a nevdávají kvůli tomu, aby založili rodinu, ale i z různých důvodů „zdravotních, ekonomických či psychologických…“ Zkrátka aby udělali radost svému daňovému poradci nebo psychiatrovi.Plochá, jakéhokoliv étosu zbavená definice a jako její důsledek i upuštění od slavnostní formy svatebního obřadu. Stačí podpis pověřeného úředníka. Žádní svědci, žádné varhany (či jejich napodobenina), žádný slavnostní proslov coby pokus o alespoň zdánlivé napodobení přece jen poněkud svátečnějšího obřadu v kostele (který si přitom ani leckteří nevěřící nenechají ujít – přece jenom to vypadá lépe v kostele před Bohem než na obecním úřadě před členem zastupitelstva…).

Rituály jsou ovšem potřeba, provázejí nás odnepaměti a jsou nosným pilířem kultury. Jistě, je jednodušší uzavřít sňatek jen jedním tahem pera nebo třeba v brzké budoucnosti e-mailem. Své mrtvé můžeme šoupnout někam na skládku nebo pohřbívat do hromadného hrobu, vždyť je to stejně jedno. Nebo to tak přece jenom není? Všichni asi cítíme, že to tak úplně jedno není a hlavně že to jedno nemá být. Mrtvým je potřeba připravit hezký funus a svatba má být „jako řemen“.

Jde ale o hlubší otázky. Nová definice manželství se až překvapivě podobá definici registrovaného (zapsaného) partnerství: „zapsané partnerství … je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem, který stanoví tento zákon“. Institut registrovaného partnerství se totiž v novém zákoníku má stát součástí rodinného práva. Proč asi. Autoři příslušných pasáží jistě vědí, že vzhledem k rozsudkům Evropského soudního dvora právní řád, který upravuje podobným způsobem registrované partnerství jako rodinu, musí partnerům přiznat stejné dávky sociálního zabezpečení a podpory jako manželům. Ejhle. To je ten pravý důvod, proč neznámý pisatel pasáží o rodinném právu činí ze sňatku triviální úřední úkon a ze zapsaného partnerství dělá součást rodinného práva. Akorát o tom opomněl v důvodové zprávě učinit jakoukoliv zmínku.

Zákon, tvořený zjevně rukou všeho schopných šibalů také ruší církevní sňatky. Napříště má zjevně platit – „vše pro stát, nic mimo stát“. Už žádný sňatek v kostele, ale hezky na úřad. Jako v celém sovětském bloku, zkrátka budeme ignorovat, že celá východní a střední Evropa tento byrokratický přežitek po pádu komunismu odstranila. My se k němu máme nyní vracet a můžeme jenom hádat, jestli se jedná o nostalgii po časech oněch nebo léčení mindráku fanatického právníka nebo právničky.

Aby se „uspokojily“ potřeby věřících, vykoumal ministerský právník kromě varianty I, spočívající v povinném civilním sňatku, ještě variantu II., která je ale natolik šílená, že má naše zákonodárce zjevně přimět k tomu, aby zvolili variantu I. O co jde ve variantě II? Podle ní lze církevní sňatek provést „před oddávajícím jakéhokoli náboženského vyznání, který má obvyklý pobyt na území České republiky a který provádí svoji duchovní činnost výhradně nebo alespoň zčásti na území České republiky… Jinými slovy, oprávnění vykonávat církevní sňatky by tak získaly nejen všechny státem registrované církve, které jej ještě neobdrželi, ale také všechny skupiny, které něčemu věří a mají pravidelné náboženské obřady. Ať už to jsou přátelé z kuřimské kauzy, satanisté anebo vyznavači bohyně striptýzového baru. Jinak to prý ani nejde, chceme-li církevní sňatky zachovat. Vtipné? Spíše smutné a trapné, zvláště vezmeme-li v potaz, že se neznámý šibal skrytý za variantou II ohání judikaturou Ústavního soudu.

Pokud nedojde k včasné nápravě, může se stát, že pravicová vláda s křesťanskými ministry předloží občanský zákoník, který

a) degraduje manželství na jednu z mnoha forem soužití – odpadají jakékoliv odkazy na rodinu a výchovu dětí.
b) ruší církevní sňatek
c) povyšuje registrované partnerství na úroveň manželství, a
d) zjednodušuje rozvody

Pánové ministři (za ODS a KDU-ČSL) mohou začít přemýšlet nad otázkou, co má potom pravicový, konzervativní, křesťansko-demokratický nebo klasicky liberální volič dělat? Při volbách samozřejmě…Jako nejvhodnější se mi zatím zdá jít na ryby.

Vyšlo v Lidových novinách 8.září 2008