„Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon“. Tak zní definice rodiny podle návrhu nového občanského zákoníku. Vskutku uchvacující věta, která bezesporu v každém vyvolá tu nejvznešenější představu o rodině. Kam se na ní hrabe ta stará, trapně konzervativní, možná dokonce patriarchální věta z původního zákona o rodině: „hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“. Věta, která manželství uznává za základ rodiny… Zkrátka to, co asi cítí (stále ještě) drtivá většina lidí – „bereme se proto, abychom založili rodinu a měli děti a dobře je vychovali.“ Podle důvodové zprávy se ovšem lidé nežení a nevdávají kvůli tomu, aby založili rodinu, ale i z různých důvodů „zdravotních, ekonomických či psychologických…“ Zkrátka aby udělali radost svému daňovému poradci nebo psychiatrovi.Plochá, jakéhokoliv étosu zbavená definice a jako její důsledek i upuštění od slavnostní formy svatebního obřadu. Stačí podpis pověřeného úředníka. Žádní svědci, žádné varhany (či jejich napodobenina), žádný slavnostní proslov coby pokus o alespoň zdánlivé napodobení přece jen poněkud svátečnějšího obřadu v kostele (který si přitom ani leckteří nevěřící nenechají ujít – přece jenom to vypadá lépe v kostele před Bohem než na obecním úřadě před členem zastupitelstva…).
Rituály jsou ovšem potřeba, provázejí nás odnepaměti a jsou nosným pilířem kultury. Jistě, je jednodušší uzavřít sňatek jen jedním tahem pera nebo třeba v brzké budoucnosti e-mailem. Své mrtvé můžeme šoupnout někam na skládku nebo pohřbívat do hromadného hrobu, vždyť je to stejně jedno. Nebo to tak přece jenom není? Všichni asi cítíme, že to tak úplně jedno není a hlavně že to jedno nemá být. Mrtvým je potřeba připravit hezký funus a svatba má být „jako řemen“.
Jde ale o hlubší otázky. Nová definice manželství se až překvapivě podobá definici registrovaného (zapsaného) partnerství: „zapsané partnerství … je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem, který stanoví tento zákon“. Institut registrovaného partnerství se totiž v novém zákoníku má stát součástí rodinného práva. Proč asi. Autoři příslušných pasáží jistě vědí, že vzhledem k rozsudkům Evropského soudního dvora právní řád, který upravuje podobným způsobem registrované partnerství jako rodinu, musí partnerům přiznat stejné dávky sociálního zabezpečení a podpory jako manželům. Ejhle. To je ten pravý důvod, proč neznámý pisatel pasáží o rodinném právu činí ze sňatku triviální úřední úkon a ze zapsaného partnerství dělá součást rodinného práva. Akorát o tom opomněl v důvodové zprávě učinit jakoukoliv zmínku.
Zákon, tvořený zjevně rukou všeho schopných šibalů také ruší církevní sňatky. Napříště má zjevně platit – „vše pro stát, nic mimo stát“. Už žádný sňatek v kostele, ale hezky na úřad. Jako v celém sovětském bloku, zkrátka budeme ignorovat, že celá východní a střední Evropa tento byrokratický přežitek po pádu komunismu odstranila. My se k němu máme nyní vracet a můžeme jenom hádat, jestli se jedná o nostalgii po časech oněch nebo léčení mindráku fanatického právníka nebo právničky.
Aby se „uspokojily“ potřeby věřících, vykoumal ministerský právník kromě varianty I, spočívající v povinném civilním sňatku, ještě variantu II., která je ale natolik šílená, že má naše zákonodárce zjevně přimět k tomu, aby zvolili variantu I. O co jde ve variantě II? Podle ní lze církevní sňatek provést „před oddávajícím jakéhokoli náboženského vyznání, který má obvyklý pobyt na území České republiky a který provádí svoji duchovní činnost výhradně nebo alespoň zčásti na území České republiky… Jinými slovy, oprávnění vykonávat církevní sňatky by tak získaly nejen všechny státem registrované církve, které jej ještě neobdrželi, ale také všechny skupiny, které něčemu věří a mají pravidelné náboženské obřady. Ať už to jsou přátelé z kuřimské kauzy, satanisté anebo vyznavači bohyně striptýzového baru. Jinak to prý ani nejde, chceme-li církevní sňatky zachovat. Vtipné? Spíše smutné a trapné, zvláště vezmeme-li v potaz, že se neznámý šibal skrytý za variantou II ohání judikaturou Ústavního soudu.
Pokud nedojde k včasné nápravě, může se stát, že pravicová vláda s křesťanskými ministry předloží občanský zákoník, který
a) degraduje manželství na jednu z mnoha forem soužití – odpadají jakékoliv odkazy na rodinu a výchovu dětí.
b) ruší církevní sňatek
c) povyšuje registrované partnerství na úroveň manželství, a
d) zjednodušuje rozvody
Pánové ministři (za ODS a KDU-ČSL) mohou začít přemýšlet nad otázkou, co má potom pravicový, konzervativní, křesťansko-demokratický nebo klasicky liberální volič dělat? Při volbách samozřejmě…Jako nejvhodnější se mi zatím zdá jít na ryby.
Vyšlo v Lidových novinách 8.září 2008
Hm. Co jsem konkrétně přehnal?
Co je na tom špatného? Nic a všechno. Systém je špatný od základu.
A nakonec: To není zapšklost, to je jen těžká únava po marném namáhání…
No… a když přistoupím na váš styl přehánění, co na tom vámi popsaném stavu vlastně bude špatného? Lidé toužící pouze po úředním stvrzení manželství/partnerství pošlou mail šťastní, že se nemuseli moc namáhat a nic je to nestálo, katolický pár uspořádá slavnost v kostele a uzavře manželskou svátost před bohem, zastánce “zlaté střední cesty” pojme svatbu zhruba jako dneska… a všichni budou spokojení, ne
? Proč tolik zapšklého nadávání?
…vedeného pohanskou tlupou samolibých hlupáků a ničeho se neštítících gaunerů se ale nedá nic jiného očekávat! Co vám na tom vůbec přijde divného? Prostě nějaké soudružce na přepážce (později to půjde i e-mailem a SMSkou) sdělíte, že si berete tu a tu či toho a toho (později jakoukoli množinu osob a zvířat) – a bude to… Jaképak s tím starosti.
Katolíci si pak v kostele udělí svátost manželství před Bohem i před lidmi zcela nezávisle na tom, co má nějaký pošahaný stát zapsáno ve svých análech. Za bolševika to bylo zrovna tak – nejdřív se šlo z povinnosti na radnici, pak na opravdovou svatbu do kostela.
S tímto státem už sympatizuji přibližně stejně, jako kdysi s ČSSR… Zklamání je veké.
Proč potřebujete státem potvrdit svoji vůli žít? Pokud je Vám více jak 18 let a Vaší partnerce taktéž, tak je Vaše vůle potvrzena tak jako tak-máte právo být ve svazku v podstatě s každým, kdo chce svazek s Vámi. Manželství je naopak oficiální společenská ochrana Vašeho svazku a to pouze z důvodu, že chcete mít dětí a společnost Vás privileguje, aby Vám alespoň nějakým způsobem pomohla při jejich výchově.
V případě, že děti nechcete, tak není důvod Váš svazek ochraňovat!!!!!!!!!!!!!!!!
A je mi naprosto jedno, jestli jste s někým v partnerství protože se milujete, pro peníze, nebo z jakýhkoliv důvodů.
Nebereme se proto,abychom založili rodinu a měli děti, to je špatný postup uvažování.Manželství je jen pojem pro státem potvrzenou vůli muže a ženy společně žít. Z tohoto potvrzení vyplývají pro oba jedince na jedné straně a pro stát na druhé straně určité závázky.
Žít spolu a mít děti ,dokonce i řádně je vychovávat můžeme každý i bez manželství.
Psal jsem už ministru spravedlnosti předpokládaje, že je spolustraník a použil jsem Občanská”komunistická” strana. Michalův příspěvek mě znovu posílil přesvědčení, jak je dobré, že vymíráme. Taková civiliuzace opravdu nemá co na Zemi pohledávat.
“Navíc v našem důchodovém systému budou bezdětní pobírat penze z příštích daní dnešních dětí. “
- Je to k neuvereniu, ze by autor naozaj nevedel, ze na dochodok si obcan setri (predpláca) cely zivot, a je len technicky detail (sposobeny rozhodnutim statu !) , ze si obcan tieto peniaze nesmie odkladat, ale mu ich STAT vezme, a prislubi mu dochodok z buducich penazi z daní.
Pane Joch, netvrdte, ze toto neviete. Chapem, nehodi sa to do vasej konzervativnej ideologie.
“„hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“”
- este stastie, ze konzervativci pomocou ZAKONA zabezpecuju tuto dolezitu vec. Inak by ludstvo vymrelo. Bolo by vhodne do zakona doplnit, ze “obcan je povinny pravidelne sa nadychovat a vydychovat, a obcas sa aj najest ” . Ved ide O ZIVOT ! ! !
Chci poděkovat Matyáši Zrnovi za tento článek. Několik let jsem bojoval s profesorem Eliášem a s Doc. Zuklínovou (tvůrkyní partie o rodinném právu v navrhovaném občanském zákoníku). Jenomže oba přistoupili k tvorbě návrhu tak, že vše stávající, tedy zákon, teorie, judikatura, se musí odstranit a oni zpracují něco co je jedině správné. Nereagovali na zásadní připomínky z praxe, pouze připouští úpravy v textu, které nenaruší jejich základní myšlenky. Zrušení církevních sňatků je produktem jejich myšlení, nezáleží jim na tom, že to lidé chtějí, že si na to zvykli. Přistupují k tvorbě zákona jako sociální inženýři, kteří to nalinkují tak, že to lidem bude určitě k dobru. Tedy neuvažují tak, že je třeba provést pořádnou analýzu stávajícího stavu, vyhodnotit co je dobré a co je třeba zlepši a podle toho postupovat. Oni rozhodli, že vše co platí je špatné a oni ví nejlépe co je dobré. Je potíž s těmito lidmi diskutovat. Na druhé straně je třeba říci, že v návrhu občanského zákoníku jsou dobré myšlenky, ale bylo by lepší jich využít při tvorbě kvalitní novely, která by neničila to co se osvědčilo, to na co si lidé
zvykli, ale dodala to co chybí a opravila to co je špatné.
Napište více takových článků do novin, aby to přilákalo pozornost veřejnosti.
zažili šikovné použití mikrocírkví popř. sekt k destrukci angažmá církví pravidelných, stabilních, opřených o své univerzitní fakulty. Per excessum je stejně užitečný útok, jako omezení, útisk, jen jiné znaménko, jen jiná strana polarity mocenského vlivu.
Poslouží jistě i k porážce civilizačně pro řadu lidí skutečně nedostupného konceptu manželství. I dříve se v pastouškách, šalandách a jiných útulcích moc na pravidla produktivní náročné kultury soužití žen a mužů moc nedbalo. Mohlo to být tolerováno, kvalitní rodina sedláka nejen zajistila práci a sukni děvečkám, nakrmila haranty a parchanty, nechala vykopat hrob, když ubohé zkosilo zlevěnění kořalky.
Pokud se stane obecným konceptem, vracíme se do rozvojového světa.Ještě spálit knihy psychologů, antropologů, kteří poukazují na užitečnost rituálu oddělující děti od jejich původní rodiny, usnadńující otcům prožít a uvolnit se od vazby na dcery atd…Posílit smlouvu veřejnou závaznou deklarací.Artikulovat ji tak hlouběji a pevněji, než jen komunikací emocí.
Naštěstí příroda se stará o reprodukci i bez manželství a obřadů, konečně manželství bývají poněkud až náboženské produkty, tedy spadají do doby i spirituální kultury a spirituálního zdraví, nejen asimilace potravin a funkce žláz. Pohanský koncept manželství je poněkud chudý, podobně polytheistický. Zeus zmermomocní cokoliv, od laně po bohyni, k čemu manželství? Snad jako festival pro herečky, když už je neuživí role, tu se lze snoubit denně, kopulovat před kýmkoliv nakolik duševní zdraví a závislosti dovolí.