K druhému tvrzení – ovšemže já s tím nesouhlasím, bohužel při bombardování Libanonu nebo Iráku k tomu docházelo a dochází a nezdá se, že by pan Joch objektivní platnost této teze aplikoval, natolik jsou jeho vlastní názory subjektivní a pouze parciální. Jsou však také lidé, kteří se domnívají, že život je boj, a jako takový zahrnuje také zabíjení nevinných lidí, kteří jsou vinni svou nepřipraveností. Tento názor nelze vyvrátit, pouze je možné s ním nesouhlasit.

Ovšemže tvrdím, že POLITICKÉ A MORÁLNÍ názory jsou subjektivní, nikoli však JEN, protože zde jen není na místě. Nejde tedy o můj politický názor, ten je zcela konkrétně levicově sociální a liberální, nýbrž o moji reflexi o politických názorech.

Je triviálním faktem konstatovat, že každý si – subjektivně – myslí, že jeho názory jsou objektivní. I immám, i já. Ale ta otázka je tato: může skutečně existovat objektivní názor bez ohledu na to, zda je o tom každý přesvědčen, či nikoli? To je ta zajímavá otázka. A existence různých názorů není důkazem toho, že ani jeden z nich není objektivně platný. Vyzkoušejme propozici: “vždy je zlé záměrně zabít nevinného člověka” – je tato propozice jen subjektivní, anebo má již objektivní platnost? A pokud ji Vilém odepře objektivní platnost, prozradí nám, které nevinného člověka považuje za správné záměrně zabít?

A konečně: Vilémovo konstatování “odvolávání se na objektivitu nás nezbavuje vědomí, že jde o objektivitu pro NÁS” není zamýšleno jen jako jeho subjektivní dojem o tom, jak je to se stavem našich vědomí. Vilém objektivně tvrdí, že všechny názory lidí jsou jen subjektivní. Tvrdí to jako objektivní poznání o nutné subjektivitě lidí. Jinými slovy, tomuto svému výroku Vilém připisuje objektivní platnost. Je to spor jako vyšitý: člověk s absolutní platností konstatuje že veškeré poznání je relativní. Jeho poznatek je však předkládán s absolutní platností. Kontradikce jako vyšitá…

Mimochodem, proč nivelizujete všechny lidské myšlenky na vrtochy? Vy jste postmodernista?