V sedmdesáti letech podlehl rakovině plic legendární rozhlasový konzervativní komentátor Rush Limbaugh – muž, který revolučním způsobem změnil americkou mediální scénu. Jeho show poslouchaly na celkem šesti stovkách stanic po celé Americe desítky milionů Američanů. Loni mu prezident Trump udělil nejvyšší americké civilní vyznamenání – Prezidentskou medaili svobody. Rozsáhlé nekrology o něm přinesly všechny americké televizní stanice, včetně liberálních jako je CNN, ABC nebo MSNBC.

Limbaugh byl prvním, kdo koncem 80. let přišel s konceptem vyhraněné názorové žurnalistiky – a to stylem „jako se mluví doma“.  A někdy také „jako se mluví v hospodě“. Mluvil zkrátka tak, aby to obyčejný člověk pochopil a aby ho to bavilo. Zábavně, přímo a někdy i dost drsně. Václav Komora o něm před několika lety napsal v Konzervativních listech:  „Jeho osobnost je projevem svérázného talentu, který si vymyslel svou specifickou cestu formátu komentované zpravodajské show na zanedbávaných středních vlnách vysílání a potom na ní strhnul půl Ameriky. Jeho úspěch je však podložen úžasnou pracovitostí – jak uvádí na příkladu svých cestovních kampaní ve zmíněném článku – a také trénovanou schopností rozebírat informace a vyvozovat z nich bystré závěry. Od počátku pochopil, že je třeba přitáhnout širší publikum zábavnou formou podávání informací a vsadil na vtip, humor a zejména na satiru. Takže je někým přezíravě označován za pouhého baviče“

Své počátky v roce 2015 popsal takto: „Když jsem před osmadvaceti lety přišel do New Yorku, abych zahájil svůj národní rozhlasový program, toužil jsem, aby se stal v zemi tím nejposlouchanějším. Národní vysílání tehdy zahrnovalo tři televizní sítě a CNN. Bylo zde 125 radiostanic vysílajících mluvené slovo – se svým programem jsem začal na 56 z nich. Žádné se nikdy nepodařilo uplatnit celonárodně nějaký denní pořad a mně předpovídali totéž.“

Jenže stal se opak a z Rushe se stala celebrita první kategorie. Stačil mu k tomu přitom mikrofon a malé studio. A taky vytrvalost. „Abych postavil své vztahy s přidruženými radiostanicemi na solidní základy, strávil jsem během prvních dvou let své rozhlasové práce každoročně 45 víkendů na cestách“

Jeho pořad trval tři hodiny, pět dní v týdnu. Ačkoliv byl původně DJ, neplýtval časem na hudbu. A taky na interview s politiky či celebritami. Místo toho se baví se svými posluchači, naslouchá jejich problémům a probírá je s nimi.

Limbaugh vedl stejně impulzivní život jako byly impulzivní jeho rozhlasové show. Ve dvaceti odešel z vysoké školy, kterou nikdy nedokončil. Byl čtyřikrát ženatý, ale bezdětný. V roce 2003 se přiznal k závislosti na uklidňujících lécích (policie ho zadržela pro jejich držení bez předpisu) a podstoupil odvykací kůru. Dlouho o něm nikdo netušil, že je prakticky hluchý a slyší jen díky silnému naslouchacímu zařízení.

Rushi, RIP…