Komentáře k příspěvku: Rozhořčené 2012

Od: Ivo Patta

Ivo Patta — Thu, 30 Apr 2020 11:50:50 +0000

Celá diskuse k článku se zakládá na falešné zásluhovosti ve státním důchodovém systému, jak vystihl již Jiří Rusnok ve svém referátu “Udržitelný penzijní systém” z roku 2004, cituji: Mít děti znamená mimo jiné ekonomický základ (investici), z níž investor (rodiče) budou čerpat později (v důchodovém věku). Ten, kdo děti nemá, nepodstupuje tyto náklady. Každý musí investovat v průběhu svého aktivního pracovního života, má-li si ve stáří zajistit příjem: 1/ Tím, že bude mít dostatek dětí. 2/ Tím, že si vytvoří dostatečné finanční úspory. 3/ Kombinací obou předchozích metod (v případě jednoho dítěte v rodině). Investice však v každém případě musí být učiněna: Černé pasažerství je nepřípustné.

Od: Martin

Martin — Fri, 29 Mar 2013 14:54:23 +0000

No podle me je nejdulezitejsi otazka, kdo by mel mit deti. Kdyz odectete vsechny lidi, kteri se na rodicovstvi nehodi a trapili by jenom sebe a sve deti, pak vam vyjde, ze jen mala mensina by se mela rozmnozovat.

Je spousta lidi, kteri jsou uzkostni, depresivni, neumi se postarat ani sami o sebe, natoz o deti. Hlavne se prehlizi, ze vsechno dulezite je vrozene a geny obelhat nelze. Jestlize v rodine maji lide dedicnou genetickou zatez (predispozice k telesnym a dusevnim nemocem, zavislostem), nizkou inteligenci, spatnou sebekontrolu, je vrcholne nezodpovedne mit deti, kterym predam spatne geny a spatnou vychovu. To neni otazka viny nebo vule, ale danosti.

Vzhledem k r/k evolucni strategii (kvantita vs kvalita) se ovsem ti nejmene vhodni rozmnozuji nejvice. Plati to jak ve svetovem meritku, tak v ramci spolecenskych vrstev. To je skutecna tragedie dneska, ktera mari stesti budoucich generaci.

P.S.
„Muži dávných dob, když chtěli ve svých státech dobrou vládu, nejdřív si udělali pořádek ve svých vlastních rodinách.“

Neni trochu divne, ze i mudrc Konfucius uz sest set let pred nasim letopoctem mluvi o “muzich davnych dob”? Byl vubec nekdy tento zlaty vek?

Od: parvus

parvus — Fri, 22 Mar 2013 23:26:07 +0000

Myslím, že není tak těžké zodpovědět, kde se ten předpoklad bere. Dobrý život implikuje život žitý především pro ty druhé, tedy nezatížený egoismem a upřednostňováním vlastní kariéry. To se jaksi přirozeně daří především matkám. Jistě to nevylučuje řídké případy skutečné profesní oběti, například lekařky, která se rozhodne pro život někde mezi africkými sirotky či indickými zbědovanci nebo vědecké pracovnice, i když v tom druhém případě si nejsem jistý, zda může jít o “naplněný” život. Vyplněný prací, to jistě, ale naplněný?
S jistou nadsázkou bych řekl, že polovina všech zhovadilostí na tomhle světě pochází z toho, že muži odmítají přijmout a odpovědně plnit svojí roli jako muži a druhá polovina zhovadilostí pochází z toho, že ženy odmítají přijmout a plnit svoji roli jako ženy. Zmatený a neštastný svět..

Od: Martina Č.

Martina Č. — Tue, 19 Mar 2013 22:05:45 +0000

Spíš bych řekla, že to je zkušenost než předpoklad. Před pár lety bych se podepsala pod váš názor, dnes spíš pod tenhle článek.

Od: Martina

Martina — Tue, 19 Mar 2013 19:07:57 +0000

Já nevím, kde se bere předpoklad, že žena, aby mohla být šťastná a vést naplněný život, jej musí nutně vést jako matka a manželka. Naopak pokud např. někdo ví, že své profesi chce věnovat veškerý svůj čas, proč by se nemohl rozhodnout raději žádnou rodinu nemít, protože by jeho/jejím zápalem pro práci nutně strádala?