Čerstvě schválená konstituce Maďarska je středoevropská ústavněprávní událost roku. A nejen kvůli důrazu na ochranu života od početí, Svatoštěpánskou korunu nebo omezení Ústavního soudu.

Diskusi o ní vedli poradce premiéra pro lidská práva Roman Joch, maďarský filozof Attila Pató, ústavní právník Jan Kysela a editor Respektu Martin M. Šimečka. Moderátor byl redaktor Práva & Justice LN Tomáš Němeček.

* LN Než měl 18. dubna maďarský parlament hlasovat o ústavě, 90 právníků z Evropy a Ameriky podepsalo dopis Why We Worry, Proč jsme zneklidněni, kde varují především před omezením moci Ústavního soudu. Jak byste ústavu nazvali vy? Je zneklidňující, nebo naopak zajímavá a inspirativní? Případně přeceňovaná?

Martin M. Šimečka: Zneklidňující. Je v souladu s tím, co premiér Viktor Orbán dělá už celý rok, a to je upevňování moci. Nepřeceňoval bych ale dlouhodobý význam této ústavy. Krátkodobě je to upevnění jedné politické síly – Orbánovy strany Fidesz – řekněme na deset let. Což je v rozporu s principy liberální demokracie.

Roman Joch: Pro mne jsou ty obavy přehnané. S politickými názory Viktora Orbána je samozřejmě možné nesouhlasit, v mnoha případech legitimně, ale od jeho nástupu nevidím jedno jediné zásadní, systémové porušování lidských práv v Maďarsku. Země je navíc součástí Evropské unie, takže ani maďarský stát není všemocný. Útoky na Viktora Orbána vnímám jako nesouhlas opozice, který se snaží dodat si aureolu fundamentálního sporu o podstatu demokracie. Kritika třeba míří na preambuli, která oslavuje národní hrdost Maďarska na příkladech z historické minulosti. Mně osobně by to nepřišlo tak nutné, ale proti gustu žádný dišputát. Podstatnější jsou pro mě dvě jiné věci. Za prvé omezení moci institucí, a to všech: vládní, zákonodárné, ale i soudní. A za druhé garance osobní svobody občanů, kde se nic dramaticky nemění.

Attila Pató: Myslím ale, že nová ústava zvyšuje napětí – protože deklaruje svou revoluční povahu. Jako bychom se vraceli ke konci komunismu, a snažili se o nový začátek či o „reset“. Místo stabilizace, což má být role ústavy, spíš hledá a otvírá nové možnosti.

Jan Kysela: Přesto se mi zdá odmítavá reakce trochu silná. Přičítám to víc kontextu než obsahu ústavy: možná je čtena jako další krok ve vývoji Maďarska po volbách. Souhlasím, že třeba preambule je vnitřní věc každého státu, ale připouštím, že kdybych byl sousedním státem, odkazy na Svatoštěpánskou korunu mě úplně nepotěší. Sám obsah mi nepřipadá nijak pobuřující, ústava se mi v celé řadě věcí jeví docela propracovaná. Rozhodně bych neřekl, že znamená konec přezkumu zákonů Ústavním soudem. Jeho moc byla v otázkách daňových a rozpočtových významně „zkrouhnuta“, ale do určité míry se nemůžeme divit – sklízí tím plody svých rozhodnutí z 90. let.

* LN Máte na mysli to, jak zrušil tzv. Bokrosův balíček úsporných ekonomických zákonů?

Jan Kysela: Myslím, že šlo i o způsob, jakým pracoval s ústavou. Ústavní soud v éře prvního předsedy Lászlóa Sólyoma – pozdějšího prezidenta – vytvořil koncept „neviditelné ústavy“. Ta má být plodem ratia, a stojí tudíž nad viditelnou ústavou, která je plodem vůle. Ale ve chvíli, kdy začnete pracovat s něčím, co nevidí nikdo jiný než vy, nemůžete se divit, že to u těch, kdo „neviditelnou ústavu“ nevidí, vyvolává jisté pocity nelibosti. To se také promítlo do problémů s obsazením Ústavního soudu.

Roman Joch: V Americe se obdobnému konceptu říká „žijící ústava“. Pro mě je to popření ústavnosti: ústava omezuje moc, proto její pasáže musejí být jasné. Pokud někdo předpokládá, že ústava je „žijící“ a on ji může svévolně interpretovat, přisvojuje si neomezenou moc. Revoluce proti levici

* LN Říkali jste, že ústava se musí číst v kontextu povolebních kroků Viktora Orbána. Jakých například?

Jan Kysela: Netvrdím, že se tak musí číst, ale mnozí ji tak čtou: po kroku, jenž se rovná znárodnění soukromých penzijních fondů, se omezuje přezkumná role Ústavního soudu. Mnohým může připadat, že si nová moc počíná – smím-li to tak říci – poněkud humpolácky, a na ústavu se dívají skrz prsty.

Martin M. Šimečka: Tuto ústavu ovšem vytvořila jedna strana, Fidesz. Opozice dostala formální přizvání ke spolupráci, ale celkem logicky odmítla – věděla, že její návrhy neprojdou, a nechtěla svou účastí návrh legitimizovat. Ústava byla navíc přijata bez referenda. To zakládá do budoucna problém – ústava postrádá širší legitimitu.

Roman Joch: Ale v tom případě se na ústavu z dílny Fideszu přikládají nebývale přísná kritéria. Americkou ústavu psali federalisté bez konzultace s antifederalisty. Slovenskou ústavu psal Mečiar, aniž přizval demokraty…

Martin M. Šimečka: Však to také vytvořilo velký problém!

Roman Joch: Zpochybněn je Mečiarův styl vládnutí, ale nikoli ústava sama. Opozice ji dnes akceptuje.

Martin M. Šimečka: Až poté, co se v ústavě změnily některé články.

Roman Joch: Ale i českou ústavu vytvářeli experti tehdejší vládní koalice, v týmu nebyl nikdo z opozice. Orbán prosadil ústavu díky vysokému volebnímu vítězství, možná vyššímu, než je zdrávo, ale to se může příštími volbami změnit. Jan Kysela: Případy, o nichž mluví pan Joch, jsou ovšem typické ústavní momenty: rozpadl se stát a vzniká nový. Otázka zní, co se změnilo v Maďarsku.

* Vytváří se zde snad nový režim, jako se v Polsku za éry bratrů Kaczyňských mluvilo o „čtvrté republice“?

Attila Pató: O nové ústavě se uvažovalo už v roce 1995, kdy měli dvoutřetinovou většinu naopak liberálové a levice. László Sólyom tyto úvahy kritizoval: nová ústava je podle něj legitimní v zlomové situaci. Může se doplnit a měnit, ale jinak se sluší žít s tím, co máme…

Jan Kysela: …a pokud takový důvod nebyl v roce 1995, nejspíš není ani v roce 2011. Vláda však symbolicky sděluje, že začíná nanovo, a na období 1990 až 2011 jako by nechtěla ani příliš navazovat.

Martin M. Šimečka: Není o něm ani zmínka v preambuli. Roman Joch: Působí to tak, jak říkáte. Napadá mě však srovnání s proměnou z čtvrté francouzské republiky na pátou. V roce 1958 přepsali ústavu a posílili tak dramaticky pravomoci prezidenta de Gaulla, až si dovolím říci, že šlo o zásadnější změnu než nyní v Maďarsku.

* LN Ale co je tím historickým přelomovým důvodem?

Jan Kysela: Ve Francii to byla alžírská válka. Roman Joch: V případě Maďarska to nemůžeme posuzovat my, ale jeho občané.

Attila Pató: V maďarské historii jsou různé proudy včetně levicově liberálního, ale ústava tento pluralismus ve své preambuli zužuje. Rozhodla se zavrhnout komunistický ancient regime: to má být tím historickým momentem. Martin M. Šimečka: Orbán mluví o „revoluci u volebních uren“. Ale revoluce je vždy proti někomu -a proti komu má být v tomto případě? Evidentně proti levicovému a liberálnímu Maďarsku. Orbán má vizi definitivní tečky za komunismem. Posledních dvacet let maže jako nepovedenou část dějin a zakládá nový stát. Maďarsko, nebo Uhry?

* LN Jak tento nový stát vypadá?

Martin M. Šimečka: Ze svého názvu vypouští slovo „republika“, mění ho na „Maďarsko“. To je symbol, který má přesný význam, a na Slovensku ho dobře chápeme…

* LN … ale hned v druhém článku ústavy se zdůrazňuje, že státní formou je republika.

Martin M. Šimečka: Jistě, ale výraz „Maďarsko“ je vnímán jako „Uhry“, bývalé impérium. Ústava odkazuje na křesťanský charakter státu. Což je iluze: Maďarsko není zdaleka tak religiózní jako Polsko nebo i Slovensko. Roman Joch: Každá země má právo pojmenovat si samu sebe. Nesympatizuji s počínáním Řecka, které brání svému sousedovi, Makedonii, určit si název. Dnešní Maďarsko je nepochybně – tak jako celá Evropa – postkřesťanská společnost. Ale vnímám to jako připomínku, že křesťanství utvářelo maďarskou státnost. Námitka, že se tím zužuje historická tradice, je pravdivá. Myslím však, že je to výsledek setby, s níž začala koalice liberálů a socialistů v Evropském parlamentu, když se chystala evropská ústavní smlouva. Tehdy byly v preambuli zmínky o antice a osvícenství, kdežto křesťanství se přeskočilo. Můžeme říci, že to Viktor Orbán s reakcí přehnal – ale kdo s čím zachází, pánové, s tím také schází.

Attila Pató: Necítím se v té symbolice komfortně, ostatně – narodil jsem se v Rumunsku. Národy v Karpatské kotlině se snaží domluvit, jen Maďarsko jde proti proudu. Ústava používá takové terapeutické symboly, jako lék na dávná traumata z Trianonské smlouvy. Jan Kysela: Preambule má zvláštní dvojí vnímání toho, kdo je Maďar. Jednak je tu pojetí politického národa, k němuž patří i menšiny, jednak je z ní zřejmé, že maďarský národ nebydlí jen v Maďarsku, ale i jinde a k úkolům státu patří se o něj starat. Je velmi ošemetné hledat historické paralely, Elišce Wagnerové se to posledně v Lidových novinách nevyplatilo, ale zde se to nabízí: Velkoněmecká říše byla orgánem německého národa, a proto se měla starat i o Němce za hranicemi.

* LN Co lidská práva? Roman Joch se už zmínil, že Viktor Orbán podle jeho soudu nijak nezasáhl do občanských práv a svobod.

Martin M. Šimečka: Myslím, že zasáhl mediálním zákonem, který do budoucna omezuje svobodu projevu. Mediální orgány řízené členy Fideszu mohou trestat soukromá média – to je v českých i slovenských reáliích nepředstavitelné. Roman Joch: Není znám jediný případ, kdy by byl podle něj nějaký maďarský novinář potrestán. Martin M. Šimečka: Však platí teprve pár měsíců. Roman Joch: Počkejme, jak bude fungovat. Pak ho třeba kritizujme.

* LN Ústava zakotvuje, že lidský plod je hoden ochrany od okamžiku početí a že manželství lze uzavřít jen mezi mužem a ženou.

Martin M. Šimečka: Počítá s řadou menšin, jen sexuální menšiny pro ni neexistují. To ale v dnešní situaci pochopitelně není nejhorší problém této ústavy. Roman Joch: Stačí si přečíst Politiku od Aristotela a zjistíme, že jsou tři přirozené instituce: rodina, soukromé vlastnictví a stát. A bylo by divné, kdyby se ústava nějakým způsobem k institutu rodiny nevyjadřovala – to by pak bylo skutečně revoluční. Podporu rodině přece vyjadřuje i německý Základní zákon.

Attila Pató: Jistě tam může být křesťanství, Aristoteles nebo Platon, když chcete. Ale znovu: maďarská společnost není takto jednolitá. Před patnácti lety naopak více než 50 procent voličů podpořilo Maďarskou socialistickou stranu, předtím zase volili Maďarské demokratické fórum… Ani voliči Fideszu nejsou všichni konzervativní katolíci, hlasovali spíš „proti“ než „pro“, konkrétně proti socialistickému premiérovi Gyurcsányovi. Jan Kysela: Souhlasím s panem Jochem, že manželství je instituce, jež má civilizačně danou povahu a podobu. Nepopuzuje mě registrované partnerství, ale nepovažuji ani ústavu za extrémně konzervativní. Myslím však, že kromě katalogu práv je zde důležitý posun k lepšímu. Můžete mít sebehezčí katalog práv, ale pokud nemáte nástroj, jak se jich domoci, je vám málo platný. Nyní Maďarsko zavádí stížnost k Ústavnímu soudu, kterou může podat jedinec, což dříve nešlo.

* LN Povede ústava k zákazu potratů?

Roman Joch: Představa, že by v současném sekularizovaném Maďarsku chtěl někdo úplně zakázat potraty, je myslím absurdní.

Martin M. Šimečka: Je tu ještě jedno téma: ústava zakotvuje možnost, aby občané jiných zemí získali i maďarské občanství. A umožňuje přijetí zákona, podle něhož budou moci také volit, což vyvolává nervozitu zvlášť na Slovensku. Z hlediska sousedských vztahů to myslím není rozumné. Jan Kysela: Může to být problém i pro maďarské občany. To je obvyklý problém spojený s volbou krajanů v zahraničí: svým rozhodnutím ovlivňují, jak se bude chovat veřejná moc, ale na ně samotné důsledky této volby nedopadnou; nebo aspoň ne tak výrazně. Pokud je takových voličů málo, pak to nevadí. Ale statisíce či miliony Maďarů v zahraničí by už samozřejmě mohly výsledek voleb vychýlit. Riziko: paralýza státu

* LN Maďarská ústava předepisuje pro řadu funkcí volbu dvoutřetinovou většinou: ústavní soudci, prezident, generální prokurátor, ombudsman, šéf NKÚ. Po rozpuštění Rozpočtové rady zavádí novou, silnější. Může to fungovat?

Attila Pató: Má to být pokus o větší stabilitu, ale vnímám to spíš jako projev permanentní revoluce.

Martin M. Šimečka: U řady institucí se prodlužuje volební období. To může být u některých funkcí typu ústavních soudců či prokurátora teoreticky správná věc, ale prakticky to znamená, že Fidesz sem dosadí své lidi a zabetonuje svou moc daleko za nynější volební období. Jan Kysela: Maďarská ústava leckde předepisuje dvoutřetinové většiny už teď. A jelikož tamní politická kultura zjevně není konsenzuální, vede to k problémům. Pravidla, která měla tlačit k hledání shody, mohou naopak vést k paralýze státu. Ačkoli snahou bylo vytvořit ústavu pevnou, paradoxně jí to může ukracovat život. Pokud s takovou ústavou nedokážete žít a nedokážete ji ani měnit, může to vytvořit nový ústavní moment a s ním i novou ústavu.

Roman Joch: Ano, to může být praktický nezamýšlený důsledek: že ústava podlomí sama sebe.

Martin M. Šimečka: Proto jí nedávám příliš velkou životnost. Část společnosti se proti ní bouří už dnes, stala se symbolem násilného převzetí moci. Pokud má Maďarsko fungovat jako společenství, nemůže ta ústava přežít – anebo jen jako kus papíru, na nějž se lidé nebudou ohlížet.

Moc Ústavního soudu v oblasti daní a rozpočtu byla „zkrouhnuta“, ale do určité míry tím jen sklízí plody svých rozhodnutí z 90. let

Jako bychom se vraceli o dvacet let zpátky, ke konci komunismu, a snažili se o nový začátek či „reset“

Ústava odkazuje na křesťanský charakter státu. Což je iluze: Maďarsko není zdaleka tak religiózní jako Polsko nebo i Slovensko Představa, že by chtěl někdo v současném sekularizovaném Maďarsku úplně zakázat potraty, je myslím absurdní