Zákon o obecném referendu je určitý úspěch Tomia Okamury. Povedlo se mu vnutit politické scéně, aby toto bylo otázkou dne. Historicky obecné referendum podporovali jak komunisté, tak také sociální demokraté. Nikdy, kromě jednoho případu, se na nějaké konkrétní podobně toho zákona parlament neusnesl.
Ta jediná výjimka bylo jednorázové referendum v roce 2003 o vstupu do Evropské unie. A já si myslím, abych to řekl úplně upřímně, pokud parlament schválí zákon, ústavní zákon o referendu s tím, že občané budou moci vyvolat k různým otázkám referendum, tak to bude hloupý parlament. Protože se vzdá jeden ze svých pravomocí. Bude to druhá hloupost poté, co se parlament již jednou vzdal své pravomoci volit prezidenta. Myslím si, že pokud ne z jiného důvodu, tak alespoň z důvodů jakési vlastnictví a prestiže by parlament měl většinově ten návrh zákona odmítnout. Ale jak říkám, na referendu mají různí lidé různé názory. Lidé na levici se spíš domnívají, že přímá demokracie je nějak ušlechtilejší nebo čistší, my na pravici si myslíme, že naopak může snadněji vést k vládě demagogie a naopak lepší je demokracie parlamentní, ve které je možnost o zákonech mnohem podrobněji a důkladněji diskutovat a projednávat je.
Nyní je naprosto nerealistické, aby to referendum, ta pasáž o referendu byla z ústavy vypuštěna. To už se nikdy nestane. Ústava umožňuje referendum, ale nevyžaduje. Takže to je trošku jiná situace než třeba se Senátem. Přeci jen nenaplnění Senátu bylo porušením ústavy, zatímco tady ústava netvrdí, že musejí být referenda. Ale že můžou být. A já považuji za nejdůležitější nakonec v praxi ani ne tak, kolik podpisů bude nezbytných na vyvolání referenda, ale kdy bude referendum platné. To znamená, zda budeme trvat na podmínce nadpoloviční účasti všech oprávněných voličů, jak je tomu na Slovensku. A na Slovensku byla spousta referend. Každé bylo neplatné kromě jednoho. Tuším, že to bylo také o vstupu do Evropské unie. A to proto, že byla pod poloviční účast. Samozřejmě, když se volí do parlamentu, ať už senátor nebo poslanec, tak tam nemáme žádné kvórum. Tam může být volební účast jakákoliv. Například do Evropského parlamentu jsme měli velice nízkou volební účast, pod 20 %, pokud si to správně pamatuji a byly to samozřejmě platné volby. A já už jsem slyšel od Tomio Okamury argument, že přesně tento princip by měl platit i pro referendum, že když tam přijde jeden jediný člověk, tak to referendum bude platné. A toto bych považoval za nebezpečné. Takže myslím si, že opět v rámci jakési sebezáchovy bychom měli minimálně trvat, když už tedy referendum, tak bude platné jedině tehdy, když bude nadpoloviční účast voličů.
Tradiční rozdělení na levici a pravici je již pasé. To je konzervatismus v té negativní konotaci – vlak jaksi již odjel. Také prohlášení, že ztrátou jedné z pravomocí bude parlament hloupý – je prohlášení spíše jako příklad “psychologické manipulace” než věcný argument. Z mnohých podobných zjednodušujících a zkratkovitých příkladů v myšlení nám autor prozrazuje, že nám začíná dřevěnět ve svých názorech, že již není adekvátně schopen odrážet změny doby.
To je škoda, byly doby, kdy nás mohl v lecčems poučit, ty už jsou asi ale nejspíše jen minulostí….
Pan Joch nám chce pouze říci svým článkem, že je proti referendu. Nic víc, nic míň.
…že konzervatismus odjel posledním vlakem? Tím hůř pro nás. I pro vás. Škodou ale nemůže být absence čehokoli v myšlení pana Jocha – jen to, že jste nás nevyvedl z té temnoty nevědomosti několika údernými argumenty na úrovni doby.
Referendum jen jeden z mnoha nástrojů manipulace publika, ovšem vyjímečně lid politikou žije v přelomových dnech, ale i to časem spíše se ukáže jako iluze. Člověk i prostý a zejména skupina má dar (vox Dei) vyřadit nejhorší, to vše. Je reprezentant spíše schopen než nikoliv, ač to není garantováno.