Nezdá se, že bychom měli naději na obnovu monarchie. Ale kdyby se to stalo, mohl by to pro zemi být přínos. I Masaryk by byl významnějším státníkem v rámci federalizované monarchie.
Je nějaká reálně představitelná možnost, že by u nás mohlo dojít k obnově monarchie? Dnes to tak sice nevypadá, ale v 80. letech jsme taky netušili, že budeme kapitalistická země a člen NATO.
Je to velice málo pravděpodobné. V 80. letech jsme – většina obyvatel – chtěli být normální západní zemí, demokracií, byť většina lidí neměla konkrétnější představu, co to znamená, Dnes je však u nás pro-monarchistický sentiment velice slabý a výrazně menšinový.
Pokud by k obnově monarchie došlo, máme k dispozici kandidáta z vlastních zdrojů, nebo byste se klonil k tomu půjčit si prince nebo princeznu z ciziny?
Rozhodně prince či princeznu z ciziny – kvůli nadhledu a neutralitě vůči vnitro-českým politickým sporům. To je výhoda monarchie a monarchistické rodiny: její nestrannost a tudíž schopnost sjednocovat společnost.
Koho byste si vybral vy?
Sáhl bych po legitimní dynastii Habsburků. Poslední dva císařové byli fajn: za Františka Josefa došlo k historicky bezprecedentnímu rozvoji českých zemí – ekonomickému, kulturnímu, společenskému (bohužel méně už politickému); a Karel byl světec – jediný státník během I. světové války, který usiloval o mír a trápilo ho utrpení vojáků. (Proto ho ostatní státníci zlikvidovali.) Takže kdyby žil Otto, preferoval bych Ottu, ale ani jeho syn Karel, či vnuci (děti Karla) Eleonora Jelena (19 let) nebo Ferdinand Zvonimir (16 let) nejsou k zahození…
Byl zánik Rakousko-Uherska historickým omylem, šlo se vydat jinou cestou a bylo by to lepší?
Československá republika – vzhledem k okolnostem, době a poměrům – nebyla špatným státem, ale čím dále tím více si myslím, že taky nebyla tím nejlepším řešením. Z pohledu na uplynulých sto let vyvozuji, že v roce 1918 se monarchie neměla rozbít, nýbrž federalizovat a lépe konstitucionalizovat. A Češi se v ní mohli a měli spolupodílet na vládě. Takto byl Masaryk velkým československým státníkem; kdyby však monarchii nerozbil, nýbrž federalizoval a prosadil v ní (po její porážce) v roce 1918 (za pomoci spojenců) lepší Ústavu – a stal se například rakouským kancléřem, tedy premiérem – byl by se stal velkým evropským státníkem. Takto byl jen velkým státníkem československým… Já si však myslím, že je relativně snadné rozbít velký stát a založit si stát menší, svůj, v němž jsem vládcem. Mnohem náročnější a obdivuhodnější je velký stát nerozbít, nýbrž reformovat a zlepšit. Spolu s Abrahamem Lincolnem nemám vysoké mínění o lidech, kteří chtějí být raději „Caesarem ve vesnici, než druhým v Římě“ (touto parafrází Shakespearea označil vůdce jižanské rebelie, pokusu o rozbití USA a vytvoření státu jejich, menšího, ale jejich, v němž mohou být Césary…).
Mají monarchie, tak, jak dnes v Evropě existují, význam i pro budoucnost?
Ano, a naprosto. Jen se podívejme, jak dobře svým občanům slouží – v Británii a Španělsku; Nizozemí, Belgii a Lucembursku; Dánsku, Švédsku a Norsku; ale i v Monaku a Lichtenštejnsku. Představují pro své obyvatele zdroj jednoty a loajality v jinak ideově fragmentované a radikálně pluralitní postmoderní evropské společnosti.
Dočkali jsme se přímé volby prezidenta, jaké úpravy by to mělo znamenat ohledně jeho pravomocí?
Především bychom tu blbost měli co nejrychleji zrušit a vrátit se k původní volbě prezidenta nepřímé. Zavedení přímé volby prezidenta v našem ústavním systému považuji za největší chybu Nečasovy vládní koalice a dodnes se divím, jak jinak celkem rozumní lidé mohli na to přistoupit.
Má český prezident, který zase tolik moci nemá, sídlit na Hradě, sídle českých králů?
Ano, pokud máme prezidenta a prezident je hlavou státu, protokolárně nejvyšším ústavním činitelem, pak má sídlit na Hradě.
Ptal se Jan Jandourek.
Vyšlo na www.reflex.cz
Ke dvěma posledním R-U císařům a možnosti nerozbít po roce 1918 R-U jen pár poznámek. FJ I byl “fajn”, ale o jeho vztahu k Čechům svědčí i to, že se dokonce ani nenechal korunovat českým králem. Za jeho panování došlo k nebývalému rozvoji Českých zemí, ale bylo to jeho zásluhou, nezávisle na něm nebo dokonce jemu navzdory? A jeho podíl na rozpoutání 1.světové války,kterou Češi nechtěli, byl velký. Podotýkám, padlo v ní cca 250 tisíc Čechů, stejný počet zmrzačených a ještě více zemřelých na následky hladu a vyčerpání těsně po válce. Karel I si určitě přál mír, ale i za jeho vlády pokračoval stav, kdy R-U fakticky řídil Německý generální štáb včetně nejrůznějších germanizačních nesmyslů.
No a možnost vylepšit po prohrané válce R-U je spíš v rovině snů a iluzí. Nebyly zde žádné spojenecké okupační armády, které by takovéto politické veletoče prosadily. A kdyby i teoreticky ano, jak chtít v takovém případě demokratizovat a federalizovat při zachování všeobecného volebního práva? To by spíš dopadlo tak, že federalizace nefederalizace, Němci a Maďaři by dali dohromady 51% a následně by se v třicátých letech demokratickým rozhodnutím parlamentu přidalo přeživší R – U k Hitlerovi a my tu možná ani nebyli, protože naši otcové a dědové by posloužili jako kanonenfutr po vzoru 1.světové války tentokrát někde u Moskvy, stalingradu, El Alemeinu, Charkova etc
Ono je snadné dnes kritizovat rozbití Rakouska-Uherska. Ale často se zapomíná na to, že prvním národem, který habsburskou monarchii opustil, byli rakouští Němci, kteří si už 26. října 1918 odhlasovali, že “bez lítosti opouštějí tento stát”, a zakládají si svůj vlastní, “německé Rakousko”, které se spojí s německou říší. A Masaryk s Benešem by mohli proti obviňování z toho, že monarchii “rozbili” namítnout, že v hlavách pánů na ministerské radě ve Vídni v červenci 1914, kde se rozhodlo o vyhlášení války Srbsku, ani jeden z nich neseděl.
Monarchie je i “spirituální” faktor, není nesena jen bodáky, ač bajonet pod legitimním velením je i monarchii k užitku. Rakousko jako moudrý stát, upředňostńovalo šavle. To je humánní, zejména naplocho dává banditům šance. Problém aber die Ende, proti Monarchii by Hitler obtížněji spáchal největší pogrom v dějinách.
Masaryk byl monarcha příkladný, akorát se za to styděl, nejspíše věřil ve výhodu kontinuity, a na truně ba Hradě se trochu cítil jako kočí. Ko koním měl vztah skvělý.
Je jistě záslužné připomenutí vrcholu Arcidomu, panující rodiny, už co spojující faktor jinak nacionálně zdivočelých následnických žup a okresů.
Parodie v které skončily prezidentské snahy je výmluvná, čím více slovutnosti, oddanosti, tím větší ostuda. Arcidům nebyl také ušetřen rozličných patálií, ale byla šance a habsburská tradice, upozadit zmatené a dát šanci perspektivním. Možná ale pan Zeman díky přírodě, pankreasu, nakonec pomůže národu co trpící stařec nemilosrdně medicinou udržovaný naživu. Třeba v komatu, demenci, není nástroj, aby prezidentem přestal být, leda někde vhodné lejstro podepsal předem.
To Arcidům s přírodou počítal, stovka dnes prosperujících arcivévodů je dostatečnou garancí.