Podle poradce premiéra pro lidská práva a zahraniční politiku Romana Jocha jsou dnešní bolestivé ekonomické škrty spravedlivým trestem za to, že voliči dopustili, aby především vlády ČSSD v době ekonomického růstu hospodařily s obrovskými deficity.
“Pro pravicovou stranu je vždycky problematické souhlasit se zvyšováním daní, ale když už se k tomu přistupuje, tak pravicový přístup je ten, že méně škodlivé jsou daně nepřímé. Daně přímé mají evidentní protiinvestiční efekt a tím ochromují ekonomiku mnohem více. Zatímco nepřímé daně pouze sníží spotřebu, nemají takový brzdící efekt vůči ekonomice,“ míní premiérův poradce Joch.
Přesto je však podle něho pochopitelné, že mnozí pravicoví poslanci mají problém se zvyšováním daní, ale měli by si uvědomit, že otevřená rebelie by vedla k něčemu, co by se dalo označit za otevření cesty k vládě sociální demokracie, která by daně prý zvyšovala mnohem dramatičtěji. “Z čistě racionálního hlediska pro lidi, kteří odmítají zvyšování daní, vyhrotit tuto otázku tak, že by vláda padla, by znamenalo, že sociální demokraté se dostanou k moci předčasně a tím zvýšení daní bude ještě dramatičtější. Těžko ale posuzovat kroky jednotlivých lidí, jsou to svobodné bytosti. Otázkou je, jaký poměr emocí a racionality v nich při rozhodování bude,“ odhaduje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.
Ekonomická debilita. O útok na prezidenta prý nejde
Výrok premiéra o politické a ekonomické debilitě směrem k odpůrcům zvyšování daní Joch nepovažuje za otevřený útok Petra Nečase vůči prezidentu republiky. “Premiér nemá historicky a ani nikdy neměl nějakou potřebu se ostře vymezovat proti prezidentu Václavu Klausovi, takže takhle bych to neviděl,“ mírní dopad Nečasových výroků vůči kritikům zvyšování daní.
Přitom v rámci obecně pravicového či konzervativního tábora pokud jde o daně, tu prý existují dvě pozice, které jsou si sice blízké, ale nejsou identické. “První zdůrazňuje, která je historicky novější a souvisí s Ronaldem Reaganem a ta zdůrazňuje, největší možný hřích pro pravicového politika je zvyšování daní. Tato politika klade důraz na snižování daní i za cenu deficitu,“ vysvětluje Joch.
“Druhá pozice je starší a s konzervativci historicky asociovaná, a tou je důrazná fiskální odpovědnost. Například Margaret Thatcherová v Británii dramaticky zvýšila daně, aby zplatila deficity, které zdědila od labouristických vláda. Obě pozice lze samozřejmě zkombinovat, že se budou snižovat daně a zároveň se budou snižovat výdaje. Tím pádem nevznikne deficit a daně můžou být nízké. Toto je z pravicového hlediska nejlepší ze všech možných světů, ale žijeme v situaci rozsáhlých evropských sociálních států, které mají extrémně vysoké výdaje, a naše evropské voličstvo nemá žádnou toleranci pro ochotu sáhnout na tyto mandatorní výdaje, aby se snížily deficity,“ řekl ParlamentnímListům.cz.
Rozpočet zatěžují už jen úroky z dluhu
V této situaci je pak pravice na rozcestí. “Buď bude držet nízké daně i za cenu deficitu, anebo zvyšovat nepřímé daně, aby dosáhla oné fiskální odpovědnosti. Takže já bych to spíše vnímal jako legitimní spor dvou plně autentických pravicových pozic. Fiskální odpovědnost reprezentuje Petr Nečas a ta druhá je ta ortodoxní, podle které by se daně neměly snižovat nikdy,“ popisuje dále.
“Náš problém je už se samotnou únosností deficitu, protože jenom splácení úroků za půjčené peníze v podstatě rozpočet ochromuje. Protože nejde o milionové, nebo stomilionové částky, ale miliardové a to je problém. Proto je podle mě důraz Petra Nečas na fiskální odpovědnost plně na místě,“ podpořil svého šéfa.
Spravedlivý trest pro voliče
Pro celou českou společnost by podle jeho Jocha měla být žádoucí věcná a neemocionální diskuse o tom, co a proč se stalo v letech 1998 – 2006. “Od roku 1998 jsme tu měli deset let kontinuálního hospodářského růstu, tvorby bohatství a prosperity a výsledkem těch deseti tlustých let byl deficit. Otázka je, jak se to mohlo stát? Když přijdou třeba živelné pohromy, je deficit pochopitelný. Ale nepochopitelné a úplně proti racionální logice je, že jsme po deseti letech hospodářského růstu neskončili s přebytkem, ale s deficitem,“ zdůraznil.
“Když se podíváme na ty vlády, které jsme tu v tom období měli, byli to vždycky vlády sociálnědemokratické. Ty odstartovaly ony šílené deficity a voliči by si měli zpětně uvědomit, že dělali něco strašného. Že politickým reprezentacím v dobách růstu tolerovali deficitní rozpočty. Nynější bolestné škrty jsou zaslouženým trestem za kolektivní vinu českých voličů, kteří tolerovali svým politikům deficitní hospodaření. Z toho by se všichni měli poučit a nedopustit, aby se to ještě někdy opakovalo, protože tohle je takový dědičný hřích české demokratické politiky posledních několika dekád,“ uzavřel v komentáři pro redakci ParlamentníchListů.cz Roman Joch.
Vyšlo na www.parlamentnilisty.cz dne 26.8.2012
Poroč se utrácí více, než odpovídá ekonoickým možnostem země ?
Proč banky, kterým stát půjčil peníze daňových poplatníků aby je zachránil – dnes státu ony záchranné peníze zase nevrátí ?
Proč se nechal bankovní sektor zbohatnout do té míry, že má už moc vládě diktovat zákony tak, aby mohly banky dále bohatnout a všichni ostatní chudnout ?
Proč není dohled nad transakcemi bank, nejsou sledovány finanční toky v bankách a zdaňovány výnosy z transakcí ?
Zase nám pan Joch zapomněl připomenout některé skutečnosti – např. že ČSSD musela provést sanaci českých bank, naprosto zdevastovaných po vládě pravice. Těch 600 až 800 miliard, základ nynějších dluhů, které to stálo, by si na svůj neuvěřitelný účet zadlužování měla připsat pravice, ne levice.
Možná by nebyl od věci třeba tento graf, aby pravičákům konečně došlo, co se to v tom složitém světě děje:
http://media.investicniweb.cz/photos/2012/07/15/7-13786-kdo-drzi-akcie_1.jpg
Držení akcií velkých firem americkými domácnostmi kleslo od roku 1945 do současnosti z nějakých 93% na současných 37%.
Zato banky se za tu dobu dostaly z 6% na 37% a to číslo dále roste…….
Taky by bylo dobré si připomenout, že největší veřejný dluh v dějinách zdědil po republikánech demokrat Clinton – a poradil si s ním dobře.
Ale chápu, že pravičáci se vyžívají ve své jediné nezpochybnitelné pravdě.
Tak si dál lžete do kapsy, borci…… good luck.
Žádný strom neroste do nebe a tak ani neustálý hospodářský růst není trvale možný. Na druhé straně dluhy se nemají dělat protože pod jejich zátěží a kuratelou splátek není možné být svobodný. Stát ve kterém žijeme je neúměrně zbytnělý, neefektivní a mrhá penězi daňových poplatníků. Nemá z mého pohledu příliš smysl v takovémto stavu pacienta zvyšování daní ale naopak jejich snižování ! Snížení daní a omezení výdajů přinese z dlouhodobého pohledu rovnováhu.
Soc.dem. mají dost argumentů, např. pracovní místa, protože člověk sám krom zdravotnictví, školství, policie,.. potřebuje také rodinu a zaměstnavatele. Potřeba je v pořádku, pokud ji nesaturuje stát. Podobně návrat k plným hrncům masa socialismu visel ještě nedávno ve vzduchu, dokonce i “lidská tvář” jako přívlastek pro přátele soft diktatur. Marketing reklam změnil etologii občana, zejména hypnotičnost televize štve stádo na kraj srázu a konsum špatných zbytečných věcí je obsesí, což přirozeně jako jinou drogu nelze trvale zaplatit. Zatímco narkoman hasne v kanále, shopholik s sebou strhává nejen přírodu. Prý, “aby byla výroba”. Lidéí nebývají spojeni královstvím nebeským, mnohem snazží je stavba pyramid, vzájemně akceptované lži, společné dluhy. V paměti pamětníků jsou půjčky mouky v dělnické kolonii před výplatou tehdy v pátek, tzv. manželské půjčky, co snad v 60. pomohlo k ledničce, v 70. už bylo utopeno v elektronice (sousedé to také mají), v 80. zdokonaleno v multiservis, kde peníze optřeny s větší ztrátou prodejem nezaplaceného zboží. Ta etologie by chtěla kompetentnější popis k pochopení.