Největší hrozbou naši civilizaci je hodnotový a morální relativismus: přesvědčení, že pravda, dobro a spravedlnost neexistují. Že všechno je stejně dobré jako cokoli jiného a všechny životní styly a volby jsou si rovny.
MUDr. Roman Joch se narodil v roce 1971 v Bánské Bystrici. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze, ale od studií se věnuje politice, politologii. Je také publicistou a překladatelem. Od roku 2003 je ředitelem liberálně-konzervativního Občanského institutu. Na VŠE přednáší předmět politická ideologie. V roce 2010 si jej premiér P. Nečas přes protesty části veřejnosti vybral jako poradce v oblasti zahraničí a lidských práv.
Na konci června byl hostem diskusního pořadu Disputace v Kutné Hoře. Při této příležitosti poskytl Tepu rozhovor.
Jsou lidská práva univerzální nebo jsou vždy něčím podmíněna?
RJ: Základní lidská práva jsou skutečně univerzální, jsou „lidská“, tj. daná lidskou přirozeností, volní a rozumovou kapacitou člověka, a proto je mají všichni lidé, má je člověk jakožto člověk, skrze své lidství. Fakt, že je někteří vládcové porušují, neznamená, že tato práva neexistují; znamená to jen, že ti vládcové jsou nespravedliví či zločinní, Těmito základními lidskými právy, říká se jim práva přirozená, jsou právo nevinných na život, svobodu (myšlení, svědomí, založení rodiny) a na legitimně získaný majetek.
A pak jsou práva další – spíše konvence než práva, jakési tradice či dohody společnosti – jsou to např. práva politická, sociální, kulturní – jež jsou skutečně kulturně podmíněná a nejsou univerzální. Zda máme mít právo volit ve věku 18 nebo 16 nebo 21 let, zda neplacená dovolená je 1 týden nebo 4 týdny, zda je legální mít manželku jednu nebo čtyři – to nejsou univerzální, přirozená práva, nýbrž jsou to konvence společností.
Které z lidských práv považujete pro naši západní civilizaci za nejdůležitější?
RJ: Práva tři, neboť z nich plynou všechny naše další svobody: (1) právo na náboženskou svobodu a svobodu slova (tj. svoboda svědomí); (2) právo vlastnit soukromý, legitimně nabytý majetek (nezávislost od svévole ostatních); a (3) právo uzavřít rodinu a vychovávat své děti dle svého přesvědčení (kontinuita vlastní osobnosti a světonázoru v dějinách).
Lidé mají pocit (i při besedě se to ukázalo), že receptem na neduhy společnosti by byly vysoké a kruté tresty. Kde se bere tato iluze?
RJ: Toto je věčné pokušení myslet si, že drakonické tresty jsou všelékem. Obdobným pokušením je myslet si, že když na nějaký společenský problém či patologii utratíme hodně peněz daňových poplatníků, onen problém zmizí, „vyřeší se“. No, někdy přísnější tresty skutečně mají větší odstrašující účinek vůči potenciálním pachatelům, ale mnohem důležitější než výše trestu je jistota, že trest vůbec přijde – a přijde rychle;tj. že pachatel je rychle dopaden, odsouzen, potrestán.
V Singapuru, nepochybně velmi dobře fungující společnosti, kterou i Vy uvádíte jako dobrý příklad, fungují tělesné tresty – např. za vandalismus. Mají podle Vás smysl ? Není to relikt středověku ? Je možné si něco takového představit u nás?
RJ: Tělesné tresty za vandalismus u nás v současném kontextu naši společnosti asi ne, ale zpřísnění trestů za vandalismus (vyšší pokuty, vězení, veřejně-prospěšné práce) ano.
Vyslovil jste se proti trestu smrti. Existují podle Vás i jiné důvody jeho odmítnutí než to, že jeho existence by byla v rozporu se směrnicemi EU?
RJ: V principu se domnívám, že trest smrti je za určitých okolností přijatelný a správný (Norimberk po 2. světové válce). V současné ČR bych byl proti ze tří důvodů: Ten nejméně důležitý jste zmínil – mezinárodní dohody. Důležitější je ten, že ve stavu současné justice by mohlo dojít až k příliš vysokému procentu justičních omylů. A třetí nejdůležitější důvod proti: občané by jej nechápali jako stvrzení spravedlnosti, ale jako mstu, odplatu; a to by morální smysl trestu překroutilo.
USA jsou jistě v mnohém, co se týče lidských práv, tradičním vzorem pro západní civilizaci. Co by, podle Vás, však ostatní země v této oblasti napodobovat neměly?
RJ: Je toho spousta: vytěsňování náboženských symbolů z veřejného prostoru je fanatické, nesprávné a společnost ochuzující (to se v USA děje); kult a dogma politické korektnosti na univerzitách i ve společnosti, jež škrtí svobodu projevu, jsou taky hanebné (je to produkt vývoje původního amerického puritanismu levicovým směrem); radikální feminismus, který je taky výtvorem amerických univerzit, je úplně proti přirozenému lidskému životu. (Vzít si na rande právníka, aby vám sepisoval smlouvu pokaždé, když se chcete holky dotknout nebo jí položit ruku na nějakou část jejího těla – a ona by to pokaždé podepsala předtím, než tu ruku položíte trochu dál, níž nebo výš – již sama tato představa je absurdní a plně proti přirozenosti lidských vztahů – to vidí snad každý; leč jest to logický závěr radikálního feminismu.)
Jak vnímáte snahu Francie omezovat veřejné nošení burky u muslimských žen?
RJ: Zákaz nošení náboženských symbolů (řetízků s křížkem, jarmulky, muslimského šátku) – ne! Symboly patří k náboženské svobodě. Ale zákaz burky – ano! Abychom si mohli na veřejném prostoru jako občané vzájemně důvěřovat, musíme si vidět do očí a do obličejů.
Má podle Vás smysl projevovat podporu Tibetu, dalajlámovi?
RJ: Symbolicky snad ano, ale mnohem důležitější je projevovat podporu těm zemím, které již svobodu mají, ale jsou ohrožovány (např. Tchaj-wan) – čí přímo se zabývat zdrojem a problémem nesvobody (Peking, Čína). Tibet je problém druhotný a odvozený od problému prvotního, kterým je charakter současného režimu v Pekingu.
Co je podle Vás v současnosti největším ohrožením naší, eventuálně západní demokracie ? A největším ohrožením naší civilizace ? Je to to samé?
RJ: Ne, není to to samé. Naše civilizace bez demokracie být může (a mnohá staletí i byla), ale demokracie bez naší civilizace být nemůže. Největším ohrožením naši demokracie je přesně to, co se již stalo v 20.-30. letech 20. století – pokud lidé přijdou k závěru, že demokracie je (a) neefektivní (je to jen žvanírna, která neřeší problémy a nechce nebo neumí činit rozhodnutí); anebo (b) neslouží zájmu všech (ale jen kastě parazitů – politiků a jejich klientů) – pak lid demokracii odvrhne a bude požadovat vládu tvrdé ruky, vládu autoritativní.
Největší hrozbou naši civilizaci je hodnotový a morální relativismus: přesvědčení, že pravda, dobro a spravedlnost neexistují, nejsou poznatelné, všechno jsou to jen představy a subjektivní preference, že všechno je stejně dobré jako cokoli jiného, že všechny životní styly a volby jsou si rovny a rovnocenné, atd. Tato mentalita je nutně anti-civilizační, nutně civilizaci ničí. Civilizace je totiž postavena na hierarchii, autoritě, distinkci, diskriminaci: něco (názor, chování, životní styl) je lepší, ušlechtilejší, hodnotnější; a něco jiného je zase horší, hanebnější, nižší.
Ano, ale jak zabránit, aby se tyto atributy naší civilizace neobrátily proti člověku. Vždyť vše, co uvádíte, preferovalo i nacistické Německo (hierarchii hodnot, autoritu, diskriminaci něčeho „méně hodnotného“ („nižší rasy, zvrhlého umění“…) atd., a právě proto dospělo k nelidskému, barbarskému systému. Onen relativismus sice přináší různá nebezpečí, ale není to menší zlo, než když si člověk nebo skupina lidí osvojí právo určovat, co je hodnotnější, morálnější, ušlechtilejší atd., a pak to třeba i násilím vynucuje?
RJ: Za prvé, nacismus usiloval o autoritu a hierarchii nikoli civilizace, ale anti-civilizace. Nacismus a komunismus byly vzpourou proti západní civilizaci, jak se ustavila ze svých židovských, řeckých, římských a křesťanských kořenů. Ne každá hierarchie a autorita stojí za to (hierarchie a autorita kmene kanibalů nestojí za nic), ale jen hierarchie a autorita hodnot, které odpovídají lidské přirozenosti, vnitřní důstojnosti člověka. Nacismus byl anti-civilizační např. svým rasismem; tím, že popíral vnitřní hodnotu všech lidí a tedy vlastně rovnost práv všech lidí. Dále tím, že úplně upíral lidem svobodu a podřídil je totalitní vládě. A v neposlední řadě i tím, že považoval lidi postižené že nehodné žití, přičemž vysokou civilizační hodnotou, hodnotou šlechetnosti, je naopak pomoci těm, kdo jsou slabší, postižení či nemohoucí.
Za druhé, právě že člověk či skupina lidí nemůže určovat svou vůlí to, co je hodnotnější, morálnější, ušlechtilejší atd. – to by byl právě onen relativismus, ona svévole, libovůle lidí určit si, co je pravda – nýbrž lidská přirozenost, morální konstituce člověka a tradice civilizace, konkrétně tradice západní civilizace, určují, co je správné. Člověk – ani jednotlivec, ani skupina, ani většina – nemá právo určovat, co je správné; má jen právo a schopnost to pochopit, uznat, a dobrovolně akceptovat ve svém svědomí.
A tím se dostáváme k tomu za třetí: ctnosti jako ušlechtilost, šlechetnost či jiné morální hodnoty, aby ctnostmi a hodnotami byly, musejí být člověkem dobrovolně zvolené, dobrovolně akceptované. Nelze je donucovat státní mocí a už vůbec ne násilím – tím by se jejich ctnost či hodnotnost zabily a zbyly by jen represe, strach a konformita. Tedy civilizace musí stát na svobodě a na tom, že civilizační hodnoty a morální autoritu lidé přijímají dobrovolně, ve svém svědomí, nikoli na základě moci. Andrej Sacharov byl morální autorita, i když neměl moc, Leonid Brežněv měl moc, ale morální autorita, to teda nebyl!
Já bych však měl jednu otázku vlastní: proč by měl vlastně podle Vás relativista na základě relativismu riskovat svůj život a bránit svobodu či perzekuované menšiny proti nacismu? Na základě relativismu přece pro to neexistuje jediný důvod – existuje jen „důvod“ pro vlastní biologické přežívání! Vzít do ruky zbraň a chránit nevinné před transportem do plynu – to dokáže jen člověk, jenž relativistou není, neboť je přesvědčen, strašně silně přesvědčen, že určité hodnoty jsou natolik posvátné, že stojí kvůli ním riskovat i vlastní život.
Ano, špatná autorita a hierarchie vedou k tyranii, ale relativismus vede k pasivitě a zbabělosti. Proto proti autoritě a hierarchii zla a tyranie nelze účinně postavit relativismus, nýbrž jen autoritu a hierarchii pravdy, spravedlnosti, svobody a lidské důstojnosti.
Může se i v demokracii stát, že má národ horší vládu, než si zaslouží?
RJ: Krátkodobě ano, ale dlouhodobě ne: dlouhodobě má národ v demokracii tu vládu, jakou si zaslouží. Což může být smutné poznání vedoucí ke zklamání – nikoli ke zklamání demokracií, ale ke zklamání národem.
Může si ČR skutečně dovolit samostatnou zahraniční politiku? Není to vše jenom hra na ni nebo přímo iluze?
RJ: Může mít samostatnou zahraniční politiku dle hesla husitů „proti všem!“, ale to by bylo krátkozraké, neodpovědné a nakonec i kontraproduktivní. Pro zemi naší velikosti a naši geografické polohy je prozíravé a rozumné mít zahraniční politiku usilující o spojence, o jejich loajalitu k nám a naši loajalitu k nim. Můžeme mít – a i bychom měli mít – samostatnou politiku v tom smyslu, že čas od času tlaku nějaké mocnosti řekneme „Ne!“, ale zároveň bychom měli naši zahraniční politiku dlouhodobě a stále konzultovat a koordinovat se svými spojenci, někdy jim v něčem ustoupit aby zase oni v něčem jiném ustoupili nám, ale hlavně, abychom společně vystupovali jako blok, který je silnější, mocnější a vlivnější než pouhá suma jeho částí. To je odpovědná a rozvážná zahraniční politika pro středně-velkou zemi uprostřed Evropy.
Felix – ještě pár slov na závěr: původně jsem se do diskuze na tomto webu zapojil jen z náhlého popudu na nenávistný příspěvek jednoho diskutujícího. A není důvod v tom pokračovat. Nazval jste mě příznivcem názorů pana Jocha. To je hluboký omyl. Souhlasím s ním jen v několika málo věcech. Dle mého obecnějšího názoru by ovšem např. zdejší sekci Politická filozofie mnohem více slušel nadpis “Výsměch filozofii” atd. Kromě toho, že jsem liberál a realista, jsem i sociál – to aby bylo jasno. Vláda, která zcela vědomě a záměrně daňovou a jinou politikou zvyšuje sociální rozdíly ve společnosti (které naštěstí u nás ve srovnání se světem stále nejsou drastické), je pro mě společenský odpad. Póvl, který nemá ve vysokých státních funkcích co dělat. Např. tzv. “důchodová reforma”, tak jak zdá se bude nastavena, je naprostá katastrofa. Lidé si neuvědomují její skutečný dopad. Např. plánovaný 1,5% roční poplatek za správu aktiv v soukromých penzijních fondech vypadá napohled dost neškodně. Když bych ale spořil 40 let 10 tis. ročně s tím, že mi výnosy budou vypláceny dalších dvacet let, tak bych bez tohoto poplatku dostával cca 161 tis. Kč ročně. S ním to bude jen 99 tis. Kč ročně. Ano, tolik udělá zcela nenápadných 1,5%!!! Samozřejmě netvrdím, že jde spravovat peníze úplně zdarma atd., a nemíním to zde více rozebírat. Byla to jen ilustrace. Tím končím.
Felix: Relativismus není třeba hájit a ani ho nejde odmítat. Relativita je jedním ze stavebních kamenů tohoto (ne onoho) světa. Tzv. morální relativismus, nebo zkrátka šíbrovství, podlost atp., proti kterému se zřejmě stavíte, je něco jiného. *** Jsem nejen liberál, ale i realista. K čemu by byl dobrý zákaz potratů? V dnešní informační době a když jsou lidé nenapravitelní (jak tvrdíte)? Nevyrojily by se jen nové mastičkářky a pokoutní felčaři? Neumíraly by ženy a jejich nedonošené plody na infekce? Nestouplo by pokrytectví a přetvářka? Nejezdilo by se za potraty do zahraničí? *** Chápu volání po ideálním světě, po Christianitas, ale takový svět na Zemi nikdy nebyl a nikdy nebude… Zbývá jen, jak píše Peterson, učení se rozumět, osobní nasazení, osvěta, výchova k empatii, jití vlastním příkladem a podobně. Zkrátka demokracie.
Milý Romane, já pořád věřím, že sám myslíte, že nejste propagandistou (čili že byste myslel jen o tom, jak ldi získat pro něčí propagandu), jak Vás d. f. nazval Adam Bartoš. Ať tak či onak, časem se to pozná. Čili máte zde dva své příznivce, ve smyslu liberálů. Jak se Vám daří jim vysvětlit několik věcí:
Panu Petersonovi: že osciluje mezi totalitou a demokracií a neuvažuje středověkou Christianitas, která podle mě (nevím, zda i podle Vás, to byste mohl prozradit), nebyla ani totalitou, ani demokracií. Čili že tu byla a patrně je jiné možnost, než ta dvojice. Pan Peterson je jistě z té nejchápavější skupiny občanů. Podle Vás – dopouští se omylů ve svém pojetí liberalismu? A pokud ano, jak je to při jeho intlektuální vyspělosti možné? Co potom ona zbývající poluace. Vy se prohlašujete za konservativního liberála, či za konservativně liberálního (což já považuji za něco podobného kulatému čtverci), ale je tam slovo liberální. Přitom se s panem Petersonem v nejzásadnějších věcech neshodnete. Kde nastala vada? Tak chápavý člověk. A panu AM – určitě je to taky liberál a jistě patří mezi ty velmi inteligentní. A on dokonce hájí relativismus. A Vy Romane, budete trpělivě – as napřed té hrstce, která bude schopana vaše výklady pochopit – vysvětlovat, v čem se mýlí, buete dokazovat. A potom, někdy (nebo snad nikdy) dojde třeba k tomu zákazu potratů. Třeba si řeknete, když se kácí les (tzn. vyvracejí omyly), lítají třísky (ztn. každý den jen v ČR 70 zabitých dětí, ale ony to budou spíš stovky). Není už jen to, co jsem napsal jasné experimentální potvrzení toho, že celý ten liberalismus je moderní hnůj pokrývaící tzv. západní svět? No a já tvrdím, že z toho hnoje je nejodpornější ta hmota libertarianismu. Víte, publikujete mnoho článků, ale mně se zdají být jen jakousi kouřovou clonou něčeho jiného, nejdou k podstatě. Proto jsem prvě použil slovo “prkotiny” (třeba suvernénní sdělení jak moc může být žena zahalena). Pokud tu není základ, nevím, nakolik mohou být hodnověrné. Abychom se nedostali, nedej Bože, k víře ve Vaše názory podobně, jako Němci věřili názorům svého jistého kancléře (ale ten základ měl, darwinismus).
Ještě dodám, že netvrdím, že člověk si může “vytvářet” vlastní zákony jak se mu zlíbí, ale že je schopen vlastním rozumem dopátrat se lepší varianty a tu si ustanovit zákonem. Žádnou ideální sbírku zákonů, ze kterých můžeme opisovat tu nemáme. Pokud někdo tvrdí, že člověk sám není schopen poznat “tu dobrou cestu” pak si sám protiřečí a popírá to co nás odlišuje od zvířat – schopnost poznávat a chápat.
Podotýkám, že sebelepší totalita neudělá společnost lepší nebo morálnější. Zákazy nic nevyřeší. Modely vlády typu Írán, Rusko nebo Čína už svoji podstatou směřují k nevyhnutelnému pádu. V těchto zemích vládne totalitní uskupení, které určuje občanům co je správné a co není. Občan je tam za nesvéprávné dítě, o kterém musí rozhodovat elita považující se za mesiáše pravdy a pořádku. Stát tam určuje jaké vyznání musí občan mít, jaký musí mít názor na politiku. V případě, že jej nemá – následují sankce. Demokracie (a nemyslím to co máme teď) bude totiž vždycky na vyšším stupínku než totalita a lidstvo o ni bude POŘÁD usilovat, je to dáno jeho myšlenkovou podstatou. Návrat k totalitě je sice krátkodobě možný, ale dlouhodobě neudržitelný (je to jako vracet se od medikamentů k pouštění žilou). Kdo jiný může vytvářet zákony společnosti, než její nejzákladnější jednotka – člověk. A jak se člověk může dobrat k lepší a spravedlivější společnosti? Jedině svým rozumem poznat dobro a pravdu. Vytvářet zákony pomocí kopírování náboženských textů v naději, že právě v tom mém je jediná pravda je čirý nesmysl…je nutné posuzovat, hodnotit, srovnávat a hlavně PŘEMÝŠLET.
Tak, tak – pevný a ostrý pařát na nás, libertiány!
) … Ale vážně: jestli Vám Felixi víra v lidi připadá zhoubná, mně naopak jediná správná – pořádků, které tvrdily, že ví nejlíp, co je pro nás dobré, už vážně bylo dost. Tím se ovšem nezříkám problémů a nehlásám pravicový ani levicový anarchismus. Celá moderní západní společnost je postavena na vyvažování rozporuplných vlivů, na demokracii, na střídání u moci a svobodné volbě – a tak nějak se vsadím, že přes rádobyfilosofické řeči, nedokážete k tomuto nabídnout netyranskou alternativu.
***
Pokud jde o názory p. Jocha, hluboce nesouhlasím s jeho názory na relativismus. Vím sice, proč jsou takové, jaké jsou, a co jimi chce tak říkajíc zvýraznit a na jaké problémy dneška ukázat, ale přesto: jde o neobhajitelné zlehčování. Relativismus ve své podstatě netvrdí, že dobro a zlo je totéž. Ani náhodou. Naopak, dává každé naší volbě tu nejhlubší, ryze osobní povahu, otevírá nám tu pravou svobodu rozhodnout se podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí i s tím rizikem, že se tato naše volba v budoucnu může ukázat jako špatná. Toto riziko zkrátka musíme nést, pokud nechceme být loutky. Je to hlubina našeho omylného lidství. A zároveň možnost vyvíjet se a poučit z chyb…
Pokud se někdo zamyslí, proč vlastně vznikají různé totality musí dojít k názoru, že hlavním vyníkem je “mesiášský syndrom” spojený s vlastním egem (to se týká jedinců i různých uskupení). Vzniká z přesvědčení, že pouze já a moje myšlenky mohou “spasit” lidstvo, vést jej a všechno co je proti mě je zlo a je potřeba to zakázat. Všechny totality světa usilují o vytvoření “ráje na zemi” což z principu není možné. Už vůbec toho dlouhodobě nelze dosáhnout přes zákazy, direkty a nařízení. Jedinou možností je, že člověk sám pochopí co je správné (popř. alespoň lepší). Stejně jako autor, i já si myslím, že pravda je poznatelná rozumem. Pokud si někdo myslí, že v nějakém náboženském spisu je obsažena čirá pravda (ať už se jedná o korán, talmud, bibli či manifest strany zelených..) a stačí se tomu jen poddat a uvěřit – není nic horšího. Pravdy lze dosáhnout jen pochopením, nikoliv uvěřením. Jak chcete člověku opásanému výbušninou vysvětlit, že vyhodit se ve školním autobuse je čisté zlo? Jak mu chcete vyvrátit, že za tohle nepůjde do ráje, když “ráj” je tak neuchopitelná veličina? On to nechápe, on tomu jen fanaticky věří. On uvěřil tomu že 1+2 jsou 4 a když nezná vzorec nelze mu to ani vysvětlit. Proč je například pro církev masturbace o tolik nepřijatelnější než alkohol, cigarety nebo adrenalinové sporty? Pokřivuje sexualitu? Jak? Existuje nějaké srovnání kriminality masturbujících a nemasturbujících? Nestačí přece jen ideové vysvětlení škodlivosti? Pokud je to ideové zlo, musí přeci škodit i nějak reálně. Když to teď vyženu do ideového extrému, tak alkohol deformuje přirozené uvažování, člověk se přestává ovládat a velmi často je i viníkem smrtelných nehod. Cigarety jsou stejně tak nepřirozené-člověk snad má vdechovat čistý vzduch, ne páchat dobrovoulnou pomalou sebevraždu jen z čisté touhy po nikotinu. A adrenalinové sporty? Jedním z hlavních principů všech živočichů je zajistit si co největší bezpečí a chránit si život, ne se dobrovolně vystavovat možnosti vlastní smrti. Jak lze vlastně vyvrátit blud? Lze to vůbec? Jak lze muslimovy vyvrátit, že pozřením vepřového se nestane na duši nečistým? Pro něj je vepř nečisté zvíře a jeho pozřením by se stal rovněž nečistým? Je tomu opravdu tak? Jsme proto i my nečistí na duši? Jak to lze dokázat nebo vyvrátit? Nijak. Lze tomu buď jen věřit nebo nevěřit. Je masturbace nebo homosexualita nebezpečnější než alkohol nebo cigarety? Klíčem k pravdě je pochopení a pochopení něčeho musí přijít ještě před uvěřením nečemu. Proč? Protože jestli nejdříve uvěřím zeleným, že jádro je zlo veškeré moje následné “pochopení” bude směřovat k předem “uvěřenému” cíly – že jádro je zlo. Pokud nejdřívě věřím a až následně “chápu” znamená to že VĚŘÍM, ŽE CHÁPU nikoliv že opravdu chápu. Věřit, že bible, korán či jiné texty jsou plné pouze té jediné pravdy a proto je netřeba chápat, stačí jen bezmezně věřit je tragický omyl (což byla nějvětší tragédie křesťanského středověku a dnešního radikálního islámu). Proto bych si v prvé řadě přál, aby se lidé nad problémy v prvé řadě zamysleli a ujasnili si, zda je ideologický problém problémem i skutečným a zda-li je tak nebezpečný, že mají právo jej druhým zakazovat (ať už se jedná o vepřové, alkohol, práci v neděli či masturbaci).
P.S. Neberte prosím můj příspěvek jako podmět k diskusi, pouze k zamyšlení. Přeji hezký den všem.
Proč podlehli Někci Hitlerovi? Protože naprostá většina lidí neměla a nemá mentální apaprát na posouzení správnosti těch myšlenek. Stejně tak u atomu. Někci podlehli atomfobii. Takže. Co takže? Libertariánská herese je zlý mýtus. Libertariánský blud předpokládá, že lidé na to mají. A ve skutečnosti nemají. Lidé jsou schopni filosofickým věcem převážně jen věřit. A tu je místo pravé víry. A středověku, který nekladl na člověka neuskutečnitelné (!) požadavky. Ještě jeden příklad, který autor asi nerad slyší: Jak jinak, týká se největšího zla dneška – a nechápu, proč je tu tak mnoho prkotin a to hlavní tu chybí – potratů. Autor asi předpokládá, že lidé s potraty sami skoncují, až nahlédnou, že nenarozené dítě, či člověk ve stavu embrya je člověk. Ale mohu autora s jistotou ubezpečit, že to lidé nikdy nenahlédnou (v postačujícím rozsahu), takže potraty jsou neostranitelné. Stejně tak je tomu s homosexuálním jednáním, což je mentálně ještě obtížnější pochopit. Proto tvrdím, že libertariánství je nejhorší z dnešních filosofických bludů, horší, než věci na které autor poukazuje. Jen procento lidí může pochopit pojem substance. ostatní něčemu uvěří. A v těchto pozemských pseudovírách krouží celý novověk.
Právo bez prosazení je snad útěcha, pocit, že mám navrch a protivník je špatný. V tom kus pasivní manipulace, ublížení jemu, až mu to dojde? Trest také uzdravuje, nízký trest brání odpykat si, což kupodivu i dnes je v provinilých krutích důležité k nápravě sebeobrazu. Vandalismus a podobné destrukce jsou nakonec i vlastním sebepoškozováním.Tak i nemíra lihu per orálně, kupodivu se nepoužívá do žil.Inu i na abuzus je tradice a kultura. Omar je nechával bičovat, byli zřejmě spokojeni, už se nemuseli poškozovat sami, vyšel jejich potřebám vstříc.Tak i šaríja dnes, co pášou lidi na silnici je z x % útok na druhé a neméně útok na sebe sama.Bič by je uspokojil více, než pokuta body i kriminál. Třeba i inspiroval, jak si příště poradit a neohrožovat druhé, viz. flagelanti všech dob a kultur, jeden – pokud mu rozumím, v jeho knize z r. 1988, to aplikoval i na sebe a bydlí na dobré adrese – . Závoj pro ženu je přirozenější, než tušíme, tedy pokud je dáma. Jak jinak získat soukromí, např. když dáma tuchlí nebo je naopak očumována (pohřeb, svatba) Jen na závoji vyniknou brilianty ve sponě. Zatímco koruna je rezervována panující rodině, čelenku pro závoj může mít i dáma prostého původu.Civilizace je také legitimní, není to letošní úroda, ale kontinuita, podobně rodinná konstelace, působí více, než tušíme. Zřejmě i tvaruje mozek dokonce fyzicky, civilizace co nečtou, mají trochu jiný.Národ nobelovek podobně.”legitmní” je i pokračování komunismu, jen tak lze si hrůzu uvědomit a odpykat, tak rozumím komunistům dnešním, nemohou ztratit své pseudosektářství ze zorného pole, vědí, že by jim v mechanismu psychosociálního zdraví, psychosomatiky navodilo infarkt. Odpovědnost je transgenerační, zpátky i dopředu. Konatkt se světem či vztah k němu či jeho budoucnost je v dětech, tak i budoucnost vlastní. Jiná je jen víra, třeba ctihodná. K tomu třeba stát v cestě medvědu, když štípe dveře srubu, třeba holýma rukama, ale technika je vhodnější. K zahraniční politice nám chybý ty divize, co jsme měli ještě za života mého otce, 51 milionů sehraných pracovitých obyvatel byl argument, i car měl respekt, obvykle. Tu vědomí ztráty, odcizení, podvodu. Nacionalismus změnil nastavení systému, to jako provozovat Vistu na šrotu z r. 1995, fotbalem to nevyřešíme. Evropou pomálu. Třeba zatím studiem. Ale tak jsem rád, že institut tajných a jiných radů funguje, a že mezi nimi nechybí občas ani oponent, to je potom rada nad zlato.
Musím přiznat, že rozhovor s p. Jochem si vždycky rád přečtu (dle mého, má mnohem rozumnější názory než předchozí ředitel IO). Zastavil bych se u onoho amerického vytěsňování náboženských symbolů z věřejných míst. Ono je to totiž dost podobné kauze “pivo v sáčku”, což je opravdu výtvor puritánů. Všichni vědí co v tom je, ale nikdo to nesmí vidět aby nepřišel k údajné morální újmě. Existují totiž skupiny lidí, kteří si myslí, že např. křížem na steně je porušena jejich svoboda vyznání a může jejich děti nějak ovlivnit či pokřivit. Další skupina (z opačné strany barikády) si zase myslí, že když jejich děti uvidí ženu v plavkách stanou se z nich v budoucnosti sexuální maniaci, rozvraceči rodiny apod. V tomto souboji absurdit tedy někdy uspějí tito, někdy tamti…Pokud nezačneme používat zdravý rozum, budeme zachvíli muset používat korzety na obézní břicha (aby se cizí děti nenakazili žravostí), zakazovat polibky na veřejnosti, na pláži budeme běhat ve skafandru, cigareta se bude kouřit ve včelařské kukle a alkohol se bude pít z flašky na sunar. Tohle všechno je totiž dílo pouze jednoho činitele – bezohlednosti k druhým. Přirovnání – když mě uráží pes v autobuse tak nepřestoupím do jiného, ale nechám vyvést pejskaře ven. A ještě horší příklad – uráží mě psi, sám psa nemám a nechci aby ho mohli mít druzí. Lidi požadující zákazy takového druhu jsou fanatiční antisociálové, neschopní akceptovat druhého člověka. Proti takovým nelze bojovat jinak než zdravým rozumem. Pes nikoho neznečistí na duši, pohled na lidské tělo z nikoho neudělá nevěrníka a přítomnost kříže nikoho neomezí na svobodě vyznání….(pozn. nejde jen o kříže, představte si, že by v soudních síních byla zakázáno zobrazovat Themis – bohyni spravedlnosti, kterou já považuji za jeden z nejvýstižnějších a nejlépe sestavených symbolů soudnictví a práva).