V sedmdesátých letech, kdy západní společnost trpěla pocitem viny a přísnosti vůči sobě a své minulosti, Thatcherová reprezentovala obnovení důvěry a sebevědomí. “Zdůrazňovala, že západní demokracie, jakkoliv nedokonalé, jsou přece jenom lepší – protože svým lidem dávají svobodu – než zkorumpované diktatury třetího světa nebo komunistický totalitarismus,” řekl deníku TÝDEN.CZ ředitel OI Roman Joch.

V sedmdesátých letech, kdy západní společnost trpěla pocitem viny a přísnosti vůči sobě a své minulosti, Thatcherová reprezentovala obnovení důvěry a sebevědomí. “Zdůrazňovala, že západní demokracie, jakkoliv nedokonalé, jsou přece jenom lepší – protože svým lidem dávají svobodu – než zkorumpované diktatury třetího světa nebo komunistický totalitarismus,” řekl on-line deníku TÝDEN.CZ ředitel Občanského institutu Roman Joch. Thatcherová zemřela ve věku 87 let.

Margaret Thatcherová zemřela. Jaký byl její význam pro svět?

Margaret Thatcherová byla významným světovým státníkem nejenom sedmdesátých a osmdesátých let, ale i posledních dvou století. Uvědomila si, že v politickém i hospodářském marasmu, kdy byla na Západě vysoká nezaměstnanost a inflace, není řešením posilování státního sektoru, který se ukázal být neefektivní, ale naopak snaha učinit společnost společností vlastníků a podnikatelů. To znamená zavést něco jako lidový kapitalismus, a v tomto byla výrazně úspěšná. I mnohé své nástupce z demokratické levice, jako byl například Tony Blair, přesvědčila, že nedává smysl znárodňovat, a její program privatizace tak už nebyl zvrácen.

Druhý její význam byl v tom, že v sedmdesátých letech západní společnost trpěla pocitem viny a přísnosti vůči sobě a své minulosti. Thatcherová naopak reprezentovala jakési obnovení důvěry a sebevědomí a zdůrazňovala, že západní demokracie, jakkoliv nedokonalé, jsou přece jenom lepší – protože svým lidem dávají svobodu – než zkorumpované diktatury třetího světa nebo komunistický totalitarismus. A poslední takový nejméně viditelný aspekt – ne explicitní, ale spíše implicitní – byl ten, že ani ne tak hlásala, jako spíše vyzařovala, že pro úspěch společenský, politický a ekonomický jsou nutné mnohé ctnosti. A v jejím případě to byly především ctnosti protestantské střední třídy Británie, soběstačnost, pracovitost, střízlivost, snaha nebýt na obtíž ostatním, samostatnost, nezávislost.

Jaký byl její význam pro Českou republiku, respektive Československo?

Byla významnou antikomunistkou. Nepatřila k těm lidem, kteří měli iluze o komunistickém systému. Mezi tehdejšími politiky a státníky byla hlavním spojencem amerického prezidenta Ronalda Reagana, který byl jejím jakýmsi politickým, ale i duševním partnerem v osmdesátých letech, a jehož hlavním programem bylo položit sovětský komunismus, demontovat tento systém. Ne s ním koexistovat, ale zničit ho. A ona v tomto byla jeho hlavním partnerem. To byl její hlavní význam, že se podílela na demontáži komunistického systému. A ten druhý, nepřímý význam – ekonomický program, privatizace a zavedení jakéhosi lidového kapitalismu, bylo to, co našlo mnoho následovníků v mnoha zemích Střední a Východní Evropy, a jednou z nich byla i Česká republika.

Vy osobně jste se s ní někdy setkal?

Dvakrát. Jednou v Praze v květnu 1996, když se zakládala Nová atlantická iniciativa. To byla iniciativa, která měla dva patrony. Jedním z nich byla Margaret Thatcherová a druhým byl Václav Havel. Hlavním cílem této iniciativy bylo dostat postkomunistické země Střední a Východní Evropy do NATO, což už se mezitím povedlo. Druhé setkání bylo v Americe v roce 1997, to znamená o rok později, v budově amerického Kongresu, kdy na recepci po jedné konferenci, měla takový – nechci říci slavnostní, ale spíše humorný – projev k přítomným lidem, ve kterém projevovala všechny rysy svého charakteru. A tím bych – poté, co jsem zmínil její podstatné přínosy – zmínil i jeden… Nechci říct přímo defekt, ale něco, kde neposkytla alternativu. V tom svém projevu – berte ho s nadsázkou, to byl vtip, to nebylo něco vážného – říkala: “Během mého života všechno špatné přicházelo z Německa”. Říkala: “Karel Marx byl Němec, Adolf Hitler byl Němec a dokonce i kancléř Helmut Kohl je Němec”. Všichni se začali smát, brali, že je to legrace.

Ale já tím naznačuji její kritiku evropské integrace, Evropské unie. A myslím, že tady se ukázala být nejméně úspěšná ne proto, že kritizovala to, co mnozí vnímají oprávněně za špatnou podobu evropské integrace, ale že k té špatné podobě neposkytla alternativu. Sklouzla do pozice euroskepticismu, který je ale jalový v tom smyslu, že působí jako naštvaný afekt, a už nic konstruktivního nepřináší. Toto se jí nepovedlo, nestala se lídrem těch sil, které chtěly evropskou spolupráci a integraci budovat jinak vůči aktuálnímu stavu. Ale politik je velký, když se mu povede jedna věc, a Margaret Thatcherové se povedly tři velké věci.

Jak na vás při těch setkáních působila osobně? Jaký jste z ní měl dojem?

Ve srovnání s ostatními politiky měla dvě věci. Smysl pro humor, okamžitě si dovedla získat posluchače tím, že je vtipná. A za druhé – nebyla ukecaná, nemluvila zbytečně dlouho, řekla to podstatné, což je neuvěřitelná praktičnost.