Já si myslím, že Luboš Palata je vždycky poděšen či vyděšen, když někde ve střední Evropě zvítězí strana, která je pravicově konzervativní. Když v roce 2005 bratři Kaczynští vyhráli v Polsku, Luboš Palata byl poděšen a samozřejmě žádná katastrofa se nestala.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Dobrý večer. Na vlně Českého rozhlasu 6 vysíláme pondělní zahraničně politické Studio STOP. Jeho příjemný poslech přeje Libor Dvořák.

Očekávaným totálním vítězstvím pravice se včera uzavřely dvoukolové maďarské volby do nejvyššího zákonodárného sboru. Přičemž o jejich výsledku učinilo jasno už první kolo před 14 dny. A začněme rovnou prvním českým komentářem. Radim Klekner v Aktuálně.cz napsal: “Tak drtivým způsobem nevyhrála parlamentní volby už pěkně dlouho žádná politická strana. A to nejenom v post komunistické východní Evropě. V Maďarsku podpořily opoziční pravicový Fidesz více než 2 třetiny voličů. Socialisty necelá pětina těch, kdož se dostavili k urnám. Ke 206 mandátům, které Fidesz získal v prvním kole voleb před 14 dny přidal dalších 57 a bude mít v parlamentu pohodlnou dvoutřetinovou většinu. Jeho vůdce Viktor Orbán tak v úřadu premiéra prosadí v podstatě cokoli, co bude chtít. A to dokonce bez podpory ultrapravicového hnutí Jobbik, či formace ekologů a liberálů, která šla do voleb pod mnohoslibným názvem Politika může být jiná. Přesně tak veliká byla ale frustrace Maďarů po 7 letech vlády socialistů a ruce úřednického kabinetu. Maďaři dnes svrhli jeden systém a založili nový. Jásal před svými příznivci v Budapešti Orbán. Vládu oligarchů nahradil systém národní spolupráce.”

Dřív než představím dva své dnešní hosty přímo tady u nás v Dykově ulici na Vinohradech, spojili jsme se s kolegou Ladislavem Kerekešem, zvláštním zpravodajem České televize, který tyto volby sledoval přímo v Maďarsku. Dobrý večer, Laco.

Ladislav KEREKEŠ, zvláštní zpravodaj České televize
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
V prvním kole voleb byl kvůli složitým opatřením proti podvodům, které se týkaly zejména voličů hlasujících mimo bydliště, průběh dosti komplikovaný. A některé volební místnosti se místo v 19 hodin zavřely až po půlnoci. Stalo se něco takového i 14 dní poté?

Ladislav KEREKEŠ, zvláštní zpravodaj České televize
–––––––
Ano. Je to pravda, byly to výrazné komplikace, dokonce se v Budapešti během prvního kola mluvilo o volebním skandálu. Ale nic podobného se v průběhu druhého kola nezopakovalo. Na všech místech, kam chodili hlasovat lidé s voličskými průkazy, to znamená ti, kteří hlasovali mimo místo svého trvalého bydliště, probíhalo hlasování mimořádně plynule, v klidné atmosféře. To znamená, že ústřední volební komisi se podařilo tuto situaci vyřešit. A rovněž i voliči odcházeli z těchto okrsků mimořádně spokojení.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Jaká byla volební účast v obou kolech?

Ladislav KEREKEŠ, zvláštní zpravodaj České televize
–––––––
V tom prvním kole byla účast více než 64 procent oprávněných voličů. A je třeba říci, že druhé kolo se už netýkalo více než 8 milionů Maďarů, ale jen zhruba 2,5 milionu voličů. Odpovídala vlastně ta účast v druhém kole výsledkům prvního kola voleb, ve kterém byl už vlastně jasný vítěz těchto voleb. Takže v druhém kole se zúčastnilo těchto voleb jen o něco málo více než 46 procent voličů. Což je druhá nejnižší účast v historii voleb v době po změně systému, po roce 1989.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
My jsme tady vlastně, Laco, už narazili na ten super smíšený volební systém, který funguje v Maďarsku. Je velmi komplikovaný a spojuje poměrnou a většinovou volbu. V čem spočívá jeho podstata a popřípadě technické potíže, které v tom volebním procesu přináší?

Ladislav KEREKEŠ, zvláštní zpravodaj České televize
–––––––
Ano, je to pravda. Maďaři si vymysleli mimořádně komplikovaný volební systém, a právě proto, aby se nemohla zopakovat situace před rokem 1989, kdy jedna strana ovládla kompletně celé národní shromáždění. Což se ale navzdory všem těmto pojistkám Fideszu Viktora Orbána v těchto volbách víceméně podařilo, když získal víc než bylo potřeba na ústavní dvoutřetinovou většinu. Překonal ji dokonce o 5 hlasů. Co se týká těch podrobností o tom volebním systému, ano, ten zahrnuje většinový i poměrný systém, přičemž v tom prvním kole se rozhoduje vlastně hlavně na základě kandidátek, které postaví jednotlivé strany do voleb. A postupují do dalšího kola už jen ti kandidáti, kterým se nepodařilo v prvním kole získat v tom svém volebním obvodu víc než padesátiprocentní podporu. A právě tak se stává, že vlastně v druhém kole voleb se účastní těchto voleb už například jen třetina, anebo necelá polovina oprávněných voličů, i když je nutné říci, že současné volby, které se včera skončily, byly výjimečné právě tím, že vítěz byl jasný už po prvním kole voleb, to se doposud v Maďarsku nikdy nezopakovalo.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Ještě jedna otázka pro Ladislava Kerekeše. Jaké jsou první komentáře k výsledku voleb přímo v Maďarsku, za prvé. A za druhé, co se od Viktora Orbána očekává?

Ladislav KEREKEŠ, zvláštní zpravodaj České televize
–––––––
Od Viktora Orbána, začnu tou druhou otázkou, ta očekávání jsou mimořádně velká. Hlavně voliči, kteří mu odevzdali svoje hlasy očekávají, že konečně se začnou mít lépe, že se země pohne lepším směrem. Protože 8 roků vlády socialistů se na zemi podepsalo mimořádně negativním způsobem. Maďarsko se nachází v současnosti na pokraji ekonomického krachu a velmi špatná je i sociální situace. Ty rozpory, které panovaly v době, hlavně v době čtyřletého období vlády socialistů, se přetavily i do každodenního života maďarských rodin. Rodiny se rozhádaly na politice, rozhádali se mezi sebou přátelé. A Orbán i proto teď říká, že když dostal tak velký mandát, obsadil víc než 68 procent křesel v maďarském Národním shromáždění, tak mluví o tom, že teď postaví vládu národního porozumění, národní jednoty. A takovýmto způsobem chce vystupovat. Co se týká těch reakcí, včera bezprostředně po uzavření volebních místností a po ohlášení výsledků propukly bouřlivé oslavy v centru Budapešti i v centru více velkých měst, kde se sešli sympatizanti pravicově konzervativního Fideszu.

Očekávání politologů jsou ovšem už trošku skeptičtější. Podle těch se Viktor Orbán nepustí do žádných razantních reforem až do podzimu tohoto roku, kdy se v Maďarsku uskuteční komunální volby. Do té doby si nemůže velmi dovolit ani zkreslovat obecní zastupitelství, anebo tedy rozbujelé samosprávy, které dnes Maďarsko stojí obrovské peníze. A stejně tak se zřejmě nepustí ani do dalších důležitých věcí jako je daňová reforma, reforma zdravotnického systému, nebo školství. Každopádně však politologové se shodují, že mezi prvními kroky se dá očekávat, že udělá velmi taková opatření, která budou navenek velmi populárně vypadat, to znamená dvojité občanství pro zahraniční Maďary, anebo například, že přijde i s návrhem zákona na snížení počtu poslanců maďarského Národního shromáždění. Na druhé straně ho upozorňují, že tady hrozí určitý Obamův efekt, to znamená, že po velkých očekáváních se může Viktor Orbán střetnout s velkým zklamáním. Rovněž říkají politologové, že dlouhodobě udržet takovou vysokou podporu veřejnosti pro Orbána bude velmi těžké, jestli ne nemožné.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Říká Ladislav Kerekeš z Budapešti. Děkujeme mnohokrát a na slyšenou.

Ladislav KEREKEŠ, zvláštní zpravodaj České televize
–––––––
Děkuji, na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
A teď mohu konečně představit své 2 dnešní hosty. Jsou jimi ředitel Občanského institutu doktor Roman Joch, dobrý večer, Romane.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
A náš stálý spolupracovník, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin Adam Černý. I tobě dobrý večer, Adame.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Začněme trochu tím, o čem už Laco Kerekeš mluvil, ale co je samozřejmě na těch volbách možná vůbec nejzajímavější. Výrazné vítězství pravice v Maďarsku se sice čekalo, ale zřejmě ne takto drtivé. Co kromě toho, o čem už Laco mluvil, k němu vedlo? Adam Černý.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Tak, já si myslím, že paradoxně k němu vedlo to, že těmto volbám předcházely 2 volební období, kdy v Maďarsku vládla, byť v koalici, jedna strana. A během té jedné, což většinou vede k tomu, že stoupenci této, nebo lidé, kteří tuto stranu volili, tak že jsou z ní znechucení, nebo nespokojení. Prostě přichází politický čas na střídání. A navíc, během zvláště toho druhého volebního období nastaly pohnuté okolnosti. Jednak tedy ekonomická krize, která přiměla Maďarsko předloni si vypůjčit mnoho peněz a zachránit se tak před státním bankrotem, tehdy šlo asi o, tuším, 20 miliard dolarů, jestli mě paměť neklame. A hlavně v roce 2008 byla zveřejněna nahrávka projevu tehdejšího premiéra Ference Gyurcsány, kde na nějaké schůzi se stranickými funkcionáři socialistů v podstatě otevřeně říkal, že se lhalo každou chvíli občanům. Jenom proto, aby se vyhrály volby. To samozřejmě důvěru občanů v demokratický systém nikterak neupevnilo, ba právě naopak. Budapešť tehdy byla svědkem bouřlivých pouličních demonstrací, v nichž, aspoň jak se nyní zpětně připomíná, velkým způsobem se dokázal prosadit a předvést Jobbik, teda já ho jmenuji mužským substantivem, ona je to vlastně zkratka za lepší Maďarsko, krajně pravicové hnutí, o kterém jistě bude řeč. Čili tady máme ingredience, z kterých vzniká to podhoubí těch nespokojeností, které nutně při té nabídce volební, jaká tady byla, vedlo, muselo to favorizovat vyhlídky na vítězství Viktora Orbána, který pro to také v té předvolební kampani udělal.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
O Jobbiku bude rozhodně řeč, ale nejdřív dejme slovo Romanu Jochovi, prosím, Romane.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Na jedné straně je to pochopitelný onen výkyv kyvadla z levice na pravici, k jakému periodicky v každé demokratické zemi dochází. Socialisté vládli 2 volební období, pokaždé vyhráli, byť těsně, no, ale domnívám se, že v této situaci rozhodující byla ona finanční krize, která vypukla v roce 2008, která Maďarsko do značné míry zruinovala. A lidé se rozhodli, že musejí hledat alternativu vůči socialistům, to byl Fidesz. Měli za to, že Fidesz vyhraje a řekli si, že když krize je veliká, tak jim dáme šanci, ať se ukážou, když už vyhrají, ať vyhrají skutečně výrazně. A uvidíme, jak si, jak si pomůžou v této krizi. Přičemž ale samozřejmě je to do značné míry vítězství naděje nad zkušeností, protože Fides v kampani ani po dobu své opozice nějak zřetelně jasně a podrobně, co bude dělat ani tak neříkal, spíše kritizoval. Ale kdybychom měli říci, co bude konkrétní ekonomický program Fideszu nyní, tak domnívám se, že Fidesz byl velice opatrný a nic jednoznačného nesdělil předem.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Adam Černý, prosím.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Já bych jenom podotkl, že já jsem měl z té kampaně dojem, že to bylo naprosto vědomé tento, že to byl naprosto vědomý postup. Protože v té finanční situaci, v jaké se maďarské státní finance, nebo veřejné finance nacházejí, tak bylo zřejmé, že tam nějaké, že tam zase modré z nebe se slibovat nedá. Čili to nejjednodušší, na co bylo se spolehnout, byla ta kritika stávající vlády, která navíc poslední období už hrála, vládla bez toho liberálního spojence, takže nesla plnou odpovědnost. To je ovšem věc, která má dvojí ostří, protože nyní tuto plnou odpovědnost bude mít právě Fidesz s tou dvoutřetinovou ústavní většinou. To znamená, že se, ať bude dělat, co bude dělat, tak odpovědnost bude padat na jeho hlavu.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Já bych k tomu ještě připojil z těch prvních prohlášení Orbánových, že samozřejmě, jak to obvykle bývá, ve srovnání s předvolebními prohlášeními tentokrát už říká, že samozřejmě s reformou přijde, ale s ústavními změnami spěchat nebude. Vracím se ale, pánové, k jiné věci. Je zcela evidentní, že nejdůležitější jsou ty ekonomické ohledy. Má je plně na triku, tak říkajíc, ta socialistická vláda. Socialisté vládli dostatečně dlouho, ale čemu mohli socialisté zabránit a čemu ne, zejména tváří v tvář té ekonomické krizi, která dopadla celý svět? Tím spíš, že se ukázalo, že právě Maďarsko se dostalo do kohorty takových zemí, jako je Lotyšsko, Řecko a tak dále. Tedy které z těch potíží jsou snad objektivní a které opravdu vyplývají z mechanismu vlády socialistů? Roman Joch.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Socialistická vláda v některých otázkách měla liberálnější politiku než tehdejší pravicový opoziční Fidesz. Ale problém socialistické vlády byl ten, že neproběhla dostatečná privatizace v Maďarsku. Státní sektor byl příliš silný a vláda si žila nad poměry. A ona krize na podzim 2008 najednou tu bublinu praskla a Maďarsko se rázem octlo bez finančních prostředků. Co měla vláda dělat předtím? Nemyslím si, že je to jenom vina socialistické vlády, ale koneckonců i onoho Fideszu, který již vládl v letech 1998 až 2002, a to byla nedostatečná restrukturalizace velice rozsáhlého státního sektoru v Maďarsku.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Adam Černý.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
S tím se dá pouze souhlasit. Akorát bych si dovolil jakoby jakousi shrnující poznámku v tom, že ty maďarské státní finance nebyly v dobrém stavu, ale dalo se s tím žít. Dokud do toho nepřistoupily ty vnější elementy, které tu již tak dosti křehkou stavbu, nebo konstrukci prostě rozbouraly, tak jako se to stalo i v mnoha jiných státech. Prostě oni na tu krizi, tak jak koneckonců mnozí další, nebyli připraveni. A lze z toho pouze vyvodit poučení, že to, že se nám třeba v případě České republiky daří naše problémy, které nejsou ještě v takové míře nabobtnalé jako třeba v Maďarsku, ale to, že se daří zvládat, neznamená, že tak tomu může býti povždy.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
To je smutné konstatování. Ale mluvme trošku o něčem jiném. A já bych se vrátil úplně do úvodu dnešního pořadu. Viktor Orbán ve svých prvních, doslova jásavých, výrocích mluvil o zrušení vlády oligarchů. Romane, vy jste v podstatě něco takového skrytě naznačoval. Dá se ale tvrdit, že by v Maďarsku fungoval podobný systém ekonomické oligarchie jako například na Ukrajině nebo v Rusku? A pokud ano, mluvili jsme tady o tom, že státní a polostátní organizace si žily nad poměry, rozhodovaly o věcech, za které nemusely odpovídat. Může proti tomu Orbán skutečně něco podniknout?

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Uvidíme, zda bude mít dostatečnou vůli. Samozřejmě, pokud byl v opozici, tak kritizovat bylo snadné. Ale teď plná odpovědnost bude padat na něho. Domnívám se, že v té své kritice oligarchů má částečnou pravdu, ta situace v Maďarsku není tak špatná jako na Ukrajině nebo v Rusku. Ale je o něco horší než, řekněme, u nás. A je to vidět i na onom názorovém vývoji Viktora Orbána. To byl člověk, který byl liberál, klasický liberál na přelomu osmdesátých, devadesátých let, kterému šlo o svobodu, politickou reformu, demokracii. A v průběhu devadesátých let, v té polovině, druhé polovině najednou jako kdyby si všiml, že bývalí maďarští komunisté, teď již socialisté, najednou získali výrazné pozice v maďarské ekonomice. Pokud by nastala nějaká privatizace, tak, řekněme, přesně tímto stranickým směrem. A najednou on, který chtěl být stoupencem liberalismu, liberálního kapitalismu viděl, že obhajoba kapitalismu vlastně znamená obhajobu těch bývalých komunistů, kteří nyní získali velké mocenské pozice v ekonomice. A najednou ten liberální Orbán i liberální Fidesz začává, začíná sklouzávat směrem, který je označován jako národně konzervativní. Má to něco do sebe tento název. Ekonomicky spíše populisticko až socializující.

No, a poslední pozice Viktora Orbána je rozbít ony oligarchy, ony oligopoly, ve kterých je propojena státní moc a bývalí komunističtí představitelé. Jak to bude ale chtít v praxi dosáhnout, těžko říci. Přece nemůže přistoupit k privati…, nemůže přistoupit k znárodňování, protože tím by samozřejmě narušil principy tržního řádu západního typu ekonomiky, na druhou stranu může více liberalizovat a možná bude moci ještě privatizovat. Ale to by bylo výrazný posun směrem k liberálnímu, který je v naprostém rozporu s tím, jak se profiloval v opozici. On kritizoval liberalizační politiku socialistů. Takže upřímně řečeno, já vůbec netuším, jak z této kaše, ve které je, ve které je Maďarsko, jak z této kaše bude chtít Viktor Orbán vybřednout.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Adam Černý.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Já bych k tomu jenom podotkl, že samozřejmě teoreticky si lze jisté, abych tak řekl, ne třeba znárodnění, nebo cosi jako znárodnění představit, ale samozřejmě za podmínky nějaké kompenzace, že by to stát vykoupil. Otázka je, kde by na to Maďarsko vzalo peníze. Druhá věc je, že taková nová distribuce majetku, že by nutně s sebou nesla riziko, že by prostě jedny oligarchy vystřídali jiní oligarchové. A to je, myslím, další důležitá stránka toho, co se bude bedlivě sledovat u té nové vlády, a to je, jaké jsou její plány v té politické oblasti. Protože je jí enormní parlamentní většina, která je více než ústavní a která jí dává vlastně plné pravomoce udělat cokoli, tak se očekávám, protože Maďarsko, připomeňme, třeba v oblasti médií je tam daleko silnější vliv stranických struktur a stranického rozhodování a stranicky motivovaného obsazování než jsme zvyklí nebo nezvyklí tady, než vídáme ve zdejších krajích. A to zdaleka nejsme spokojeni. Tam prostě se ty mediální rady a vedení veřejnoprávní jejich sdělovacích prostředků opravdu obsazují s tím, jak se střídají vlády, velmi významně. A mezi, tuším, 3, 4 věci, které má Orbán aspoň, konkrétně o kterých mluvil, které má v plánu, tak právě také platí změny v oblasti tiskových zákonů, v oblasti svobody vyjadřování, řekněme, mám-li to takto nadnést. Takže si myslím, že tam budou veliká rizika, které bude třeba velmi pečlivě sledovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Ještě jedna otázka, ke které mě před chviličkou inspiroval Roman Joch. A je pravda, že to není problém jenom maďarský, ale řekl bych obecně post komunistický. Ta, taková ta prapodivná politická pouť od liberalismu k, dejme tomu, k tomu nacionálně orientovanému populismu, není výsadou jenom Maďarska a jenom Viktora Orbána. Čím to, pánové, je? Roman Joch.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Poté, co ono prvotní nadšení v svobodný trh, v kapitalismus nebylo tak úplně naplněno závratným růstem, životní úrovní všech lidí, částečně můžeme říci i z toho důvodu, že ona liberalizace nebyla dostatečná. Tak oni politici pravicového vládního táboru jako kdyby chtěli hledat úplně jiné téma, aby to téma, ve kterém se domnívají, že by mohli ztratit veřejné mínění, to znamená v tom tématu ekonomickém, aby se nestalo natolik prioritním, tak hledají téma jiné, náhradní. No, a v středoevropském prostoru tradičně takovým vítaným tématem je nacionalismus. To znamená přesun od liberalismu k nacionalismu je něco, co zaznamenalo mnoho významných státníků ve střední Evropě, řekněme, v rámci České republiky takovým typickým představitelem jakýmsi dvojčetem Viktora Orbána byl pochopitelně Václav Klaus. Ekonomický reformátor, liberál, ze začátku devadesátých let, nyní obhájce českých národních zájmů, nebo toho, co on chápe za české národní zájmy.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Adam.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Já bych k tomu dodal, že samozřejmě, že je tady ta logika, abych toho posunu je, má svůj základ v tom, že opozice, nebo vůbec v konkurenčním politickém boji ten soupeř hledá svoje téma, na kterém by se mohl vymezit, když je to opozice, tak je to vůči vládě, a jestliže na jedné straně paradoxně vláda Ference Gyurrcsányho razila velmi liberální politiku, což u, řekněme, socialistické a dohledáno post komunistické strany by se nedalo očekávat, tak na druhou stranu, měl-li si najít Viktor Orbán nějaký politický prostor pro debatu a polemiku, tak ji navzdory své minulosti našel právě v té, řekněme, populisticko až levicové rétorice. Prostě si, oni si jakoby prohodili karty, prohodili si role. Co se týče toho základu, toho nacionálně konzervativního proudu, který v Maďarsku navíc má svůj ještě silný extrémní výraz v onom Jobbiku, ke kterému se asi ještě vrátíme, tak tady existuje docela dobrá studie o tom budapešťském Political Capital Institute, který udělal v 32 evropských zemích právě takový průzkum o poptávce po krajně pravicovém extremismu. A tam vešla docela zajímavá věc. Že ta, že nárůst podpory pro tyhlety krajně pravicové proudy, že je výrazně větší právě ve střední a východní Evropě ve srovnání s tím, co prožívají tato politická hnutí v Evropě západní. Tam je to doložena na docela výrazných číslech. Netýkají se pouze Maďarska, kde je to velmi nápadné, ale je to třeba i v případě Ukrajiny, kde během dvou let po oranžové revoluci z roku 2005 tam je několikanásobný nárůst pocitu nespokojenosti, nejenom s pravou nebo levou částí spektra, ale s tím demokratickým systémem jako takovým. Jsou tam antisystémové nálady. A to je myslím něco, co vždycky dobře dokáží krajní politické proudy, v tomto případě krajní pravice velmi dobře zužitkovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Náš dnešní pořad věnovaný maďarským parlamentním volbám, je téměř v polovině. Co k tomu říci dále? Přímo v Maďarsku sledoval volby také náš stálý spolupracovník redaktor Lidových novin Luboš Palata. Luboši, i tobě dobrý večer.

Luboš PALATA, redaktor Lidových novin
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Pokud vím, měl jsi dnes sledovat první tiskovku Viktora Orbána. My jsme tady z Viktora Orbána po volebním vítězství už citovali, ale jaké jsou tvé první dojmy?

Luboš PALATA, redaktor Lidových novin
–––––––
No, musím říci, že jsem vyděšen. A vyděšen do značné míry velmi, protože ta tisková konference se nepodobala ničemu, co jsem za 20 let kdy téměř dělám novináře, viděl v tom středoevropském prostoru, v kterém se pohybuji. Viktor Orbán tam v zásadě oznámil, že ruší současný politický systém a hodlá nastavit nějaký nový, jiný, jehož obrysy tam tak trochu nastínil. Má to být systém jakési národní dohody, v kterém by rozhodovaly o tom, co se v zemi bude dělat, jakési rady celonárodní. Navíc má tento systém přesahovat i maďarské hranice a má se týkat i Maďarů v zahraničí. To všechno jsou věci, které mi do značné míry připomínaly jakýsi korporativistický systém italského fašismu, případně předválečné Maďarsko, které bylo takovou poloviční demokracií. Rozhodně to nemá nic společného s tím pojetím demokracie, které známe ve střední Evropě po roce 1989. A Viktor Orbán také poměrně jednoznačně řekl, že současný systém nehodlá reformovat, ale hodlá ho zrušit. Což jsou všechno strašně silná slova. Opravdu to zavání velmi problematickými věcmi. Člověk si klade spoustu otázek. A vy už jste se před chvílí věnovali té otázce, že hodlá zatočit s oligarchy. Musíme si uvědomit, že tady v tom maďarském prostředí jakoby ty oligarchové jsou ta socialistická opozice. V současnosti už opozice. Že to jsou lidé, kteří vlastně tady v posledních letech vládli. Poslední 3 premiéři by se dali k těmto oligarchům vypočítat, protože to byli opravdu velmi bohatí podnikatelé, kteří potom se dali na tu politickou dráhu. To všechno zase naopak připomíná tak trochu Rusko a Putina po roce 2000 a není to nic, z čeho by mohl mít člověk radost.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Já reaguji na to, co jsi říkal před chviličkou a chápu tvé zděšení, Luboši. Ale když říkáš, že nehodlá reformovat, ale zrušit, co by to prakticky obnášelo?

Luboš PALATA, redaktor Lidových novin
–––––––
Po pravdě řečeno, člověk z toho není moc moudrý. Když Viktora Orbána dnes na té tiskové konferenci poslouchal, tak opravdu tam nebylo řečeno, jak se například bude utvářet ten systém porad o tom, co vlastně má vláda dělat, kdo se do něj má zapojit, jestli se Viktor Orbán vrátí ke svým myšlenkám, které měl před několika lety, že by měly být vytvořeny jakési profesní svazy a že by například to tady už před těmi několika lety zaznělo, že by měla být jakási druhá komora parlamentu, která by nebyla vytvořena na základě politického klíče, ale na základě nějakých společenských skupin. To opravdu trochu připomíná ten italský fašismus předválečný a trochu to děsí. Samozřejmě na druhou stranu Viktor Orbán se pohybuje v nějakých mantinelech, které jsou dány Evropskou unií. Tím, co mu Evropská unie dovolí. Ale obávám se, že člověk, který prostě získá dvoutřetinovou většinu v parlamentu, by měl jasným způsobem na své první tiskové konferenci, nebo alespoň já jsem to očekával, uklidňovat, že dá hlas opozici, že opozice má i při tak velkém vítězství svá nezadatelná práva, že bude dál kontrolovat činnost vlády, ale nic takového tam nezaznělo. A obávám se, že nic takového ani Viktor Orbán nehodlá opozici dovolit, což samo o sobě je velký otazník, jak vlastně chce vládnout a jak vlastně bude vypadat demokratická kontrola jeho vládnutí tady v Maďarsku.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Říká z Budapešti Luboš Palata. Děkuji a na slyšenou, Luboši.

Luboš PALATA, redaktor Lidových novin
–––––––
Také děkuji, na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Právě jsme slyšeli velmi silná slova očitého svědka první Orbánovy tiskové povolební konference. Roman Joch trošku poděšeně povytáhl obočí, když byl Orbán a jeho možné příští vládnutí srovnáváno s vládou italských fašistů ve dvacátých, třicátých, čtyřicátých letech. Proč, Romane?

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Pobaveně spíše než poděšeně. Já si myslím, že Luboš Palata je vždycky poděšen či vyděšen, když někde ve střední Evropě zvítězí strana, která je pravicově konzervativní, to je, řekněme, taková, takový, taková nemoc Luboše Palaty. Když v roce 2005 bratři Kaczynští vyhráli v Polsku, Luboš Palata byl poděšen a samozřejmě žádná katastrofa se nestala. A domnívám se, že to slovo F, to slovo fašismus, které je natolik zdiskreditované, je předčasné používat pro označení vítězství Viktora Orbána. Bylo by plně na místě, kdyby vyhrál Jobbik. To by byla velice dramatická a nebezpečná situace. Ale samozřejmě Viktor Orbán není fašista. Já bych to, já bych to přirovnal možná k tomu, co se stalo ve Francii v roce 1958. S nástupem generála De Gaulle. Prostě skončila čtvrtá republika a nastala pátá republika. A je dost možné, že toto naznačoval Orbán. Já jsem tu jeho tiskovku neviděl, neslyšel. Je dost možné, že ten ústavní systém, který v Maďarsku trval 20 let posledních, že bude změněna a nastaven nový ústavní systém, jakási další, nevím kolikátá v maďarské historiografii již republika, to je možné. Ale je naprosto předčasné to označovat za nějaký nástup autoritářství nebo dokonce fašismu. Mimochodem je pravda, že v maďarské politice, stejně jako v politikách mnoha ostatních zemí, vítěz málokdy zve opozici ke spolupráci. Ale koneckonců to byla i situace předtím. Když socialisté dvakrát těsně zvítězili, tak to poslední, co měli na mysli, je zvát Fides a Orbána k spoluúčasti na moci. A myslím si, že teď je zbytečné po tom zdrcujícím vítězství Orbánovi vytýkat, že nepomýšlí vůbec na hození nějakého záchranného lana socialistické opozici.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Stejná otázka pro Adama Černého.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Já bych začal od toho konce. Já bych taky neočekával od toho, když někdo slavně zvítězí, tak že se na první tiskové konferenci bude starat o zájmy poražených. To myslím, že je velmi málo pravděpodobné. Jinak samozřejmě platí, že demokracie se vyznačuje nejenom tím, že vítěz je určen ve volbách, ale tím, že ten, kdo je poražený, se dostane do menšiny, takže se zcela nevytratí. Jo, tam není žádných pochyb. Ale já spíš bych řekl, že zas tolik překvapený nejsem. Když jsem si sbíral během minulých týdnů, když jsem musel několikrát o maďarských volbách a té kampani předcházející psát, tak jsem si našel věci, které, výroky Viktora Orbána, které úplně do toho zapadají. Tady namátkou si vzpomínám, co říkal do konzervativního týdeníku Naditáž, kde mluvil o tom, že se mu zdá, že dualita toho současného politického systému, že se zdá, že se, že míří ke konci a že by měla být nahrazena nějakou stálou politickou silou, která by stále, která by vládla trvala a stále. Což od, což se dá sice přeložit do trochu zdvořilejší podoby v tom, že samozřejmě každý šéf každé politické strany, jeho snem je, aby jeho strana vyhrávala pořád. Žádný z nich by neřekl, že prostě hodlá po dvou mandátech skončit a předat moc konkurentům. Prostě každý o to usiluje, pokud na to není nějaké ústavní nebo zákonné omezení. Jiná věc jsou výroky Orbánovy také z minulosti, kdy on těsně prohrál volby v roce 2002, když přišel o moc tehdy. A pronesl větu, kterou se snažil dostat lidi do ulic a zvrátit ten výsledek voleb v ulicích, a to byla věta, která mě opravdu hodně vyděsila. A ta zněla: “Vlast nemůže být v opozici.” To znamená, že on se s tou vlastí ztotožnil. To bych pokládal za velmi varovné, že on si uzurpuje to právo stanovovat, co je a co není vlast a že on je toho jediným vykladačem. Tak, myslím si, že by bylo na místě velké zděšení. Jiná věc je, a tom se Luboš Palata myslím zmínil, jak to bude všechno tyhlety ještě povolební euforické řeči, jak to bude fungovat v realitě. Já bych nepoužil termínu, co Evropská unie dovolí nebo nedovolí. Stále je to spolek suverénních států.

To znamená, že spíše by se mohlo stát něco takového, i když tady už je zkušenost třeba s Rakouskem a Heyderem, že nebude ostrakizován, protože to nefunguje, to je vyzkoušené. Ale prostě jak to tak bývá, ve společnosti, kde se někdo začne chovat trochu neslušně, tak prostě najednou začne mít potíže. Nebude zván na návštěvy a nebude, nebudou se s ním ostatní bavit. To jsou takoví politici v Evropě, kteří nejsou mezi ostatními oblíbení a mají potíže sehnat pozvání k návštěvám. Takoví politici existují. A to by se mohlo něco takového Viktoru Orbánovi stát. Problém by nastal, kdyby ta, kdyby on postupoval takto jednoznačně, řekněme, profiloval se silně nedemokraticky. A tu svoji pozici by nějakým způsobem nekorigoval, protože ta Evropská unie je postavená na schopnosti se domluvit. A kdyby tato schopnost se vytratila, tak by z toho mohly být samozřejmě velké problémy. A druhý nepochybně silný faktor, který je ve hře je ten, že Viktora Orbána čeká nelehké vyjednávání s Mezinárodním měnovým fondem, protože v říjnu tohoto roku skončí ona záchranná půjčka 2 roky stará. Bude jednat, bude nutno jednat o nových podmínkách. A jak to vypadá, tak tam byla jakási dohoda o výši deficitu, s kterou ještě předpokládala tak, již nyní končící vláda. A je zcela zřejmé, že tenhleten, tenhle limit se nepodaří dodržet, že bude třeba, že ten deficit bude větší, a to bude třeba s Mezinárodním měnovým fondem vyjednat a každá vláda, která s Mezinárodním měnovým fondem vyjednávala o tom, že si od něj půjčí peníze, tak ví, že to vyjednávání není vůbec lehké.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Velmi pozorně parlamentní volby v Maďarsku samozřejmě sledoval jeho severní slovenský soused a nejenom kvůli své půlmilionové maďarské národnostní menšině. Naším dnešním posledním hostem po telefonních linkách je proto prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky Grigorij Mesežnikov. I vám dobrý večer, pane Mesežnikove.

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky
–––––––
Dobrý večer přeji.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
List Sme bratislavský napsal už před prvním kolem těchto maďarských parlamentních voleb. Z hlasování povstane úplně nový charakter parlamentu, zmizí z něj 2 ustavující strany, maďarské demokracie, tedy Svaz svobodných demokratů a maďarské Demokratické fórum. A bude nastolena taková dominance pravice, respektive toho, co se za ni prohlašuje, jaké nemá v Evropě obdoby. Vyšla listu Sme tato prognóza, pane Mesežnikove?

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky
–––––––
Ano, myslím si, že výsledky voleb v Maďarsku svědčí o tom, že po létech vládnutí socialistické, socialisticko liberální vlády Maďarska. Národně konzervativní pravice převálcovala všechny ostatní strany. Můžeme dnes debatovat o příčinách tohoto zjevného úspěchu, ale faktem je, že v dějinách postkomunistické středí Evropy zatím nezaznamenáváme případ, kdy jedna strana takovéto orientace získala nejen nadpoloviční většinu a bude vládnout vlastně jako jediná strana, ale zároveň má i ústavní většinu, která věc v případě Maďarska má osobitou příchuť proto, že současný maďarský politický systém je v podstatě výsledkem kompromisu mezi původními protikomunistickými silami a někdejší komunistickou stranou. No, a teď po 20 letech se vlastně vytváří možnost na úpravu tohoto systému a Viktor Orbán už i naznačil, že se bude snažit svoji moc uplatňovat i tak, že výrazně zasáhne do ústavního systému v Maďarsku. Kromě tedy uskutečnění jiných nutných sociálně ekonomických opatření, bude se snažit změnit i ústavní systém.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Současný slovenský premiér Robert Fico, který v minulosti Orbána ostře kritizoval, se už po prvním kole voleb omezilo na prohlášení, že je připraven se s budoucím maďarským premiérem setkat ještě před červnovými parlamentními volbami na Slovensku a jednat s ním kdekoli a o čemkoli, co se týká společných maďarsko- slovenských zájmů a členských zemí NATO a Evropské unie. Jakým problémem je podle vašeho soudu výsledek těchto maďarských voleb právě pro Ficovu vládu?

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky
–––––––
Taky si nemyslím, že toto je velký problém pro nynější Ficovu vládu, protože to je vlastně už odcházející vláda, důležité je, jak se budou vyvíjet slovensko – maďarské vztahy po slovenských volbách, protože 12 června Slovensko zažije vlastní parlamentní volby a samozřejmě charakter vztahů mezi dvěma státy bude určován tím, jak k těmto vztahům bude přistupovat v Budapešti jednobarevná maďarská vláda Viktora Orbána a ta vláda, která vznikne na Slovensku a které, jejichž složení je téměř nemožné předpovídat. Robert Fico zareagoval poměrně umírněně na výsledky voleb v Maďarsku. Na druhé straně je třeba říct, že v minulých týdnech a měsících právě Robert Fico se podílel na démonizace, démonizování Viktora Orbána. Zaznělo několik velmi nepříjemných pro stranu Fidesz a pro jejího předsedu, vyhlášení, dokonce bych to uvedl, takovou kuriozitu, že před evropskými volbami Slovenská národní rada schválila osobité usnesení, ve kterém reagovala na některé Orbanovy výroky přednesené na předvolebním shromáždění strany Fidesz. Toto je unikát.

Myslím si, že doteď slovenský parlament se nevyjadřoval takovýmto způsobům k výrokům ani jednoho politika. Takže nevznikly tady, musím říci, nějaké zvlášť příznivé podmínky na to, aby právě mezi Robertem Ficem a Viktorem Orbánem vznikl důvěrný vztah jako mezi dvěma státníky, představiteli sousedních zemí. Ale je třeba ocenit i to, že navzdory očekáváním, bych řekl, o mnoho ostřejší reakce přece jen předseda Smeru a nynější premiér zareagoval poměrně zdrženlivě. Já si nemyslím, že ještě před panenskými volbami dojde k setkání mezi Viktorem Orbánem a Robertem Ficem. Určitě Viktor Orbán po sestavení vlády bude vyčkávat, jaký výsledek voleb bude zaznamenaný na Slovensku. Ale co se nedá vyloučit, že Viktor Orbán už bude prezentovat některé ze svých bodů svého politického programu, které budou mít souvislost s menšinovou politikou na Slovensku a s postavením maďarské národnostní menšiny. A bez ohledu na to, jestli dojde nebo k setkání mezi nimi. Já si myslím, že nedojde, tak slovenská vláda bude muset na to nějakým způsobem reagovat. Už i nynější.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
To bude moje poslední otázka, pane Mesežnikove, jak tedy může například ta představa dvojího občanství, které by se přirozeně týkalo i občanů Slovenska, maďarské národnosti na jižním Slovensku, jak tohle všechno může ovlivnit výsledky slovenských parlamentních voleb, které čekáme už v červnu? Kdo případně na Slovensku může hrát z těchto pozic maďarskou kartu a k čemu to nejspíš povede?

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky
–––––––
Tak, myšlenka o dvojitém občanství určitě je jedním z neuralgických bodů ve vztazích mezi Slovenskem a Maďarskem. Už i v minulosti toto téma vznikalo, tedy v tom, bych řekl, diskurzu bilaterálních vztahů na Slovensku, možná s výjimkou stran reprezentujících zájmy maďarské národnostní menšiny, existují konsensus, že to je pro Slovensko neakceptovatelné, anebo těžko akceptovatelné. Ale to neznamená, že odmítnutí, řekněme, tohoto bodu, automaticky znamená, že všechny slovenské politické strany by přistupovaly k řešení těchto problémů stejně. Tady bych chtěl jen jeden fakt, který může sloužit jako určitá, no, předpověď ne, prognóza ne, ale prostě určitý předpoklad do budoucnosti. No, v tu dobu, kdy předcházející maďarská vláda prosazovala zákon, nakonec ho i prosadila, o zahraničních Maďarech, tak zpočátku to vypadalo jako neřešitelný problém. Avšak tehdejší středopravá Dzurindova vláda dokázala, i přes určité konflikty, a přes určité turbulence, přece jen tuto otázku vyřeší. To znamená důležité bude nastavení obou dvou stran. I teda té maďarské, i slovenské.

Na Slovensku víme, že jsou politické síly, které programově pracují s maďarskou kartou, je to především Slovenská národní strana, ale i Smer občas to také využívá. Pokud jde o středopravé strany, tam jednak jsou už zkušenosti ze spolupráce i teda na bilaterální úrovni, i zkušenosti ze spolupráci, se Stranou maďarské koalice tady. V domácím prostředí. A právě před několika minutami, doslova, před několika minutami SDKU, což je strana Mikuláše Dzurindy, prostřednictvím Ivety Radičové, volebního lídra SDKU, vydala vyhlášení velmi takové, bych řekl, na slovenské poměry vstřícné vyhlášení, které jednak pojmenovává příčiny té kritické situace, do které se dostalo Maďarsko po 8 letech vládnutí totalitou. A zároveň Iveta Radičová vyjadřuje přesvědčení, že Fidesz využije svou dvoutřetinovou většinu ke zodpovědné politice, včetně dobrých sousedských vztahů. Zatím jsem zaznamenával teda, zaznamenal jen tuto poměrně vstřícnou reakci slovenských politických stran.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Říká z Bratislavy Grigorij Mesežnikov. Děkujeme a na slyšenou.

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky
–––––––
Přeji všechno dobré, na shledanou, na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Takže, pánové, ve zbylých 6 minutách jako obvykle spíše zkratkovitě. To, co říkal Grigorij Mesežnikov a na co jste vlastně v těch prvních 40 minutách naráželi i vy oba, je jasné. Ty pravicové tendence mají výraz i extrémně pravicový, či jak tomu říkat. A to je činnost strany Jobbik. Nejenom činnost, ale hlavně její sílící pozice. Nebudeme se možná příliš zastavovat u toho, proč ty pozice sílí. Koneckonců už o tom byla řeč. Každá krize zpravidla vede k tomu, že jsou posilovány extrémisté. Ale máte-li hodnotit ten maďarský případ, v čem je Jobbik typický a v čem je specifický? Roman Joch.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
No, maďarský nacionalismus je založen do značné míry na pocitu úžasné historické křivdy, jaká nepostihla jiné národy. A to je křivda v Trianonu, kdy se, kdy maďarská nacionalistická historiografie uvádí, že Maďarsko, neboli Uhersko, jak jsme ho my znali, přišlo o dvě třetiny svého území. Mimochodem ta území byla spíše obývaná nemaďarskými národy. Než Maďary. Ale faktem je, že velká část Maďarů, asi jedna třetina etnických Maďarů žije mimo území dnešní Maďarské republiky. No, a tento pocit úžasné historické křivdy maďarský nacionalismus přiživuje o něco více, když je to v případě ostatních středoevropských národů, kde je taky nacionalismus relativně silný.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Adam Černý.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
No, kdybysme se na to podívali čistě srovnávacím způsobem a odhlédli od kontextu, tak například Libanonců žije mnohem víc ve světě než v Libanonu. Takže v tom by ještě nemusel být ten problém. Problém ale nastává v tu chvíli, kdy máme situaci, která nastala v důsledku Trianonské smlouvy, kdy většina těchto Maďarů, etnických Maďarů, žije ve státech sousedních. A tím se …

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
A je to kompaktní osídlení.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
A je to kompaktní osídlení. Tam k tomu mířím. Takže i třeba onen nápad, o kterém se mluví a na jehož realizaci jsem zvědav, ono, přidělování toho maďarského občanství maďarským krajanům žijícím v zahraničí, by samo o sobě také nemusel být čistě teoreticky problematický bod. Protože existuje spousta lidí, kteří mají americké občanství a ještě nějaké jiné občanství. A tak dále, spousta Izraelců má ještě francouzské a já nevím jaké, občanství. V tom není ta nevýhoda. Nevýhoda je právě, vrátím se zpátky, k tomu souvislému osídlení. Protože velmi málo pravděpodobné, když to trošku přeženu pro ilustraci, že by Maďaři žijící na území Spojených států se dožadovali sebeurčení a že by se nějak vztahovali ke své původní vlasti. Je to hodně nadsazené, ale ukazuje to na ten původní problém. Zase jsme u Trianonu, protože vše, takové kroky, jako by mělo přídělování toho občanství lidem, kteří bydlí na území jiného státu a sousedícího státu, které mnozí v Maďarsku ještě pokládají za starou vlast a tak dále, může vyvolávat u sousedních zemí podezření, že tam je nějakým cílovým bodem, že to je jeden z kroků, který by měl vést k nějaké korekci, k nápravě křivd souvisejících nebo vyvolaných právě trianonskou smlouvou. V tom je, myslím, ta největší, ten největší problém.

Jinak krajní pravice podle průzkumů, které se udělaly v Maďarsku těžila právě silně z nespokojenosti s tou osmiletou vládou, především s tou druhou půlkou těch 8 let. Takže podle průzkumu, který byl udělán vloni při příležitosti evropských voleb, kdy poprvé Jobbik výrazně bodoval, tak tam se ukázalo, že on výrazně získával ve městech, kde předtím docela dominovala levice. To nejsou lidé, kteří by se posunuli od pravého středu doprava. Často to jsou lidé, kteří stáli na druhém konci toho politického spektra. A to je velké, velký problém. A další velký problém, průzkumy ukazují, že je tam velký podíl mladých lidí. Dokonce i vysokoškoláků, čili se to odlišuje od, bourá to to schéma, že ty extrémní síly podporují nižší sociální vrstvy, s nižším vzděláním a tak dále. To v maďarském případě neplatí, protože máme tady ten katalyzující faktora hospodářské krize, nespokojenosti se systémem a druhý faktor dědictví Trianonské smlouvy, na kterém se dá docela úspěšně prosperovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Pánové, zbylých asi 28 otázek shrnu do jediné. Jakým signálem je tento trošku netypický vývoj v jedné členské zemi pro zbytek Evropské unie a prosím již o stručné odpovědi. Roman Joch.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
V době hospodářské krize a deziluze občanů se stávající vládou se může stát, že opoziční strana získá ústavní většinu a může nastat změna ústavního systému.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Adam Černý.

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Já bych řekl, že to, jak naloží Viktor Orbán se svojí velkou mocí, protože má prakticky volné ruce, bude nahlíženo z takzvaných klasických zemí v Evropě, tradičních jako zkouška toho, jestli to velké rozšíření byl dobrý nápad, anebo ne.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Myslíš si ty sám, že byl dobrý nebo ne?

Adam ČERNÝ, zahraničně politický komentátor Hospodářských novin
–––––––
Já jsem si vždycky myslel, že dobrý, ale to ještě neznamená, že se to povede. Nic v životě není zaručeno.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Stejná dodatečná otázka pro Romana Jocha.

Roman JOCH, doktor, ředitel Občanského institutu
–––––––
Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko jsou nové země a zatím nepředstavují mnohem větší problém, než je taková stará země jako Řecko. Byl to dobrý nápad.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Těmito slovy Romana Jocha dnešní Studio STOP končí. Za všech svých dnešních 5 hostů, tedy Laca Kerekeše, Luboše Palatu, Grigorije Mesežnikova, Romana Jocha a Adama Černého a také za posádku v režii, tedy za Ivanku Braunerovou a Irenku Hýskovou se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák.

Vysíláno na ČRo 6 dne 26.4.2010