Jednou věcí je, když nevzdělané masy v severní Africe nechápou koncept individuální lidské svobody a důstojnosti každého jednotlivce, ale jinou věcí, a pro mě mnohem strašnější, je ústup západních politických elit právě od toho lpění na těchto svých vlastních fundamentálních hodnotách.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Dobrý večer a příjemný poslech dnešního Studia STOP tentokrát přeje Libor Dvořák.
Na Blízkém východě, a nejen tam, celý minulý týden probíhaly protesty proti americkému filmovému snímku hanobícímu proroka Mohameda. Protestovalo se například v Egyptě, Libyi, Tunisu, Jemenu i leckde jinde. Egyptské bezpečnostní složky rozháněly davy, které v Káhiře házely na americkou ambasádu kameny, i slzným plynem. Protesty se soustředily také na slavné náměstí Tahrír, hlavní dějiště egyptské revoluce. Další útok muslimských demonstrantů na americkou ambasádu hlásila i jemenská metropole Saná. Protesty rozzuřených muslimů hlásí i Maroko a Tunisko, ale v podstatě celý islámský svět, čemuž je třeba přičíst i evropské metropole s významnými muslimskými menšinami. Údajného zesměšnění proroka Mohameda se dopustil podnikatel, údajně egyptský kopt, který snímek Nevinnost muslimů natočil. A zpráva na úvod zřejmě nejhorší. Při úterním přepadu amerického konzulátu v libyjském Benghází zemřeli 4 Američané, včetně tamního velvyslance.

No, a dřív než představím své dva dnešní hosty ve studiu, spojili jsme se na úvod s naším stálým zpravodajem v USA Vítkem Pohankou. Dobrý večer, Víte, do Washingtonu.

Vít POHANKA, redaktor
–––––––
Hezký večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
4 americké oběti z Benghází, včetně velvyslance Christophera Stevense už byly převezeny do Spojených států. Jaký ohlas tam tato zcela mimořádná událost vyvolala jinak?

Vít POHANKA, redaktor
–––––––
Tak, řekl bych asi takový, že se země jako Libye, Egypt a potom hlavně Tunisko a Súdán dostaly znovu na první stránky novin. Američany v jejich každodenním životě trápí asi pochopitelně jiné věci, hlavně stav jejich ekonomiky, ale to, co se dělo v několika muslimských zemích, ty protesty, to prostě připoutalo velkou pozornost zdejších médií, způsobilo to velký rozruch. Hlavně tady ve Washingtonu. Já jsem ale, Libore, přece jenom větší část minulého týdne byl na cestách, tak bych řekl, že to zase mimo Washington nebylo až tak žhavé téma, lidé opravdu mají jiné starosti, a ty se týkají hlavně jejich každodenního živobytí a ne toho, co se děje v muslimských zemích. Soudě ale podle toho, když se člověk dívá na televizi a když se dívá na internet, tak to samozřejmě byla, řekněme, velká zpráva, byly to velké události, které se dostaly nejenom na první stránky novin, ale také do titulkových zpráv v televizních stanicích.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Co se ví o tvůrci toho problematického filmu, který byl původně asi 2 měsíce bez povšimnutí na internetu? Protože ten člověk, mimochodem už trestaný pro finanční machinace, je americkým občanem.

Vít POHANKA, redaktor
–––––––
Ono okolo toho bylo hodně spekulací a nejasností. Nejdřív se mluvilo o tom, že je ten film počinem nějakého izraelsko – amerického producenta. Jeho existence se vůbec nakonec ale nepotvrdila. Federální vyšetřovatelé v Los Angeles nakonec vyslechli koptského křesťana původem z Egypta, jistého Nakulu Besli Nakulu, který má být s produkcí toho snímku spojený. Ať už ale za tím filmem stál kdokoli, tak, řekl bych, soudě podle toho čtrnáctiminutového sestřihu, který byl volně k vidění na internetu a možná ještě je, je to, řekl bych hodně amatérský počin. To nemyslím ani tak kvalitou toho nasnímání, spíš jako scénářem a celkovým vyzněním. Ale to možná je ještě něco, k čemu se dostanete i s dalšími hosty v tomto Studiu STOP.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Vítku, velice důležitá otázka pro tebe. Americké zpravodajské služby jsou viněny koneckonců i třeba z Kongresu Spojených států, že nedodaly dostatek informací o hrozícím nebezpečí. Existují ale už dnes indicie, že by americké zpravodajské služby opravdu zaspaly? Faktem je, že z libyjských nejvyšších politických míst už se ozvaly hlasy, že v Benghází v úterý nešlo o spontánní útok, ale o předem dokonale a dlouho připravovanou akci.

Vít POHANKA, redaktor
–––––––
Já si myslím především, Libore, že je znát, že americké zpravodajské služby už vlastně od toho loňského roku na Blízkém východě, nevím, jestli se to dá říct, že by nějakým způsobem zaspaly. Ale že spíš vždycky reagují Spojené státy a jejich úřady na to, co se děje. Jestli měly nějaké informace předem, tak na to neupozornily. Řekl bych, že v tuhle tu chvíli prostě americká administrativa nemá asi příliš dobré informace o tom, co se na Blízkém východě může stát, nebo o těch potenciálních hrozbách. To už se stalo koneckonců několikrát a bylo to evidentní hlavně loni v tom, jak americká administrativa opravdu nebyla připravená na to, co se bude dít v zemích jako je Egypt, Libye a v těch dalších arabských zemích, když prostě začaly demonstrace a začalo ono /nesrozumitelné/ arabské jaro.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Poslední otázka pro Vítka Pohanku do Spojených států. My jsme spolu, Víte, před pár týdny mluvili o průběhu americké prezidentské předvolební kampaně. Mohla by celá tahle ta kauza, dnes už, jak vidět, globální, a smrt velvyslance Stevense průběh kampaně nějak ovlivnit? A teď myslím ve prospěch jednoho či druhého z kandidátů.

Vít POHANKA, redaktor
–––––––
Ono to v každém případě už kampaň ovlivnilo. Protože Mitt Romney, republikánský kandidát, docela ostře napadl administrativu, napadl prezidenta Baracka Obamu. Nejdřív to bylo kvůli prohlášení velvyslanectví Spojených států v Egyptě, které jaksi odsoudilo ten film, který celou tu situaci způsobil. Což podle Mitta Romneyho a republikánů bylo jaksi nevhodné v tu chvíli, protože velvyslanectví mělo přinejlepším odsoudit kroky, ke kterým došlo. Odehrála se kolem toho tady taková, řekl bych, kampaňovitá přestřelka. Jestli se /výpadek signálu/ bude těšit, to je v tuhle tu chvíli těžko, bych řekl, jaksi soudit, nebo těžko předvídat. V každém případě se to stalo předmětem i domácí politiky. Mitt Romney je trošku, řekl bych, na tenkém ledě, protože on sám nemá příliš velkou reputaci v tom, že by byl odborníkem na zahraniční politiku. Prezident Barack Obama byl v podobné situaci před 4 lety, ale přeci jenom za 4 roky v úřadě už musel spoustu věcí řešit. Jinými slovy, ano, dostalo se to do předvolební kampaně, je to určitě téma, okolo kterého si vyměnily týmy obou kandidátů docela, bych řekl, vážné i dokonce invektivy politické. Ale jestli z toho jeden z těch kandidátů vyjde lépe, to bych si v tuhle tu chvíli ještě nedovolil předvídat.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Říká Vít Pohanka z Washingtonu. Na slyšenou a měj se pěkně, Víte.

Vít POHANKA, redaktor
–––––––
Na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Tak, a první kolo otázek pro mé dnešní hosty ve studiu. Jsou jimi ředitel Občanského institutu Roman Joch, dobrý večer, Romane.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
A zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák. I vám dobrý večer, Milane.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Pánové, jak si tuhle vlnu protiamerického či, chcete-li protiseveroatlantického násilí vysvětlit? Co vy na to? Roman Joch.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Můžeme konstatovat několik faktů. Za prvé /výpadek signálu/ v jejích očích opravňuje k vražedným útokům. Toto je v naprostém rozporu s našimi západními liberálními hodnotami.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Milan Slezák.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
Já bych řekl, že jsme si to také trochu přivodili sami. Protože my jsme přece volali po tom, aby arabské země měly svobodu. V momentě, kdy se svoboda rozhostila v arabských zemích, byly tam svobodné volby, tak ve většině případů si Arabové zvolili islamisty. Ono se říká, že umírněné, není to vždycky tak pravda. Podívejte se na egyptské islamisty, kteří porušili mnoho svých slibů. Musíme podle mého soudu čelit závažnému dilematu, kterému jsme se my v Evropě a naši přátelé v Americe dlouho vyhýbali. Buď tedy dáme opravdu svobodu těmto zemím, budeme ji propagovat za každou cenu, ale pak se musíme smířit s tím, že si ti lidé ve svobodných volbách zvolí někoho, kdo se nám nebude líbit. Anebo zůstaneme u dosavadních spojenců, kteří se nám nemusejí líbit, stran demokracie, stran způsobu vlády. Ale kteří k nám dosud byli loajální, viz Mubarak v Egyptě. Jakmile Mubarak odešel, tak se podívejte na to, co se děje na Sinaji. A to mně připadá velice důležité tento moment. Ten bych vůbec nepodceňoval.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
My se k tomu Egyptu ještě dostaneme podrobněji s novým, respektive budoucím zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpánem Macháčkem. Ale, pánové, pro vás další otázka. Už bylo řečeno, že rozbuškou zatím nevíme, a možná se k tomu dostaneme, zda přirozenou či umělou byl ten film Nevinnost muslimů. Vítek Pohanka už mluvil o tom, že je to dílko věru inzitní, máme-li to říct hodně zdvořile. Jak to ale podle vašeho soudu zafungovalo? Je to náhoda, nebo je to cílená provokace? Milane.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
Já si myslím, že v těchto zemích, o kterých mluvíme, je imanentně přítomna nechuť k Americe. Myšlenka na to, že Amerika chce vnucovat ostatním zemím své normy politické kultury, svou civilizaci. A řekl bych, že je tam přílišná přecitlivělost. V těchto zemích si lidé nedovedou představit, že by takový film vznikl, aniž by měl požehnání vlády. Protože oni nic jiného neznají v těchto zemích. Samozřejmě tam všechno vláda musí sankcionovat. A v těchto zemích není tradice svobody slova, jakou známe my. A není tradice tolerance náboženské, Evropa si prošla velmi těžkým údobím bojů, jejichž vyústěním bylo, že se oddělilo náboženství od politiky, jedním z důsledků toho, že máme svobodu slova a že smíme také dělat věci, které by jinde ve světě, hlavně v muslimském světě, ale třeba také v hinduistické Indii považovali za znesvěcování náboženství.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Stejná otázka pro Romana Jocha.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Ano. Já s tím naprosto souhlasím. Pro lidi, kteří demonstrovali proti onomu filmu, ať už byl umělecky kvalitní, nebo nikoliv, ale to z našeho pohledu vůbec není relevantní. Z našeho pohledu je relevantní to, že státní moc sama o sobě filmy nezakazuje. A nezakazuje ani kritiku, politickou kritiku, ale ani náboženskou kritiku. Tak toto je pro ony demonstrující davy v islámském arabském světě nepochopitelné, a taky je pravdou, že Ameriku stále vnímají jako onoho velkého satana, toho hlavního nepřítele, i když paradoxně právě Amerika zasáhla v Libyi ve prospěch odstranění diktátora víceméně sekulárního, nebo minimálně ne islamistického, čímž umožnila volné projevení se jak hrstky prozápadních liberálů, tak taky mnohem početnějších islamistických davů. Ale já bych, já bych zdůraznil jeden rozdíl. Ono, my na západě pod svobodou nechápeme pouze právo lidí se vyjádřit ve volbách a mít podíl na moci. Takováto možnost nebo moc rozhodovat může snadno vést k tyranii většiny nad menšinou. Včetně tou nejmenší menšinou, to znamená menšinou jednoho. My pod svobodou především rozumíme chráněnou sféru kolem jednotlivce, jeho svědomí, jeho mínění, jeho přesvědčení. A z tohoto důvodu souhlasím s tím, že to dilema je pro nás, pro nás reálné. Relevantní, co preferovat. Raději vládu davu nebo demokratickou vládu, která ale může vést k oné tyranii netolerantní většiny vůči neoblíbeným menšinám. Anebo vládu diktátora, který se neohlíží na přání většiny, ale zato nastolí režim, který je tolerantnější vůči právě oněm menšinám. Toto dilema je reálné. A já se domnívám, že Západ příliš přecenil onu demokracii na úkor individuální svobody v arabském světě severní Afriky.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
S tím, co právě říkal Roman Joch, souvisí moje další otázka. Tedy jde o tu svobodu slova, o západní, chceme-li demokratické hodnoty. Spojené státy už požádaly společnost Google, aby film Nevinnost muslimů z internetu odstranila. Google sice pro jednotlivé země klip cenzuruje, do některých ho dokonce snad nedodává, anebo ho uvádí do souladu s místními zákony. Ale jakýkoli vládní nátlak, notabene jednoho státu, odmítá. Jak se díváte na tenhle fakt? Protože, a teď nevím, jestli objektivně či subjektivně, ten film tohle, co se dnes proti celému euroamerickému světu děje, odstartoval, byť, jak znovu říkám, buď je to šikovně použitá záminka, anebo dokonce shoda okolností. Anebo ta přesně cílená provokace, těžko říct. Ale jak se díváte na postoj Google? Milan Slezák.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
Víte, já bych nechtěl přece jenom, Libore, hodnotit postoj Google, protože Google měl už v minulosti problémy třeba v Číně. Google se dostává do velkých nesnází už jenom tím, že je velká společnost, vydělává hodně a chce vydělávat ještě víc. Ale já bych se ještě přece jenom vrátil, co jste teď naťukl v té otázce, to mně připadá strašně důležité. Že je to protest proti euroatlantickému společenství, nebo proti Západu, bych to řekl obecněji. Víte, co mi připadá velice zvláštní a velice ale přitom podstatné? Že ten útok nebyl veden pouze proti americkým cílům, že najednou se s tím svezli Němci třeba nebo Dánové. No, ti přece se na tom filmu už vůbec nepodíleli. A to mě vede k něčemu jinému, co jsem chtěl říci. A sice k dvěma věcem. To, že ten film vadí v muslimských zemích lidem, kteří se považují za příkladné muslimy, je za prvé to, že on v něm vůbec je zpodobněn prorok. Podle striktně islámského výkladu se nemají lidé zobrazovat. Ani na stěnách mešit třeba, jako freska, a tím méně už potom ve filmu. Takže prorok, to je už dvojí hřích. Že někdo vůbec živý se objeví na veřejnosti a potom že je to ještě prorok. A teď pomíjím to, že ten prorok tam vystupuje v nechvalných skutečnostech jako sukničkář a člověk, který touží po krvi a k tomu ještě člověk chabého rozumu. Ale co je důležité, ten útok že nebyl směřován pouze proti Americe, pouze proti zemi, kde ten film vznikl, že byl směřován také proti, řekněme, například těm Němcům. A to mě vede k té druhé myšlence, kterou jsem chtěl zdůraznit, že tady je podprahová, nechci říci nenávist, volil bych obezřetnější výraz, nedůvěra muslimského světa vůči Západu. Muslimové mají pocit a mnohdy jsou to muslimové méně vzdělaní, náchylnější k šíření fám, že Západ jim chce permanentně ubližovat, že jim chce vnucovat svoji vizi světa, svoji, svoje uspořádání společnosti. A pak už stačí sebemenší záležitost, o které třeba vůbec nevědí příliš mnoho, neznají detaily, aby se muslimské davy vydaly do ulice. Vezměte si karikaturu muslima proroka, kdo z nich, kdo vyšel do těch ulic těch demonstrantů, ji skutečně viděl? Kdy se reportéři ptali lidí, kteří útočili na americké velvyslanectví v Káhiře, zda ten film, o němž si tady vyprávíme, viděli, oni většinou říkali, že ho neviděli. Ale stačí potom jenom jiskra, která přeskočí, protože je tady, jak říkám, hluboce utajovaná nedůvěra, obezřetnost, a ta se někdy může právě přetavit v to, o čem jsem mluvil před chvilkou, v nenávist. A ta se pak ale může obrátit proti cílům zástupným, které s tím pravým problémem, nebo s tou záminkou nemají nic do činění.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Roman Joch.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Jednou věcí je, když nevzdělané netolerantní masy v severní Africe nechápou koncept individuální lidské svobody a důstojnosti každého jednotlivce, ale jinou věcí, a pro mě mnohem strašnější, je ústup západních politických elit právě od toho lpění na těchto svých vlastních fundamentálních hodnotách. Vzpomeňme před 20 lety přibližně byl jiný film režiséra Martina Scorsisiho Poslední pokušení Ježíše Krista, který mohl být urážlivý, a zřejmě i byl, pro mnohé křesťany. Nicméně nebylo žádných pochyb o tom, že elity politické nevyzývaly filmaře, režiséra, aby ten film stáhli z kina. Ale taky se ale nebáli vražedných útoků křesťanů. Protože křesťané protestovali, mnozí, někteří. Ale nevraždili. A nyní vidíme něco přesně opačného. Vlády západní, ty, které vyzývají Google, aby stáhl z YouTube onen film, Google jako soukromá firma se může sama rozhodnout. To je jejím právem. Ale domnívám se, že ty vlády, které vyzývají soukromou firmu, aby stáhli nějaký projekt, umělecký, politický, náboženský, z veřejného kyber prostoru, překračují své ústavní pravomoci a rezignují na své vlastní hodnoty svobody projevu a náboženské svobody. Stejně tak jako německá vláda, která zakazuje, nebo zatím jenom vyzývá, aby jeden americký křesťanský fundamentalistický protimuslimský pastor vůbec nenavštívil Německo. No, toto vůbec není co záležitost vlády rozhodovat, zda občan jiné, k tomu navíc ještě spřátelené země, ať už má názory jakékoliv, navštívil zemi vlastní, anebo nikoliv. Takže já v tom vidím na jedné straně pokrytectví a zbabělost západních elit. Pokrytectví proto, že když se uráží náboženství, nebo jedno z tradičních náboženství Západu, tak se to považuje za projev, legitimní projev kulturní svobody, nebo náboženské svobody. Když je ale kritizován či urážen islám, tak to je něco nepatřičného. A navíc vyzývají vlastní občany, aby objevili vnady a ctnosti autocenzury. A toto považuji za smutné a hanebné.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Nejtragičtěji sice protiamerické bouře dopadly v libyjském Benghází, to už jsme říkali. Ale nejsilnější byly patrně v Egyptě. Na situaci v této nejvýznamnější post revoluční zemi severní Afriky, nebo chcete-li, Blízkého východu, se nyní ptáme vítěze nedávného konkurzu na příštího zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpána Macháčka, arabisty a mimochodem také bývalého lektora čeština na káhirské univerzitě Ain šams. Dobrý večer, Štěpáne.

Štěpán MACHÁČEK, redaktor
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Egypt za sebou má, a to už tady zaznělo, parlamentní prezidentské volby. Co je, stručně řečeno, podle vás jejich reálným výsledkem?

Štěpán MACHÁČEK, redaktor
–––––––
No, tak jednoznačně reálným výsledkem je vítězství Muslimského bratrstva na celé čáře. To znamená v parlamentních volbách do obou komor parlamentu, v prezidentských volbách a následně i v sestavení vlády. Je to vítězství organizace, nebo strany, která byla nejsilnější opoziční stranou po celou dobu vlády prezidenta Mubaraka. Takže v tomto směru je to celkem logický vývoj. Ta čísla jsou jasná, do parlamentu získali téměř polovinu křesel, prezidentské volby už nebyly tak jasné. Sice nakonec zvítězil Muhammad Mursí, což byl oficiálně kandidát Muslimského bratrstva. Nicméně ještě v tom prvním kole byly výsledky velmi vyrovnané a Mursí dostal asi jen 20 procent hlasů. Takže tam ta podpora jednoznačná pro Muslimské bratrstvo už nebyla tak jasná. Já bych řekl, jestli ještě můžu …

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Samozřejmě.

Štěpán MACHÁČEK, redaktor
–––––––
… vy, ano, vyvstávají určité obavy z tohoto vývoje nebo z tohoto výsledku. A to obavy na západě, které se ovšem dost liší od obav těch Egypťanů, kteří nejsou spokojeni s tímto úspěchem islamistů. Na západě se lidé obávají, komentátoři, politici, se obávají toho, že takto silné vítězství Muslimského bratrstva bude znamenat příklon Egypta k nějakému modelu teokratického státu, k zavádění nebo uplatňování těch přísných zákonů islámského práva. Na druhou stranu v Egyptě ti lidé, kteří nevolili Muslimské bratrstvo a nechtěli, aby zvítězilo, tak se obávají spíše než těchto náboženských aspektů toho, že Muslimské bratrstvo je velice organizovaná skupina, velice dobře organizovaná strana, která když obsadí všechny ty mocenské pozice, jak se nakonec stalo, tak může vybudovat podobné struktury propojení politiky a velkého byznysu, jako tomu bylo za té strany prezidenta Mubaraka. A proti čemuž ostatně také vlastně lidé protestovali na začátku loňského roku. Čili ty obavy na západě a obavy v Egyptě se dost liší.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Jiná otázka. Jakou úlohu a jakou moc má v této chvíli armáda, která se zejména po těch parlamentních volbách ještě pokusila zakročit proti těm islámským velmi mocným silám, o nichž jste řekl, Štěpáne, že zvítězily na celé čáře. Je armáda na ústupu, nebo si ještě nějaké pozice hájí?

Štěpán MACHÁČEK, redaktor
–––––––
Ono to je otázka, kterou si klade spousta lidí. Bylo překvapivé sledovat, jak po zvolení prezidenta Mursího , vlastně armáda jakoby ustoupila požadavkům Muslimského bratrstva, požadavkům nově zvoleného prezidenta na uplatňování svých pravomocí. Protože ještě před jeho zvolením to vypadalo, že armáda sice nechá zvolit nového prezidenta, ale nedá mu možnost vlastně své pravomoce pořádně využít. Nakonec prezident Mursí překvapivě po 2 měsících v úřadě vyměnil samotné vedení té nejvyšší vojenské rady včetně generála Tankávího, který jí předsedal. Vyměnil mnoho vysoce postavených generálů, takže to vypadalo, nebo vypadá, jakoby převzal i kontrolu nad tím, co se děje v té armádní části vedení země. Nicméně já jsem přesvědčený, stejně jako někteří další komentátoři, že tady musí existovat nějaká dohoda mezi armádou a nově zvoleným prezidentem, respektive armádou a Muslimským bratrstvem o rozdělení moci. Takže armáda teďko vypadá, že se stáhle jakoby z toho, z toho vedení země do ústraní. A ponechala prezidentovi pravomoce v tý civilní části. Ale osobně se domnívám, že prezident nemá vůbec žádnou pravomoc právě nad armádou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Takže z toho plyne poslední otázka pro Štěpána Macháčka. Já vím, Štěpáne, že není příliš příjemná, že, a že je vlastně docela zapeklitá. Tak, kdo tedy, proboha, má teď v tom Egyptě moc?

Štěpán MACHÁČEK, redaktor
–––––––
Tak, já se to pokusím nějak jednoduše vysvětlit, nebo aspoň vysvětlit můj pohled. Moc je v Egyptě nyní rozdělená právě na tu vojenskou část a tu civilní část. Nad civilní částí, nad civilní správou země skutečně má moc, alespoň de jure a vypadá to, že ji získává de facto, nově zvolený prezident Muhammad Mursí. A nad tou vojenskou částí si ponechala moc armádní velení. S tím, že, jak jsem říkal, podle mě existuje dohoda, že ta civilní moc nebude vůbec zasahovat do vojenských záležitostí. A to byl vlastně i cíl celkového projektu té egyptské armády. Jí šlo od začátku převratu v loňském roce o to, aby armádě nikdo nemluvil do jejích vlastních záležitostí, do její ekonomiky, která je v Egyptě velmi rozbujelá a tvoří podle některých odhadů až 30 procent ekonomiky Egypta. A aby si vlastně zachovala autonomii v rámci celého egyptského státu.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Tolik Štěpán Macháček. Děkujeme mnohokrát a na slyšenou, Štěpáne.

Štěpán MACHÁČEK, redaktor
–––––––
Na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Tak, tohle byl velmi zajímavý příspěvek našeho nového kolegy Štěpána Macháčka. Já bych ještě jednou připomněl, že Štěpán v Káhiře delší čas žil, takže má do té situace vhled. Ale protože oba moji dnešní hosté o tom také ledacos vědí, zeptám se jich prostince. Co si po tomto výkladu, řekl bych populárním, ale o velmi komplikované situaci, myslíte vy? Milan Slezák.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
No, já jsem si hodně dlouho myslel, když Štěpán Macháček mluvil o egyptské armádě, a o té dohodě předpokládané mezi armádou a mezi prezidentem Mursím, že v pozadí budou též ekonomické zájmy. Podle mě je velmi logická dohoda mezi mladšími důstojníky, kteří se nemohli dostat nahoru, které dusil právě maršál Tantáví, který byl dlouholetým spojencem prezidenta Mubaraka. A pak od něj převzal vládu jako předseda něčeho, co se jmenovalo jinak, ale čemu já budu pracovně, s vaším dovolením, říkat vojenská junta nebo junta. Protože tak to opravdu bylo. Která se ujala moci ale s tím, že zaručí Egypťanům bezpečnost. Tak myslím si, že bylo spousta mladých důstojníků, kteří, které tito sedmdesátníci a šedesátníci nepouštěli nahoru. A ti pochopili, že mají svoji příležitost a že když se dohodnou s islamistou Mursím, který jim zaručí nějaký díl na moci a ochrání jejich ekonomické zájmy, tak že mohou společně hodit právě přes palubu ty staré důstojníky spjaté s Mubarakovským režimem. A když jsem mluvil o té ekonomice, Štěpán Macháček říkal, že egyptská armáda možná se podílí na 30 procentech obratu egyptské ekonomiky, to je skutečně velký kolos. Je to něco jako čínská armáda. Protože prezident Mubarak si loajalitu armády, z níž ostatně vzešla, vykupoval i tím, že jí poskytoval rozsáhlá obchodní a průmyslová privilegia. Takže armáda byla obrovsky, nebo je stále obrovský a vydělávající ekonomický kolos, který si pro sebe například vyrábí patrony, ale vlastní také pekárny. Nebo dodává si sama své ošacení. A protože z toho generálové velice bohatnou a bohatnou z toho pravděpodobně i jejich příbuzní, tak to bylo něco, o co nechtěli přijít. A jestliže se domluvili s novým prezidentem islamistou Mursím, který byl, a to znovu opakuji, zvolen ve svobodných volbách. Sice s menší částí hlasů, než ty, které islamisté dostali v parlamentních volbách. Ale nedá se nic dělat, Egypťané si ho v osobních volbách vybrali, tak se zřejmě rozhodli pro dohodu a pro nějaký zaručený díl na moci a pro ochranu ekonomických zájmů.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Ty jsme tedy teď mluvili o těch, dejme tomu, vojensko ekonomických konsekvencích. Ale zeptal bych se ještě na jednu letmou pasáž z toho Štěpánova příspěvku. Umíte si, Milane, představit, že by z Egypta 80 milionového, nejdůležitější arabské země v celém tom regionu, vznikl teokratický stát, abychom se vrátili k tomu dnešnímu ústřednímu tématu.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
No, já si to samozřejmě dovedu představit, protože z Egypta už několikrát teokratický stát byl. Zejména v období, kdy mu vládli fátimovci, to byla šíitská dynastie. Ale teď bych se spíše bál něčeho, co naznačoval Štěpán Macháček. Za prvé, podle mého soudu, nebude pravda to, co islamisté od začátku říkali, a to jsou ti umírnění islamisté z Muslimského bratrstva. Pak jsou tam ještě radikálnější daleko islamisté, kteří v parlamentních volbách získali hezkých tedy 25 procent hlasů. Ale ti se na vládě zatím podílet nebudou. Ale i ti islamisté umírnění slibují ochranu menšinám. Já si o tom dovolím důvodně pochybovat, protože egyptským křesťanům se dařilo špatně i v letech Mubarakových, kdy se menšiny ochraňovaly daleko více, nebyl tam ten náboženský program ve vládě. A muslimů, egyptští muslimové převládali nad křesťany do té míry, že křesťanů za poslední roky velice ubylo. Kdysi jich bylo 20 procent egyptské populace, dnes už se mluví jenom o 10 procentech. A mnozí křesťané si stěžovali už předtím na útlak. A myslím si, že islamistická vláda, i když říká něco jiného, tak že tomu přece jenom volky – nevolky přispěje. A to je také jeden z těch důvod, proč se musíme bát vlády Muslimského bratrstva. Oni to třeba nemusjí ani tak tlačit tu svoji agendu. Ale budou to mít v sobě imanentně, když budou vykonávat vládní úkony imanitně v sobě, že prostě budou trošku tomu islámu pomáhat. A pak samozřejmě ta druhá věc, o které mluvil Štěpán Macháček. Ta politická dominance té jedné strany vlastně, ta se musí nutně projevit tím, že jim půjde o stále větší díl moci. Říká se, že muslimové, že Muslimští bratři z Egypta mají před sebou vzor Turecka, kde se jak se mnohým západním komentátorům zdá, daří smiřovat islám s demokracií. V případě vládnoucí islamistické strany. Ale při bližším pohledu zjistíte, že tato strana, která vítězí ve svobodných volbách také, že si stále větší díl moci osobuje a že už útočí na nezávislost justice.a vlastně podlamuje to základy sekulárního státu. Je to povlovný, pozvolný proces. Ale jest se toho obávati. V Egyptě, stejně jako v Turecku.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Stejné dvě otázky pro Romana Jocha. Vím, že je to velmi komplikované. A vyžádalo by si to asi tak dva další pořady. Nicméně zkuste to stručně, Romane.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
No, ano, dokonce v Turecku vládní Erdoganova strana už prováděla čistky v armádě. Pozatýkala několik generálů. A to právě ona instituce v Turecku, která měla vždycky dohlížet na sekulární charakter tureckého státu. Pokud jde o Egypt, tak veškeré analýzy, které jsem četl ukazují přesně tím směrem, který naznačil pan zpravodaj Macháček. I tady pan kolega Slezák. To jest, že nyní probíhá jakýsi proces vzájemné akomodace mezi armádou a Muslimským bratrstvem. A nakonec nastane, budiž jejich přímá kohabitace, nebo jakási kartelizace egyptské společnosti. Jinými slovy, že budou spolu vládnout, že jo, jde spoluvláda oněch armádních špiček a Muslimského bratrstva. Ten důraz v oněch analýzách je na to, že Muslimští bratři egyptští jsou trpěliví. Oni čekali několik dekád a teď nemusí dělat překotné kroky, kterými by ji vybudili přílišnou reakci proti sobě. To znamená, že ten jejich proces pochopování moci bude pomalý, pozvolný. Ale pevný. Bude to pevné dusivé objetí, jako v případě nějakého hada škrtiče, který nesekne najednou rychle, ale pomalu začne svoji oběť obepínat a dusit.nutno ale zdůraznit, že zatím nelze říci, že by jedna z těch dvou složek Muslimské bratrstvo a armáda, tahala za delší konec provazu. A sice nový prezident Mursí odvolal toho šéfa vojenské junty starého, maršála Tantávího. Ale zase si připomeňme, že před volbami armáda vetovala toho hlavního kandidáta Muslimského bratrstva. Muslimští bratři měli jiného prominentnějšího svého člena coby kandidáta. A toho vetovala armáda a tudíž jejich kandidátem se stal onen stávající prezident Mursí, který v rámci Muslimského bratrstva patřil, řekněme, k to druhé vlně politických špiček, nikoliv v té vlně první. Takže je to takové, takový proces nalezení status quo, nebo modu vivendi mezi dvěma složkami, z nichž ani jedna není příkladně liberální nebo demokratická. Mimochodem je rovněž pravdou, že armádě jde nejenom o zajištění mocenských pozic, vlivu coby jakési špičky ozbrojených sil, ozbrojených složek. Ale i o ekonomické zájmy. A dokonce existují spekulace, že Mubarakův designovaný následník jeho syn Gámal Mubarak měl plány jakési liberalizace egyptské ekonomiky, což by znamenalo ohrožení kartelů jak v rámci armády, tak té staré gardy bývalé Mubarakovy národní demokratické strany. A to mohl být jeden z důvodů, proč ona stará garda v armádě a v Mubarakově straně hodila celý klan Mubaraků přes palubu. Je-li tomu tak, tak máme málo důvodů pro optimismus ohledně budoucnosti Egypta.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Už jsme zmiňovali, že protiamerické a obecně protizápadní akce se odehrály i hodně daleko od severoafrických břehů. V noci z pátku na sobotu ozbrojenci z radikálního hnutí Taliban zaútočili na afghánskou základnu Camp Bastion, na které slouží také britský princ Harry. Při útoku přišli o život 2 američtí vojáci a několik dalších lidí bylo zraněno. Princ neměl být v nebezpečí, protože byl ve vzdálenosti asi 2 kilometry od incidentu. My jsme v tuto chvíli zavolali do Londýna kolegu Jana Jůna. Dobrý večer, Jene.

Jan JŮN, redaktor
–––––––
Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
S jakými emocemi britská veřejnost tuto zprávu přijala? Ohrožen byl přece významný člen královské rodiny.

Jan JŮN, redaktor
–––––––
Ty reakce, musím říci, jsou, nebo byly dvojího druhu. Nejdříve jistá panika, co bude, jestli je princ ohrožen. A potom po oznámení nebo po seznámení se s tím, jak obrovská ta základna je, a že vlastně ubytovací zařízení jsou 2 kilometry od místa, odkud oni zaútočili, tedy na americký sektor a ještě na letiště, které je ještě vzdálenější, tak jaksi panika utichla. Mezitím se ovšem objevily další zajímavé podrobnosti. A to takové, že celá operace byla tak dobře připravená, oni byli dokonce oblečeni údajně do amerických uniforem, že to muselo trvat celé týdny, ne-li měsíce tu operaci naplánovat a připravit. Takže to rozhodně nebyla ani reakce na ten film, ani reakce na to, že princ Harry bude sloužit ty 4 měsíce v Afghánistánu.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Dobře, princ Harry už jednou v Afghánistánu sloužil. Bylo to na přelomu let 2007 a 2008. Ale po 10 týdnech byl stažen, protože na jeho afghánské vojenské angažmá upozornila média. Ty jsi teď mluvil, Jene, o 4 měsících. Mohlo by se v této situaci stát, že by ta služba prince Harryho v Afghánistánu byla rovněž znovu zkrácena?

Jan JŮN, redaktor
–––––––
Ne, ne, dokonce už jsou signály, že tomu tak vůbec nebude. Protože jednak situace je diametrálně jiná, protože, jak známo, tak přece jenom spojencům se daří Taliban zatlačit do jeho území zpět do Pákistánu. Těch útoků významně ubylo v posledních měsících. Talibanských. Oni přenesli útoky na jejich území. Odcházejí valně arabští bojovníci z různých zemí, prý tedy, že je jich zapotřebí v Jemenu a v Somálsku a v jiných místech. Takže ta situace je výhodnější pro koalici a je též diametrální rozdíl v tom, že tenkrát princ Harry sloužil u pozemního vojska, kde byl vystaven značnému nebezpečí. A tentokrát bude tedy jedním ze dvoučlenné posádky těch velmi těžce pancéřovaných vrtulníků a pač. A Britové dodávají, že v jejich službě nebyl tento vrtulník nikdy sestřelen. Takže je velmi nepravděpodobné, a princ Harry prý si přeje dosloužit sám celý ten turnus. Protože, jak říkám, že to poněkud jiná situace být ve vzduchu v něčem, co Taliban nikdy nesestřelil. Prý je větším nebezpečím to, že se objeví prašná bouře a ta přinutí ten vrtulník k přistání, nebo něco takového maximálně. Takže, jak říkám, je jiná situace a je nepravděpodobné, že by tedy byl jeho turnus zkrácen.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Říká z Londýna Jan Jůn. Děkujeme, Jene, a na slyšenou.

Jan JŮN, redaktor
–––––––
Také děkuji.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Pánové, my jsme v tom předchozím rozhovoru s Honzou Jůnem mluvili o útoku islámských extremistů na základnu NATO v islámské zemi, v Afghánistánu. To je žel bohu celkem normální a koneckonců nejenom v Afghánistánu. Stejně jako jsou bohužel normální útoky či pokusy o ně ve Spojených státech. Byť jsme si připomněli už 11. výročí 11. září a k ničemu takovému tam nedošlo. Byly některé odvráceny. A koneckonců i jinde třeba v západní Evropě. Nicméně, u nás se zatím nikdy nic takového nestalo. A mám na mysli nejenom český prostor, ale i ty okolní státy. Máte pocit, že i jaksi tomuto regionu podobné nebezpečí hrozí? Protože v souvislosti s těmito nejnovějšími útoky na zastupitelské úřady Spojených států a obecně na ty euroamerické instituce. Máme asi právo se domnívat, že jsme v té globální válce s terorismem, o které se mluví už od toho 11. září 2001. Milan Slezák.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
No, musíme se domnívat, protože jsme členy nějakého spojeneckého svazku a ten spojenecký svazek se spontánně postavil za Američany, když byli napadeni 11. září. Pokud se mě ale ptáte, jestli je naše země ohrožena tím, že by tady někdo útočil na cíle, tak víme, že tady jednu dobu hrozil útok na židovské cíle v Praze. Jinak ale, že jsme trochu mimo, to je také tím, že tady málo muslimských přistěhovalců a že naši muslimové, pokud to mohu sledovat, i když se množí zprávy, že by tomu tak nemuselo být do budoucna, se spíše hlásí k takové té mírnější formě islámu. Na druhou stranu za našimi dveřmi vlastně v Německu bylo odvráceno několik pokusů o pumové útoky. Co myslím teď hrozí aktuálně, je, a je to větší nebezpečí než útoky 11. září, které byly spektokulární a takovým spektokulárním útokům se už od útoku v Londýně v roce 2005 celkem daří předcházet. Ale hrozí něco jiného. Že zaútočí někdo, kdo se na první pohled neliší od okolní populace, když jsem se zmínil o těch útocích v Londýně v roce 2005, ty spáchali hoši, kteří pocházeli z druhé či třetí přistěhovalecké generace. Na první pohled se nelišili od ostatní populace v Británii, nosili baseballové čepice, hráli fotbal, nenosili plnovous, alespoň do poslední chvíle, zkrátka takhle nevypadá sebevražedný islámský atentátník. Vůči němuž by třeba mohl člověk, a v turbanu, pojmout podezření a priori. To byli hoši, kteří nastoupili do metra v Londýně, nijak se nelišili od ostatních cestujících. Stejné nebezpečí demonstroval palestinský Americe naturalizovaný major americké armády, který zastřelil na základně von Hood několik svých kolegů. Pak se ukázalo, ze začátku se zdálo, že měl nějaké psychické problémy. Pak se ale ukázalo, že byl nábožensky motivován, že je to také džihádistický útok. A to jsou ta nebezpečí, že ve druhé, třetí generaci přistěhovalců, anebo konvertita islámu, já tady mluvím hlavně o islámu, samozřejmě tím nechci říkat, že teroristé jsou pouze v islámu. Ty zná každé náboženství, každé náboženství si takouvou etapou prošlo. Ale teď aktuálně se bavíme o islámském terorismu, tak hrozí nebezpečí, že konvertita, který bude na první pohled nenápadný, také se to stalo v Německu, že to byl Němec, který konvertoval k islámu, podílel se na té teroristické činnosti, který bude také hůře zachytitelný v hledáčku bezpečnostních služeb. A ještě hůře bude pracovat jako osamělý vlk, viz Anders Breivik v Norsku. Tak to jsou ta nebezpečí, ze kterých já bych měl strach. A nebezpečí, před kterými se západní svět velmi těžko může bránit. Anebo když se brání, tak tady zase otvíráme novou kapitolu, velice složitou. A na tu si, na tu otázku si každý musí odpovědět sám. Zda dá přednost větší míře svobody, anebo větší míře bezpečnosti. Protože větší míra bezpečnosti znamená v některých případech boje proti terorismu méně svobody, protože to znamená, že vám někdo se bude dívat do mailů a telefonátů, protože třeba padnete do toho širšího okruhu podezřelých. A každopádně po 11. září už tato otázka přece jenom stojí podle mého soudu trochu jinak. A zejména po těch útocích v Madridu, kdy ten terorismus se velmi mocně opřel i do Evropy.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Roman Joch.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Já bych naprosto souhlasil, že dojde k podobnému teroristickému útoku v České republice, je méně pravděpodobné, než by k němu mohlo dojít v těch zemích, které jsou islamistickými teroristy vnímány jako buď velký satan, nebo takoví ti menší satanové. To znamená Spojené státy, Velká Británie, Francie. Česká republika nebo obecně středoevropský, středo-východoevropský prostor je těmi zahraničními teroristy vnímán jako určitý zapadákov. To znamená je mimo jeho hlavního jejich zorného úhlu. Takže já bych se spíše neobával těch útoků ze zahraničí. A ze zahraničí ze strany teroristických skupin. Ale to, co nám zbývá, jsou dva případy, nebo dvě možnosti. Jedna, o které mluvil pan Milan Slezák. To znamená domácí konvertita, který se zradikalizuje. Toto nebezpečí opět není tak veliké jako v těch zemích, kde je mnohem početnější islámská komunita, ale taky ho nelze eliminovat stoprocentně. Stoprocentně vyloučit. A druhá možnost je, něco podobného jako se stalo v Argentině, v Buenos Aires v roce 1996, kdy byl útok na izraelské, nebo židovské, ani ne izraelské, ale židovské kulturní centrum. A byl to útok ze strany, strany Íránu. To znamená, že cizí země, ne teroristé, ale cizí nepřátelská země by si mohla vytipovati nějaký cíl kdekoliv na Západě. Ani ne politický nebo vojenský, může to být kulturní centrum a provést tam útok. Takže já bych to shrnul, je to méně pravděpodobné než v některých jiných zemích Západu. Ale opět toto nebezpečí nelze stoprocentně eliminovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
A poslední dnešní telefonát, tentokrát do Libanonu. Ten shodou okolností právě v minulém týdnu navštívil papež Benedikt XVI., který včera svou návštěvu ukončil. Papež v této zemi několika konfesí mimo jiné prohlásil, že právě Libanon je dobrým příkladem křesťansko – islámského smíru. Přímo na místě papežovu cestu sledoval zvláštní zpravodaj České televize Jakub Szántó. Dobrý večer, Jakube.

Jakub SZÁNTÓ, redaktor České televize
–––––––
Dobrý večer z Bejrútu.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Já jsem mluvil právě o tom, že papež řekl, že Libanon je jaksi dobrým příkladem křesťansko – islámského smíru. Nebo vůbec konfesního smíru. Je to tak, nebo to bylo jenom zbožné přání Svatého otce?

Jakub SZÁNTÓ, redaktor České televize
–––––––
Tak, já bych si troufal tvrdit, že to je obojí. Libanon je v tuto chvíli jedinou islámskou, nebo převážně, dneska už, dneska už islámskou zemí, ve které mají /nesrozumitelné/ Blízkého východu mají křesťané ústavou daný podíl na vládě, mají přesně dané funkce, takže například libanonský prezident vždycky musí být marometský křesťan, stejně jako premiér vždycky bude sunnitským muslimem. A předseda parlamentu bude vždycky muslimský šíita, pokud samozřejmě nedojde k nějakým zásadním změnám. To znamená to je tak ten podíl toho zhruba 1,5 milionu křesťanů na, na moci v zemi, která má zhruba 4,5 milionu obyvatel, je z celého regionu jako jediný, jako jediný přesně dán, pevně daný ústavou místní. Na druhou stranu ale je pravda, že i odhlédneme-li od té historie a od roku 1975 do roku 1990, kdy tuto zemi de facto zcela zpustošila občanská válka, která rozdělovala tu společnost přesně podél etnicko-náboženských linií, tak ani do dnes nejsou všechny problémy vyřešené. A dá se říct, že Libanon funguje do určité míry, ale to fungování velmi skřípe, zvláště v posledních letech, kdy křesťané velmi politicky i ekonomicky upadají a spíše se dnes dostali do jakési nárazníkové zóny mezi ty dvě momentálně hlavní /nesrozumitelné/. A to jsou muslimští sunnité a muslimští šíité v zastoupení tou momentálně nejsilnější politickou a de facto pravděpodobně i vojensko – ekonomickou silou, kterou je šíitský Hizballáh podporovaný Íránem.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Tolik z Bejrútu zvláštní zpravodaj České televize Jakub Szántó. Děkujeme a na slyšenou.

Jakub SZÁNTÓ, redaktor České televize
–––––––
Na slyšenou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
A je tu poslední otázka pro mé dva hosty Milana Slezáka a Romana Jocha. Jaku Szántó právě popsal problematický smír mezi muslimy a křesťany v Libanonu. Domníváte se, pánové, a já vím, že je to otázka na další pořad, že podobný smír, alespoň, dejme tomu, takovýto institucionální, je možný i v rámci celosvětové křesťanské a muslimské komunity? Roman Joch.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Bohužel události tomu příliš nenasvědčují. Ty konflikty existují, eskalují, a to nejenom v severní Africe nebo na Blízkém východě, ale i na hranici tropické Afriky a Sahary. Například v severní Nigérii. Viděli jsme konflikty, které byly v Súdánu. Takže dlouhodobě tam, kde jsou hranice většinově islámských populací a většinově křesťanských populací, tak ty hranice nejsou příliš klidné a mírné. A pokud se ho, pokud se jedná o smíšená území, tak na těch smíšených územích dochází k občanským válkám nebo, nebo k masakrům. Takže přál bych si opak, ale události tomu příliš nenasvědčují.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Milan Slezák.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor
–––––––
Každé to náboženství má za sebou takovou kapitolu. Je určitě zapotřebí nevracet se příliš k minulosti. A když jsme mluvili o prezidentovi Mubarakovi, tak mně utkvěl v jeho, v hlavě jeho citát, který mám od prezidenta Havla. Mubarak říkal, že terorismus je zradou na islámu. A jsou mnozí lidé v islámu, kteří jsou schopni navázat na to nejlepší, co je v jednom z největších světových náboženství. Islám není jenom výzva k zabíjení, jak si to mylně představujeme. V Bibli ale také najdete výzvy k masovému vraždění, když se podíváte do Starého zákona. Zkrátka, jde vždycky o to, co v člověku je, jestli se nechá také vést svým svědomím, nebo jestli si od někoho nechá diktovat ten správný výklad toho náboženství. A dokonce i mezi muslimy, stejně jako mezi křesťany by mělo být a je spousta lidí, kteří by měli vědět, že jsou prostě v životě věci, které se nedělají. A nedělají se ani proto, že mně někdo říká, že v zájmu toho náboženství, které vyznávám, aby se udělaly. Ale mám pocit, že my přeci jenom v Evropě a na západě jsme se v tomto ohledu dostali dále, že jsou části světa, muslimského světa, kde to tak necítí. Že tam mají přece jenom to náboženství příliš spojeno s osobním životem a domnívají se, že aby byli řádnými věřícími, že musejí dělat věci, které, za které oni jsou ve své části světa chváleni, ale které my bychom v našem civilizačním okruhu odsuzovali.

Libor DVOŘÁK, moderátor
–––––––
Těmito slovy Milana Slezáka dnešní Studio STOP končí. Za všech 6 svých dnešních hostí i za Jitku Procházkovou a Irenku Hýskovou v režii se loučí Libor Dvořá

Vysíláno na ČRo dne 17.9.2012