Originální text blogu Romana Jocha ke chrastavskému atentátu, rozhovor v Lidových novinách i to nejzábavnější zprava i zleva…
Atentát to nebyl
Kdyby byl, dnes máme jednu mrtvolu v chladícím boxu a Republika chystá státní pohřeb. Ale atentát to nebyl. Byl to protest, nešťastný, sprostý, hloupý, dementní, odsouzeníhodný, ale pouze protest, nikoli atentát. Důkazem je fakt, že president nebyl v ohrožení života ani vteřinu, ani mikrosekundu, ba ani pikosekundu.
Proč? Protože rozdíl mezi bouchačkou a airsoftovou bouchačkou je jako rozdíl mezi aktem a pietním aktem.
Snad se ochranka vzchopí a kdyby – nedej Bůh! – byl někdy pokus o skutečný atentát, presidenta ochrání. To je asi ten největší význam – a potenciálně blahodárný dopad – minulého pátku.
Ze svého dětství a mládí si pamatuji, že atentáty se stávaly těm, kdo se z nějakého důvodu znelíbili Kremlu a Lubjance: Ronald Reagan, Jan Pavel II., Zia ul-Hak.
V tomto smyslu může být Václav Klaus opravdu, ale opravdu klidný…
Na levici nenávidím a – upřímně – nesnáším tu její ufňukanost, mentalitu plačlivého „cry-baby“, neustálého sebe-stylizování do role věčné oběti, vydávání všech těch jejích oblíbených menšin (rasových, etnických, sexuálních, genderových, atd., atd., ad nauseam) za oběti, nemohoucí, slabé, ubohé, ublížené, trpící; věčně však ufňukané! To na levici nesnáším.
A nesnáším to taky na presidentovi.
Když byl atentát na Reagana – skutečný atentát! – a jemu šlo o život, co dělal Reagan?
Žertoval.
On však byl konservativec.
Před šesti lety v recenzi bondovky Casino Royal jsem napsal: „…co znamená, že James Bond byl konservativcem? Především, nebyl sentimentální. Žádné vciťování se, žádné projevy emocí, žádná sentimentalita. Bolest nepřítele ho těší, bolest svou najevo nedává. Věcnost, chladnost a dobré způsoby. Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí… tím lépe… Smrt nepřítele je důvodem ke skleničce; bolestivá smrt nepřítele – ke skleničkám dvěma.“
Jest vrcholně nekonservativní vydávat se za oběť.
Přemýšlím, jak by asi reagoval Václav Havel, kdyby se to stalo jemu. Myslím, že by celou věc zlehčoval a bagatelizoval a obrátil ve vtip. Jako konservativec jsem měl tisíc výhrad vůči Václavu Havlovi, ale taky tisíc důvodů vážit si ho.
Nikdy ho nezlomili a nikdy nebyl „cry-baby“. Alespoň ne na veřejnosti.
Jenže on byl muž.
Nikoli ufňukaná kremlofilní bába.
Vyšlo na joch.blog.idnes.cz
Pod palbou čekám větší míru odvahy
Dva roky působil Roman Joch jako poradce premiéra. Poté co v blogu označil prezidenta Václava Klause za ufňukance, na minutu skončil. „Už jsem nebyl prospěšný, premiér mě tak musel vyměnit,“ říká Joch.
* LN V blogu jste napsal, že incident v Chrastavě nebyl atentátem. A hlavě státu vyčítáte stylizování do role oběti či ufňukanost. Konzultoval jste příspěvek s někým, než jste ho vyvěsil?
Ne, s nikým. Psal jsem to jako občan.
* LN Co mělo být smyslem textu?
Sdělení, že máme právo očekávat, že ústavní činitelé budou i pod palbou odvážnější.
* LN Podle vás tedy chrastavský incident vypovídá více než o selhání ochranky o charakteru prezidenta Klause?
Nevím. Z hlediska veřejného zájmu je samozřejmě důležitější selhání ochranky. Pro mě je ale podstatné i to, že ve svobodné zemi chci mít právo na to, vyjádřit se k jakýmkoliv aspektům veřejné politiky i k chování státníků. První reakci prezidenta považuji za správnou. Ten zbytek mě už spíše nutil k napsání textu na můj blog.
* LN Musel jste čekat, že text od poradce premiéra s tímto vyzněním vzbudí pořádný rozruch. Byl jste připravený i na vyhazov?
Dával jsem si šanci 50 procent, že to ustojím. Bylo jasné, že premiér má na rozdíl ode mě odpovědnost za chod země. Zatímco já si mohu myslet cokoliv, on potřebuje korektní vztahy. Musí se řídit ohledy, aby efektivně vládl, a když mu nějaký poradce překáží, tak ho změní.
* LNA co lidsky? Jak proběhla diskuze o vašem konci?
Premiér mi zavolal a zeptal se, jestli jsem to psal já. Když jsem mu to potvrdil, konstatoval, že tím naše spolupráce nemůže pokračovat.
* LN Mrzí vás, že se za vás premiér nepostavil?
Pro mě byla velká čest a privilegium, že si mě jako poradce vůbec vybral. Z hlediska ústavní pozice považuji jeho rozhodnutí za správné. A rozumím mu. Pokud dojde k závěru, že mu už nemohu posloužit, není důvod dále spolupracovat.
* LN Vy sám zpětně si za textem nadále stojíte?
Ano. Tam nešlo o žádný útok. Naopak jsem to psal jako ocenění státníků, kteří už odvahu projevili. Tedy třeba zemřelý exprezident Václav Havel. Byl vyslýchán na policii, ale StB ho nezlomila. Nepodlehl nátlaku této kremlofilní organizace.
Vyšlo v LN 3.10.2012
A nyní to nejzábavnější z levicové i pravicové – byť v obou případech spíše okrajové - části našeho politického spektra. Deník Referendum se věci věnoval dvěma články, jedním od Ivana Štampacha (Bratrovražedný boj na pravici) a druhým od Saši Uhlové: Raději ufňukanou kremlofilní bábu než pravého konzervativce. Na EUportalu se dozvíme, že RomanJoch je “americký vlezdoprdelista a neomarxista-havlista”, ale hlavní je, že si Roman Joch konečně vysloužil připsání na seznam pravdoláskařů Adama B.Bartoše v textu Vojensko-průmyslové komplexy Romana Jocha. Příjemné čtení!
Otevírá naše dějiny, paměť těla, kdo zatím terčem nebyl, vidí špuntovku. Kdo v palbě stál, má i jiné pocity, nejen jako u televize. Jistě od autorit nárokuji jak odolnost, tak integrování i minulých ztrát. I rodič si musí uvědomit, že nejen něco myslí, koná, ale i někoho formuje. Leč nemilá příhoda se stala i jednomu z našich panovníků naštěstí až po jeho pensionování, tehdy to nebyl atentát ani málo, jen nevkusný hold nedisciplinovaného ctitele, a “povolili útory”, jak poučuje kronikář. Podstatnější reakce následné, zapracování do kontextu. Tak jako má i vesnická tetka závěr, pro hraniční situace, očekávám naivně, že i Kancelář vzorová, má na to šanon. Postřelený přece neřeší jen svůj problém, ale tvaruje celek. Formuje identitu skupiny, jež reprezentuje. Inu pořád vězím v nárocích na panovníka, co ale byl k panování vzdělán vychován a VYCVIČEN. Rychlokurs je tu na nic, i pro starostu.
Podle mého soudu nejvýstižnější komentáře k danému námětu lze nalézt u pana Bohumila Doležala: http://bohumildolezal.lidovky.cz/
Viz Glosy: Jakýpak atentát!, Demokracie, mediokracie, soudcokracie, Atentát na Jocha, Prezident bojuje s Pravdou a láskou.
A stejné nebo podobné články téhož autora v Reflexu: Slovník Václava Klause, Rozeštvaná společnost: Jak se dělá revoluce, Josef Dněprostroj a atentát na Klause. – Viz http://www.reflex.cz/clanek/nazory/48082/slovnik-vaclava-klause-demokracie-mediokracie-soudcokracie.html
Protože jsem se jak k příspěvku na blogu, tak k pozdější reakci pana Jocha již vyjádřil jinde, užívám zde pouze ODKAZ na svůj dřívější komentář (ČRo 6, rubrika Názory a argumenty, článek Jan Fingerland: S Romanem Jochem o kuličkovém útoku na Klause, 3.10.2012, uživ. jm. TheodorTG): http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/1118763
Vazeny pane Jochu, Vase clanky a rozhovory povazuji skoro vzdy za velmi dobre a inspirujici, ale tentokrat se Vam Vas blog bohuzel podle mne moc nepovedl (nooo, nikdo nejsme dokonali, zejo ?). Napriklad ona pasaz o Bondovi by se snad s primhourenim oka dala jeste akceptovat v nejake s nadhledem psane recenzi nejnovejsi bondovky (jak byla puvodne napsana), ale proc jste ji pouzil i v tomto vazne minenem zamysleni o konservatismu, to opravdu netusim. Navic je to spis parodie na konservatismus, podle mne. Konzervativec neznamena rozhodne clovek bez emoci a empatie, naopak, a uz vubec ne nekdo, kdo oslavuje nejen smrt, ale i utrpeni nebo bolest nepritele. To prece neni ani konzervativni, a uz vubec ne krestanske, tady jste podle mne ustrelil nejvice. Napriste konservatismus zkuste namisto na filmovem Bondovi radeji demonstrovat na skutecne vzacnych lidech z masa a kosti.
))
Skoda, timto vyjimecne nepovedenym blogem jste neposlouzil ani sobe ani panu premierovi. Na druhou stranu Vas cti nasledne velmi slusne, pokorne a vstricne vyjadreni vuci panu Necasovi o tom. ze byt poradcem premiera neni Vasim pravem. Preji Vam mnoho dalsich dobrych clanku a prispevku a mene podobnych uletu
Jinak k veci same, skoda, ze pan prezident nezustal u sve prvni velmi sympaticke reakci v Chrastave samotne, ale po nekolika dnech pak neodolal peskovat premiera za udajne nestastne vyjadreni a opravovat ho s tim, ze slo o atentat, to si mohl a mel odpustit, podobne jako dalsi uplne zbytecne ostrelovani vlady v posledncih dnech a tydnech. V tomto ohledu vas chapu, ze jste mel potrebu se ozvat, bohuzel se Vam to tentokrat “trochu” vymklo, no…
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17182
Myslim si, ze nestastny a dementni byl zejmena blog pana Jocha. Svoboda slova je jedna vec a hloupe zvatlani a pousteni si huby na spacir, druha. Snad by byl uz i cas, aby se lide, kteri se oznacuji za vzdelance, umeli vyjadrovat ponekud “konzervativneji” nez kdejaky dlazdic. Zejmena pokud se vyjadruji o hlave statu. Mimochodem, chtel bych videt pana Jocha, kdyby na nej nekdo nekdo vytahl “bouchacku” (airsoftove jsou dnes nerozeznatelne od pravych). Verim, ze by si pricvrknul….;o) A pak bychom videli, jakou aferu by z toho udelal on….;o)))
Naštěstí se začíná mezi oběma skupinami dělat ostřejší linie. Dobrý článek. Děkuji!
Málokdo projevuje takovou názorovou konsistenci a integritu jak Roman Joch. S některými výroky pana Jocha v článku o atentátu nemohu souhlasit, ale jako celek je to výborné. Zejména oceňuji to, že Roman Joch – ač zarputilý konzervativec – neváhal ocenit některé postoje Václava Havla. Dále oceňuji postoj pana Jocha k okamžitému padáku z pozice poradce premiéra. Samozřejmě jsem se i dobře pobavil zejména nad termínem ufňukaná kremlofilní bába. Díky