Nobelovou cenu míru loni mohl klidně získat skautský oddíl světlušek Horní Počernice. Pro nešíření jaderných zbraní totiž udělal neméně než Mezinárodní agentura pro atomovou energii a její šéf ElBaradei. Ti totiž neudělali vůbec nic.
Západní levice však preferuje iluzi před realitou, zbožné přání před skutečností a slova o nešíření jaderných zbraní před skutky, jež jsou s to jejich šíření skutečně zabránit. Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovou cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA V tomto světě však existuje jeden osten, jenž má tu báječnou vlastnost, že na něm bubliny iluzí spolehlivě praskají a nutí nás konfrontovat se s realitou, jaká skutečně je. Ten osten má jméno Ahmadinedžád, i když přesnější by bylo Ahmadindžihád. Ale Ahmadinedžád je taky dobré. Řeči iránského prezidenta o tom, jak Izrael má být a bude vymazán z mapy světa, jakož i prolomení pečetí na oficiálním iránském jaderném programu (ten neoficiální, skutečný, nebyl nikdy zastaven či zapečetěn), projasňují myšlení dokonale.
Ba nikoli, schopnost levicové mysli pro sebeklam je neomezená. Komentátor za komentátorem nám říkají, že Ahmadinedžád to nemyslí vážně, že dělá jen velká ramena, že chce jen zapůsobit na své spoluobčany. Stejně jako nám říkali předtím, že komunisté to taky nemysleli vážně, když nám tvrdili, že se do Kremlu jezdí naučit od Sovětů jak nám, buržoustům, zakroutit krky. A že Hitler to v tom Mein Kampf taky nemyslel vážně s tou svou pifkou vůči Židům. Prostě pro západní levici – vzdor všem jejím řečem o svobodě slova a myšlení – je nemyslitelné, že by někdo vskutku mohl mít jiné přesvědčení než ona. A tak levice ty lidi na Západě, kteří mají jiný názor, démonizuje; a ty lidi mimo Západ, kteří jinak smýšlejí, ignoruje. Ale fakt, že západní levice nebere vážně Ahmadinedžády tohoto světa, ještě neznamená, že se oni sami neberou vážně.
Teď je poslední příležitost zabránit válce s Iránem. Buď celé mezinárodní společenství uvalí na Írán ty nejtvrdší sankce, absolutní embargo, izolaci a karanténu, a to až do doby, než se Írán vzdá svého jaderného programu anebo jej dá pod mezinárodní kontrolu, anebo nikoli. Pak ale Írán bude ve svém jaderném programu pokračovat a levice bude i nadále hýčkat své iluze. Co se stane pak? Ta horší varianta: Írán získá atomovou bombu. Ta lepší varianta: někdo mu to vojenskou silou zarazí.
Pak jeden britský dramatik začne psát své duchaplné, inteligentní básně, jako například „Bůh žehnej Americe“:
„Tak už zase
Amíci ve své obrněné parádě
skandují své balady radosti
jak klušou širým světem
velebí amerického Boha…
A ten mrtvý vzduch je živý
zápachem amerického Boha…
Vše co nám zůstalo, jsou bomby,
jež leští lebky mrtvých.“
Bravo! Strhující! Famosní! Velkolepé! Tento Shakespeare našeho věku, Harold Pinter, zajisté získá Nobelovu cenu za literaturu! Nebo za mír! Nebo za cokoli! Že ji již získal? Za podporu Zarkávího v Iráku? To nic, klidně může získat další, za podporu Ahmadinedžáda v Íránu. Má-li Ahmadinedžád smysl pro humor – a já věřím, že má – pak s příštím předáváním Nobelovy ceny za mír načasuje atomový hřib nad Stockholmem. Nebo jinde. Kdekoli.
je Tvé jméno, jak říká klasik. Pokud skutečně věříte, že Nobelovy ceny míru (2005 ElBaradei, 2004 Wangari Maathai, 2003 Shirin Ebadi, 2002 Jimmy Carter, 2001 OSN a Kofi Annan, 1994 Jasir Arafat, 1992 Rigoberta Menchu) a Nobelovky za literaturu (2005 Harold Pinter, 2004 Elfriede Jelinek, 1998 José Saramago, 1997 Dario Fo) získali tito jejich recipeinti jen za zásluhy a nikoli z důvodů ideologických, pak uvěříte doslova v cokoli. V UFO, spiknutí židovských bankéřů i vílu Amálku.
Pokud iránská atomová bomba vybouchne nad nějakým městem, pak v něm příjdou nejen o Večerníčka. Večerníček nebude to jediné a ani to nejdůležitější, o co tam přijdou. Vy ignorante.
Polepšete se!
RJ
z Vaši reakce mě vůbec nepřekvapuje, že netušíte, o čem byl vlastně ten můj článek. O ignoranci lidí jako Vy, pane.
V dokonalé úctě,
RJ
Pane Jochu,
to, že Nobelovu cenu za literaturu dostal autor, jehož názory nesdílíte, ještě neznamená, že ji dostal neprávem, vy osle! Dějiny (nejen) umění se hemží tvůrcema s velmi podivnýma názorama, postojema, přesvědčeníma – kdybyste umění k životu potřeboval, zvykl byste si.
Vaše logika je úchvatná – buď mezinárodní společenství uvalí na Írán sankce, anebo nikoli. Kdo by to řek? Ještě že vás máme, bystrý publicisto! A co se stane, jestliže nikoli? Pak Írán bude v jaderném programu pokračovat, pak získá atomovou bombu a pak – ó hrůzo! – pak jeden britský dramatik začne psát básně! Nechci strašit, ale kdo ví, jestli pak televize nepřestane vysílat Večerníčka!?!
Tvrdíte, že komentátor za komentátorem nám říkali (totiž levicový komentátor za levicovým komentátorem), že Hitler to v tom Mein Kampf taky nemyslel vážně s tou svou pifkou vůči Židům. Kdybych nebyl línej, snadno bych vám dokázal, že lžete – a kdyby vy jste nebyl blbej, nebylo by to zapotřebí.
….atd, už mě to nebaví. Mimochodem, o čem vlastně byl ten váš článek?
Pane Slačálek, zamyslete se ještě jednou pořádně nad tím naprosto nesmyslným srovnáním invaze v 1968 s vietnamskou válkou. To sem podle Vás přišli Rusové, protože jsme ohrožovali jiný stát, útočili na něj či proti němu vedli partyzánskou válku? A kdyby sem nepřišli, anebo kdyby odešli po 10 letech, tak bychom svého souseda vzápětí převálcovali, obsadili jej, spoustu lidí zavřeli do koncentráků atd.?
Jediné, v čem máte pravdu, že tehdejší US-vláda vedla tuto válku tak, aby nikam nevedla. Za to ale nemůže US-Army.
No, není to špatně napsaný článek – ale vy opravdu nejste ochotni uznat, že ta báseň, již citujete, je taky velmi dobře napsaná (ba líp)? Nebo je pro vás Nobelova cena za literaturu známkou za správnost politických názorů?
No a ocenění ozbrojených sil USA Nobelovou cenou míru… to je vážně dobré. A za co? Třeba za nikam nevedoucí válku ve Vietnamu? V době, kdy probíhala, došlo k invazi SSSR do Československa a Karel Kryl tehdy napsal “vám poděkování a vřelá obětí za provokování a střelbu do dětí”… Zbývá jen dodat, že v tom Vietnamu těch dětí zemřelo dětí o něco více než v tehdejším Československu. Inu, abych se vrátil k autorovi v textu zmíněného výroku o kroucení krků, pan Joch nám chtěl zřejmě naznačit, že když se kácí mírový les, padají občas třísky v podobě statisíců a milionů mrtvých.
Výborný článok.
Výborný článok
Kladu si otázku – proč si ti pseudoliberálové, levicoví opečovávatelé pracujících mas, tak úzkostně, často až obsedantně střeží iluze že je nutné, je možné, že je TŘEBA se s každým dohodnout ? Politici předválečné Anglie a Francie s Hitlerem, či současní bruselští politici s palestinkým nebo jiným teroristou, žijí v iluzi nátěrů skuteného zla na cosi jiného, tak nějak neškodného, nám vzdáleného, pro nás nesrozumitelného…… Vytvářením pojmů bez obsahu tak jako fasád bez domů se dá hodně ušetřit….ale jenom pro krátkou chvíli jejich politického života. Šetření má smysl, pokud do budoucna přinese užitek, způsob jak tito politici tvrdí, že šetří (náklady, armádu…) je postavený na vědomé lži, neboť jediným užitkem je profit jich samých a jeich patrikulárních zájmů. Umožňuje vyhýbání se nesení odpovědnosti za rozhodnutí, a to je samozřejmě daleko pohodlnější…… Zvláště se taková hra na schovávanou dobře hraje když jsou ve své iluzi přesvědčení, že je to tak dobře, nás to konec konců nepálí a zároveň ví, že to ti Izraelci a Američani přece nějak udělají. Vždyť ono jim stejně nic jiného nezbývá.
“Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovou cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA “
Tuto vety by v Bruseli neprezili. Perfekt.
.