Komentáře k příspěvku: PROTIPOVSTALECKÝ BOJ V IRÁKU A AFGHÁNISTÁNU – rozhovor s Johnem Naglem

Od: BERAN

BERAN — Mon, 01 Dec 2008 20:31:42 +0000

CO JE NEJLEPŠÍ?

Takticky zabíjet? Jistě, pokud jde o zfetované islamofašisty a kriminálníky a jsou v dostřelu. Ale strategicky je řešení mimo škálu jakéhokoli kalibru a vojenské být nemůže z podstaty věci. Může být politické, ale nikoli tak, jak si to představují někteří Hamídové a někteří francouzští a němečtí novináři.

V první řadě je třeba změnit Pákistán. Vykořenit tam islamismus a upevnit a rozvinout tam kořeny křesťanství. To nejde za rok či za pět let, to je práce na dvacet či třicet let, ale bez ní je vše jiné marnost a Pákistán se v lepším případě nakonec propadne do (jaderné?) války s Indií a Ruskem.

Je ovšem těžké hovořit o christianizaci Pákistánu, když Evropa umírá. (http://vpravo.blog.cz/0811/magdi-allam-zaklada-stranu)

Beran

Od: Ulrich

Ulrich — Mon, 01 Dec 2008 18:14:50 +0000

Když existuje zavilý, zákeřný a brutální nepřítel ( a takovým Al Kajda a Taliban jsou ), není žádná lepší taktika než postavit se mu v boji. Nespoléhat na nikoho a nic, jen hledat nepřátele a zabíjet je. Samozřejmě klíčová otázka zní, co dělat, když se nepřítel skrývá mezi obyvatelstvem. Bohužel, pak nezbývá než jít do krajnosti a zabíjet všechny muže ( případně i ženy, účastní-li se bojů ) nad určitý věk. Celou oblast. Je-li to technicky možné, lze zabíjení nahradit dlouhodobou internací.

Od: Michal

Michal — Sun, 30 Nov 2008 02:20:32 +0000

V otevřeném světě není potíž opatřit si informace i o docela vzdálených a tajemných civilizacích. Media zpravodajsky pokrývají i Severní pól. Hůře je to s komunitami, které s námi soupeří, které snad i nechtěně napadají naši identitu. Informace sice tekou, ale ponejvíce jako klišé. Zejména orient, je příliš pestrý v chutích i vůních pro naše receptory.Konečně i křížoví ozbrojení poutníci po návratu domů byli pro své okolí nevěrohodní. Jeden z důvodů kolapsu této zásadní evropské mise.

Máme ovšem pár i mladých arabistů, zda mají stáže v našem expedičním sboru, nevím. Spíše se obávám, že namísto vzdělání a obratnosti vhodné pro muslimská teritoria tam dokážeme s lidmi jen posílat techniku.Je to nejen poněkud marné, ale i nebezpečné.Orient si dost bez techniky vystačí, život tam je opřen jinde.

Opakovaně lkám nejen zde za vymizením odkazu A.Musila. Jistě, podobně jako křižáci byl příliš na východě inkulturován, příliš mnoho se tam naučil, příliš výstižně to i na 10 000 stranách popsal. To by mohlo být zneklidňující, otřásající naše jistoty o lidských hodnotách a cílech. USA jsou zvyklí využít přínos migrantů prostorem k jejich originálnímu uplatnění, nejen čínské restaurace. Mají tedy zřejmě i vnímavost pro odlišnost východní kultury a snad se jim dialog i začíná dařit. Alespoň už občas i film na téma terorismus je poučenější. K objevu cizí identity je to jen malý krok. Ta se musí podstoupit, stejně jako A.Schweitzer pochopil Afriku, až po desetiletí života, ani jemu ale skoro nikdo nenaslouchá, iluze “pomáhat” je totiž velmi sladká pro vlastní sebeútěchu a sebekonejšení. Nepomůže však nikomu.