Čím to, že lidé žijící ve svobodě se rozhodli mít tak málo dětí anebo žádné? Plodit a vychovávat potomky je přece projevem loajality vůči vlastní civilizaci, praktickým stvrzením přesvědčení, že vlastní společnost stojí za zachování.
Proč je v současné západní societě tak nízká porodnost, že se rodí dětí méně, než je nutné na zachování této vysoce vyspělé společnosti? Proč naše civilizace vymírá?
Nedostatkem bohatství to nebude. Naše společnost je blahobytná, jako nebyla nikdy v minulosti, a zároveň má porodnost tak nízkou, jako ještě nikdy předtím. Že by to bylo opačně a za nedostatek dětí mohl historicky bezprecedentní blahobyt Západu? To nedává smysl.
Přitom demografové spolehlivě vědí, čeho je nízká porodnost důsledkem: sekularismu. Lidé religiózní (chudí i bohatí) plodí více dětí, kdežto lidé sekularizovaní (opět jak bohatí, tak chudí) mají dětí méně. Korelace mezi religiozitou a porodností je empiricky prokázána. Ale proč lidé religiózní mají více dětí a lidé sekularizovaní méně? Protože sekularizovaní muži a ženy mají tendenci podléhat materialistickému vidění světa. V něm člověk figuruje jen jako kus hmoty, která se dožívá (v ideálním případě) sedmdesáti, osmdesáti let. A pak – po smrti – nic.
Děti jsou na obtíž. Představují břemeno. Je-li jediná realita materiální, potom jde o to, prožít těch sedmdesát či osmdesát let bez obtíží. A ve stáří ať se o nás postará socialistický stát. Proč vlastně mít děti, když tolik obtěžují? Proč je vůbec přivádět na svět, když po těch sedmdesáti, osmdesáti letech stejně umřou? Vskutku, proč?
Materialismus tudíž implikuje hédonismus (život ve slasti) a hédonismus implikuje socialismus. Oba dohromady implikují, že mít děti je blbost.
Naopak, existuje-li nesmrtelná duše, pak mít dítě znamená dát život originálnímu, nesmrtelnému tvorovi, který nakonec spočine v přítomnosti Stvořitele. Jinými slovy, mít děti je tou nejracionálnější a nejsprávnější volbou. A sub specie aeternitatis také tou nejoptimističtější. Suma sumárum: nenastane-li rechristianizace západní společnosti, Západ jakožto civilizace zahyne a skončí v propadlišti dějin, jako tam skončily i mnohé jiné civilizace; zeptejte se Mayů. Bude nahrazen soudobými civilizacemi jinými, evidentně životaschopnějšími.Že v nich ale bude příliš osobní či politické svobody, na to nespoléhejte.
Vyšlo v časopise Týden 5.1.2009
Trefný článek, Romane.
Rakouští a němečtí demografové provedli průzkum o závislosti mezi porodností a náboženskou příslušností v 18 evropských zemích, ze kterého vyplýva, že jen deklarovaná příslušnost k církvi nemá na reprodukční chování rozhodujúcí vliv, narození druhého a třetího dítěte koreluje s pravidelností účasti žen na bohoslužbách (bez ohledu na to, zda šlo o katoličky, protestantky nebo ortodoxní věřící ženy) http://www.demografische-forschung.org/archiv/defo0801.pdf
Problémem dnešní doby je chybný předpoklad rodičů, že po narození dítěte by se jim neměl změnit jejich životní standard. Přitom je zcela přirozené, že manželé, kterým se narodí dítě/děti, se uskrovní ve prospěch svého dítka, které jim později jejich péči opětuje – i ve smyslu materiálním. Nelze přece s narůstajícím počtem členů rodiny zachovat stejný “luxus”. (Nemluvě o skutečnosti, že radost, kterou jim jejich děti přinášejí, nelze vyvážit penězi.)
Pokud jde o juadismus, ten je úzko spjatý se silným nacionalismem a je rovněž svobodu ohrožující, naopak, křesťanství má v sobě svobodu zajišťující universalismus.
Vazeny pane dr. Jochu,
sympatizuji s Vami. Nicmene dovolte nasledujici komentar.
Pisete: “… proč lidé religiózní mají více dětí a lidé sekularizovaní méně? Protože sekularizovaní muži a ženy mají tendenci podléhat materialistickému vidění světa. V něm člověk figuruje jen jako kus hmoty, která se dožívá (v ideálním případě) sedmdesáti, osmdesáti let. A pak – po smrti – nic.”
Postreh to neni novy, ale privedl me opet k metafyzice vztahu materialismu a moralniho nihilismu. Materialisticke nazirani sveta (udajne) vede k nazirani lidskeho zivota jako neceho, celkove vzato, efemerniho. Clovek je jen maly kus hmoty v mnohem vetsim kusu. Jaky vyznam vlastne ma jeho jednani? Vlastne zadny. Jaky motiv ma jednat jinak, nez jak se mu zrovna chce (jak je mu prijemne)? Vlastne zadny. Atd.
Pro me zatim nejlepe udajnou souvislost materialismu (ci sekularniho videni sveta) a nihilismu vyjadril Q. Smith (nejsofistikovanejsi mne znamy naturalista a ateista) ve svem clanku “Moral Realism and Infinite Spacetime Imply Moral Nihilism”, in Dyke, Heather (ed.), 2003, Time and Ethics: Essays at the Intersection, Kluwer Academic Publishers, s. 43-54, http://qsmithwmu.com/moral_realism_and_infinte_spacetime_imply_moral_nihilism_by_quentin_smith.htm .
Smithuv argument je v podstate nasledujici (budu jej parafrazovat angl.):
1. Necessarily, global moral realism is true (everything, every entity, has some amount of value). Premise
2. Necessarily, aggregative value theory is true (each location has a finite amount of value; a location can be a person, any other animal, a plant, a particular of matter or energy, a point of space or time, or some larger complex of particulars of these kinds, for example, a forest, an orchestra or an hour of time; values add up). Premise
2*. Necessarily, the performance of an action is morally indifferent iff the performance of that action neither increases nor decreases the amount of value in the universe. Premise, or from (2)
3. Contingently (and according to contemporary physics), spacetime is infinite, both temporally – there are infinitely many non-overlapping future hours –, and, more controversially, spatially – at each time there are infinitely many non-overlapping, equal sized cubes of space. Premise
3*. Necessarily, every human action has only finite effect on the amount of value in the universe. Premise
3**. Necessarily, neither any finite addition to nor any finite detraction from an infinite amount of value neither increases nor decreases the amount of value. Premise
4. Moral nihilism is contingently true (it does not morally matter what humans do, it does not matter what actions humans perform). From (1)-(3**)
5. Humans have no intrinsic dignity (from 1-3**); humans have no rights (from 1-3** or from 4); human life has no meaning (from 1-3** or from 4); every human’s life is less valuable than the entire state of his being dead (from 1-3**).
5*. God (at least as traditionally conceived) does not exist. From (4) or (5)
Zajimal by me Vas nazor na argument jako celek.
Myslim, ze jeho hlavni problemem je, ze dokonce ani naturalista prijimajici (1) nemusi prijmout ani (2), ani (3**). Srv.
http://alexanderpruss.blogspot.com/2008/11/moral-evil-and-naturalism.html?showComment=1226413800000#c2709302892434976380 a
http://prosblogion.ektopos.com/archives/2006/04/more-on-the-nec.html#comment-23256
Pokud ale ani naturalista nemusi prijmout ani (2), ani (3**), zustava otazkou, zda je pravdive slavne (Dostojevskeho) tvrzeni: pokud Buh neexistuje (resp. pokud je materialismus pravdivy), pak je vse dovoleno. A je tedy take problematicke argumentovat: protoze vse dovoleno neni, Buh existuje (resp. materialismus je nepravdivy).
Empiricky vzato, materialiste mozna jsou casteji moralni nihiliste ci hedoniste, ale filosoficky vzato, logicka implikace materialismus, ergo moralni nihilismus (ergo hedonismus), pokud takova imlikace vubec existuje, mi zatim neni jasna.
Nelze očekávat, že forma diskusního blogu je nejlepší pro rozebírání filosofie, natož teologie. Takže tyto problémy tatdy nevyřešíme, možná by bylo lepší osobní setkání. Ale alespoň stručně k Vašim námitkám:
Nemyslím, že chápete katolickou pozici: (1) V katolickém pojetí je moc církevní vždy a nutně institucionálně oddělena od moci světské, Církev je vnímána jako odlišná od státu (i když historicky na omezených územích měla i moc světskou). Naopak, u některých protestantských vyznání došlo k propojení moci světské a duchovní, státu a církve jako institucí (Kalvínova Ženeva, Anglie puritánů, král Anglie=hlava anglikánské církve, atd.)
(2) Panna Marie nemá božský status.
(3) Problém je v zásadních reformačních principech, v tom, co odstartovalo reformaci: sola scriptura je totiž nebiblická zásada, zasada sola fide nikdy nebyla součástí víry; zásadní je však nauka o ospravedlnění: je to problém svobodné vůle. Reformační postoj tíhne proti svobodné vůli, katolický na ni stojí. Implikací protestantské pozice je predestinace: vzhledem k tomu, že víra není volbou člověka, nýbrž darem Božím, z toho plyne, že Bůh záměrně některé lidi vybere ke spáse a jiné k zatracení. Jak je to slučitelné s faktem spravedlivého, milosrdného Boha? Nijak. Naopak, katolická pozice stojící na spolupráci Boží milosti a lidské svobodné vůle v principu otvírá možnost spásy všem. V posledku záleží na svobodné vůli člověka.
Ale jak říkám, je to na podrobnější diskusi, a především na studium toho, co je skutečně křesťanská, event. katolická, protestantská pozice.
Radku, jsem protestant jehož teologii převážně vystihuje heidelberské či westminsterské vyznání/katechismus a zajímá mě hrubý nástin důvodů, proč si myslíte, že plnost teologické pravdy spočívá právě v katolické církvi. Vždyť tato svou teologii historicky zřetelně přispůsobila mocenským zájmům a tu a tam velmi pochybné tradici. (příklady: moc církevní = moc státní, fenomén zbožštění panny Marie, tj. ženský prvěk zhruba od 4.st. zvyšující přitažlivost církve). Nechci se nikoho dotknout ale dále nechápu jak může dojít ke spáse u nekřesťana, je to pro jeho vlastní spravedlnost (nezná Krista) či jakési mystické nevědomé napojení na Něho (Krista), aniž by zemřela stará bytost a narodila se nová?
Chcete opravdu podpořit nárůst počtu dětí u nás? Pak bych radil zanechat planých ideologických řečí o rechristianizaci Evropy (jak byste jí asi chtěl dosáhnout, rozkazem?
) a zaměřit svou nemalou energii na praktické maličkosti. Můžete třeba zkusit organizovat a financovat stavbu dětských hřišť, sportovišť a cyklostezek, rekultivaci parků, zřizování mateřských center nebo restaurací s dětskými koutky, vylepšování pracovních možností pro rodiče s malými dětmi, zkrátka vytváření příjemnějšího a přátelštějšího prostředí pro moderní rodiny. Třeba v Mnichově (část mé rodiny tam 5 let žila) to pochopili skvěle a světe div se, ač jde o prostředí stejně sekulární jako třeba v Praze, rodí se tam dětí jako smetí. A město z toho skvěle žije, protože generace současných třicátníků vydělává obvykle dost peněz, tudíž živí místní podnikatele, přináší zisky do městské kasy… a všichni jsou spokojení i bez rechristianizace. Možností, co pro to dělat, je spousta, stačí zagooglit a něco jistě najdete (nebo mi napište na mail, pár tipů mám 
). Že je to obtížnější než ideologické plky a nepřináší to takovou popularitu mezi kavárenskými řečnily? Ale jistě, c’est la vie…
Narvěte si hlavu do prdele, až vám vyleze krkem. Tento postup opakujte, dokud bude potřeba.
Máte naprostou pravdu v tom, že společenská užitečnost křesťanství není (dostatečným) důvodem pro nekřesťana k tomu, aby se křesťanem stal (ateista David Hume byl přesvědčen o společenské užitečnosti křesťanství, přál si, aby jeho spoluobčané byli křesťané, ale sám se křesťanem nestal). Nekřesťan se stane křesťanem až tehdy, když je vnitřně přesvědčen, že křesťanství je pravdivé.
Má zmínka “…o dítěti, které nakonec spočine v přítomnosti Stvořitele”, nebyla argumentem proč mít děti, nýbrž vysvětlením, proč věřící mají děti (resp. proč statisticky mají více dětí než nevěřící).
Jak rechristianizovat? Tak, že se nejdřív lidem vysvětlí, co křesťanství skutečně je. V tom církve, jak katolická tak protestantské, uznávám, v Evropě selhávají. Oněch apologetik je spousta – jako dobří pro začátek mi připadají zvláště G.K. Chesterton a C.S. Lewis. V posledku ta pravdivost křesťanství je ukazatelná absurditou a nemožností alternativ zbývajících. Asi v první řadě je dobré si uvědomit nemožnost pouze materiální reality; tedy materialismu, jakožto nutně vnitřně rozporného. A pak, po nahlédnutí duchovně-materiální podstaty reality, je tady oztázka pravdy: její poznatelnosti a závaznosti. A konečně, Platonův (filosofický, tedy nikoli náboženský) argument ve prospěch posmrtné existence z důvodu spravedlnosti rovněž není k zahození…
Používají-li se řekněme “nadpřirozené” argumenty v rámci diskuse o sociologicko-politických záležitostech viz.to dítě, které nakonec spočine v přítomnosti stvořitele, jako jeden z argumentů proč mít děti, tak se lze teologii těžko vyhnout. Prostě pobídka k rechristianizaci vede u pobízených nutně k otázce “jakým směrem se rechristianizovat”? Pomineme-li “subtilní” teologii, pak se s křesťanství stává pouze nástrojem(?) k udržení určitého společenského pořádku. Abych jako nevěřící pravdu řekl, pokud bych se měl obrátit k víře, pak by to bylo asi z nějakých vnitřních a tedy i těžko vysvětlitelných důvodů. Přeci nelze říci “civilizace je v ohrožení, stávám se křesťanem”.
Ta úvaha nebyla teologická, ale společenská, vnitro-světská. Konstatovala, že současná západní svobodná civilizace vymírá a pokud by se tak stalo, nahradily by ji civilizace méně svobodné, což by z hlediska osobní a politické svobody byla škoda.
Zároveň konstatovala, že religiózní populace nevymírají. Tudíž rechristianizace by vedla k zachování zápaní svobodné společnosti a tudíž by byla dobrou věcí. Implicitním předpokladem je, že křesťanství je slučitelné se svobodou.
Ve skutečnosti obě tradiční náboženství Západu – křesťanství a židovství – jsou slučitelné se svobodou. Tudíž oživení těchto náboženství by vedlo k zachování Evropy (konverze celé Evropy k judaismu je však nepravděpodobná, proto jsem psal jen o rechristianizaci).
Z hlediska tohoto sociologicko-politického argumentu je tudíž jedno, o jaký typ křesťanství by šlo – ať již katolické nebo protestantské. Obojí je lepší než vymření, k němuž vede sekularismus.
A nyní k Vaši poslední – teologické – otázce (o které jsem já ale v tom článku nepsal): dosažení Nebe. Jako katolík jsem přesvědčen, že plnost teologické pravdy nezatížené omyly je v Katolické církvi. Jiná vyznání – protestantská a další, i nekřesťanská – jsou zatížena většími či menšími omyly. V souladu s učením své Církve jsem ale přesvědčen, že nekatolík (protestant, žid, nevěřící, atd.) může být spasen – pokud upřimně hledá pravdu a plnost teologické pravdy nepřijal v důsledku nikoli vlastního zavinění (nýbrž proto, že mu byla podána v deformované podobě, nebo nepodána vůbec), a za předpokladu, že po nahlédnutí plnosti pravdy svým svědomím by ji přijal a nebránil by se ji. Takže laicky řečeno, ale jako odpověď na Vaši otázku: katolík, protestant i nekřesťan mohou všichni za určitých okolností dosáhnout Nebe. Detailněji by to však již bylo na vskutku subtilní teologickou argumentaci…
Co si představovat pod pojmem “rechristianizace!? Ono co křesťan to názor a pokud se nemýlím, tak třeba katoličtí tradicionalisté by viděli řešení v rekatolizaci, a to ještě s tím, žeby se navíc musela napravit katolická církev sama, poněvadž co jsem měl možnost seznámit se s jejich názory, tak vůči její současné podobě mají řadu výhrad. Vysoká porodnost u religiozních lidí je asi fakt, nicméně s tím spočinutím v přítomnosti Stvořitele, tedy předpokládám že nebem, to bude složitější. Stačí být pro dosažení nebe protestantem, nebo je třeba být katolíkem, nebo dokonce katolíkem-tradicionalistou?