Barack Obama nadchl a inspiroval většinu amerických voličů a vedl profesionální, dobře organizovanou kampaň. Myslím si však, že mu američtí voliči měli vzkázat to, co řekl senátor Thurmond guvernéru Reaganovi v roce 1968, když se Reagan poprvé ucházel o kandidaturu na prezidenta: „Synku, jednou budeš prezidentem, ale nyní ještě ne.“Čili měli zvolit prezidentem Johna McCaina. Zásluhy McCaina o Ameriku jsou výrazně větší. Od služby v armádě až po práci v Kongresu. Zásluhou Obamy je jeho rétorika.
Zkušenosti McCaina jsou větší než zkušenosti Obamy, především v zahraniční a bezpečnostní politice. Obama je na federální úrovni politikem ani ne celé senátorské období a za tu dobu nenavrhl (natož aby prosadil) jediný zákon. Napsal však dvě knihy – o sobě. Ze všech nastupujících prezidentů USA za posledních sto let má Obama nejmenší předchozí státnické zkušenosti.
Je skvělé, že Američané zvolili prezidentem člověka tmavé barvy pleti, což, doufejme, přispěje k zahojení rasových ran minulosti. Přesto je Obama prezidentem do pohody, stejně jako byl Clinton po skončení studené války. Jenže svět nyní v pohodě není a válka proti radikálnímu islámskému džihádismu ještě neskončila. Ve válce je jistější mít na své straně – ať již jako spolubojovníka v zákopech nebo jako vrchního velitele – spíše McCaina než Obamu.
To nás přivádí k nebezpečí, na které v kampani upozornil – přeřeknutím se – příští viceprezident Joe Biden: Státníci nepřátelští vůči Západu mohou Obamu považovat za lehkou váhu a začít jej testovat zahraničněpolitickými avantýrami. Jejich vnímání Obamy coby naivního pacifisty je může povzbudit k agresivitě. Anebo jinak: představitelé demokratických zemí sousedících s Ruskem, od Pobaltí přes Ukrajinu až po Gruzii, zřejmě ze zvolení Obamy příliš nadšeni nebyli. A asi ani ti na Tchaj-wanu, v Izraeli či v jiných malých demokraciích, jež se potýkají s agresivními sousedy. McCaina však za naivní lehkou váhu v zahraniční politice nikdo považovat nemůže.
Obama je nejlevicovější politik zvolený prezidentem v dějinách USA. Svými osobními názory dokonce patří k radikální levici, i když v kampani vystupoval jako centrista. Když bude vládnout jako centrista, může být úspěšným prezidentem a bude za čtyři roky zvolen znovu.
Tím však zklame naděje, které do něj jeho radikální stoupenci vkládají. Pokud ale podlehne pokušení posunout Ameriku výrazně doleva, velice brzo narazí. Ví však teď Obama, zda bude vládnout jako centrista, nebo jako levicový radikál?
Američané vybírali mezi nadějí a zkušeností a zvolili naději. To se v dějinách párkrát vyplatilo; mnohem častěji však nikoli.
Vyšlo v MF Dnes 6.11.2008
Ale ale cenzura na OI! Koukám že OI vymazal příspěvky které usvědčují Romana Jocha ze lhaní.
Pan R. Joch nazera na oboch kandidatov iba z hladiska vojny. Ked vsak zoberieme do uvahy aj ostatne kriteria, zistime, ze ani jeden z kandidatov nie je dobry. Z aspektu inych kriterii by to teda nebola volba medzi nadejou a skusenostou, ale medzi neschopnostou a este vacsou neschopnostou. Jednoducho, republikani urobili chybu, ked nominovali Mccaina.
Milí pravicoví věrozvěsti z OI, je mi z vás dost smutno. Je jistě snadné hrát si na znalce USA a radit Američanům, jak měli co udělat jinak. Určitě se chytí za nos a v příštích volbách na Mr. Know-It-All Jocha dají
. Ale pokud jste to nepostřehli, tak volby byly nedávno i u nás, nejen za oceánem. A já sice zdaleka nejsem tak konzervativní jako vy a v mnohých názorech se lišíme, ale vůči zdejší levici stojíme zcela jistě na stejné straně a tak jsem se těšil, jak think tank z Emauz vytáhne do kampaně a jak si v každých novinách přečtu názory vlivných pánů Jocha, Zrna apod. na význam volby, nebezpečí spojené s Paroubkem a jeho Rathem apod. Výsledek? Nula, maximálně tak článek o tom, že je nejlepší jít místo voleb na ryby, protože někdo z ODS podpořil zneoficiálnění církevních sňatků (nebo jak to bylo – každopádně šlo o podobně marginální téma, které opravdu velkou politiku nedělá). A taky to tak dopadlo, lidi na ryby šli a k moci se vracejí komunisté. Skvělá práce, vážení. Hlavně že se ze všech sil věnujete Sarah Palin a rozborům, proč neměl vyhrát Obama a jak si stojí zákon o registrovaném partnerství v Portugalsku nebo Horní Voltě nebo kde.
(Aby nedošlo k omylu: máme demokracii, k ní patří i bezvýznamné hospodské tlachy a já bych do posledního dechu bránil vaše právo mluvit a mluvit o nepotřebnostech do alelujá. Koneckonců, politického folklóru je pro zábavu potřeba a ničemu to neškodí, i ti Američané se asi rozhodují bez vašich skvělých rad. Ale až mi příště někdo bude tvrdit, že je OI vlivný think tank cítící zodpovědnost za prostředí, v němž funguje, moc dobře vím, kam ho s podobným názorem pošlu.)