Obamovo opětovné zvolení bylo pravděpodobně posledním vítězstvím v jeho politické kariéře. V kongresových volbách uprostřed druhého termínu opětovně zvoleného prezidenta navíc opoziční strana vůči němu tradičně výrazně získává.

V úterý 6. listopadu se v USA uskutečnily prezidentské volby, v nichž se střetl současný prezident a kandidát Demokratické strany Barack Obama se svým republikánským protivníkem Mittem Romneym. V souboji byl nakonec úspěšnější Barack Obama, čímž svůj post obhájil a bude vládnout USA ve druhém čtyřletém období.

Podle zatím neoficiálních výsledků získal, jak uvedl například ve středu okolo druhé hodiny odpoledne server Huffington Post, 50,3 procenta hlasů a Mitt Romney 48,1 procenta hlasů. Ve sboru volitelů, což je rozhodující, pak Obama vede výrazněji: 303 ku 206 hlasům. Nad dopady Obamova vítězství se v sedmi bodech zamýšlí Roman Joch.1. Obamova mnohem vyšší šance

Demokrat Obama byl od počátku favoritem voleb. V USA je totiž velmi obtížné porazit současného prezidenta po jeho prvním volebním období, které – ale pozor, to je zásadně důležité! – následuje po osmi letech (dvou volebních obdobích) prezidenta či prezidentů druhé strany!

Prezidenta po jeho prvním volebním období porazit lze, pokud mu předcházel prezident z jeho vlastní strany. Demokrat Woodrow Wilson porazil republikána Williama Howarda Tafta v roce 1912 po jeho prvním prezidentském období, kterému ale předcházela dvě období republikána Theodora Roosevelta. Stejně demokrat Franklin Delano Roosevelt porazil republikána Herberta Hoovera v roce 1932 po jeho prvním období, kterému ale předcházela dvě období republikánů Warrena G. Hardinga a Calvina Coolidge. A demokrat Bill Clinton porazil v roce 1992 republikána George Bushe staršího po jeho prvním období, kterému ale předcházela dvě období republikána Ronalda Reagana.

Obamova šance na opětovné zvolení v roce 2012 byla mnohem vyšší, než se obecně předpokládalo

Pokud je však zvolen prezident jedné strany po osmi či více letech prezidentů druhé strany, pak bývá tradičně zvolen znovu – například Wilson v roce 1916, Coolidge v roce 1924, F. D. Roosevelt v roce 1936, Dwight D. Eisenhower v roce 1956, Lyndon B. Johnson v roce 1964, Richard Nixon v roce 1972, Reagan v roce 1984, Clinton v roce 1996, George Bush mladší v roce 2004 a nyní i Obama v roce 2012.

Od roku 1896 se však stalo pouze jednou (!), že prezident nebyl po alespoň dvou obdobích (osmi letech vlády) prezidenta či prezidentů druhé strany znovu zvolen, přestože o opětovné zvolení usiloval. Tímto jediným prezidentem byl v roce 1980 Jimmy Carter. To ukazuje, že buď byl nepopulární, nebo jeho vyzyvatel Reagan schopný, popřípadě obojí zároveň.

Řečeno jinak, Obamova šance na opětovné zvolení v roce 2012 – poté, co byl v roce 2008 zvolen jako demokrat poprvé po osmi letech vlády republikánů – byla mnohem vyšší, než se obecně předpokládalo. Porazit prezidenta, jenž byl regulérně a legitimně zvolen po osmi letech vlády (prezidentů) druhé strany, je v USA statisticky téměř nemožné.2. Zakonzervování stavu

Obama byl zvolen znovu, ale s nižší většinou než před čtyřmi roky, což se stává jen vzácně. Prezidenti, kteří jsou opět zvoleni, například Bush 2004, Clinton 1996, Reagan 1984, Nixon 1972, Johnson 1964, Eisenhower 1956, Roosevelt 1936 či Coolidge 1924, byli obvykle zvoleni vyšší většinou než při svém prvním zvolení. (V roce 2008 Obama získal 52,92 a John McCain 45,67 procenta hlasů a 365 z 538 volitelů – McCain 173.)

Volby 2012 de facto ratifikovaly status quo z voleb 2010. Nikdo si ani příliš nepolepšil, ale ani nepohoršil.

To se Obamovi nepodařilo. Nejzajímavějším a nejpřekvapivějším aspektem všech amerických voleb – kromě prezidenta se volila i celá Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu – v roce 2012 je, že naprosto zakonzervovaly stav voleb z roku 2010! Rok 2008 byl skvělým rokem pro demokraty – nejenže velkou většinou zvolili svého prezidenta, ale dosáhli i spolehlivých většin v obou komorách Kongresu. Poté, co však Obama otočil kormidlem ostře doleva, přišla v kongresových volbách v roce 2010 reakce: díky Tea Party republikáni “získali” Sněmovnu reprezentantů a snížili většinu demokratů v Senátu na těsnou.

Co se stalo ve volbách 2012? Vrátily do Bílého domu prezidenta Obamu (s mnohem nižší většinou než v roce 2008), do Sněmovny reprezentantů republikánskou většinu a do Senátu demokratickou většinu. Volby 2012 de facto ratifikovaly status quo z voleb 2010. Nikdo si ani příliš nepolepšil, ale ani nepohoršil.3. Obama nic neprosadí

Co z toho vyplývá? Prezident Obama v důsledku republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů prakticky nemá šanci ve svém druhém volebním období cokoli prosadit.

Obamovo opětovné zvolení bylo pravděpodobně posledním vítězstvím v jeho politické kariéře

Začíná vlastně jeho období lame-duck (chromé kachny). Obamovo opětovné zvolení bylo pravděpodobně posledním vítězstvím v jeho politické kariéře. V kongresových volbách uprostřed druhého termínu opětovně zvoleného prezidenta navíc opoziční strana vůči němu tradičně výrazně získává. Ale skutečně výrazně! (To se stalo například v roce 2006 Georgi Bushovi mladšímu.)

V roce 2014 tedy lze dle americké politické tradice očekávat výrazné republikánské úspěchy ve volbách do Kongresu i v jednotlivých státech Unie.4. Republikánská budoucnost

Stejně lze na základě principu politického kyvadla očekávat, že rok 2016 bude v prezidentských volbách – po osmi letech demokrata Obamy – úspěšný pro republikány. Proto favoritem na zvolení 45. prezidentem USA bude republikánský kandidát, ať už to bude kdokoli. (V roce 2016 se budou odehrávat zajímavé primárky v obou stranách – stejně jako tomu bylo v roce 2008 -, neboť nikdo nebude usilovat o opětovné zvolení prezidentem).

Republikán Mitt Romney byl velmi necharismatický, prkenný kandidát, názorový pragmatik, schopný manažer, kompetentní správce, slušný člověk, ale žádný výrazný politický lídr s oddanými a nadšenými stoupenci. Tím, že Američané v roce 2012 odmítli centristického, pragmatického republikána a opětovně zvolili prezidentem demokrata, možná paradoxně zajistili, že příští prezident USA, nejspíš republikán, bude patřit ke konzervativnějšímu, ideologickému křídlu Republikánské strany.

Letošní porážka umírněného republikána proto může za čtyři roky paradoxně otevřít cestu do Bílého domu pravicověji vyhraněnému republikánovi.5. Tři polarizace

Letošní volby potvrdily jeden pro budoucnost USA neblahý trend – rasovou polarizaci. Republikánská strana se stává čím dále víc stranou bělochů a Demokratická strana barevných menšin. S tím by měly něco udělat. Pro soudržnost společnosti, rasovou harmonii a společenský mír je totiž taková politická polarizace z dlouhodobého hlediska neblahá.

Letošní porážka umírněného republikána může za čtyři roky paradoxně otevřít cestu do Bílého domu pravicověji vyhraněnému republikánoviPotvrdily se i dvě další polarizace. Republikánská strana je čím dále víc stranou věřících a Demokratická strana nevěřících. Republikánská strana je také čím dále víc stranou ženatých a vdaných s dětmi a Demokratická strana svobodných a bezdětných, především žen.6. Velký problém republikánů

Republikáni sice byli v uplynulých 20 letech v kongresových volbách úspěšní, ale v prezidentských začínají mít velký problém. V celých devadesátých letech 20. století i v celém dosavadním období 21. století získal republikánský kandidát na prezidenta víc hlasů než demokratický jen jednou – Bush mladší v roce 2004. (V roce 2000 sice vyhrál ve sboru volitelů a stal se prezidentem, ale ve volbách získal méně hlasů než jeho protikandidát Al Gore).

To představuje pro příští republikánské kandidáty důvod k zamyšlení: Co dělají špatně a co se to vlastně děje? Jsou sice schopní získávat většiny do Kongresu, ale na prezidentské úrovni jsou na tom mnohem hůř.7. Liberalizace v kulturně-morálních otázkách

Pokud jde o referenda na úrovni států, volby 2012 znamenaly posun k liberalizaci v kulturně-morálních otázkách. Uspěly nejen iniciativy za legalizaci marihuany pro lékařské účely (ty v některých státech uspěly už dříve), ale i poprvé v dějinách ve dvou státech v referendech občané schválili homosexuální sňatky. (Ty v minulosti byly v referendech vždy odmítnuty, dokonce i v natolik liberálním státě, jako je Kalifornie). Nyní poprvé dostaly od občanů dvou států na východním pobřeží zelenou.

Vyšlo na ww.ceskapozice.cz