Nejprve si v případě ukrajinských událostí nalijme čistého vína.Za prvé, Ukrajina Krym ztratila a získalo jej Rusko. Naděje, že by Ukrajina opět získala vládu nad Krymem, jsou bláhové. Za druhé, není pravda, že jedinou možnou reakcí Západu je se s tím smířit, a nakonec akceptovat a dělat, jako by se nic nestalo – jak to nakonec bylo v případě ruské agrese proti Gruzii v roce 2008.
Západ může ve skutečnosti dělat mnohem více, než dělá. Za třetí, za těchto svých státníků Západ příliš neudělá.
Ukrajina je vnitřně rozdělená země – její západní (většinově katolická) část vzhlíží k Evropě a nechce od ní být oddělená, východní a jižní (většinově pravoslavná) část pociťuje spřízněnost s Ruskem, a také nechce být od něho izolovaná.
Role EU a NATO
Ukrajinské události začaly loni v listopadu, kdy prezident země Viktor Janukovyč na poslední chvíli odmítl dohodnutou asociační smlouvu s Evropskou unií těsně před summitem ve Vilniusu. To bylo nesmírně provokativní vůči lidem na západní Ukrajině. Ti chtějí žít stejně, jak to vidí v Polsku, na Slovensku a u nás v Česku. Chtějí jen to, co máme my.
NATO mohlo rétoricky odstrašovat Vladimira Putina a Rusko od zásahu na Ukrajině, EU a Mezinárodní měnový fond této zemi poskytnout penízeA poté, co Janukovyč náhle tuto smlouvu s EU odmítl, připadali si jako před bránou Danteho Pekla: “Vzdej se vší naděje, kdo tady vstupuješ.” Považovali to za konec naděje na normální život našeho typu a odsunutí někam do Eurasie. Proto na Majdanu protestovali. Janukovyč však udělal další chybu – kdyby je nechal být, po několika měsících by se rozešli.
Janukovyč však proti nim policejně zasáhl, čímž část opozice zradikalizoval a přivedl k ochotě používat násilí. A završil to v únoru brutální, smrtící střelbou do lidí vlastní země, jejímž důsledkem byly desítky, možná více než stovka mrtvých. Tím přestal být legitimním prezidentem a stal se řezníkem z Kyjeva. A poté ze země utekl.
Vláda, která se na Ukrajině ustavila po 21. únoru (Janukovyčově útěku), je legitimní prostě proto, že žádná jiná na Ukrajině není. Co mohly následně dělat EU a NATO? Jen málo. NATO mohlo rétoricky odstrašovat Vladimira Putina a Rusko od zásahu na Ukrajině, EU a Mezinárodní měnový fond této zemi poskytnout peníze.
Ukrajina však nijak brzy, pokud vůbec, do EU přijata nebude. A je paradoxní, že země jediných lidí, kteří kdy byli ochotní umírat pod modrou vlajkou se zlatými hvězdami, se minimálně v příštích deseti letech členským státem EU nestane.
Žádné bezpečnostní závazky
Dalo se čekat, že se ruský prezident Putin Krymu nevzdá. Ti, kdo mu věřili, že na Ukrajině vojensky nezasáhne, byli naivní. On však nikoli. Chtěl Ukrajinu celou, a když ji nemohl získat celou, protože obyvatelé západní Ukrajiny s tím ostře nesouhlasili a nechtěli se s tím smířit, a tudíž raději bojovali, přičemž se jim podařilo odstranit jeho loutku Janukovyče z Kyjeva, Putin si vzal alespoň část Ukrajiny. A Krym je jen minimum toho, co si chce vzít. Proč by to neudělal, když na to má sílu? Čeho by se měl bát?
Ruskou okupaci Krymu a agresi na Ukrajině lze považovat za ohavnou, ale k Ukrajině nemáme žádné bezpečnostní závazkyEvropa není federací, nemá svého prezidenta s exekutivní mocí, nemá jednotné vrchní velení. Americký prezident Barack Obama je slabý a jeho dosavadní politika vůči Rusku naivní. A o prezidentu EU Hermanu van Rompuyovi nebo o šéfce unijní diplomacie Catherine Ashtonové raději pomlčím…
Putin zabral Krym a už jej nepustí. Ukrajinci nemají sílu z něj Rusy vytlačit, EU zase nemá armádu a NATO nezasáhne. Navíc by ani nebylo správné jít s Ruskem kvůli jeho obsazení ukrajinského Krymu do otevřené horké války. Ruskou okupaci Krymu a agresi na Ukrajině lze považovat za ohavnou, ale k Ukrajině nemáme žádné bezpečnostní závazky. A z logistického hlediska NATO není schopné Rusy z Krymu vytlačit. Takže obnovení územní celistvosti Ukrajiny vojensky je passé. Co by tedy nyní měla Evropa udělat?
Potrestání Ruska
Především by si Evropa měla uvědomit, že jejím zásadním, eminentním zájmem je nezávislá Ukrajina, již nepohltí Rusko. To bez Ukrajiny není impériem, které by nás mohlo bezprostředně územně ohrožovat. S ní však je impériem, z něhož nám hrozí bezprostřední územní hrozba – Ukrajina byla vždy v minulosti nástupištěm, z něhož Rusko do Evropy pronikalo.
Je také třeba citelně potrestat Rusko za okupaci cizího území, za odtržení Krymu od Ukrajiny – způsobit bolest představitelům jeho režimuProto je důležité, aby mezi EU a Ruskem existoval nějaký neutrální stát – byla-li by to celá Ukrajina, bylo by to vynikající; bude-li to jen její část, pak také dobré. Nepřijatelné by však bylo, kdyby byla celá Ukrajina de facto ruská.
Je také třeba citelně potrestat Rusko za okupaci cizího území, za odtržení Krymu od Ukrajiny – způsobit bolest představitelům ruského režimu, politikům, generálům, šéfům tajných služeb a s Kremlem spojeným byznysmenům, šéfům státních firem. Zrušit jim a jejich rodinným příslušníkům víza pro vstup do EU a zmrazit jejich účty v bankách na území unie. Uvalit na tyto osoby stejné sankce, které EU hodlala uvalit na Janukovyče a jeho lidi hned po masakru na Majdanu letos okolo 20. února.
Navíc je nutné vyloučit Rusko z G8 – nejen odmítnout účast na nadcházejícím summitu v Soči. Stejně nemá mezi nejvyspělejšími státy světa z ekonomického hlediska co dělat – v roce 1998 bylo do G7 přijato z politických důvodů. A nyní by mělo být ze stejných důvodů z G8 vyloučeno.
Návrat ke studené válce?
To jsou kroky, které je EU i bez použití vojenské síly schopná udělat a jež by učinit měla. A to rychle, aby Rusko bylo odstrašeno od chuti odtrhnout od Ukrajiny nejen Krym, ale i celou její východní část. Putin se musí dozvědět, že nás nemůže stavět před hotovou věc a že na jeho okupaci části jiné země budeme reagovat pro něho bolestivě.
Vladimir Putin se musí dozvědět, že nás nemůže stavět před hotovou věc a že na jeho okupaci části jiné země budeme reagovat pro něho bolestivěNěkdo by mohl namítnout, že doporučuji návrat ke studené válce. Na to odpovídám, že studená válka je stále lepší než horká. A dále, že nejde o odstartování studené války z naší strany, ale o uznání reality, že takovou válku Rusko proti nám už dávno vede, jen naši státníci (i většina občanů) se doposud naivně tvářili, že nikoliv – a tudíž na nepřátelská gesta nijak nereagovali.
Nyní ale mají přinejmenším příležitost procitnout, probudit se a vnímat realitu, jaká je. Pokud se z Putinova “Anschlussu” Krymu stane budíček pro snílky, kteří ruského prezidenta považují za dobráka a Rusku nabízejí členství v NATO, pak poslouží něčemu dobrému.
Obávám se však, že mnozí naivní jimi nadále zůstanou. Podstatné však je, aby se kvůli ruské realitě a Putinovým záměrům probudila většina Evropanů dřív, než bude pozdě. Času totiž příliš nezbývá.
Vyšlo na www.ceskapozice.cz
Napsal jsem, že se tady vyjádřím, k pokrytectví a dvojímu metru Západu.
Především, průhlednou záminku ochrany soukmenovců nepoužil jen Hitler a nyní jeho vysokoblahorodí báťuška Putin, ale i velký oblíbenec pana Jocha, Ronald Reagan. A kdyže a kdeže to mělo být? 1983, Grenada. Dokonce přitom pan prezident tak trochu obešel Kongres.
Další věc, která mě vyloženě baví. Naši politici nám unisono tvrdí, že jakékoli státoprávní změny na Krymu musejí být v souladu s Ukrajinskou ústavou. Zajímavý názor. Takže nové státy smějí vznikat jen v souladu s právním řádem dosavadního hegemona? Na prvním místě tak musíme oduznat sami sebe. Vznik Československa, jehož je ČR právním nástupcem, byl sotva v souladu s rakousko-uherským právem. Nu, alespoň se odehrál v celku nenásilně. To takový George Washington byl hotový terorista, dovolil si pozvednout zbraň proti legitimní vládě v Londýně a spolu s dalšími otrokáři, kterým se nechtělo platit daně (jen tak mimochodem, ty platil průměrný americký kolonista nejméně dvacetkrát nižší než průměrný Brit), si dokonce vymyslel nějaký americký národ. To sotva bylo v souladu s britským právním řádem.
A pokrytectví z největších je samozřejmě Kosovo. Analogie s Krymem se dá jen těžko popřít – národnostní menšina obývající určitou jasně vymezenou oblast se chce trhnout. Rozdíl tu v principu žádný není. Proto naši politici přišli se zajímavou mantrou, která tento rozdíl nachází – v Kosovu docházelo k násilnostem mezi Srby a Albánci, zatímco na Krymu se něco takového nedělo. Zkusme to domyslet. Pokud se chce nějaká národnostní menšina rozejít s většinou proti vůli té většiny nějakým kultivovaným způsobem, třeba referendem, nemá nárok. Teprve až si vzájemně začnou podřezávat krky (zdůrazňuji, že vzájemně, jak tomu bylo Kosovu, nebyla to žádná jednostranná Srbská etnická čistka), tak se o nějaké samostatnosti dá uvažovat. Z takové logiky opravdu mrazí.
Ke Kosovu ještě tolik. Vím, že pokud se informace původně jevily tak, že tam opravdu k etnickým čistkám ze strany Srbů dochází a podle všeho se tam skutečně něco takového i dělo, i když spousta věcí byla v tomto směru zmanipulována (masakr v Račaku), tak je docela těžké se tvářit, že se nás to netýká a nezasáhnout. Jenže se zde zase projevilo to pokrytectví, o kterém píši. Kosovo bylo obsazeno silami KFOR tvořenými silami NATO, aby se etnickým čistkám zabránilo. Zatímco se předtím USA a NATO tak strachovaly o osud Albánců, rozsáhlému etnickému čištění kosovského území od nealbánců ze strany Albánců už jen přihlížely. Ale hlavně, i kdybychom uznaly oprávněnost zásahu v Kosovu, co to má společného s uznáním nezávislosti Kosova? Jedním dechem říkat samostanost Kosova ano a samostatnost Krymu nebo Jižní Osetie ne, je pokrytectví. Navíc, Osetinci samostaný stát neměli, tak proč by neměli nárok se sebeurčit, hlavně když jejich přičlenění ke Gruzii bylo čistě aktem Stalinovy zvůle? Cožpak naši pravičáci podporují akty Stalinovy zvůle? Stejným aktem komunistické zvůle bylo i přičlenění Krymu k Ukrajině.
Nu ale dobrá. Současný postoj Západu je takový, že to, co dělají Rusové na Krymu, je špatně, což i skutečně je, neboť jsou tu nějaké smlouvy, ve kterých se Rusko zavázalo uznávat hranice samostatné Ukrajiny. Tak se tedy má Západ podle toho zachovat. Tady souhlasím s příspěvkem Martina Kollera. Slabost a bezzubost Západu je směšná až trapná. Ale sáhněme si každý z nás do svědomí. Zastáváme vůbec ještě nějaké vyšší ideály, než je naše pohodlíčko? A pokud ano, jsme pro ně ochotni ještě něco obětovat? Podpoříme Ukrajinu, i kdybychom měli platit třikrát více za plyn a dvakrát více za benzín? Nebo je radši hodíme přes palubu? Myslím si, že politici jsou jen takoví, jací jsou jejich voliči. Jen instinktivně vycházejí vstříc přání voličstva, které pro nějakou pro ně cizí zemi nic obětovat nechce.
Obávám se, že naše civilizace už podléhá. Podléhá civilizaci jiné. Lidem bojovného islámu. Zatímco tady je jen málokdo ochoten obětovat svůj klídek, oni jsou ochotni za své přesvědčení (které my můžeme považovat za nepřijatelné) umírat. Tomu nemůžeme dlouhodobě odolat, byť bychom byli technologicky sebevyspělejší.
Panu Jochovi nezávidím. Jakkoliv mu nenávist k Rusku pomáhá, i tak pro něj musí být těžké takhle bojovat za Hussejna Obamu a rudou baronku…
Problém má několik rovin. Především Putin je pro většinu Rusů modlou, která (podle jejich názoru) stabilizovala ekonomiku a má silnou ruku proti islamistům, takže budou cara podporovat. Má doma politicky krytá záda, navíc ho podpoří Čína, která na rozdíl od politiků EU plánuje na 1 000 let. Proč by měli mít americkou hranici na severu a dělit se s imperialisty o suroviny na Sibiři? Od Rusů je nakonec dostanou zdarma. Ve srovnání s reprezentací EU ale i NATO se Putin jeví jako osobnost a bojovník. Nedostatek osobností v EU, jejíž reprezentace připomíná hejno kdákajících slepic, ale i v české politice je doslova varovný. Když se člověk podívá na ustrašené žvanivé intelektuály v Bruselu, nelze se divit. Navíc ubohá bojová impotence většiny evropských armád budí nikoli respekt ale obveselení. Naše armádička má podle kvalifikovaného odhadu asi 5 000 opravdu bojeschopných a nasaditelných vojáků a byla by schopna bránit zhruba jeden kraj po dobu jednoho týdne. Neméně ilustrativní je fakt, že neschopný protekční bolševický nomenklaturní kádr Picek, kterého nenávidí většina uniformované části resortu obrany je českými politiky i médii označován za vojenského odborníka. Podle vzpomínek jeho spolubojovníků od útvaru byl neschopný i ve svojí odbornosti spojaře, takže jeho hlavní pracovní náplní byly slavnostní nástupy, kladení věnců a podobné činnosti na úrovni politruka. Ve srovnání s ním je ruský ministr obrany Šojgu vojenský titán. V minulém roce zorganizoval cvičení 160 000 ruských vojáků a zjistil řadu nedostatků. Jejich odstranění, včetně neschopných a důstojníků se nemilosrdně provádí, protože Rusko připravuje armádu na válku, nikoli na přehlídky a nástupy. U nás se manévry dělají tak leda na počítačích, případně s pár vojáčky a samozřejmě vždy zvítězíme. Nejlepší vojenský prostor z hlediska výcviku (názor zahraničních vojenských odborníků na Brdy) se chystáme na základě zkreslených údajů zakšeftovat. A v ostatních zemích EU není situace o moc lepší. Pokud se objeví odborník, tak ho profesionální političtí pseudohumanisti a superkorektnisti zlikvidují. Řečeno souhrnně, EU ani NATO se na účinné sankce nezmůže. Ukrajinská show bude končit žvaněním, následně výmluvami a nakonec ukazováním na druhé. Někteří pod prapory posilování armád připraví další korupční nákupy zbytečné výzbroje. Přitom tam kde chybí opravdoví vojáci, nezmohou nejlepší zbraně nic. Nejmazanější je z tohoto hlediska na domácím politickém jevišti pan Babiš, který mazaně mlčí, zatímco eurohujeři z ČSSD si zadělávají na problém v blížících se volbách komunálních i do Europarlamentu. Většina našich občanů-voličů je proti sankcím, přičemž například v Polsku je to 80%. Krásný doklad neschopnosti politiků a médií přesvědčit občany. Jeden by si položil otázku: “za co berou plat?” Politici říkají jedno a občané mají výrazně opačný názor. Připomíná mi to kampaň pro americký radar v Brdech. Tehdy jsem se ptal Mirka Toplánka, zda tu komediální kampaň náhodou neřídí Moskva. Evidentně něco nefunguje. Ilustrativní je nedávná anketa, kde 60% českých respondentů vyslovilo neochotu bojovat za vlast. Francouzi potřebují prodat Rusku lodě, další státy svoji průmyslovou produkci, Němci chtějí ropu a plyn, protože ekologicko-ideologické solární pseudozdroje ideologů, byrokratů, itelektuálů a především parazitů slavnou EU pomalu ekonomicky zlikvidují jako doklad nebezpečnosti ideologií. Takže on vlastně ekonomicky, tím méně vojensky nikdo proti Rusku bojovat nechce. Demokratičtí politici budou ještě pár měsíců vykřikovat, a to stále méně bojovně a následně polezou po čtyřech do Moskvy hlavu přesně ve výši konce trávicího traktu vládnoucího cara. Kdo chce dělat světovou politiku, musí na to mít, což není evropská aktuální ani dohledná realita. Konec konců novou kolonii Ukrajinu europolitici získali, přičemž by ji za pár let získali stejně. Vyvstává otázka, zda je co slavit? Hezký den. Koller
Dr Joch nezblbnul, jen si plní povinnosti za něž je placen. A jakéže to jsou povinnosti: inu válečná propaganda, pěstování rusofobie, dr. Goebbels by zajásal.
http://www.zvedavec.org/komentare/2014/03/5884-rabovani-ukrajiny-zacalo.htm
Je vzdy ohavne, kdyz se z inteligentniho cloveka stane trouba,resp. z pomerne bystreho politologa trouba politruk…
O dění na Ukrajině by měli rozhodovat Ukrajinci. Tak jako v Československu rozhodovali Češi a Slováci. Menšiny ať už jakkoliv veliké, a Němců bylo hodně mnohem více nežli Maďarů, mohli díky čsl. demokracii získat a získali určitou autonomii. Právě tak v Pobaltských státech které se okamžitě odtrhli od Ruska si rozhodují Estonci, Litevci a Lotyši. Rusy tam svého času nastěhoval Stalin, také na Ukrajinu a svébytné občany vystěhoval do oblastí asijského Ruska. Podobně se to stalo i krymským Kozákům, protože prý kolaborovali někteří s Němci. Stalo se tak mnoha jiným nárokům, které se Stalinovi znelíbily. Největší násilí zažili však ukrajinští zemědělci, kteří se Stalinovi vzepřeli a ten zajistil vyhlazení a vystěhování milionů Ukrajinců do nebe nebo na Sibiř. Ukrajina je země Ukrajinců s dalšími etniky, Tak jako je Rusko zemí Rusů s dalšími národy a další. Rusové rozhodují ve svém parlamentu podobně jako Pobaltské národy. Ty udávají jaké možnosti a svobody budou užívat menší nebo násilím přistěhovaná etnika. V Holandsku a Belgii a na Slovensku poblázněné Němce a Maďary nacismem nevyhnali. Podobně Rusové zůstávají žít na Ukrajině aniž by byli vyhnáni i když se hlásí k Rusům. Na to právo mají. Ale rozhodovat o nich mají občané, kterým stát patří. To, že nějaké útvary rozdávají a rozdávaly ruské pasy, jako tomu bylo v Jižní Osetii znamená, že jsou z nich sice najednou Rusové, ale jsou to Rusové v cizí Zemi. Ne každý dopadl takto pseudodemokraticky. Češi udělali opak. Své německy mluvící občany vyhnali, protože se hlásili k Německu. Zjevný rozdíl je v tom, že Rusové se hlásí k Rusku, ale chtějí rozhodovat v zemi jakoby byla jejich, jako kdyby jim patřila. Ukrajina patří Ukrajincům.
Roman Joch tgotálně zblbnul, jinak se o této snůšce lží, polopravd a nesmyslů vyjádřit nejde.
Zaujala mě tato část: “Janukovyč však proti nim policejně zasáhl, čímž část opozice zradikalizoval a přivedl k ochotě používat násilí. A završil to v únoru brutální, smrtící střelbou do lidí vlastní země, jejímž důsledkem byly desítky, možná více než stovka mrtvých. Tím přestal být legitimním prezidentem a stal se řezníkem z Kyjeva.”
Ať se nám to líbí, nebo ne, Janukovyč byl demokraticky zvoleným prezidentem. To nezpochybnili ani mezinárodní pozorovatelé. Může a nemusí nám být sympatický, ale v demokracii se vláda mění ve volbách. Tím samozřejmě není zpochybněno právo svobodně se pokojně shromažďovat. Zdůrazňuji, že pokojně.
Jak jsem ale v Kyjevě viděl, to nebyly pokojné demonstrace. Barikády a molotovy. Obsazování vládních budov.
Představme si, že by se takto vůči policii a státním úřadům chovali třeba demonstranti z hnutí Occupy Wall Street, když proti nim policie zasahovala, na což by policie reagovala střelbou ostrými. Docela si dokážu představit, jak by tomu tady pan Joch tleskal, nebo pro to přinejmenším vyjadřoval pochopení, že je to legitimní zásah proti zakukleným komunistům a že na nezákonné násilí, kdy jsou ohrožovány životy jejich příslušníků, musí policie reagovat také násilím. Sotva by z toho někdo vyvozoval nelegitimnost amerického prezidenta a nazýval ho řezníkem z New Yorku.
Ukrajina to je však něco jiného, že? Byl tam proruský prezident a už jen z toho titulu bylo jakkoli proběhnuvší svržení z hlediska našich pravičáků legitimní, jakákoli záminka je k tomu dobrá.
Co na tom, že ta střelba na Majdanu vůbec nebyla prošetřena. Jak, pane Jochu, víte, že to bylo na Janukovičův příkaz? Dokonce i takový stoupenec všeho protiputinovského, jako pan senátor Štětina v Hyde parku potvrdil, že se vůbec neví, kdo ti ostřelovači byli a na čí příkaz stříleli http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/27.2.2014/ 4:55min. Potvrzuje, že první zastřelený těmi snajpery byl příslušník Berkutu.
Má snad pan Joch lepší informace než pan Štětina, který tam byl? Má tam nějaký svůj vyšetřovací tým?
Takže se zatím neví vůbec nic. Neví se, jestli to bylo nařízeno Janukovičem, jestli jsou za tím nějaké tajné služby (třeba ruské), jestli to bylo selhání nějakého velicího důstojníka, nebo nějaká nejasná provokace. Ale pan Joch má jasno, že za to může Janukovyč a že je tím pádem nelegitimní.
Ale i kdybychom přistoupili na to, že i kdyby to Janukovyč přímo nenařídil, je odpovědný z toho titulu, že je prostě odpovědný i za selhání podřízených nebo za to, že nemá věci tak pevně v rukou, aby tomu dokázal zabránit, zakládá to legitimitu současného vedení Ukrajiny sestavené na základě toho, co chce tzv. Hnutí Majdanu?
Představme si zase analogii s Occupy Wall Street. Nějakému důstojníkovi prasknou nervy a nařídí střelbu do demonstrantů, třeba v důsledku toho odstoupí (resp.je vyhnán) americký prezident. Znamená to, že tím pádem má hnutí automaticky právo rozhodovat, kdo bude v čele země? Považoval by pan Joch takovou vládu za legitimní?
Jak ukázaly následující události, není vůbec jisté, že Hnutí Majdanu reprezentuje názory drtivé většiny obyvatelů Ukrajiny.
Roman Joch tu vyčítá Evropě kde co. Ale nevyčetl jí to hlavní, co se stalo jednou ze záminek ruské intervence, a to, že nedrží dohody. 21. února byla podepsána dohoda mezi Janukovyčem a opozicí o řešení krize, jako garanti dohody za EU se podepsali ministři zahr. Franie, Německa a Polska. Ze strany opozice však tato dohoda nebyla respektována. Vedl pak někdo z EU opoziční představitele k respektování dohody? Ale kdepak. Nerespektování se EU zřejmě jevilo jako v dané chvíli výhodnější. Ideální záminka pro Rusko. Teď může do značné míry právem prohlašovat, že Janukovyč je na základě této dohody legitimním představitelem Ukrajiny, že ti, kteří ho vyhnali jsou jen teroristé a fašisté (vyobrazení Bandery na trasparentech mnohých demonstrantů a zrušení jazykového zákona jim k takovému označení poskytlo ideální důvod) a že pokud se EU ani nesnaží přimět je k respektování dohod, budou to muset udělat sami, zvlášť, když se bojí o osud svých soukmenovců na Ukrajině.
Lidé na východě Ukrajiny a na Krymu si navíc mohli říct, když se lidé ze západu Ukrajiny mohli vzepřít demokraticky zvolené vládě a teď navíc nejsou schopni dodržet ani uzavřený kompromis s představiteli, které jsme volili převážně tady na východě, proč bychom se teď nemohli vzepřít mi nikým nevolené vládě a prozatímnímu prezidentovi v Kyjevě? Na to se dá těžko něco namítat. Opravdu, proč by vzpoura jedněch měla být v pořádku a vzpoura jiných ne? Když na sklonku Janukovyčovy vlády vyhlašovaly neposlušnost centrální vládě Lvov a další západní regiony, nikdo ze západních představitelů to nijak neodsuzoval. Když teď totéž činí lidé na východě je to špatně a předmětem velikého odsudku? Nejspíš proto, že ti na východě s námi tolik nekamarádí. Bohužel Západ nedokáže být objektivní a často měří dvojím metrem. Ale k tomu se ještě vyjádřím, až budu mít čas.