Především, průhlednou záminku ochrany soukmenovců nepoužil jen Hitler a nyní jeho vysokoblahorodí báťuška Putin, ale i velký oblíbenec pana Jocha, Ronald Reagan. A kdyže a kdeže to mělo být? 1983, Grenada. Dokonce přitom pan prezident tak trochu obešel Kongres.

Další věc, která mě vyloženě baví. Naši politici nám unisono tvrdí, že jakékoli státoprávní změny na Krymu musejí být v souladu s Ukrajinskou ústavou. Zajímavý názor. Takže nové státy smějí vznikat jen v souladu s právním řádem dosavadního hegemona? Na prvním místě tak musíme oduznat sami sebe. Vznik Československa, jehož je ČR právním nástupcem, byl sotva v souladu s rakousko-uherským právem. Nu, alespoň se odehrál v celku nenásilně. To takový George Washington byl hotový terorista, dovolil si pozvednout zbraň proti legitimní vládě v Londýně a spolu s dalšími otrokáři, kterým se nechtělo platit daně (jen tak mimochodem, ty platil průměrný americký kolonista nejméně dvacetkrát nižší než průměrný Brit), si dokonce vymyslel nějaký americký národ. To sotva bylo v souladu s britským právním řádem.

A pokrytectví z největších je samozřejmě Kosovo. Analogie s Krymem se dá jen těžko popřít – národnostní menšina obývající určitou jasně vymezenou oblast se chce trhnout. Rozdíl tu v principu žádný není. Proto naši politici přišli se zajímavou mantrou, která tento rozdíl nachází – v Kosovu docházelo k násilnostem mezi Srby a Albánci, zatímco na Krymu se něco takového nedělo. Zkusme to domyslet. Pokud se chce nějaká národnostní menšina rozejít s většinou proti vůli té většiny nějakým kultivovaným způsobem, třeba referendem, nemá nárok. Teprve až si vzájemně začnou podřezávat krky (zdůrazňuji, že vzájemně, jak tomu bylo Kosovu, nebyla to žádná jednostranná Srbská etnická čistka), tak se o nějaké samostatnosti dá uvažovat. Z takové logiky opravdu mrazí.

Ke Kosovu ještě tolik. Vím, že pokud se informace původně jevily tak, že tam opravdu k etnickým čistkám ze strany Srbů dochází a podle všeho se tam skutečně něco takového i dělo, i když spousta věcí byla v tomto směru zmanipulována (masakr v Račaku), tak je docela těžké se tvářit, že se nás to netýká a nezasáhnout. Jenže se zde zase projevilo to pokrytectví, o kterém píši. Kosovo bylo obsazeno silami KFOR tvořenými silami NATO, aby se etnickým čistkám zabránilo. Zatímco se předtím USA a NATO tak strachovaly o osud Albánců, rozsáhlému etnickému čištění kosovského území od nealbánců ze strany Albánců už jen přihlížely. Ale hlavně, i kdybychom uznaly oprávněnost zásahu v Kosovu, co to má společného s uznáním nezávislosti Kosova? Jedním dechem říkat samostanost Kosova ano a samostatnost Krymu nebo Jižní Osetie ne, je pokrytectví. Navíc, Osetinci samostaný stát neměli, tak proč by neměli nárok se sebeurčit, hlavně když jejich přičlenění ke Gruzii bylo čistě aktem Stalinovy zvůle? Cožpak naši pravičáci podporují akty Stalinovy zvůle? Stejným aktem komunistické zvůle bylo i přičlenění Krymu k Ukrajině.

Nu ale dobrá. Současný postoj Západu je takový, že to, co dělají Rusové na Krymu, je špatně, což i skutečně je, neboť jsou tu nějaké smlouvy, ve kterých se Rusko zavázalo uznávat hranice samostatné Ukrajiny. Tak se tedy má Západ podle toho zachovat. Tady souhlasím s příspěvkem Martina Kollera. Slabost a bezzubost Západu je směšná až trapná. Ale sáhněme si každý z nás do svědomí. Zastáváme vůbec ještě nějaké vyšší ideály, než je naše pohodlíčko? A pokud ano, jsme pro ně ochotni ještě něco obětovat? Podpoříme Ukrajinu, i kdybychom měli platit třikrát více za plyn a dvakrát více za benzín? Nebo je radši hodíme přes palubu? Myslím si, že politici jsou jen takoví, jací jsou jejich voliči. Jen instinktivně vycházejí vstříc přání voličstva, které pro nějakou pro ně cizí zemi nic obětovat nechce.

Obávám se, že naše civilizace už podléhá. Podléhá civilizaci jiné. Lidem bojovného islámu. Zatímco tady je jen málokdo ochoten obětovat svůj klídek, oni jsou ochotni za své přesvědčení (které my můžeme považovat za nepřijatelné) umírat. Tomu nemůžeme dlouhodobě odolat, byť bychom byli technologicky sebevyspělejší.

http://www.zvedavec.org/komentare/2014/03/5884-rabovani-ukrajiny-zacalo.htm

Ať se nám to líbí, nebo ne, Janukovyč byl demokraticky zvoleným prezidentem. To nezpochybnili ani mezinárodní pozorovatelé. Může a nemusí nám být sympatický, ale v demokracii se vláda mění ve volbách. Tím samozřejmě není zpochybněno právo svobodně se pokojně shromažďovat. Zdůrazňuji, že pokojně.

Jak jsem ale v Kyjevě viděl, to nebyly pokojné demonstrace. Barikády a molotovy. Obsazování vládních budov.

Představme si, že by se takto vůči policii a státním úřadům chovali třeba demonstranti z hnutí Occupy Wall Street, když proti nim policie zasahovala, na což by policie reagovala střelbou ostrými. Docela si dokážu představit, jak by tomu tady pan Joch tleskal, nebo pro to přinejmenším vyjadřoval pochopení, že je to legitimní zásah proti zakukleným komunistům a že na nezákonné násilí, kdy jsou ohrožovány životy jejich příslušníků, musí policie reagovat také násilím. Sotva by z toho někdo vyvozoval nelegitimnost amerického prezidenta a nazýval ho řezníkem z New Yorku.

Ukrajina to je však něco jiného, že? Byl tam proruský prezident a už jen z toho titulu bylo jakkoli proběhnuvší svržení z hlediska našich pravičáků legitimní, jakákoli záminka je k tomu dobrá.

Co na tom, že ta střelba na Majdanu vůbec nebyla prošetřena. Jak, pane Jochu, víte, že to bylo na Janukovičův příkaz? Dokonce i takový stoupenec všeho protiputinovského, jako pan senátor Štětina v Hyde parku potvrdil, že se vůbec neví, kdo ti ostřelovači byli a na čí příkaz stříleli http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/27.2.2014/ 4:55min. Potvrzuje, že první zastřelený těmi snajpery byl příslušník Berkutu.

Má snad pan Joch lepší informace než pan Štětina, který tam byl? Má tam nějaký svůj vyšetřovací tým?

Takže se zatím neví vůbec nic. Neví se, jestli to bylo nařízeno Janukovičem, jestli jsou za tím nějaké tajné služby (třeba ruské), jestli to bylo selhání nějakého velicího důstojníka, nebo nějaká nejasná provokace. Ale pan Joch má jasno, že za to může Janukovyč a že je tím pádem nelegitimní.

Ale i kdybychom přistoupili na to, že i kdyby to Janukovyč přímo nenařídil, je odpovědný z toho titulu, že je prostě odpovědný i za selhání podřízených nebo za to, že nemá věci tak pevně v rukou, aby tomu dokázal zabránit, zakládá to legitimitu současného vedení Ukrajiny sestavené na základě toho, co chce tzv. Hnutí Majdanu?

Představme si zase analogii s Occupy Wall Street. Nějakému důstojníkovi prasknou nervy a nařídí střelbu do demonstrantů, třeba v důsledku toho odstoupí (resp.je vyhnán) americký prezident. Znamená to, že tím pádem má hnutí automaticky právo rozhodovat, kdo bude v čele země? Považoval by pan Joch takovou vládu za legitimní?

Jak ukázaly následující události, není vůbec jisté, že Hnutí Majdanu reprezentuje názory drtivé většiny obyvatelů Ukrajiny.

Roman Joch tu vyčítá Evropě kde co. Ale nevyčetl jí to hlavní, co se stalo jednou ze záminek ruské intervence, a to, že nedrží dohody. 21. února byla podepsána dohoda mezi Janukovyčem a opozicí o řešení krize, jako garanti dohody za EU se podepsali ministři zahr. Franie, Německa a Polska. Ze strany opozice však tato dohoda nebyla respektována. Vedl pak někdo z EU opoziční představitele k respektování dohody? Ale kdepak. Nerespektování se EU zřejmě jevilo jako v dané chvíli výhodnější. Ideální záminka pro Rusko. Teď může do značné míry právem prohlašovat, že Janukovyč je na základě této dohody legitimním představitelem Ukrajiny, že ti, kteří ho vyhnali jsou jen teroristé a fašisté (vyobrazení Bandery na trasparentech mnohých demonstrantů a zrušení jazykového zákona jim k takovému označení poskytlo ideální důvod) a že pokud se EU ani nesnaží přimět je k respektování dohod, budou to muset udělat sami, zvlášť, když se bojí o osud svých soukmenovců na Ukrajině.

Lidé na východě Ukrajiny a na Krymu si navíc mohli říct, když se lidé ze západu Ukrajiny mohli vzepřít demokraticky zvolené vládě a teď navíc nejsou schopni dodržet ani uzavřený kompromis s představiteli, které jsme volili převážně tady na východě, proč bychom se teď nemohli vzepřít mi nikým nevolené vládě a prozatímnímu prezidentovi v Kyjevě? Na to se dá těžko něco namítat. Opravdu, proč by vzpoura jedněch měla být v pořádku a vzpoura jiných ne? Když na sklonku Janukovyčovy vlády vyhlašovaly neposlušnost centrální vládě Lvov a další západní regiony, nikdo ze západních představitelů to nijak neodsuzoval. Když teď totéž činí lidé na východě je to špatně a předmětem velikého odsudku? Nejspíš proto, že ti na východě s námi tolik nekamarádí. Bohužel Západ nedokáže být objektivní a často měří dvojím metrem. Ale k tomu se ještě vyjádřím, až budu mít čas.