Projev předsedy maďarské vlády Viktora Orbána v sobotu 26. července v Baile Tusünad (Tusnádfürdó) na 25. letní univerzitě a studentském táboře v Bálványosi vyvolal rozruch. Ať už s jeho závěry souhlasíme, nebo nesouhlasíme, je třeba je vzít vážně, a nikoli je a priori odmítat.
Možná maďarský premiér zajde v budoucnu v zavržení liberální demokracie příliš daleko, zatím ale žádnou čáru nepřekročil
Projev předsedy maďarské vlády Viktora Orbána v sobotu 26. července v Baile Tusünad (Tusnádfürdó) na 25. letní univerzitě a studentském táboře v Bálványosi vyvolal rozruch. Ať už s jeho závěry souhlasíme, nebo nesouhlasíme, je třeba je vzít vážně, a nikoli je a priori odmítat.
Viktor Orbán v tomto svém projevu mimo jiné řekl: „Nový stát, jejž v Maďarsku budujeme, je státem iliberálním, státem neliberálním. Nepopírá základní hodnoty liberalismu, jako je svoboda, a mohl bych jmenovat i některé další, ale nečiní tuto ideologii ústředním prvkem organizace státu, uplatňuje odlišný, specifický národní přístup.“ A dodal: „Dnes je hitem v myšlení pochopení systémů, které nejsou západní, nejsou liberální, nejsou to liberální demokracie, ba možná ani demokracie, a přesto činí národy úspěšnými. V mezinárodních analýzách dnes září hvězdy, jako je Singapur, Čína, Indie, Rusko nebo Turecko… Poté, co se odpoutáme od dogmat a ideologií přijímaných v západní Evropě a staneme se na nich nezávislými, pak vyhledáme, pokusíme se nalézt takovou formu zorganizování společenství, takový nový maďarský stát.“
Orbán dále řekl, že nový stát bude založen na křesťanských hodnotách a „na práci“ a že demokracie vůbec nemusí být liberální. Poté levicoví liberálové na celém světě začali šílet. Jiří Pehe, nejumírněnější a nejrozvážnější český levicový liberál, se dokonce zeptal: „Je Maďarsko na cestě k fašismu?“
Tři výhrady a klady
Nejprve uvedu tři své zásadní výhrady k politice Viktora Orbána:
- Za prvé, je nacionalista a já nesnáším nacionalismy všech ras, národů a etnik.
- Za druhé, v domácí ekonomické politice je socialista a já nesnáším socialismus.
- Za třetí, v zahraniční politice je na můj vkus příliš proruský, což považuji za extrémně nebezpečné.
Následně uvedu tři jeho klady:
- Za prvé, vytáčí levicové liberály k zuřivosti.
- Za druhé, totálně nebere v úvahu, co si myslí nebo doporučují redaktoři deníků jako například The New York Times, Guardian, Gazeta Wyborcza a Smena, abych uvedl alespoň dva anglosaské a dva středoevropské.
- Za třetí, Orbánovo pochopení významu stabilní rodiny s otcem, matkou a dětmi pro dobro společnosti (bonum commune) a štěstí jednotlivců (happiness z americké Deklarace nezávislosti; eudaimonia v aristotelovském smyslu) je mnohem lepší, dokonalejší a nadřazené pojetí levicových liberálů. V tomto ohledu je Orbán jednoznačně převyšuje.
Odlišné pojetí
Možná maďarský premiér zajde v budoucnu v zavržení liberální demokracie příliš daleko, zatím však nikoli – žádnou pomyslnou čáru nepřekročil. Současný politicko-sociální model západní Evropy je skutečně dlouhodobě neudržitelný. Levicoví liberálové mají kvůli Viktoru Orbánovi hysterický záchvat předčasně.
Už v roce 2010 jsem napsal, proč současný západní politicko-sociální model zanikne. Pokud lidé dostávají od státu více dotací a dávek, než platí na daních, přičemž tyto dotace a dávky si bez zábran odhlasují, pak takový systém dlouhodobě fungovat nemůže. Tomu také napomáhá, že muži nejsou ochotni se zbraní bránit svou společnost a ženy mají méně dětí, než je nezbytné k pouhé reprodukci. Taková společnost nemůže mít dlouhé trvání. Na rozdíl od Orbána však tento systém za autentickou liberální demokracii nepovažuji.
O liberální demokracii mám vysoké mínění a chovám k ní velkou úctu. Existovala v Evropě po druhé světové válce za státníků, jako byl německý kancléř Konrad Adenauer, anglický premiér Winston Churchill či francouzský prezident Charles de Gaulle. A na Západě ještě v osmdesátých letech 20. století za státníků, jako byl německý kancléř Helmut Kohl, americký prezident Ronald Reagan či britská premiérka Margaret Thatcherová.
To byla liberální demokracie – práva coby svobody a vědomí odpovědnosti. Co však je dnešní politicko-sociální model?
Práva coby nároky, dotace, dávky…
Západní populace a voliči většinou mají mentalitu ublíženého a ufňukaného dítěte, které nikdy nedospělo, stále jen natahuje ruku a fňuká: „Dejte mi víc! Neslyšíte mne? Já chci víc! Dejte mi víc, nebo budu plakat! Chci víc!“ Slepá ulička Jejich vztah ke státnímu rozpočtu se podobá trávicímu traktu batolete – neuvěřitelný apetit a žádný smysl pro odpovědnost. To není liberální demokracie, ale ufňukánkovskožalobníčkovsko-stěžovatelská ochlokracie adolescentů, což dlouhodobě nemůže vydržet z důvodů, jež jsem již uvedl v článku z roku 2010. Tomu se levicoví liberálové nedokážou postavit kvůli své zbabělosti. Nejsou ochotni čelit pokleslé „liberální demokracii“ založené na emoci, že když něco chci, stát mi to musí dát či zajistit. To je však pubertální přístup.
Dokud západní populace, voliči a liberální demokracie nebudou důraz na práva, dávky a dotace vyvažovat důrazem na povinnosti, ctnosti a odpovědnost, nemají šanci dlouhodobě přežít – a možná dokonce už ani střednědobě. Místo práv-nároků jsou nutné svobody a povinnosti, místo dávek ctnosti, místo dotací odpovědnost. To je cesta k záchraně liberálnědemokratické formy vlády v Evropě. Nevydá-li se po ní, zanikne.
Orbán to na rozdíl od levicových liberálů ví, a proto se ohlíží po jiných, alternativních modelech. Pravda, s největší pravděpodobností stejně špatných a nesmyslných, jako je ten, proti němuž vystupuje. Orbán si však aspoň uvědomuje krizi Západu, kterou si levicoví liberálové neuvědomují, byť jeho řešení a terapie nejspíše skončí ve stejně špatné slepé uličce.
Vůle k fašismu
Levicoví liberálové často Orbána označují za fašistu, v jednom aspektu však mají k fašismu blíže než on. Zodpovědná liberální demokracie a politika – liberální, konzervativní či i sociálnědemokratická v její historicky nejlepší formě – je založena na uznání reality, že existují určité pravdy a normy, které poznáváme rozumem a následně se jim podřizujeme a uskutečňujeme je v politické společnosti. Deklarace nezávislosti USA uvádí: „Tyto pravdy považujeme (uznáváme) za samozřejmé…“
Pravdy uznáváme, poznáváme rozumem, nevytváříme je vůlí. Fašismus je však založen na vůli – vůle, lidská vůle, svévole vůdce či lidu tvoří a vytváří „pravdu“. Pravda je, co já chci, aby jí bylo; pravda je, co já řeknu, že je – to je fašismus. V tomto smyslu dle levicových liberálů manželství je, co já chci, aby jím bylo; manželství je, co já řeknu, že je. (Tedy nejen svazek jednoho muže a jedné ženy otevřený dětem, ale například i jednoho muže a jednoho muže, jedné ženy a jedné ženy, tří mužů, dvou mužů a tří žen či čtyř žen a 17 mužů.)
Popřípadě je dle levicových liberálů homosexuální vztah stejně normální jako heterosexuální. Proč? Jak to víme? Jak to zjistíme? Tak, že to chceme, je to naše vůle. A když to tak chceme – a právě proto, že to tak chceme -, stát to musí uznat, registrovat a schválit. Prostě vůle – je tato podobnost s fašismem náhodná?
Problém spočívá v tom, že pravdu nelze měnit vůlí. Manželství, jež je přesně definovanou institucí, nelze nafukovat donekonečna, aniž by prasklo – bylo zničeno. Stejně jako trojúhelník nelze tolerantně „rozšířit“ o další úhel, vrchol a stranu; učiníte-li to, nezískáte nové, lepší, „tolerantnější“ pojetí trojúhelníka, nýbrž jej zničíte. Získáte čtverec, kosočtverec nebo obdélník, ale trojúhelník to už nebude. A pokud tolerantně „rozšíříte“ koncept léta a budete za ně považovat i jaro, podzim a zimu, létem se nestanou.
Proto by se levicoví liberálové měli předtím, než začnou odsuzovat Viktora Orbána, podívat na vlastní názorové defekty, nedostatečnosti a kontradikce.
LN, 16.8.2014
Jen pár poznámek. V návaznosti na odstavec, kde je, když to zjednoduším, konstatováno, že dlouhodobě si žít nad vlastní možnosti nelze, je jako vzor konzervativismu zmiňován i R. Reagan. To je ale Reagan, kterého si konzervativci vysnili a který nikdy nežil. Opravdový Reagan svou zemi zadlužil jako nikdo před ním a jako Bushové (a nutno přiznat, že i Obama) po něm. Je podobný nesmysl jako tradované tvrzení, že Reagan vyhrál studenou válku tím, že Sovětský svaz uzbrojil.
No a pak ta v souvislosti s Orbánem trošičku neorganicky včleněná žlučovitá zmínka o homosexuálních svazcích. Jakási obsese všech konzervativců, že ze všech problémů světa jí věnují pozornost naprosto neúměrnou jejímu významu. Aspoň tady na stránkách tohoto institutu je toho o tomto tématu docela dost.
Že prý to nějak ohrožuje rodinu, tu tradiční pochopitelně. Prosím Vás, kdybyste to aspoň tak trapně neracionalizovali. Prostě přiznejte, že jste věřící a že věříte biblickému: „S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost“ (Lv 18,22 a obdobně i další místa). To by bylo čestné, to beru. Ale že to snad ohrožuje rodinu? To ani ta Bible nepíše. Prostě je to ohavnost a hotovo. Žádné racionální vysvětlení tam není. Jenže ohánět se v dnešní době v převážně ateistické (možná spíše ignorantské) společnosti Biblí, to by se Vám tak leda vysmáli, tak je potřeba to zabalit do nějakých rádoby racionálních důvodů. Marně přemýšlím jak to mou rodinu ohrožuje. Jako, že bych si řekl, že teď už mě ženské nepřitahují a že bych to měl na čas vyzkoušet s nějakým chlapem. To asi těžko.
Takže spíš, že to rodinu ohrožuje nějak obecně. Jakože kvůli tomu, že se berou lidi stejných pohlaví, se přestanou brát lidé odlišných pohlaví? K ničemu takovému není důkaz a ani nevím, proč by to mělo být v příčinné souvislosti.
Tak snad, že kvůli podpoře homosexuálních svazků, zbude o to méně peněz na lidi v manželství. Když se dívám na statistiky registrovaných partnerství, tak je to nějakých 150 až 200 párů za rok. Zhruba 250x méně než manželství. A ani nevím, jestli těm registrovaným ze samotného faktu registrace plynou nějaké finanční nároky. Ale i kdyby, při těch počtech si rozhodně nemyslím, že rozděleno mezi “tradiční” rodiny, by to někoho nějak vytrhlo.
Co ještě? Že by mohli chtít vychovávat děti. No a co? Žádná studie (kromě těch prováděných pánbíčkáři nebo sponzorovaných pánbíčkářskými organizacemi) nepotvrdila, že by to mělo nějaký negativní vliv na děti.
Co ještě panu Jochovi vadí. Že chtějí, aby se to jejich soužití jmenovalo manželství, i když to manželství není. Ano, tady bych souhlasil. Striktně vzato to manželství není. Ale determinologizace v jazyce je poměrně poměrně běžný jazykový jev. Hovoří se “filosofii” fotbalu, i když se skutečnou filosofií to má pramálo společného. O džínových kalhotách se hovoří jako o riflích, i když to jsou kalhoty jiných značek. Jde jen o jméno. Nevím, proč by mi to mělo nějak trhat žíly a ohrožovat rodinu. A vidět v tom projev fašizmu? Tak už fakt nevím, jestli se smát, nebo brečet.
Shrnuto a podtrženo, ze strany homosexuálních svazků necítím ohrožení vůbec žádné. A teď k tomu, co skutečně ohrožuje mou rodinu a rodinu jako takovou a o čem jsem tady snad vůbec nečetl.
Předně je to spousta špíny kolem nás. A teď to nemyslím v nějakém abstraktním slova smyslu, ale doslova. Jenže to nejspíš konzervativec označí za výplod nějakých zelených teroristů. Všelijakého neřádu je plná země, voda i vzduch. A prakticky před tím nejde utéct. Průmysl vypouští látky, o kterých se vůbec neví, co z dlouhodobého hlediska s organismem (a nejen s tím lidským) udělají. Nemusí to být zrovna jedy, ale je plno tzv. hormonálních disruptorů, které mj. narušují i pohlavní vývoj. Není pak divu, že desetina párů v Česku je neplodná. Množství spermií v ejakulátu mužů klesá a klesá i jeho celkový objem. A vypadá to, že bude hůř. Chcete mi tvrdit, že toto neohrožuje rodiny více než homosexuální svazky? Ale proti tomu konzervativci nebrojí, rozhodně ne tak nahlas. 30 procent lidí (a mezi dětmi ještě víc) má alergii a zase za to může znečištění prostředí (i když i přehnaná hygiena). To rozhodně ohrožuje rodinu víc než nějací homosexuálové.
Pak je tu možná ohrožení, na kterém se shodneme. Hormonální antikoncepce. To svinstvo se dostává močí do životního prostředí a velmi špatně se v něm rozkládá. V některých řekách a vodních zdrojích se už prakticky přestali vyskytovat samci určitých druhů ryb a plazů, kterým to mění pohlaví. A samozřejmě pohlavnímu zdraví mužů to také neprospívá. Je tak docela dobře možné, že to, co čem se lidé domnívali, že jim to umožní užívat si pohlavního života bez následků, jim nakonec znemožní užívat si pohlavního života a možná i života jako takového vůbec.
Co dál? Ohrožuje mě, když mě zaměstnavatel chce vyhodit z práce, protože jsem ráno zjistil, že má dcera vysokou horečku a šel s ní k doktorovi a pak týden zůstal doma, ačkoli jsem měl v práci důležité povinnosti (manželka byla ve zkušební době, tu by vyhodili určitě).
Psal jste, že zanikne stát, kde jsou přehnané dávky a dotace. Dobře, že zdůrazňujete i ty dotace a že jste si vědom, že nejen ti říkejme jim “chudí”, kteří parazitují na státu, ho ohrožují, ale i četní “podnikatelé”, kteří nebýt přicucnuti na státní rozpočet, by si vlastní pílí a invencí nedokázali vydělat ani na slanou vodu. Ale jsou to i jiní parazité, kteří ohrožují stát, a tím i rodinu.
A jednomu takovému jste radil. To není parazitismus , když do vrcholné funkce ředitelky kabinetu je vytažena osoba bez jakýchkoli relevantních předpokladů pro výkon takové funkce. To jste nevěděl, že je to milenka pana premiéra a že jen to je ten kvalifikační předpoklad pro výkon její vysoké funkce? Vždyť to už se proslýchalo docela dlouho předtím, než se provalily ty aféry. Jako poradce jste mu musel být docela blízko, chcete mi tvrdit, že jste si ničeho nevšiml. Že premiér je ve vleku osoby, která na něj má neblahý vliv. A co jste premiérovi radil, když jí dal statisícové odměny a ještě se to pokoušeli tajit. Nemá snad mít volič přehled, jak jsou vydávány peníze z jeho daní? To by možná tomu vámi kritizovanému parazitování také pomohlo předejít. Opravte mne, jestli se mýlím, ale nikdy jste se k tomu nijak nevyjádřil, toto nekritizoval. Ten pan premiér ze státních peněz neadekvátně štědře odměňoval svou milenku, která se později stala jeho manželkou, takže si vlastně přihrával peníze do rodinného rozpočtu. Tomu já říkám hanebnost. To ohrožuje mou a nejen mou rodinu. Kam se hrabe nějaké homosexuální partnerství.
Loyalita k zaměstnavateli je čestná, od čeho je opozice, ta si nevšimla?? Ač jeden méně loyální text by se tu v archivu našel, ale dávno před tím to vysvětlil Vondra. V té antice také psali “slova jejich dodržujte, ale skutky jejich nenásledujte”, nebo tak nějak. Svatá dokonalost končí Kalvínem v Ženevě..
Rozklad rodiny na konsumenty reklam je vážnější věc, hledání identity je i v islámu pevně vymezeném pro mládí dřina. Ne náhodou civilizace pomáhá jak umí, už barva povijanu v kolíbce dává směr. Jak to svěrače dovolí, batl (batolat) se nahradí tu nohavicemi tu sukénkou. Ani jména nejsou zbytečná. Další v koalicích sourozenců, ve vztahu k rodičovi. Televize to vymazala, unisex, to byla první fáze. V pestré škále nabídek pocitů k různým kontaktům, ty se mění i stářím, marketing objevil novou cílovou skupinu. Byla tu dávno, jen kromě kavárenských “povalečů” neměla potřebu to přehánět. Ložnice nebyly ještě veřejné, vyjma snad veřejných domů. Začalo se tedy do lepších konsumentů víc investovat, cestovky, jemnější sortiment. Lepší uplatnění to nepřineslo, snad vzrušující téma pro nudící diváky. Efekt je jinde, izolovaná dítka pod tlakem deprivace bez škály sourozenců mají úkol navíc. Zda jejich opuštěnost (sociální zbytečnost) se nedá řešit sexem či správnější orientací. Ovšem ve stadiu experimentu jsou hluboké zásahy do identity nevratné. Vyloučen spokojený domov, nutnost konzumu. Bez oddanosti i vztahy jsou více konsumem. Víra nevíra, pár katolíků sice má jasno, ale minorita “solí země ” hned tak nebude. Bude zmatek a bolest dětí v době, kdy stejně žádnou pevnou orientaci mít nemohou, snad samoléčba drogami gamblingem je posílí..?
21. trpím flashbackem, dříve jsme jezdili na Slovensko, kde návštěva StB nehrozila, ba i tamní VB se chovala strejcovsky. Cestovat se mi už nechce a tak jsem otevřel nejnovější práci o vytlačení Osmanů z Uher. Šlo to ztuha, Evropa nepomáhala, dílem i Turky podporovala, na čas i Polsko platilo výpalné. Nakonec se z odporu stala prestižní věc, kdo nebojoval proti Turkům, promarnil svá kavalírská léta. Chtěl bych tedy Maďarsku rozumět. Snad jeho boj s “naučenou bezmocí” inspiruje i rozbředlou Evropu k nějaké nové prestižní akci. Křeč českých “učitelek”, že podpora, dávky, se nesmí kombinovat s odměnou, je v době relativního blahobytu už jen zlovolností, jak odepsat tu minoritu, tu slabší charaktery. Práce = lidství a opačně, pokud je člověk zdráv. Už socanská interpretace důchodů jako “odměny” je zvrhlost. Vejměnek nebyl odměnou, byl částí hospodářství jako vše ostatní. Tak se za něj neděkovalo, byl na něj nárok úředně vymahatelný. Snad tedy i cesta z demografické pasti, aby podporován byl skutečně bezmocný, ne, kdo si bezmoc volí.