Arthur J. Finkelstein byl expertem na negativní volební kampaně. Bez pomoci tohoto amerického politického konzultanta, který ve věku 72 let zemřel v pátek 18. srpna, by se Ronald Reagan možná nikdy nestal prezidentem. 

Většina židovských voličů v USA je na levici; o to zajímavější jsou ti na pravici. Nejznámější patří k neokonzervativcům, původně levicovým intelektuálům, kteří během 70. let 20. století přešli na pravici.
Ale někteří američtí Židé byli na pravici už před neokonzervatismem. Jednak antikomunisté, kteří byli většinou bývalými komunisty. Příkladem byl Willi Schlamm, který před válkou pobýval v Praze a byl kamarádem Mileny Jesenské.

A pak studenti tří židovských myslitelů evropského původu, kteří působili v USA a jimiž byli ekonom Ludwig von Mises, filozof Leo Strauss a autorka Ayn Randová. Jejím učedníkem byl nejen pozdější šéf americké centrální banky Alan Greenspan, ale i mladý kluk z Brooklynu Arthur Finkelstein (1945–2017).

Myšlenky Randové byly částečně úchylné (altruismus považovala za neřest a egoismus za ctnost) a částečně správné (jednotlivec nemá být státem obětován ve prospěch kolektivu, má mít maximální svobodu, a tudíž optimální stát je minimální; byla i silnou antikomunistkou). Přesvědčení o individuální svobodě a malém státě zastával Finkelstein celý život. Čím se proslavil? Byl expertem na průzkumy voličů i konzultantem volebních kampaní. A expertem na kampaň negativní.

Konzistentní gay 

V USA je stranou menšího státu Republikánská strana, proto Finkelstein pracoval pro ni. Jako dobrovolník v neúspěšné kandidatuře Barryho Goldwatera na prezidenta v roce 1964, profesionálně v kampaních Nixona, Reagana, bezpočtu republikánských kandidátů do Senátu, sněmovny, na guvernérské posty či na starostu New Yorku. Jeho klienti mnohé volby vyhráli, některé prohráli.

Proslul však takzvanou kampaní negativní, v níž se nezdůrazňují zásluhy kandidáta vlastního, nýbrž prohřešky jeho protikandidáta. Smyslem je od něj odradit voliče. V rukou Finkelsteina byly negativní kampaně velice účinné.

Zakládal si na tom, že o protikandidátech nikdy nelže, vždy jen akcentuje ty pravdivé informace, jež jim u jejich voličů uškodí nejvíce. Demokratická strana byla za Roosevelta, Trumana a Kennedyho stranou prostého člověka; od konce 60. let se však v kulturně-morálních otázkách radikalizovala liberálním směrem. Finkelstein v kampaních zdůrazňoval, že demokraté už nejsou stranou chudého člověka, nýbrž snobských elit s názory úplně jinde než členská základna.

Něco podobného platí i v České republice: tradiční voliči ČSSD mají opačný názor než vedení strany v otázkách inkluze na školách, adopcí dětí stejnopohlavními páry či přijímání uprchlíků. A obdobně voliči ODS měli tradičně kladnější vztah k EU než její vedení.

Finkelstein byl gay, který žil čtyřicet let se svým partnerem a pak si ho v občanské ceremonii vzal. Na námitku, že je pokrytec, když podporuje konzervativní politiky, kteří hnutí LGBT nepřejí, odpovídal, že on je naopak konzistentní, protože jemu jde o malý stát a větší svobodu a konzervativní republikáni budou vždy podporovat stát menší a daně nižší než levicově liberální demokraté. A jaké osobní názory na LGBT mají, to je podružné. Proto vždy pracoval pro strany a kandidáty pravicové.

Nejen ve Spojených státech, ale i v zahraničí. Pro Likud a politiky jako Bibi Netanjahu, Ariel Šaron a Avigdor Lieberman v Izraeli (v polovině 90. let chtěla Strana práce vydat malou část východního Jeruzaléma Palestincům; Finkelstein poradil Likudu: Říkejte, že Labour chce rozdělit Jeruzalém, proti tomu je drtivá většina Izraelců…). Pro různé pravičáky na Balkáně; pro Fidesz a Orbána v Maďarsku; v minulé dekádě i pro ODS u nás.

Reaganova záchrana 

Jeho nejzásadnějším, dějiny tvořícím příspěvkem však byla záchrana Reaganova prezidentství dávno předtím, než se zrodilo. V roce 1976 bývalý guvernér Reagan v primárkách kandidoval proti prezidentu Fordovi. Prvních šest primárek prohrál a chtěl to celé zabalit. Senátor Jesse Helms mu poradil: přestaňte mluvit o důchodovém systému, jenž stejně nikdo nechápe; zaútočte na Fordovu a Kissingerovu zahraniční politiku coby slabou vůči Sovětům.

Sedmé primárky se konaly v Helmsově státě Severní Karolína a Reaganovi tam kampaň připravil Arthur Finkelstein. Reagan samotný nevěřil, že vyhraje, ze státu odletěl, chystal se oznámit konec a už nikdy nekandidovat. V Severní Karolíně však vyhrál, následně v Texasu a na většině Jihu, Západu a Středozápadu. Na sjezdu jej Ford porazil jen velice těsně, pak prezidentské volby prohrál; proto o čtyři roky později v roce 1980 Reagan nominaci získal, volby vyhrál, stal se prezidentem a mimo jiné i porazil Sovětský svaz.
Nebyli bychom svobodní, kdyby Sovětský svaz nezkolaboval. Nezkolaboval by nebýt prezidenta Reagana. A Reagan by prezidentem zvolen nebyl a ani by na něj už nekandidoval, kdyby v primárkách 1976 totálně pohořel. Nestalo se tak díky Helmsovi a Finkelsteinovi.

Vůbec ne špatná práce na původně chudého kluka z Brooklynu.

Vyšlo v LN 26.8.2017