Jednou za 11,5 roku pochválím Miloše Zemana. Před touto dobou jsem pochválil jeho příkrý, leč trefný odsudek bývalého prezidenta Palestinské autonomie Jásira Arafata. A teď to učiním znovu za jeho kritiku zvažované protitabákové směrnice Evropské unie.

Za tuto jeho kritiku se na něho snesla řada výtek. Mimo jiné:

na ČESKÉ POZICI Jan Charvát;

na levici Jiří Pehe;

za politický střed Jan Macháček.

Je však třeba říct, že v této věci má prezident Zeman principiálně pravdu. Protitabáková kampaň – antikuřácký džihád – představuje infantilizaci společnosti. Nahlíží na dospělé jako na děti a považuje je za ně. A přistupuje k nim jako k majetku státu.

Svobodná volba

Všichni víme, že kouření škodí zdraví. Všichni víme, že i nestřídmé pití alkoholu škodí zdraví, stejně jako nadměrná spotřeba cukru, soli či mamutí příjem tuků, zejména cholesterolu. Víme to všichni.

Pokud někdo dosáhne 18 let, má být považován za dospělého a svéprávného a mít možnost se rozhodnout, co bude jíst, pít, kouřit, a v jakém množství

Na nezdravé účinky kouření se upozorňuje už minimálně 30 let, ostrá kampaň se však proti němu vede 20 let. Po takové době každý ví, že kouření škodí zdraví. A neví-li to někdo, není mu pomoci. Současně je správně, že nedospělým – těm, kteří zatím nepřesáhli společenským konsensem stanovenou hranici 18 let – je nelegální prodávat cigarety, alkohol, či že nemohou volit.

Pokud však někdo dosáhne 18 let, má být nejen zákonem, ale i společností a státem považován za dospělého, svéprávného – a jako k takovému se k němu má i přistupovat. Má mít možnost nejen volit, vybírat vládu, pod kterou budeme žít všichni, ale i sám se rozhodnout, co bude jíst, pít, kouřit, a v jakém množství. To je věcí jeho osobní svobody.

Je správné mu dodat informace, že něco škodí jeho zdraví – něco více, něco méně a něco absolutně, ale poté je volba už jen na něm. Pokud je ovšem dospělým, svéprávným člověkem, a nikoli věčným dítětem, které nadosmrti potřebuje pečující a buzerující chůvu – stát.

Trapná snaha

Snaha zakázat dospělým cigarety slim či ty s příchutěmi je stejně trapná a vlezlá jako snaha regulovat objem sladkých nealko nápojů, které si můžeme – v New Yorku jen milostivě smíme – k hamburgeru koupit. Jako by existovala snaha zakazovat dospělým jídla příliš slaná, pikantní či mastná. Kouření a nadměrné pití alkoholu škodí zdraví – ale i příliš mnoho a objemných dortíků a bůčků.Budeme je balit do obalů se smrtkou?Dáme na obal sýru gorgonzola – s vysokým obsahem tuků – nějaký ošklivý obrázek rozřízlé mrtvoly z pitevny s cévami v srdci i mozku zaneřáděnými cholesterolem?Zakážeme pochoutku smažený mozeček s vajíčky míchanými na vepřovém sádle nakrásně a rovnou jen proto, že to je cholesterolová bomba?

Udělejme to, pokud chceme mít věčně infantilní společnost rozmazlených dětí neschopných za sebe a své životy převzít odpovědnost. A chceme-li mít nad nimi gigantickou paternalistickou chůvu-zrůdu v podobě státu regulujícího všechny aspekty lidského života. Státu, jenž už není omezen jen na povinnost vynucovat právo a pořádek, prosazovat spravedlnost a chránit práva a svobody, nýbrž jenž je našim pedagogicko-terapeutickým Vůdcem, kterému jsme my, nesvéprávné děti, svěřeni do jeho (snad?) benevolentní péče.

Odlišná vize společnosti

Někteří z nás však mají odlišnou vizi společnosti – dospělých, svobodných a zodpovědných lidí. A chceme-li, aby takovými byli, pak se k nim musíme i stejně chovat. Chceme-li, aby z dívky vyrostla dáma, a nikoli děvka, chovejme se k ní jako k dámě, a nikoli jako k děvce. Chceme-li, aby z mladíka vyrostl muž, a nikoli slaboch, chovejme se k němu jako k muži, a nikoli jako ke slabochovi. A chceme-li mít svéprávné občany, zajistěme, aby se k nim stát choval jako k takovým, a nikoli jako k blbečkům, kterým kvůli jejich dobru musí být pod trestem výprasku rákoskou zakázáno zapálit si mentolku.

Stát může a má poskytnout informace, co je dobré pro zdraví, ale nemá právo vzít svobodu rozhodovat o vlastním životě

Hlavní důvod je tedy politicko-filozofický: člověk není majetkem státu. Ten mu může a má poskytnout informace, co je pro něho a jeho zdraví dobré, ale nemá právo mu odebrat svobodu rozhodovat o vlastním životě.

Mnozí lidé činí stupidní a i tragické volby, ale to je úděl lidské existence. Právě tento fakt – svoboda volby – je zdrojem lidské důstojnosti a fascinujícího dramatu lidského života. Bez možnosti, schopnosti činit svobodné volby o svém osudu včetně stupidních i tragických by lidský život postrádal drama, napětí i fascinaci a byl by jen nudnou sterilní seriálovou reprízou téhož filmu o rutinním fungování bezmyšlenkových robotů. Bránit lidem činit stupidní volby o vlastních životech a osudech z nich neučiní ctnostné nebo moudré lidi, nýbrž jen věčně infantilní děti.

Tocquevillův popis

Miloš Zeman má málokdy pravdu, ale pokud ji má, je třeba to ocenit. Primárně nejde o kouření (alkohol, cukr, cholesterol…), to je jen symptom. Primárně jde o to, v jaké společnosti chceme žít a jaký typ lidských charakterů zákony země formovat.

Zda chceme společnost svobodných a odpovědných lidí, z nichž si někteří v důsledku špatných voleb zničí život, což ale patří k lidskému údělu. Upřímně řečeno, vadí mi to méně, než když špatnou volbou špatných stran v parlamentních volbách zničí životy všem. (Kdybych si měl tudíž vybrat, zda některým lidem vzít možnost volit ve volbách, anebo možnost zapálit si cigaretu, vzal bych jim tu první.)

Nebo zda chceme společnost, jak ji v roce 1840 popsal francouzský myslitel Alexis de Tocqueville:

“Nad lidmi se týčí nesmírná a protektorská moc, která si samojediná klade za úkol zajistit jejich požitky a držet ochrannou ruku nad jejich osudem. Je absolutní, detailní, přesná, prozíravá a laskavá. Podobala by se moci otcovské, kdyby jejím úkolem bylo připravovat lidi na dospělost; ale ona se naopak snaží udržet je neodvolatelně v dětství… Ochotně přispívá k jejich štěstí, ale chce být jeho jediným strůjcem a rozhodčím; pečuje o jejich bezpečnost, předvídá a zajišťuje jejich potřeby, usnadňuje jim zábavu, spravuje jejich nejdůležitější záležitosti…; kdyby je tak ještě mohla zbavit znepokojivého přemýšlení a námahy žít!
Proto je uplatňování svobodné vůle den ode dne méně potřebné a vzácnější; vláda jí ponechává stále menší prostor a pozvolna připravuje občana o všechno až po jeho vlastní osobnost…
Když tak svrchovaná moc vzala do svých silných rukou postupně všechny jednotlivce a uhnětla je podle své libosti, rozpřahuje svou náruč na celou společnost; zatahuje nad ní síť drobných, složitých, pedantických a univerzálních pravidel, z níž by nemohli uniknout ani nejoriginálnější duchové a nejstatečnější duše… Neláme ničí vůli, ale oslabuje ji, ohýbá a usměrňuje; zřídka nutí k nějaké činnosti, naopak brání lidem jednat; nic neničí, brání jen vzniknout čehokoli. Netyranizuje, ale překáží, potlačuje, dráždí, vysiluje, ohlupuje a nakonec redukuje každý národ na stádo bázlivých a snaživých dobytčat, jejichž pastýřem je vláda.”

Vyšlo na www.ceskapozice.cz