Věnováno úchvatným, úžasným, nezapomenutelným, eroticky tak neodolatelným Blistům, jež mě milují a jejichž lásku já fyzicky opětuji.

Měl jsem reputaci zlého neo-cona, leč pan premiér mě označil za docela hodného paleo-cona. A kdo jsem já, abych se svým premiérem nesouhlasil?

Proto pro tápající ve tmě nabízím tento rychlokurs – „konservativcem snadno a rychle“:

(1) Neo-cons, neboli neo-konservativci. Ti, kdo prý chtějí bombardovat různé země, a tak. Jejich levicoví kritici se nemohou shodnout na tom, zda jsou to fašisté nebo trockisté, a protože chápou (to je ale výkon!), že nelze být obojím zároveň, nakonec se raději shodnou na nálepce: sionisté.

Tak, toto je ta nejhumanističtější a nejlevicovější frakce konservatismu. Ten hard-core, který teď bude následovat, již bude stále jen horší a horší:

(2) Theo-cons, neboli náboženští konservativci. Představte si, tito lidé skutečně věří, že Joseph Ratzinger (pseudonym: B16) může mít v něčem i pravdu! (Hrůza!) Nebo dokonce věří, že i Pavel z Tarsu měl v mnohém pravdu! (Hrůza, hrůza, ten misogyn!) Nebo věří – a tady už fakt přestává legrace -, že Mojžíš se svými dvěma kamennými deskami na hoře Sinaj měl taky pravdu! (To je už asi skutečně na trestní oznámení pro podezření z fašismu!)

(3) Leo-cons, neboli konservativci, kteří studovali u mysteriosního židovsko-německo-amerického profesora Leo Strausse. Méně početná skupina než ta předchozí, leč zřejmě ještě zákeřnější. Dostáváme se do tak temných, přímo kabalistických vod, že vám o tom nesmím prozradit téměř nic (neboť tím bych porušil svou tajnou straussiánskou přísahu). Leda snad to, že Strauss měl svou esoterickou i exoterickou nauku, a smyslem obou bylo, aby levice z toho byla perplex. Nikoli náhodou, neboť vůbec první leo-con v dějinách – Moses Maimonides (RAMBAM, rabi Moše ben Maimon) – napsal (kromě jiných i) knihu „Návod pro ty, kdo jsou /z toho/ perplex“.

(4) Immi-cons, neboli konservativci-imigranti, konservativci cizího původu. Skety jedny hnusné, místo aby zůstali doma, odstěhují se do jiné země a tam prosazují, obvykle nadmíru úspěšně, konservatismus.

(5) Mini-cons, neboli druhá generace konservativců – prominentní to a vlivní konservativci, jejichž rodiče už taky byli prominentní a vlivní konservativci. K zešílení. Tato dědičná nákaza se šíří jako mor.

(6) Mimi-cons, neboli konservativní mimina. Naprosto nelítostný druh. Bez jakéhokoli smilování. Já kopu do oponenta, když stojí na nohách, ale nekopu už do něj, když leží na zemi. Můj dvouletý syn Norbert Roman však kope i do člověka ležícího na zemi (nejčastěji do mě).

Těmto patří budoucnost. Drazí levicoví oponenti, naše děti budou vládnout vašim dětem, protože vy děti nemáte anebo jich máte málo, zatímco my děti máme a máme jich hodně (hlavně theo-coni mezi námi). Proto celkem logicky, našich dětí bude více než vašich dětí a tudíž v demokracii, v níž vládne většina, naše děti budou vládnout vašim dětem. (Hmmm, já se tu demokracii snad nakonec naučím i milovat!) Buďte tudíž na nás hodní a hýčkejte si nás, neboť podle toho, jak my nyní vychováme své děti, budou vaše děti v budoucnu trpět či netrpět. Zatím je vychováváme tak, že za politický vzor je jim dáván Ronald Reagan, ale pokud nás moc rozzlobíte, těmi politickými vzory, k nimž můžeme naše děti vést, se velice snadno mohou stát i Čingischán, nebo Atila, vůdce Hunů.

(7) Paleo-cons, konečně paleo-cons. Ona prefix paleo- je jako ve slově paleolit, což znamená starší dobu kamennou. Paleo-konservativci jsou prostě konservativci ze starší doby kamenné.

Premiér Nečas prokázal svůj rozhled, když mě označil za paleo-konservativce, neboť má samozřejmě pravdu. Jak to? Takto:

Když nás levice chce uzemnit, myslí si, že je vtipné, když řekne, že naše názory jsou z 19. století. Ve skutečnosti jsou totiž minimálně o sto let starší – ze století 18. století 19. – to byli Karl Marx a Arthur Gobineau – fujtajbl, jenž my nechceme. Avšak 18. století – to byli Charles Montesquieu, Edmund Burke a James Madison – všechno konstitucionalisté, k nimž se my hlásíme.

Někdy nás někteří – hlavně ti, kdo při potratech chrochtají blahem – posílají do středověku. To je už přesnější. Ale ve skutečnosti nikoli přesné úplně. Kořeny našich postojů jsou totiž přece ještě o několik dalších století starší. Našim postojem je chránit hodnoty Západní civilizace – a kořeny Západní civilizace vězí ve starověku: jsou to kořen židovský, řecký, římský a křesťanský.

Jednou z nejfundamentálnějších hodnot západní civilizace (ano, jsme fundamentalisté) je přesvědčení, že „lidský život je hoden ochrany již před narozením“, jak věcně konstatuje i Ústava ČR (konkrétně Článek 6 Listiny práv a svobod, kdybyste to náhodou měli problém najít). Jistě, žijeme v nedokonalém světě, a proto potraty tady jsou a budou. Co však přitom vůbec není nutné, je nad tím chrochtat blahem, jak činí např. jistý „sexuolog“, který samozřejmě nepatří do žádného středověku, ani starověku, ani novověku, neboť prostě nepatří do civilizace žádné, neb jest to barbar.

Inu, starověk! Leč Petr Nečas dovedl naši analýzu k brilantnímu konci: nikoli starověk, nýbrž už paleolit, starší doba kamenná, toť to, odkud v posledku pocházíme my, paleo-konservativci.

Ano, má pravdu: protože ve starší době kamenné byli, žili neandrtálci, dva jejich kmeny. Konservativní (paleo-konservativní) neandrtálci a pokrokoví (progresivní) neandrtálci. Jak se lišili?

Konservativní neandrtálec uvažoval takto: „Tady jsem našel krásnou fialovou bobuli, o které nic nevím. O tamté červené bobuli vím, že když ji sním, bude mi chutnat a nic se mi nestane, neotráví mě. O této fialové bobuli to nevím, proto ji jíst nebudu.“

Pokrokový neandrtálec však uvažoval takto: „Tady jsem našel spícího tygra. Když můj velice pokrokový bratranec – ten, který stál na samotné špici pokroku – před týdnem nalezl jiného spícího tygra, zatahal ho za vousy, tygrovi se to vůbec nelíbilo, a já teď již nemám živého bratrance. Co když se ale tomuto spícímu tygrovi zatahání za vousy líbit bude? Zkusím to a uvidím.“

Zkusil to a viděl.

Takže to naše poučení z paleolitu je jasné: různé levicové módní vlny přicházejí a odcházejí, každá z nich je však pomíjivá a nakonec zahyne na úbytě, zatímco konservatismus bude žít dál. Když už každý z dnešních levicových názorů bude minulostí, konservatismus bude stále přítomen. V tomto smyslu je věčný.

Nikita Chruščov to řekl přesně: „Pohřbíme vás!“ Až na to, že nikoli vy nás, nýbrž my vás.