Étosem Nové levice bylo zbavit západní společnosti morálních a tradičních norem. A to se jí (částečně) povedlo. Když však lidé začali jednat tak, jak Nová levice chtěla – tedy „osvobozeně” od norem – přestalo se jí to líbit.
Shoda na pojetí lidských práv a jejich prosazování skrze „politickou korektnost“ končí. V Německu musel odstoupit po výrocích na adresu imigrantů centrální bankéř Thillo Sarrazin, třebaže měl podporu veřejnosti. V Česku demonstrují aktivisté proti poradci premiéra Romanu Jochovi, který princip politické korektnosti zpochybňuje. HN přispívají do debaty na toto téma sérií komentářů. Začínáme textem Romana Jocha.
Začalo to v 60. letech – v jedné z nejdestruktivnějších dekád v dějinách lidstva. Tehdy Nová levice nahradila levici starou. A esencí Nové levice byla krutá obžaloba západní civilizace coby obzvláště nespravedlivé, vykořisťující, rasistické, kolonialistické, imperialistické, moralizující a pokrytecké.
Étosem Nové levice bylo zbavit západní společnosti morálních a tradičních norem. A to se jí (částečně) povedlo. Když však lidé začali jednat tak, jak Nová levice chtěla – tedy „osvobozeně“ od norem – přestalo se jí to líbit. A proto přišla s dalším „dárkem“ – kodexy svazujícími lidské jednání, mluvení, myšlení, známými jako „politická korektnost“.
Aby bylo jasno: v každé společnosti někde kontrola nad člověkem, jeho vášněmi a choutkami, musí být.
Buď uvnitř, nebo vně. Čím více je jí uvnitř člověka – v důsledku internalizovaných norem – tím méně jí může být vně, v podobě pravomocí státu. A čím je jich méně uvnitř – v podobě sebeovládání – tím více je jich (dříve nebo později) vně, v extrémním případě v podobě policejního státu. Toto levice nikdy nechápala: mezi morálkou a svobodou (chápanou jako omezení státní moci) je přímá úměra: je-li více té první, pak stát může být malý, čímž je nakonec více i té druhé.
Takže náš, pravicový, model je tento: jsou určité věci, je jich relativně málo, které jsou ze zákona zakázané a trestné (vraždy, krádeže, násilnost atd.). Pak je spousta věcí, které zakázány nejsou, tudíž jsou legální, ale zároveň ve společnosti panuje silné přesvědčení, že „to slušný člověk nedělá“. A pak jsou věci, těch je nejvíc, které jsou povoleny a žádné morální stigma na nich nelpí.
Nové levici se ale v 60. letech nelíbila ta kategorie druhá. Proto z ní sňala mravní stigma. Ale zanedlouho se jí nelíbilo, jak lidé jednají „osvobozeně“ (od morálky) – a proto začala požadovat rozšíření té sféry první, sféry státních zákazů a příkazů. Následek? Společnost se stala nejen méně mravní, ale i méně svobodnou.
Můžeme to ukázat na spoustě příkladů, ale postačí jeden, nejintimněji spojen s dekádou 60. let: sexuální revoluce. Pryč s moralistními normami, v polovině 70. let se to již víceméně povedlo, muži začali se ženami jednat „svobodně“ – a ženám (feministkám) se to vůbec nelíbilo! Tak přišly ony kodexy vymezující tzv. sexuální harašení a de facto omezující spontánní lidské vztahy. Chcete-li jít dnes na rande, vezměte si s sebou raději právníka. To je „politická korektnost“: ať už jde o téma jakékoli – sex, rasu, pohlaví, islám, imigranty, menšiny atd. –, svazuje svobodu diskuse, ničí svobodu myšlení a v posledku ohrožuje svobodu společnosti, neboť dusí společenskou konverzaci o tom, co je legitimní a prozíravá politika pro danou společnost v dané době a na daném místě.
Inu, za ono „osvobození“ v 60. letech 20. století jsme zaplatili strašnou cenu. Z naší svobody. Ale jak říkal Abraham Lincoln: „Vždy můžete zblbnout někoho, někdy můžete zblbnout všechny, ale naštěstí nelze, aby vždy byli zblbnutí všichni.“ Politruci politické korektnosti to přehnali, a tudíž její moc nad Západem, nad námi a nad naším myšlením končí. Naštěstí a konečně.
Vyšlo v Hospodářských novinách 14.9.2010
K uvolnění mravů a konvencí po II. světové válce by došlo i bez Nové levice, ta byla jen odrazem nálady ve společnosti. Všechno k tomu spělo, muzika, literatura, filozofie atd. Vźdyť anarchisté existovali již v 19. stol., ale nikdo je nebral vážně. Jiště, Nová levice tento aspekt náležitě uchopila a využila. To však nic nemění na tom, že tzv. politická korektnost je obludná a niční veřejnou debatu samotnou. Stejně tak ničemná je snaha státu, resp. Bruselu regulovat velikost prken a okurek a popírá nejen všechny kategorie právního státu, ale i selského rozumu.
Tam se podívám tak jednou za měsíc nebo dva. Ale upoutal mě tento neplacený text o Nové levici: “Vážený čtenáři! Představ si, že jsi přišel do knihovny obyčejné britské školy někde v Devonshire či jinde, vzal jsi z police učebnici anglické historie, nalistoval stránku věnovanou revoluci 17. století a přečetl sis o vůdci parlamentní strany Oliveru Cromwellovi něco jako toto:
?Oliver Cromwell, generál a lord protektor Anglie, Skotska a Irska, je znám tím, že byl jedním z nejkrvavějších diktátorů v britské historii. V době jeho totalitní vlády byla nemilosrdně potlačována lidská práva a svobody, probíhaly masové čistky podle nábožensko-konfesních kritérií. Cromwell rozpoutal krvavou občanskou válku, v jejímž důsledku zemřelo více než 100,000 lidí, neošklivila se mu korupce a podplácení (Skotové vydali k nim uprchlého zákonného krále Charlese I za velký úplatek, který od lorda protektora dostali). V důsledku nelidských represí rozpoutaných diktátorem proti royalistické straně bylo mnoho Angličanů popraveno a uvrženo do vězení, a několika málo přeživším se podařilo utéct za hranice. Jedním z výsledných protidemokratických Cromwellových činů bylo rozehnání parlamentu v r. 1653 a nastolení vojenské diktatury, kdy bylo království rozděleno do 11 vojenských okruhů. Po Cromwellově smrti, stejně jako v mnoha dalších totalitních státech, byla moc předána jeho synovi Richardovi.?
Co si asi o lordu protektorovi Oliveru Cromwellovi po přečtení takového textu pomyslíme? Minimálně se pozastavíme nad faktem, že památník tyranovi a katanovi stojí v centru Londýna ve Westminsteru. Lze ještě zorganizovat protestní mítink a dožadovat se svržení sochy, svolat vědeckou konferenci, na které spousta historiků a politiků vynese odsuzující verdikt nad temnou cromwellovskou epochou, no a ve finále nějaký svobodomyslný člověk s demokratickým smýšlením zažádá o soudní zákaz jakýchkoliv vzpomínek na diktátora, který prolil potoky krve.” Je to tak začalo to v 60. letech 20. století.
Po zkušenostech s komunistickým režimem si, alespoň myslím, velmi ceníme našich svobod, a to více než někteří (západo)evropané, jež nepoznali komunismus/socialismus. Ze stejného důvodu nás však předčívají morálně?
I greenpeace má někde sponsora. Atak na morálku je více útokem na její nositele. Ti stojí dosud v cestě širší manipulaci pro vytyčené zájmy.(nemusí být zlé). Příkladem česká veřejno (ne domy, ne toalety, ale) právní media. V čase computerizace lze vyhodnotit minutu za minutou. Stačí spojit do jedné věty (papež a ….), stačí gramatické chyby, archaismy, stačí zmatená terminologie, jakoby na R1 neměli nejen slovník, ale ani rozum. Mechanismů je více. Úmyslně nezmiňuji instituci, těch je konečně řada a některé (islámské) dosud institucionalizovány nejsou. Snažím se obrátit pozornost na transgenerační zkušenost, která díky většímu počtu přispívajících, než jsou jen aktuálně živoucí, více splňuje nároky na “hlas lidu,hlas boží”. Velké skupiny i dnes třeba ve fotbale mají instinkt, který experti třeba na fotbal postrádají. Megaskupinové procesy nejsou jen zdivočelý dav sebeušlapující, ale i v izolaci obtížně dostupný rozvoj poznání. To lžimesiášům nesporně překáží, oni mají svou vizi, obvykle nějaké osobní nebo rodinné nedořešené trauma. Řešení oklikou přes problémy mas je přirozené, potíž se tak dostává do vědomí. Vidět ji rovnou, bez projekce na druhé, by bylo destruktivní, tak pěkně pomalu přes filosofie ismy a hnutí. Intimní zvyky i morálka s nimi spojená mají svůj pohyb. Jinak v machometánské vsi, kde jde denně o přežití nebo plechovku vody, jinak v Paříži, kde mají vody celou řeku. Ještě rodina mé prababičky potřebovala člena, který zůstane čestně svobodným a postará se o rodiče tzv.”doslouží jim”. Byla to čestná pozice a i důvod o jinou intimní kulturu, než ve vymírajícím současném česku.Podobně učitelka byla svobodná, zdravotní sestra, zdravotní bratr. Vzájemná kontrola těsného sousedství vylučovala zbytečné poklesky v oblasti cti. Dnes sestra krom péče o nemocné stihne i péči o celou svou rodinu včetně seniorů,dovolí si na ni pacient, vrátí to manželovi a naopak.Podle toho to tak vypadá. Otrokář věznící oběti doma, je oprávněným středem zájmu, ale až když se otroctví provalí. Do té doby si může žít jako drákula. Inu pokrok jako kávovinouvá náhražka, instant omáčka, kompenzace ale neřešení zatuhnutí a sklerotizace života. Jet na koni je mi pořád příjemnější, než v posledním modelu, zkuste si sami.
Psal jsem tu o “jistém zvrhlém moderním proudu”. A hle: http://www.prolife.cz/?a=71&id=1268 Jací byli před pár lety ti nemastní neslavní čeští lidovci, že hlasovali proti registrovanému partnerství! A teď to slyšíme od nástupců apoštolů zřejmě po dohodě s hostem. Není to proud? tento pohyb za pár let? Cejchovat za to jakousi Novou levici je nesmysl. To je proud, daleko hlubší, staletí trvající, mocný proud.
K tématu politické korektnosti (PC) bych přidal ještě jeden téměř prorocký citát Abe Lincolna: America will never be destroyed from the outside but if we falter and lose our freedom it will be because we destroyed ourselves (Amerika nebude nikdy zničena z vnějšku, ale zaváháme-li a ztratíme-li naši svobodu, pak to bude protože jsme se zničili sami.) Podle různých čtenářský příspěvků mám dojem, že vidět věci ve správném kontextu, složit správnou mozaiku dění v tomto světě asi vyžaduje časově náročné studium, na které prostě lidé nemají čas, ani metodu. Asi bych začal u Stvoření – u Big Bangu, a zajímal se o přírodní zíkony jejichž nerespektování je pro lidstvo vždy tragické. Pomohlo by to i k volbě politické orientace.
je tématem článku A.Ruščáka http://www.nekorektne.com/2010/09/spolecnost-zakaz-zakazu-v-mire-vetsi.html . Srovnává přístup k neřestem jako alkohol či drogy v Polsku (restriktivní) a v Nizozemí (liberální). Jako účinnější vidí nizozemský přistup – tvrdé restrikce až za skutky poškozující druhé, zatímco přemíra represí přispívá ke ztrátě osobní odpovědnosti. V tom se s R.Jochem shodne, ale liší se v popisovaném zdroji represe – ultrakonzervatizmus místo levice. Ruščák ale nebere v úvahu polskou poválečnou historii, kde vládla komunistická levice, a další možné vlivy.
Mně se to jeví jako umělá konstrukce. Je v tom jistě hodně pravdy, ale démonizovat – vinit za vše – Novou levici 60. let neobstojí. Byla tady 1. válka, byla tady genocida Arménu, byl tady bolševismus, byl tady jemu rovný nacismus, je tu megagenocida vybíjení ještě nenarozených. A už před nimi – byla tu Velká francouzská, byla tu Velká americká (jíž byl pan Lincoln poslušen). Mně to připadá jako vinit pana Obamu za vše dnes americké špatné; v jistých kruzích se to velmi nosí. Nebo tady u nás vinit pana Kocába za vše dmes u nás špatné. Příčina je jiná a co jsem vyjmenoval jsou její jen následky. A k nalezení té příčiny není zase třeba sestupovat až do nejzazších hlubin řka, že za tím je padlá lidská přirozenost, ba ďábel. Je třeba hledat uprostřed. To poslední dvojí je vždycky špatné, to všechno předchozí být nemuselo a nemusí. A tu příčinu nenajde, kdo rekuruje zrovna třeba k Lincolnovi.
Krátce a jasně, Nová levice je jen drobná zauzlina jistého zvrhlého moderního pokrokového proudu.