Premiér Paroubek na Nový rok zdůrazňoval, že „antikomunismus není zárukou demokracie“. To je pravda. Není to však pravda celá. Její druhou polovinou je: „komunismus je zárukou tyranie.“
Mnozí velcí antikomunisté 20. století byli demokraté: Churchill, Truman, Adenauer, De Gaulle, Thatcherová, Reagan. A zároveň mnozí antikomunisté demokraty nebyli: Franco, Pinochet. Paroubkův výrok je tudíž pravdivý. Je to ale pravda, jež je vyslovena s lichým záměrem: malou pravdou zastínit pravdu větší.Kdyby někdo řekl „antinacismus či antifašismus nejsou žádnou zárukou demokracie“, měl by pravdu, neboť velkým antinacistou a antifašistou – alespoň po 22. červnu 1941, když už ne předtím – byl Josif Stalin, nejmasovější vrah, který kdy po Evropě chodil; a druhý nejmasovějších vrah v dějinách lidstva (ta „čest“ patří jeho dobrému soudruhu, Maovi v Číně). Faktem je, že jedním z největších antinacistů byl tyran neméně horší než Hitler; znamená to ale, že antinacismus je v nějakém ohledu mravně pochybný a nacismus naopak mravně obhajitelný? Ani náhodou, neboť nacismus je čisté zlo, a tudíž antinacismus je v principu správný, i když někteří antinacisté byli nemenšími vrahy, než nacisté. Těmi antinacisty, kteří byli těmi nemenšími vrahy než nacisté, byli komunisté.
Komunismus byl stejné zlo jako nacismus a proto antikomunismus je v principu správný, i když někteří antikomunisté žádnými demokraty nebyli.
Povědomí a mravní ekvivalenci nacismu a komunismu je zásadní pro možnost konsensu mezi demokratickou levicí a demokratickou pravicí, jenž je předpokladem ústavní demokracie. Jsou-li nacismus a komunismus vnímány jako dva totalitarismy – jako dva bratři v rámci jedné totalitní rodiny – demokratická levice a demokratická pravice se mohou domluvit a ústavní, demokratický právní stát je možný.
Malér nastává, když demokratická levice naruší – či začne narušovat – tento antitotalitní princip. Začne-li být přesvědčena, že nalevo od ní už nejsou žádní nepřátelé (ani komunisté); že jediní nepřátelé jsou na pravici, pak konsensus mezi demokratickou levicí a demokratickou pravicí, nezbytný pro udržení ústavní demokracie, se začne vytrácet. Co nastoupí pak? Ta či ona forma nedemokratického režimu.
Pro málokoho na pravici – a pro nikoho na demokratické pravici – není Francův či Pinochetův režim preferencí č. 1. Dokonce ani preferencí č. 2. Pokud však demokratická levice začala komunisty považovat pro sebe za menšího nepřítele než demokratickou pravici – či dokonce za své spojence proti demokratické pravici – pak nejedni lidé z demokratické pravice si řekli: raději pravicový autoritativní režim, než totalitní komunismus. Franco a Pinochet nejsou první ani druhou volbou, ale Franco má být preferován před Stalinem (či jeho místním komisařem) a Pinochet má být preferován před Castrem. Franco ani Pinochet nespadli z jasného nebe: jejich vzpoury nebyly vůči ústavním, demokratickým republikám, v nichž existoval antitotalitní konsensus mezi demokratickou levicí a demokratickou pravicí; jejich vzpoury se uskutečnily proti republikám, v nichž demokratická levice nepovažovala totalitní komunisty za žádné zlo, naopak je považovala za dobro, začala s nimi intenzivně spolupracovat, dostávat se do jejich vleku a po jejich vlivem komunizovat sebe i zemi.
Analogicky: neměl by být autoritativní levicový režim – kdyby takový byl – tisíckrát preferován před totalitním nacismem? Myslím, že ano: jakýkoli autoritativní režim je lepší než režim totalitní.
Pokud je antitotalitní konsensus mezi demokratickou levicí a demokratickou pravicí zachován, nejenže nehrozí režim totalitní, ale ani režim autoritativní není nezbytný. Naopak, ústavní demokracie je stabilní a pevná. Dnes nikdo na demokratické pravici tento konsensus nechce opustit. Je to však naše demokratická levice, která může podlehnout pokušení jej zpochybnit. Nezná snad premiér Paroubek historii 20. století? Neuvědomuje si, o čem mluví, když hanobí antikomunismus a legitimizuje komunismus?
http://www.antikomunismus.estranky.cz/
Vážený pane Piškulo,
ve svém příspěvku (jako reakce na obsahovou a věcnou stránku uvedeného článku p. Jocha) tvrdíte, že: “Teze, že komunismus je rovný nacismu je tezí neúplnou a tak neudržitelnou.” V čem je konkrétně tezí neúplnou a proč neudržitelnou. A otázka nakonec, Vy jste zažil komunismis?
obhajca ktory obhajuje kozeneho a obhajoval Pinocheta je profesionalny advokat…. to nema co robit s jeho presvedcenim…a ta uzasna spojitost od klausa k hitlerovi je naozaj bezduchy umely konstrukt…
a dojmy typu pre pravicu su autoritativne rezimy pritazlive nemaju nic spolocne s clankom…
je pravda ze objektivne vacsie zlo je nacizmus ako komunizmus a komnizmus ako pseudofasizmus…
Jenom mi nějak nesedí podpora pravice demokracii, když vyhrávají pravicové strany a podpora diktátorů a všelijakých junt všude ve světě. Vzpomínám, když pan Zahradil (ODS), dnes europoslanec, říkal, že pohled na generála Franca (z boží vůle vůdce Španělska) bude jednou přehodnocen. Tehdy jsem si uvědomil, že slabost pravice pro vládu pevné ruky (law&order v Polsku, Berlusconi v Itálii) je silná a často přerůstá pro mně přijatelné meze.
Franco se chtěl připojit k zemím osy a podporovat “čiré zlo” páně Jocha a jen neakceptovatelné požadavky materiálního rázu vedly k tomu, že dohoda mezi ním a Hitlerem nebyla dosažena. Na pohřeb mu šel Pinochet – další oblíbenec moderní pravice, kterého u soudu hájil stejný člověk, který se dnes stará o Viktora Koženého – naději ranného českého kapitalismu prezidenta Klause. Škoda, že byl pan Zahradil roku 1975 příliš mladý, jinak by se asi taky šel rozloučit s vůdcem. Kdyby Pinochet zabil jednoho člověka, byl by pro pravici sprostý vrah, ale když jich nechal “zmizet” tisíce, je hrdinou boje proti levici. Nechápu.
De duobus malis, minus elige. Zkrátka se mi zdá, že pravicový diktátoři jsou pro pravici víc než jen ta lepší z možností fašizmus-komunizmus. I v nich je kus autoritáře toužícího po absolutní moci a možnosti zatočit se svými protivníky.
O slepotě na levé oko jsem nepsal, protože s komunismem a podobnými ideologiemi jsem nekompatibilní.
Pane Piškulo,
odlišoval bych demokratický socialismus (který sice nemám rád, ale uznávám, že není totalitní, za což jsem vděčný) od komunismu, který vždy a všude totalitní byl. Nikdy nikde komunismus nebyl “demokratickou” silou; byl silou, která rétoricky kritizovala neřády, ale za účelem nikoli jejich nápravy, nýbrž nastolení neřádu mnohem horšího a krvavějšího. Vždy a všude. NSDAP byla taky “parlamentí stranou” a Claus Schenk von Stauffenberg byl taky armádním důstojníkem – nechcete ale říci, že se proto neměl pokusit zkolit tu škodnou, Hitlera; že ne? Je mi líto: komunisté ve Španělsku 30. let byli stalinisté a komunisté v Chile 70. let byli castristé. Brežněva a Maa milovali.
S pozdravem,
RJ
Pane Horský,
dojmy jsou dojmy a skutečnost je skutečnost a to první nemusí být identické s tím druhým. Všichni velcí duchové jsou čas od času nepochopeni; to jste nevěděl?
Zdraví,
RJ
Pane Joch, váš výše uvedený článek má logickou strukturu v pořádku, ovšem ta obsahová, věcná stránka… . Nacismus je čístě záležitost Německa první půle 20. století. Socialismus, či komunismus našel odezvu v mnoha desítkách zemích od pol. 19. století až do dneška. Socialismus (a různé “zdomácnělé” verze komunismu) byly v mnoha zemích demokratickou silou (bez ohledu na svůj záměr zneužít demokracii jako pracovní ´prostor pro nástup komunismu) vzhledem k neschopnosti,či míře korupce režimu “demokratického”. Hrubě zjednodušujete a současně srovnáváte páté s devátým trvrdíte-li, že Pinochet a Franco jsou výsledkem s sblížování demokratické levice s antidemokratickým elementem – komunisty, kteří neměli se Stalinem ani Maem nic společného. Navíc byli parlamentní stranou, kdežto Franco a Pinochet byli armádní důstojníci, atd. atd. Teze, že komunismus je rovný nacismu je tezí neúplnou a tak neudržitelnou.
Pane Jochu,
nicméně se nemohu zbavit, čistě subjektivního dojmu-který ovšem zdaleka nesdílím zdaleka jen já sám- že právě Vy byste rád zastával roli toho “komunistobijce”( přičemž označení komunista by bylo velmi, velmi široké…)…a varování které levici myslíte? snad ne Čssd se svou liberální a prokapitalistickou politikou?
Pane Horský,
neumíte číst? Celý článek je varováním levici, aby lidé jako Franco či Pinochet nemuseli být.
RJ
Pane Jochu, Vám evidentně “lidé” jako Franco a Pinochet učarovali, že? No, je vidět, že nemáte příslušné vzdělání v danném oboru, ať už se pasujete do role politologa či bůh ví čeho jiného….