Komentáře k příspěvku: Otto von Habsburg, RIP

Od: Ctibor O. Zizka

Ctibor O. Zizka — Mon, 11 Jul 2011 10:29:31 +0000

A teď se tedy bude náš nikdy nekorunovaný císař a král vracet ve smutečním konduktu :

11.7. , 10 :00 requiem v kostele Theatinů,
http://www.theatinerkirche.de/

12.7.-13.7. bazilika v Mariazell, 13.7. 14:00 requiem,
http://www.basilika-mariazell.at/

14.7.-15.7. kostel Kapucínů ve Vídni,
http://www.kapuziner.org/oprov/niederlassungen/wien/index.php?navid=44

16.7. , 15:00 requiem ve Svatoštěpánském dómu, přenos ostatků Otty a Reginy do Kapucínské krypty, http://www.kaisergruft.at/

17.7. uložení urny se srdcem zemřelého v benediktinském opatství Pannonhalma,
http://bences.hu/de

17.7. Budapest, requiem.

Otto von Habsburg hinterlässt sieben Kinder, 22 Enkelkinder und zwei Urenkel.
Chef des Hauses Habsburg ist sein ältester Sohn Karl Habsburg-Lothringen, der in Österreich lebt.

R.I.P.

Od: michal

michal — Sat, 09 Jul 2011 23:19:17 +0000

Co Prešpurk? Nebyli království? Nekorunována tam Marie Terezie?Nebo jsou pořád jen Felvidég?

Od: michal

michal — Thu, 07 Jul 2011 19:04:52 +0000

Přirozeně rekviem i v Budapešti, další den. Kde je Praha? (Stará Boleslav ano, v čas pohřbu)

Od: Pavel Michal

Pavel Michal — Tue, 05 Jul 2011 20:36:03 +0000

Vlídně, poctivě, tvrdě. O jeho slova se dalo opřít .Až tlumočník váhal být doslovným. V Brandejse o manévrech historických jednotek, hravost vítal. Stál snad půl hodiny jako svíčka. S chůzí už měl potíž, ale celodenní program! Asi habsburské lovecké geny? Disciplina k sobě, druzí budou následovat. Tak měřítko i v pracovitosti, opět jako JCKV Franz Josef do posledního dechu. Naštěstí linie tím nekončí, Karel v pořadí habsburském II má už i syna, Zvonimíra. Jistě jako páže půjde podobně jako v případě smrti babičky samotnatně pevně ve své službě třeba dítěte. Pokud slzy dovolí, můžeme pochopit, proč předkové zůstali přísaze a cti věrní, i když se nevítězilo, i když spíše ztráta než kořist. Pozdravit i protivníka vítěze, s hlavou vztyčenou, kdyby šel kolem. Ne rekonstrukce, život jde dál, ale identita, zakořenění, rozhodnost i soucit. Ne náhodou za vlády jeho otce spolupracovalo 51 milionů a říše počítána mezi 10 nejvýznamnějších. Tak pochopitelné i dnešní zklamání lidu, náš syndrom “místodržitelství” očekávájící zodpovědnost a pomoc od druhých, než od sebe sama. Tak i bolest nad dnešním feudálním chováním reprezentací, zatímco opovrhovaní jim v pokleslostech nesahali ani po kolena. Už výše zdanění! Ale to naše volba a spravedlivé odpykání chyb, truchlení dobrou příležitostí.Konečně i ta smuteční Vídeň nebude marná, Praha není všechno, jsou i veselejší města.