Jan Juchelka

Mluvíme o filosofickém (tj. rozumovém) průkazu, takže argumentace Biblí či jakýmkoli (nárokem na ) zjevení(m) je nepatřičná a nesprávná. Ale abych – před oním filosofickým průkazem, jenž nastíním -, znal míru Vašeho (ne)pochopení, mám kontrolní otázku: lze, anebo nelze jednoznačně říci, že životní dráha matky rodiny je mravně obdivuhodnější než životní dráha prostitutky?

Na bod a) nereaguju, mravní obdiv je někde úplně jinde, ten si člověk získá za čin, ne za sexuální orientaci. Ovšem b)… proč by provšechnonasvětě neměl být stejně hodnotný? Co je to za paušální odsudek? Tady by mě to “filosofické prokázání” fakt zajímalo.

A abych Vám ušetřil práci, rovnou předem odmítnu 2 oblíbené argumenty na toto téma: 1) bible (nejsem věřící); 2) nemožnost reprodukce (smysl života NEMUSÍ být v tom mít děti, to nelze nikomu nadiktovat).

A jsem fakt zvědavej, co se dozvím…
R.

Mimochodem, ta strana pedofilů v Nizozemí žádá uzákonit povolený sexuální styk od 12-ti let. Víte kolik je povolený věk pro sexuální styk na území Vatikánu? Také 12 let Samozřejmě, jižnější národy bývaly vyspělejší dříve, ostatně tento zákon patrně přetrvává z minulosti.

Aby bylo jasno, nepodporuji žaloby (dnes už neaktuální) na Šarona. Myslím, že se pravděpodobně dopustil věcí, které byly zcela mimo koncepci „spravedlivé války“ a že by se před soudem mohl zodpovídat, nicméně to by se dávno dříve než on musela před soudem zodpovídat většina afrických i blízkovýchodních (i jiných) státníků, takže odmítám jejich přeskočení a účelové vrhání se na Šarona.
(jistě, Belgie by si mohla zahrát na „spravedlivou“ a podat žaloby na 300 státníků ze 120 zemí, ale to asi opravdu neudělá )

S množením. Jenže právě ty trendy se trochu mění už dnes. Např. porodnost na většině islámského světa dosti rychle klesá, konkrétně v Iránu, Indonésii výrazně, následovány Egyptem, Bangladéšem (Bangl – 6,4 dítěte na pl. matku v r.1970, 3 děti na pl. matku 2005), atd., apod. Dlouhodobě se vysoká porodnost bude pravděpodobně držet v několika arabských šejchátech, Afganistánu, několika zemí subsaharské Afriky (včetně křesťanské Etiopie) a buddhistického Laosu s Bhútánem. (ano, to nic nemění na tom, že v letech 2000-2050 se globálně počet muslimů téměř zdvojnásobí)
Z rozdílů v porodnosti v rámci USA není také jednoduché vyvodit dlouhodobou tendenci, krom toho, ty rozdíly nejsou tak dramatické. Ani s tou Eurábií to není vůbec tak horké, když se dostanete ke skutečné statistice a seriozním odhadům do let 2050-2070 (ale ty moc nikoho nezajímají, příliš složitá spleť čísel než aby někdo politicky využil…) Ale budiž, také není to hlavní a nijak tím nepopírám různá rizika vývoje (pro odmítnutí politiky jednostranného ústupu proti radikálnímu islámu nepotřebuji podporu vymýšlet si apokalyptické scénáře s bezprostředním dopadem, stačí vzrůstající nebezpečí)

Ano, zrušení Mozartovy opery se hrubě nelíbí a sám bych k němu nesvolil. Ale, ke zbabělosti, ono to tak lehké není. Jisté, dost možná se zbabělý a „ultrakorektní“ ředitel bojí o vlastní život (anebo jen negativní reklamy) ale možná že také ne. Problém je v tom, že spíš než on, nebo dotyčný herec, by odnesl někdo náhodný na kom by si nějaký fanatik vylil zlost (třeba někde v Africe). A chápete, že tohle vědomí, že kvůli mému (byť správnému) chování někdo nevinný někde zemře, může dělat leckomu vrásky. A to i kdyby nakonec svolil k tomu, že se opera hrát přes tohle riziko bude. Protože kdyby mu to vrásky vůbec nedělalo, pak silně zavání oním slavným: „Mnozí z vás zemřou. Jsem ochoten tuto oběť přinést“.
A mimochodem, žít s těmito vráskami je pak někdy i mnohem statečnější než se vrhat do první linie palby.

Váš názor uvedený v posledním odstavci je v pěkném souladu s oficiálním stanoviskem RKC (což si mnozí „odpůrci hříchu“ jaksi neuvědomují), neb církev se nedomnívá, že hříšnost v nějakém pojetí je nepřekonatelnou překážkou výkonu úřadu. Ostatně, to by to nemohl dělat nikdo, neboť „nikdo není dobrý“, že. Ale i konvenčně chápáno, Hitler byl do roku 1933 velmi mravný v těch obvyklých farizejských pojmech a i Stalin byl pěkný asketa, oba na rozdíl od Churchilla s Rooseveltem.
Snaha dostat nahoru pouze „skvělé lidi bez hříchu“ prosazovaná náboženskými extremisty v družné jednotě se sekulárními zastánci světlých zítřků rasy či třídy vede dost často k tomu, že tito pak hřeší jen v těch „opravdu podružných věcech“, jako třeba úmyslné zabití milion lidí, apod…
Ten soulad jde tak daleko, že jen nechcete aby to prosazoval jako obdivovanou normu a nechal v soukromí; nebo kariéru dokonce postavil na „pozitivní diskriminaci“ (to už je soulad i obecně s liber. politikou). No budiž.
Ale já ale neřekl, že bude tvrdit, že – a) mravně obdivuhodný, anebo b) stejně hodnotný jako heterosexuální způsob života, ale bude říkat (ne každému na potkání, ale na dotaz novinářů, opozice, atd.), že podle něj a) není hříšný, b) že mohou vychovat opuštěné děti lépe než dětský domov; a to už filozoficky (a ne věroučně) budete vyvracet těžko i v rámci svého světonázoru.

A teď opačně, Butigglione. Takže ano, jako odpověd na vaši otázku, skutečně si řada lidí myslí, že považovat homosexuální styk za principiálně hříšný je ohavnost a proto Butigglioneho nepodpoří. To se vám jistě líbit nemusí, ale je to fakt. A nejsou to jen zlí ateisté.
Vy ale v té argumentaci postupujete špatně. Vy místo abyste pouze dokazoval, že tyto normy, včetně hříšnosti homosexuality, jsou objektivně pravdivé (a to zrovna není lehké, z „přirozeného rozumu“, kdyby to bylo tak zjevné, jak se vy občas tváříte, tak by to dávno zastával celý svět, např. o platnosti Pythagorovi věty v rámci euklidovské geometrie se spor nevede napříč kulturami a dějinami), tak jim vlastně vytýkáte, že uvnitř těchto svých názorů postupují logicky naprosto konzistentně.
Naopak, bylo by velmi nelogické, aby člověk, který věří, že homosexuální styk hříšný není, volil Butigglioneho. Takže v tom je vaše argumentace mylná, protože vy to podáváte tak, že je to od nich pěkná sviňárna, že nepodpoří názory, které považují za ohavné.
Oni ani nemusejí být proti křesťanství či judaismu (jak sám víte, část kř. a židů si tohle nemyslí – a teď nemyslím ty laické, ale náboženské) Oni jsou proti jeho určité interpretaci, a i v rámci této, dle nich špatné, interpretace jen některé body považují za hanebné natolik, že ho volit do té funkce proto nebudou.
(nehledě tedy na to, že obdivovatel tělesné lásky dvou mužů by se jen držel další větve evropské tradice a to té pocházející z antického Řecka, a obdivovatel(ka) tělesné lásky dvou žen zase není ani v rozporu se SZ, neb tam je: „Muž s mužem“, o ženě s ženou tam není vůbec nic, čehož si mnozí rabíni dobře všimli )

Vzhledem k nedostatku času asi už nebudu stíhat reagovat (i tohle je zatraceně dlouhé:)), ale snad jsem alespoň částečně vyjasnil.

Zajisté máte pravdu, že pacifista může být statečný, ale já jsem přesvědčen, že resignace západoevropského politického establishmentu na principy svobody slova a projevu ve věci kritiky islámu, Mohamada a koránu je zbabělostí, ničim jiným. Kritika všech ostatních náboženství je totiž přípustná, v případě křesťanství dokonce vítaná, neboť jejich vyznavači se neuchylují k násilí. Jen kritika islámu je považována za nemístnou – proč asi? Berlínská opera zruší Mozartovu operu, v níž jsou useklé hlavy Buddhy, Krista a Mohamada? Že by proto, že nechtějí urážet křesťany? Anebo proto, že se obávají násilných reakcí buddhistů? Anebo je v tom ještě něco jiného – a co asi?

Velice dobře víte, že pravda není otázkou počtů; že neplatí, že koho je víc, ten má pravdu. A víte dobře, že já jsem to nikdy netvrdil. Vámi zmiňovaný článek byl jiný: on polemizoval s levicovým názorem, že chudí lidé, kteří nevolí své údajné eknomické zájmy (rozuměj vyvlastnění bohatých), ale volí podle svých mravních hodnot, se chovají neracionálně. Já jsem ukázal, že to tak být nemusí. A poukázal jsem na jeden paradox – pokud současné demografické trendy budou pokračovat – zajisté se mohou změnit, ale zatím nevidíme důvod, proč by se měly změnit – liberální subpopulace se budou zmenšovat a nelibéralní subpopulace zvětšovat. Co je na tom empirickém postřehu nesprávného nebo nepřesného?

Souhlasíte, že má definice pravého libaralismu byla správnám, že ano? A nyní: takový člověk má mít svobodu své mínění vyslovovat, nebýt za to kriminalizován, ale to neznamená, že se mu musí dostat i veřejného uznání anebo veřejné funkce. Pokud si někdo myslí, že černosi jsou méněcenní než bělosi, nebo bělosi méněcenní než černosi, nebo Češi méněcenní než Moravané, já nepatřím k těm, kdo by ho chtěl za vyjádření toho mínění kriminalizovat. Ale vždy bych byl proti tomu, aby ten dotyčný byl poslancem, senátorem či ústavním činitelem mé země. Některá přesvědčení, i když tolerována, nemají bý veřejně oceňována. A ta zásadní otázka v případě causy Buttiglione byla tato: je ortodoxní křesťanské a židovské mravní přesvědčení natolik hanebné, že jeho nositel nemá být veřejně oceněn politickým postem? To mi připadá vzhledem k tradici a podstatě naši civilizace jako absurdní a perversní.

Otevřený obdivovatel a propagátor homosexuálního způsobu života – byl by v r. 1900 nebo 1850 Senátem USA schválen za ministra? Rozhodně ne. A bylo to tak správně, anebo špatně? Já řeknu názor svůj: rozhodně nepovažuji homosexualitu za tak diskvalifikující, jako zastávání názoru komunistického anebo nacistického. Pokud je někdo homosexuálem, může být vynikajícím ministrem a já bych neměl žádný problém s tím, aby byl a) ministr b) homosexuál. Pokud však ale ten politik by celou svou kariéru založil nikoli na tom, že je dobrým odborníkem na obranu nebo finance, ale na tom, že je homosexuál, a proto má být volen a oceněn, pak bych neviděl jediný důvod jej volit či podporovat. Kdyby navíc říkal, že homosexuální způsob života je a) mravně obdivuhodný, anebo b) stejně hodnotný jako heterosexuální způsob života, jsem přesvědčen, že se filosoficky prokazatelně mílí a tudíž je to pozitivní důvod jej nepodporovat. Jinými slovy, problémem – z politického hlediska.- podle mě není homosexualita, ale otázka, zda je soukromou věcí, anebo suverénním zdrojem identity politika a jeho hlavní agendou.

Co se týče „umnožení nepřítele“, viz konec článku zde: http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=851 a ještě několika článků,má jít zřejmě o nadsázku, nicméně vyznívá ve stylu, že –koho je víc, ten má i pravdu–, což je v naprostém protikladu k tomu, co se snažíte obvykle sdělit. Navíc pak vyznívá, že neokonzervativní křesťani se chovají racionálněji než sekulární Evropané, rychleji se množí, no a animističtí Afričané a islámští Arabové se chovají úplně nejracionálněji, protože se množí nejrychleji. Teď vůbec nevytýkám metodické chyby jako automatické protahování momentálních trendů daleko do budoucnosti, atd. (hluboce věřící rodiny měly vždy více dětí než ty mělce věřící, tak odkud se vzala ta sekulární většina?, bez zahrnutí dalších faktorů je nevysvětlitelné mysterium), ale to je teď vedlejší. Upřímně řečeno, křesťanství se v Římské říši také nerozšířilo hlavně rychlejším množením.
Co když si ateističtí, komunističtí nebo jiní fanatici vyrobí v r.2040(než demograficky implodují jak píšete) umělé dělohy a začnou se množit po miliardách ve velelíhních? Anebo nasadí armády androidů? Ted si dělám legraci a nadsázku já, ale vyznění je takové, že odvozovat z momentálně vyšší porodnosti voličů republikánů definitivní vítězství v budoucnosti je legračně zjednodušené a odvozovat z toho dokonce objektivní pravdivost jejich názorů je už jen legrační.
Předpokládám, že tohle také nevyvozujete, ale lze tak lehce závěr těchto článků pochopit.

Aby bylo jasno, já neobviňuji speciálně jen Vás, vadí mi tenhle slovník u pravice i levice, a používá ho bohužel řada lidí, připadá mi, že mnoho z nich má pocit, že když okoření argumenty nějakým jadrným výrazem, zjednodušenou nadsázkou, apokalyptickým závěrem (neuděláte-li to a to, zemřeme strašnou smrtí) atd., tak to bude lepší. Mně to tak nepřipadá.

Co se týče ještě mé starší poznámky, nalezl jsem při hledání článek právě o Butigglionem, z něhož vyjímám:
http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=717
Co jiného je pravý liberalismus, než přesvědčení, že pokud člověk respektuje právo na život, svobodu a majetek kohokoli jiného, smí zastávat a vyslovovat jakékoli mínění, přesvědčení a postoje, i kdyby někdo jiný s nimi nesouhlasil, pohrdal jimi, či považoval je za odporné?

A opakuji, opravdu věříte, že by v roce 1850 (ale klidně i 1900) většina amerického senátu potvrdila ministrem člověka, který by zastával veřejně názor, že homosexuálním páry by se neměli jednak za své chování nijak stydět a že by jim měli být klidně svěřovány děti k adopci? Já ne.
Ačkoliv by do písmene splňoval vámi uvedenou definici.

Pokud jde o proporci, proč se v Americe pak tedy divíte radikálitě antibushovských komentářům? Prostě jsou u moci neocons, tak se burcuje pro proporce.
Ostatně Chavézův výrok na Bushe: „Smrdí to tu sírou…byl zde ďábel“ jen vtipně vyjadřuje jeho latinský temperament, ne? Tak proč se ti Gringové tak hned začali urážet?

Jinak s Vašimi odpovědmi Ranimu nemám problém, jen vidím v podstatě podobnou kritiku.
Záměrné zabíjení nevinných, no když si v mnoha svatých textech přečtete, že nevinný není přece nikdo a pěkně si to vytrhnete z kontextu, že.
Mluvíte o záměrném zabíjení nevinných, ale problém je, že protistrana si většinou nemyslí, že zabíjí nevinné. Ano, můžete říct, že má pokřivené svědomí, pokřiveně chápe pravdu, a debata se posune do roviny diskuze o objektivní realitě, o poznání pravdy, atd. Ale takhle by byl zásadní omyl se domnívat, že oni si myslí, že záměrně zabíjejí nevinné.
A vtip v diskuzi o spravedlivé válce je v tom, že jsem to nakonec já, kdo vyslovuje ten soud – „Jde o spravedlivou válkuJ – a já mohu mít pokřivené svědomí a myslet si to špatně.
Ostatně vy jste katolík a věříte, že válka v Iráku je spravedlivá, ovšem Vatikán váš názor nesdílí, pravda v těchto otázkách mu žádná neomylnost nepřísluší, ale přesto se nad tím kluci z magistera asi důkladně zamýšleli, včetně dvou papežů, a ačkoliv mohu úplně klidně s těmi nebo oněmi názory nesouhlasit, úplní blbci to nejsou (a asi je neoznačíte za partu „zbabělců a sráčů“)
Např. ono –„ nesmí způsobit větší zlo než je to, kterému chtějí zabránit „ je příklad toho, co je u Iráku sporné (spor o tom, že Sadám byl hajzl a diktátor s Vámi nevedou ani ti zbabělí evropští socialisté) a Vatikán tohle dost možná celkem oprávněně tušil.
Ohánět se tím, že jsme si to nemysleli, že jsme to tak nechtěli, nestačí. Pokud si někdo opravdu nepromyslí i mírovou situaci, co udělat poté (a tohle Američané neudělali), tak nevede spravedlivou válku. Záměr nestačí.
Ostatně jako křesťan byste měl mít na paměti, že tradiční základ výkladu tzv. ďáblova pádu není ten, že by chtěl zabíjet nevinné, šířit hrůzu, atd, ale že chtěl mít soud nad tím, co je správné.
A ad – od komunistů nečekám nic dobrého – nic v reálném světě není podle křesťanského učení dokonale zlé – tady pořád tlačíte jakýsi kombinovaný manicheismus s jeho střetem „s princem zuřivosti“ (ovšem bojový a akční, proto píši kombinovaný)

Není místo ani čas k detailním rozborům, Vaši teze, že při konání spravedlnosti tyto činy nejsou zlé, nebudu zpochybňovat, ale lze snadno zpochybnit, že dopředné konání spravedlnosti, např. zabíjení těch, co by mohli činit zlo (a dosud žádné neudělali), je oprávněné. Tenhle precrime nemá rozhodně v křesťanské nauce žádné, ani sebemenší, oprávnění. Ve skutečnosti silně tíhne, aniž si to možná uvědomujete, k sociálnímu darwinismu (který mimochodem stojí v ostrém a zásadním protikladu k darwinismu v biologii) a k „pozitivní eugenice“.

to přece nebyl Tractatus Ethico-Philosophicus, co jsem napsal, nýbrž nekrolog! Jak už jsem uvedl, byl to poslední hold hrdé a statečné ženě! Ten článek byl o jejích názorech, ne o těch mých! A uvědomte si, prosím, ona byla Italka, s italským temperamentem a s italskou rétorickou nadsázkou! Nemůžete brát vše doslova a vážně!

Zajisté jsem mohl na Orianě kritizovat spoustu věcí (mít za milence socialistu, tak špatný vkus…), ale nekrolog prostě není vhodnou formou pro to: “Nihil nisi malum de isto culo mortuo “, jak říkáme my, staří Římané…

Podívejte, jde o proporci, o mravní rovnováhu: kdyby Evropa byla plná válečných štváčů hodlajících vyhladit všechny musulmany a saracény, včetně starců, žen a dětí, nabádal bych k umírněnosti, milosrdenství a slitování. Ale rovnováha je vychýlena v opačný extrém, Evropa je skutečně plna různých zbabělců a, ano, sráčů; kteří praktikují nemravný appeasement nehorázných požadavků některých moslimů, totiž že o islámu, o tom, zda je to pravé náboženství, zda je spravedlivé a rozumné, zda je náboženstvím míru, se nesmí vést žádná diskuse, žádná polemika a veřejně se nesmí vyslovit žádná pochybnost, neboť jinak zabijeme další jeptišku, dalšího režiséra a prostě všechny… V této otázce a v tomto morálně-politickém rozpoložení Evropy stála Oriana na té správné straně: na straně svobody, včetně svobody slova, myšlení a náboženské svobody.

V Marseille jsem byl, ale nijak extra se mi tam nelíbilo: příliš mnoho Francouzů…

ad 1) souhlas bez výhrad;

ad 2) souhlas s výhradou, že poslední věta je hodně teoretická a v podstatě nadbytečná – pozůstalým po těch nevinných to asi nevysvětlíte, a celkově mi to – promiňte – zavání takovými těmi “přehmaty” v 50. letech… prostě jednoznačné a záměrné zvěrstvo nelze okecat, a to ani vznešeným cílem;

ad 3) no jo, ale v praxi to fakt takhle ideálně nefunguje: v Iráku (zejména ve 2. válce) docházelo k zasažení čistě civilních cílů mnohem častěji (omlouvalo se to selháním zpravodajských služeb, ale to si snad CIA se svým rozpočtem má ohlídat, ne?) a co se Libanonu týče, mám v Bejrútu dost známých, abych věděl, že ostřelování probíhalo cca s přesností na 500 m, což je v husté zástavbě v podstatě totéž, jako by tam armáda pálila naslepo…

I tak jste se ale přece jen dostal hodně daleko od svého tónu v článku o OF, tj. od výkřiků o musulmanech, saracénech a sráčích a od adorace výroků typu: “Co se mě týče, válka je a válka bude. Do posledního dechu!” Za tu změnu jsem rád, z toho článku jsem měl pocit, že pomalu odjíždíte do Marseille…