Oriana Fallaci, RIP

26.9.2006
Roman Joch

Každý Zoon Politikon dříve či později zažije to, čemu říkám „moment Vichy“.


Jste katolický monarchista ve Francii v 30. letech 20. století. Pohrdáte levicí a parlamentem, jenž jest jen žvanírnou; nesete nelibě útisk Církve a zákaz jejího školství. Domníváte se, že monarchie lépe odpovídá tradicím, historii a hrdosti Francie, než zkorumpovaná republika.


Pak přijde léto 1940. Ke svému úžasu zjišťujete, že mnozí vaši dosavadní konzervativní přátelé, místo aby bojovali proti tomu neo-pohanskému barbarství, jsou kolem maršála Pétaina ve Vichy a s nacismem kolaborují. Vy víte, že Francie, která se mu poddá, ztratí svého ducha, svou hrdost a svou čest, a jako taková bude mrtvá. A mnozí socialisté, jako např. prefekt Jean Moulin, pro které jste doposud měl jen pohrdání, to – na rozdíl od mnohých vašich dosavadních přátel – vidí. Jsou v odboji, jsou jeho hrdiny, jsou vašimi spolubojovníky. Stále nesouhlasíte s jejich názory, ale vážíte si jich. Nebo z druhé strany: jste francouzský socialista. Věříte v ideály „svoboda, rovnost, bratrství“; pravici považujete za reakcionáře, Církev za tmáře. Přijde léto 1940. A někteří vaši dosavadní soudruzi – jako např. bývalý premiér Pierre Laval – ve Vichy kolaborují s nacisty. Své socialistické židovské soudruhy – své bývalé přátele – vydávají Gestapu. Najednou vidíte, že někteří aristokratičtí katoličtí monarchisté se zvednutou hlavou sestupují do mučíren Gestapa. Nikoli jako katani; jako ti, kdo tam budou mučeni. Obdivujete jejich odvahu. Odvahu lidí, kteří se bojí Boha, ale již nikoho jiného, žádného člověka, natož toho rakouského frajtra se štětkou pod nosem. Nesouhlasíte s nimi nadále politicky, ale vážíte si je za to, že jsou v odboji, a za jejich odvahu. Je to nejen de Gaulle v Londýně, ale i mnozí další v Résistence (byli to např. aristokratičtí monarchisté, kteří v Alžíru odzbrojili vichistické jednotky a předali město Američanům).


V Orianě Fallaci jsme mnozí lidé z pravice zažili svůj „moment Vichy“. Po 11. září 2001 bych byl v zákopech či na barikádě raději s ní, bývalou levicovou (lépe řečeno, liberální) novinářkou 60., 70. a 80. let, než s novodobými „Vichy konzervativci“ či „Vichy libertariány“.


Svým naturelem byla z rodu velkých žen-bojovnic. Novodobá Boaedicea nebo Zenobia. Narodila se v létě 1929 v rodině odpůrce Mussoliniho ve Florencii. Jako čtrnáctiletá se stala členkou demokratické, protifašistické partizánské skupiny. Proslula však až po válce jako novinářka a válečná zpravodajka (Vietnam, atd.). A především, jako autorka strhujících interview s různými světovými státníky. Šáh Réza Páhláví, Indíra Gándhíová, Golda Meirová, Jásir Arafat, Henry Kissinger, ajatolláh Chomejní, plukovník Kaddáfí, šéf CIA William Colby, Teng Siao-pching, atd. Chladný, cynický Realpolitiker Henry Kissinger se jí svěřil se svou romantickou představou – respektive vymámila ji z něho – že si někdy připadá jako kovboj cválající na koni před karavanou vozů. Představte si, malý, tlustý Kissinger jako kovboj! Jak si ho pak všichni karikaturisté dobírali! On to později označil za své nejkatastrofálnější interview, jež kdy poskytl. Na interview s ajatolláhem Chomejním přišla zahalena v čádoru, neboť musela. Povedlo se jí z něho dostat, že čádor je jen pro hodné, cudné moslimské ženy. Na což reagovala tím, že si jej sundala. Naštvaný Chomejní utekl. Když interview mělo být poté obnoveno, Chomejního syn jí řekl, aby za žádných okolností před jeho otcem opět nezmiňovala slovo čádor. Co ona? Pustila nahlas pásku magnetofonu se závěrem své předchozí konverzace s Chomejním – o čádoru! Starý Chomejní se zarazil – a pak rozesmál! Je to jediný známý případ Chomejního, jak se v rozhovoru pro novináře smál. Bravo, Oriana!

Nesnášela tyrany. Nesnášela Chomejního, nesnášela Arafata, nesnášela Kaddáfího. A nesnášela ani pravicové diktátory. V 70. letech byl jejím milencem mladý řecký socialista Alexandros Panagoulis, který se v roce 1968 pokusil o atentát na řeckého pravicového diktátora, plukovníka Papadopoulose – neúspěšně. Byl zavřen do vězení, později amnestován a pak přesídlil do Florencie, kde se stal milencem Oriany. Po obnovení demokracie v Řecku v roce 1974 se stal poslancem a o dva roky později byl za doposud nevyjasněných okolností zabit při dopravní nehodě.

Oriana Fallaci v interview vytýkala řediteli CIA Williamu Colbymu, že CIA podporuje různé pravicové diktátory, od Papadopoulose po Pinocheta. Považovala za nesprávné, že tyto režimy nechaly zastřelit pár desítek či stovek komunistů – čímž se jim stalo jen to, co by oni sami udělali tisícinásobně většímu počtu lidí, kdyby se dostali k moci.

V roce 1975, po třech měsících těhotenství, samovolně potratila a pod vlivem této události napsala hodně překládaný esej Dopis nikdy nenarozenému dítěti, jenž je fiktivní úvahou matky o tom, zda má své dítě donosit, anebo potratit. Byl v té době skandální, neboť potrat zvažovala jako legitimní možnost. (To bylo tehdy příznačné názorové dělení lidí na Západě: na ty, kdo považovali zastřelení pár komunistů za skandál, ale potrat za banalitu; a na ty, kdo považujeme umělé potraty za masakr neviňátek, ale zastřelení pár komunistů v době studené války za banalitu). Její názor na potraty byl tehdy spíše liberální, ke konci života se však vyslovovala proti potratům – s jednou výjimkou: případu, kdyby ženu znásilnil bin Ládin nebo Zarkáví.

To nás přivádí k její největší kontroverzi a k hlavnímu dílu – a zápasu – posledních let jejího života; k její reakci na teroristické útoky radikálních muslimů proti západní civilizaci 11. 9. 2001 a poté. Reagovala na ně rozsáhlým esejem v Corriere della Serra „Vztek a pýcha“, jenž v roce 2002 upravila do stejnojmenné knižní podoby. Kritizuje v ní islám jako zaostalý a barbarský, neschopen svobody či demokracie. Kritizuje masivní imigraci moslimů – jež nazývá nájezdníky – do Evropy, jež se v důsledku toho stává Eurábií. A kritizuje zbabělé evropské politiky, jež tomu přihlížejí a nemají dost odvahy trvat na západních hodnotách svobody. Muslimům vzkazuje: „Válku jste chtěli, válku chcete? Dobrá. Co se mě týče, válka je a válka bude. Do posledního dechu.“ A evropským politikům dává na srozuměnou: „V momentu, kdy se vzdáte svých principů a svých hodnot… v momentu, kdy se vysmíváte těm principům a těm hodnotám, jste mrtvi, vaše kultura je mrtva, vaše civilizace je mrtva. Tečka.“

Jak na to reagoval evropský levicový politický establishment? Jak asi, dal ji k soudu a hrozil ji vězením.

Ó, pánové, jak odvážné a statečné od vás! A jak galantní! Postavit před soud a chtít zavřít do kriminálu starou ženu s rakovinou! Myslíte, že Oriana, jež se jako mladá dívka nezalekla černokošiláčů, se teď na stará kolena strachy rozetřese před musulmany a saracény? A před vámi, evropskými politickými (j)elitami, na které kdyby zaútočil hraboš polní, pak kapitulujete bez boje? Nebuďte směšní!

Své poslední roky žila v New Yorku a bojovala s rakovinou; v posledku neúspěšně. Když už ani nemohla polykat pevnou stravu, co dělala Oriana? Pila šampaňské. Tak odcházejí konzervativci z tohoto světa – buď se zbraní v ruce, anebo se skleničkou šampaňského… Inu, není nad dobrý styl…

Považovala se za „ateistku, díky Bohu“, v posledních letech života za „křesťanskou ateistku“. Obdivovala papeže Benedikta XVI. a jeho esej z roku 2004 o tom, proč Západ nenávidí sebe sama. V srpnu 2005 byla papežem přijata k soukromé audienci v jeho letním sídlu Castel Gandolfo.

Zemřela 15. září 2006 ve Florencii. Byla evropskou a západní patriotkou – v Evropě dneška, plné zbabělců a sráčů. Oriana Fallaci, requiescat in pacem.

Roman Joch, ředitel Občanského institutu


Článek vyšel v upravené podobě v časopise Euro

Příspěvků : 28 - Oriana Fallaci, RIP

  1. Ondrej Schutz : 2.10.2006 v 15.07

    peto: no ja si naozaj myslim ze jpochovsky pojate mensie zlo a spravodliva vojna je spravny koncept na rozhodovanie sa v takychto veciach…

    David od cloveka s prijmenim SVOBODA by som necakal taku imbecilnu poznamku o buducnosti.

    vilem: argumenty su to co keby si niekedy v zivote uvidel z blizka, zistil by si preco si taky prazdny:)

  2. Peter Frišo : 2.10.2006 v 10.23

    Neviem ci je smutne ze by som sa nepridal k francuzskej lavici proti Petainovi. Nie som za spolupracu s objektivnym zlom. Nespolupracoval by som so Stalinom ako to robili zapadni spojenci. Ako francuzskemu monarchistovi by mi mohlo byt naozaj skutocne jedno, ci bude vladnut cert, alebo diabol.
    V kazdom pripade by mi prislo nenormalne spajat sa s ideovymi dedicmi francuzskej revolucie, ktora si vzhladom na svoje dobove moznosti nijak nezavdala s nacistickym rezimom…

  3. David Svoboda : 1.10.2006 v 14.42

    O mrtvych jen dobre, nicmene nelze nevidet, ze Oriana Fallaci byla zaslepena nenavisti a sirila lzi o islamu (coz je mimochodem nabozenstvi budoucnosti).

  4. Vilém : 29.9.2006 v 1.04

    Pan Joch z jakéhosi d?vodu trvale tleská ka?dému, kdo zvy?uje intenzitu konfliktu a T?etím sv?tem (zdaleka nejde jen o islám), bez ohledu na stupe? primitivismu, kterým se jeho argumentace vyzna?uje.

    St?ízlivé a odpov?dné posouzení sou?asné situace nem??e nechat stranou jeden podstatný p?ípad – Turecko. Dokonce tam vládnou islámské strany, ale ani v nejmen?ím nespl?ují p?eludy o krvela?ných a vra?dících mosntrech, kterým DÁVÁ P?EDNOST pan Joch a v?ichni ?lenové ur?itého prohlnilého, vra?edného my?lenkového proudu TOTÁLNÍ VÁLKY. Celkem jedno, odkud vze?ly – Mussolini za?ínal taky jako socialista – se?li s v spolku zabijáckých zaslepenc?, kte?í odmítají vid?t jinou cestu ne? totální válku – “do posledního dechu”, abych ocitoval vychvalovanou myslitelku.Tento my?lenkový proud v uplynulých letech podstatn? ovlivnoval americkou politiku – s dalekosáhlými negativními d?sledky pro celý sv?t. Ten není tak jednoduchý jako p?edstavy malých d?tí a pros?á?k? o vyhlazení v?eho zla, p?irozen? v?ech, kdo nepat?í mezi vyhlazovatele.
    Nyní v?ak ji? vra?ední západní k?i?áci ztrácejí p?du pod nohama, politický vliv i argumenta?ní vá?nost, rychle se m?ní v patetické ?vanily, marn? zap?ísahající nadnesenými slovy své spoluob?any, aby pokra?ovali ve vra?d?ní. Rychle se p?esouvají mezi neseriózní extrémisty, ctitele stín?. ?IVOT JE JINDE.

  5. Ondrej Schutz : 28.9.2006 v 18.12

    h: Joch neobhajoval v clanku ani jediny totalitny rezim.

    Peto: podla mna je dost smutne ze by si sa v Zabozrutsku nepripojil k resistance.

  6. Rani Tolimat : 28.9.2006 v 15.17

    Pane Jochu, nesouhlasim s Vami vcelku casto, ale vzdy jsem k Vam citil urcity respekt; dnes poprve jste me hluboce zklamal. Bagatelizovat Pinochetuv rezim slovy, ze nechal zastrelit par desitek ci stovek komunistu, to bych cekal od te blondate pani z Narodni strany, pripadne od priopileho kopace v hospode 5. cenove skupiny, ale ne od cloveka, ktery si zaklada na vzdelani a kultivovanosti. Mozna by neskodilo si o te dobe neco precist, treba byste se s prekvapenim dozvedel, kdo vsechno tehdy na Pinochetuv prevrat doplatil vezenim, zmrzacenim, smrti. S komunisty to nemelo ve spouste pripadu nic spolecneho. Ale to Vy samozrejme moc dobre vite, jen se Vam to nehodi do ideologickeho kramu. Treba Hitler na vychodni fronte jiste taky postrilel dost komunistu – zacnete ho proto chvalit? Prominte, ale proti tomuhle je takovy Michael Moore, co se manipulace s fakty, demagogie a koneckoncu i lidsky odporneho cynismu tyce, docela bridil…

  7. ?aris : 27.9.2006 v 16.11

    Je?t? dodám, ?e prvotním cílem mého p?ísp?vku není ani tak vyvolat filozofickou a nábo?enskou debatu, co znamená “být ?lov?kem”, atd. (vzhledem k potrat?m) ani rozsáhlou historickou úvahu jaká politika zap?í?inila takový a makový vývoj ve 20.století. Základní úmyslem ?eho si pov?imnout, se zabývá st?ední ?ást mého p?ísp?vku (a ta bych nerad, aby se ztratila pod p?ívalem “fatální metafyzické smr?ti” :) )

  8. ?aris : 27.9.2006 v 15.21

    Pane Jochu, mohl byste t?m “levicovým vládc?m Evropy” p?iznat alespo? tolik, ?e sice pohán?jí takovéhle lidi k ve?ejnému odsouzení a p?ípadn? se je n?kdo pokou?í ?alovat, ale ?ízení a uspo?ádání ve stát? je p?esto takové, ?e se v n?m, by? ve?ejn? odsouzení a mající problémy na univerzitách a v politice, dost t??ko tito lidé odsuzují opravdu do v?zení, a k popravám u? v?bec ne. Volí, podnikají, atd.
    Nebudu te? rozebírat, pro? se tohle v?bec d?je, zda je n?co z toho správné, zda není, chci upozornit na jedno srovnání, které se zde dle mého zcela pomíjí.

    Vy preferujete ur?itou spole?nost, ?ekn?me ur?itou obdobu politického-intelektuálního klimatu jaký panoval v anglosaských zemích v 19. a za?átkem 20.století.
    Já na?rtnu pár srovnání.
    Ano dnes máme potraty, ale jednak bych byl zv?dav, jak z tzv. p?irozeného rozumu doká?ete, ?e zárodek je ?lov?k se v?emi základními právy (a ne z metafyzického výkladu s odvoláním se na nadp?irozenou autoritu katolické církve ur?it, ?e tomu tak je – pak z víry to tvrdit je budi? oprávn?né, ale z víry, ne z p?irozeného rozumu – víte sám, ?e Akvinský a dal?í z p?irozeného rozumu vyvodili n?co úpln? jiného, co se tý?e zárodk?), ale budi?. ?ekn?me, ?e je to ?patné. Ale anglosaská spole?nost 19.století m?la zase velmi nízkou citlivost k smrti dosp?lých lidí, zvlá?t? pokud ?lo o “necivilizované národy”. Ale i o vlastní lidi a jiné “k?es?anské národy”. Dnes smrt deseti Arab? p?i na?em bombardování ?adu lidí na západ? zna?n? znepokojí, tehdy smrt sta tisíc Ir? – p?ímých poddaných koruny, v?t?inu Brit? nijak neznepokojila, a desetitisíce mrtvých b?rských civilist? také ne. Cynik by ?ekl “no, n?co za n?co”. Taky to byli z v?t?iny “nevinní lidé”. Levi?áci(pozor, nekomunisté!) to oto?ili a dnes jsou tu zase potraty.
    (a je?t? pozor, ne?e?ím zda tuto citlivost nem?li ostatní spole?nosti je?t? hor?í, mnohdy ano ve v?t?in? sm?r?, ?e?ím jen srovnání t?ch dvou)

    Bu?me up?ímní, vy snad chcete tvrdit, ?e kdyby v r.1850 v USA n?kdo napsal do novin ?lánek ?i ho p?ednesl na univerzit?, ?e homosexualita je naprosto p?irozená a ?e nevidí d?vod, pro? by nemohli dva homosexuálové vychovávat dít? (a nic víc by ne?ekl), ?e by nebyl odsouzen establishmentem? ?e by nebyly halasné protesty intelektuálních kruh? i státních ?initel?? ?e by ho necht?li vyhodit z univerzity a ve?ejn? poplivat? ?e by na tom nebyl spí?e h??e ne? je dnes sou?asným evropským “establishmentem” odsuzován nap?. vá? web a institut a jemu podobné?
    A?koliv trestné to p?ímo nebylo (jako není dnes p?ímo trestné to, co zde ?e?íte v posledním odstavci ?lánku), tak by ho zkusili mnozí ?alovat nep?ímo za “ohro?ení obecné mravnosti atd., apod.” a n?kdy by i usp?li (a n?kdy ne)
    Ano, byla tam svoboda projevu, ale “vodsa? a? podsa?”, jen pokud doty?ný nezpochybnil n?které axiomy, a tím nemyslím jen axiomy, ?e nevyzýval k vra?d?ní v?t?iny politických odp?rc? a nastolení krvavé ?i totalitní diktatury. Ale i dal?í axiomy, viz vý?e, takové názory , které establishment pova?oval prost? a jednodu?e za “zcela nep?ijatelné”.

    Tak pro? si dnes st??ujte ve smyslu, ?e ve?ejné vy?tvání Buttiglioneho je n??ím p?í?erným. Buttiglioneho nikdo nepopravil ba ani nezav?el do v?zení, ba mu ani nezru?il ob?anská práva. Neud?lal nic, co by neud?lal anglosaský systém 19.století s lidmi, kte?í tehdy ?i by tehdy smí?leli stejn? jako “typický západoeropský levicový intelektuál z r.2000″.

    Já chápu, ?e podpo?íte osobn? a za správný pohled na sv?t z t?ch dvou budete pova?ovat ten americký z r.1850, ale domnívám se, ?e zakrýváte fakt, ?e protistran? se ned?je zcela ur?it? nic hor?ího ne? se d?lo protistran? v tom roce 1850.
    Kdyby se dnes zm?nil op?t pohled a 80-90% estalismentu by sdílelo va?e názory, jste si tak jistý, ?e byste (vedení ze samých Joch? :o ))) nechali na základní ?kole, gymnáziu, univerzit? a v televizi a rádiu jen tak p?sobit ?lov?ka, co by své studenty a diváky u?il, ?e adopce d?tí homosexuály je normální a ?e erotická láska mezi dv?ma mu?i/?enami je velmi dobrá a ?ádoucí? Hlasoval byste pro n?j do evropské komise?**, i kdyby byl jinak pro nízké dan? a nízkou roli státu?
    Mo?ná mi te? ?eknete, ?e ano a mo?ná to i myslíte up?ímn?, ale nezlobte se, já vám nev??ím.
    Mo?ná, ?e i vy, jako konkrétní osoba RJ opravdu ano (do hlavy vám nevidím), ale v?t?ina establishmentu podobného smý?lení ne a doty?ného by p?kn? vyvedla a zostudila za to, co u?í, p?inejmen?ím jako dnes Buttiglioneho a dal?í.

    A pí?ete, ?e politika této Evropy je sebevra?edná. S tím se dá polemizovat dv?ma zp?soby.
    Prvn?, ?e sebevra?edná není a ?e va?e vid?ní je ?áste?n? pomýlené. Druhak, ?e sebevra?edná je, ale o nic víc, ne? politika 19.století (ten skv?lý rok 1910 na který vzpomíná tolik liberálních intelektuál? a ekonom? jako na zlatou dobu), která sv?t skv?le dovedla k dv?ma sv?tovým válkám, nacismu, komunismu, atd.

    (** – technicky vzato, Butigglione kandidoval do EK a evrospký parlament mu odmítl dát d?v?ru, to je plné právo parlamentu, volená funkce p?ece není ?ádný nárok. Je mo?né kritizovat d?vody jaké je k tomu vedly a jaká kampa? se proti tomu zvedla, ale jinak se B. nestala p?ímá újma v?bec ?ádná!
    K?ik jaký se proti zvedl z druhé strany by obdobn? hyterický a ka?dopádn? budil pro cizí t?etí osobu dojem, ?e Butigglione musel být i s celou rodinou brutáln? umu?en skupinou fanatických levicových intelektuál? p?inejmen?ím alá Stalin)

  9. h : 27.9.2006 v 10.45

    Tak to je teda sila, v nekrologu jen tak mimochodem obhajovat totalitni rezimy.
    A treba by si autor mohl uvedomit, ze v zaludku mu lezici, komunisticke rezimy se opiraji o velmi podobna tvrzeni: “postrilenim par oportuniustu zabranime budoucim krizim”

  10. Peter Fri?o : 26.9.2006 v 20.37

    Ako francúzsky monarchista by som nespolupracoval ani s Vichy, ani s odbojom. Zrejme by som si ale povedal, ?e predsa len mal ten savojský gróf pravdu ;)

Napsat komentář k ?aris Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?