Opravdu “skandál” s odposlechy NSA?

10.11.2013
Roman Joch

imagesVětšina komentářů k aféře s odposlechy NSA – tedy s monitoringem komunikací státníků v zahraničí ze strany americké Národní bezpečnostní agentury, včetně spojenců, včetně dokonce německé kancléřky Angely Merkelové – zveličuje fenomény nepodstatné a nedoceňuje ty skutečně podstatné.Které jsou ty nepodstatné a které ty podstatné?

1) Normální je, když tajné služby provádějí špionáž. Nenormální by bylo, kdyby to nedělaly. Od toho země své tajné služby mají – aby získávaly informace, zpravodajství, v co možná největší míře, o zemích jiných. Včetně spojenců. Neexistuje všeobecný kodex či úzus, že vůči spojencům by se špionáž provádět neměla.

Pokud vím, jen pět zemí anglofonního světa (USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland) má dohodu, že si nebudou tajně na sebe získávat informace, ale že si je budou sdílet. U všech ostatních platí, že s jinými sdílím ty informace, které chci, a získávám na ně u nich informace tak, jak chci, jak to dovedu, a jak mi to okolnosti a prostředky dovolí. Dělají to všichni, nejen Američané, a bylo by divné, kdyby to nedělali.

2) Pokud se však tajné službě nepovede utajit informaci, že získávala informace i z telefonu státníka přátelské země, je to faux pas a mělo by dojít k omluvě na osobní úrovni. To však nic nemění na tom, že získávání informací tajnými službami je normální.

3) Dělají to služby zemí všech, ale ne všechny mají ty samé možnosti, ty samé dovednosti a ty samé prostředky. USA, Velká Británie či Francie mají lepší možnosti než např. Albánie, Makedonie nebo Bulharsko. Takže hlavním důvodem pobouření mnoha Evropanů vůči NSA a USA není to, co USA a NSA dělají, nýbrž to, že mají k tomu dokonalejší prostředky než mnohé evropské země.

Hlavním důvodem rozhořčení tedy není údajná špatnost samotného faktu, že tajné služby jiné země získávají informace, ale to, že tyto tajné služby jsou v tom úspěšnější než tajné služby vlastní země. Jinými slovy, pokrytectví a naštvanost na fakt, že platí quod licet Jovi, non licet bovi.

4) Ze zveřejněných informací či indicií není známo, že by Američané používali získané informace pro ekonomickou špionáž; tedy pro krádeže výrobních tajemství a know-how zahraničních firem ve prospěch firem vlastních; jak to například dělají Rusko a hlavně komunistická Čína.

5) Špionáž vůči spojencům, jakkoli nepříjemná, když se provalí, může mít za určitých okolností i pozitivní efekt: špionážní službě spřátelené země se může při špionáži vůči úředníkům či politikům země naši podařit odhalit to, co se naši vlastní kontrarozvědce odhalit zatím nepovedlo, tj. například zrádce či neřády v našich řadách. Následné informování naší vlády ze strany spřátelené země o tom, co se její tajné službě povedlo u nás zjistit, pak může nám, našim zájmům a naši bezpečnosti výrazně pomoci. Realisticky, spojence nemáme od toho, aby u nás neprováděli špionáž (my ji u nich taky provádíme, nebo se o to spíše snažíme), nýbrž od toho, aby nás informovali o závažných skutečnostech týkajících se našich zájmů, které zjistili.

6) Celá aféra je tudíž bouří ve sklenici vody, neboli slovy Shakespeara “mnoho povyku pro nic.” Neměla by nás však odvést od toho, co je vskutku podstatné: ona “aféra” by neměla Evropě (a Americe) pod záminkou pokryteckého “rozhořčení” překazit to, co je v zájmu obou a co je prospěšné, užitečné a žádoucí: uzavření ekonomicky oboustranně výhodné dohody o vzájemném svobodnějším obchodu.

Již od 90. let 20. století mnozí na obou březích Atlantiku navrhovali, aby byla uzavřena TAFTA – Transatlantická dohoda o svobodném obchodu. To se nestalo, ale nyní je tady realistická šance uzavřít TTIP – Transatlantické obchodní a investiční partnerství, tedy dohodu o obchodu svobodnějším než je dnes (když stále ne plně svobodném). Odstranění bariér ve vzájemném obchodu může vést k oživení a posílení ekonomiky na obou březích Atlantiku; může vést ke vzniku statisíců nových pracovních míst, což je v ekonomickém zájmu jak Evropy, tak Ameriky. Bylo by škoda, kdyby něčemu tak užitečnému zabránil pokrytecký moralismus některých.

7) V neposlední řadě, uvědomme si, proč k celé aféře došlo a proč právě teď. Pro všechny praktické účely, Edward Snowden musí být nyní považován za nástroj ruských tajných služeb. Ať už jeho původní pohnutky byly jakékoli, nyní je de facto nástrojem ruské politiky. Proto ono dávkování oněch informací – které sice nemají žádný překvapivý, netušený či zločinný obsah, jejich zveřejnění je však trapné a nepříjemné pro dotyčné vlády, konkrétně německou a americkou.

Účel zveřejnění těchto informací (ať už to dělá Snowden sám, nebo jeho jménem jeho nynější loutkovodiči) je jasný: pokusit se vrazit klín mezi Německo, v současnosti nejdůležitější evropskou zemi, a USA. Pochopitelně, rozpad spojenectví mezi (západní) Evropou a Amerikou byl cílem sovětských a později ruských snah již od dob studené války. Dosažení rozpadu a zániku transatlantického partnerství bylo a je konstantním cílem sovětské a ruské politiky. Nepřekvapuje tudíž, že ta o to usiluje i nyní, jen jinými, dalšími prostředky. Bylo by hloupostí Evropy i Ameriky, kdyby ruská politika v tomto nyní uspěla.

8) V bezpečnostních kruzích západní Evropy tato aféra nevyvolala překvapení jako taková. Velké překvapení spíše vyvolalo vyjádření amerického prezidenta, že o sledování německé kancléřky nevěděl.

Uvědomíme-li si význam, podstatu i pointu celé kauzy, začneme ji vnímat konečné v celé perspektivě a pak nám dává smysl. A můžeme pak na ni taky patřičně reagovat a činit racionální rozhodnutí v našem zájmu. Rutinní činnost tajných služeb pak nemůže ohrozit to, co je pro nás vskutku cenné podstatné: transatlantické spojenectví.

Tajné služby dělají, co dělají, ale spojenci jsou spojenci. A ve vlastním zájmu by spojenci měli zůstat.

Vyšlo na www.natoaktual.cz

Příspěvků : 2 - Opravdu “skandál” s odposlechy NSA?

  1. Klapal : 20.11.2013 v 20.23

    Žasnu, co všechno je pan Joch schopen obhajovat. Mučení a teď i všeobecné šmírování.Nejde jen o státníky, ale i o e-maily lidí z celého světa, které jsou jen tak pro jistotu kontrolovány. Když to samé dělali komunisti, když mučili lidi v kriminálech a prevenzivně otvírali dopisy, tak to byly projevy strašlivé totality. Ale když totéž dělají “Ti Dobří”, tak je vše v pořádku. V čem se pak ale liší “Ti Dobří” od “Těch Zlých”? Myslel jsem si, že “Ti Dobří”, některé věci prostě nedělají, i kdyby to mělo být v zájmu velké myšlenky. Ostatně asi málokdo je přesvědčen, že bojuje za něco špatného. Komunisté byli přesvědčení, že budují spravedlivou společnost. Íránští duchovní jsou přesvědčeni, že ta jejich džamahílije, je to co chce samotný Bůh. Ale bohulibé záměry a velké myšlenky jsou jaksi zdiskreditovány nízkými činy. Navíc pan Joch byl poradcem premiéra, jehož strana velmi brojila proti nepřípustnému zasahování policie do soukromí lidí prostřednictvím odposlechů, zvlášť když se ukazovalo, co jsou všelijací kamarádíčkové a kmotříčkové členů této povedené partaje zač. Přitom tyto odposlechy nařizoval vždy soud v souvislosti s konkkrétní trestní kauzou, byť nutno přiznat, že kontrola soudů nebyla vždy dokonalá. Najednou však panu Jochovi nedělá problém obhajovat preventivní průlomy výkonné moci jednoho státu do soukromí kohokoli bez jakéhokoli podezření na konkrétní protiprávní jednání a s mizivou kontrolou ze strany soudní moci. Překvapivý postoj konzervativního politika. Myslím si, že ani komunisti by si nedovolili takto bez uzardění přiznat něco takového. Byť i oni samozřejmě mučili a šmírovali, ale z toho, že se k tomu takto nadrzo, jak to činí konzervativec Joch, nedovolili přihlásit, lze dovozovat, že aspoň tušili, že dělají něco špatného, že u nich zcela nevymizelo elementární rozlišování dobrého a zlého, proto mě mrzí, že toto rozlišování (zvláště týká-li se něčeho takového, jako je mučení), zcela chybí u pana Jocha. Měl by se stydět.

  2. Michal : 15.11.2013 v 23.32

    U nás spíše potíž, že už trapasem s radarem jsme se odstřihli od zdrojů. Nyní máme sanitární pausu, než příroda dořeší causu zeman. Další kandidát, jak dí čerstvé prozkoumání publikánského mínění, bude ještě horší. Skoro aby člověka nagugloval formulář m.o.s.s.a.du a jeho vyplněním nabídl své služby. Beze studu, činil tak jim Jan Amos Komenský, dokonce maloval větřelcům přesnější mapu Moravy, aby na Vídeň nemuseli blátem. Jeho pozice je mi protivná, ale naučení, že vlastenec někdy věren své cti. Kdyby tu nebylo tolik komunistů za Masaříka a Peneška, mohli nám Britové také včas mnohé nabídnout.

    Základní servis dělá už sama diplomacie, ke zprávě o kolenech, jež nás na stará kolena všelijak trápí, jistě přidá i druh maziva, nejen francovku zevně. Konečně kdekdo rád exhibuje nejen svými nápady po síti, ale na fb i důkladněji.

Napsat komentář k Klapal Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?