Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se opět vyznamenala jako velmi pochybný spolek, který je schopen kvůli podpoře komunismu pošlapat lidská práva. K ničemu jinému totiž nedošlo, když tento vrcholný státní orgán českého rozhlasově-televizního světa prohlásil, že pronést větu „komunisti jsou prasata“ v rozhlasovém éteru je porušením mediálního zákona. Nebudu zde nyní řešit otázku, zda v uvedené větě, kterou Ester Kočičková pronesla v Českém rozhlase před několika týdny, šlo o urážku vepřového dobytka či komunistů. I když není pochyb o tom, že společenský prospěch vepříků je nesporný a daleko výraznější, než společenský prospěch komunistů. Nezapomínejme také, že ti první pro naše dobro umírají, zatímco ti druzí ve jménu svého domnělého dobra neváhali (a v mnoha zemích stále neváhají) vraždit.

Alarmující zprávou ovšem je, že v rozhlase nesmí zaznít kritika extremistického hnutí, kterým je komunismus. Jistě, šlo o nevybíravá a ostrá slova, navíc přirovnání ke zvířatům. Ovšem připomeňme si také, že je to jen několik týdnů, co slavil předseda německé sociální demokracie Müntefering velký úspěch se svým tvrzením o tom, že kapitalisté jsou kobylky. Kupodivu jej za toto tvrzení nikdo netrestal. Na rozdíl od české kotliny se v Německu poučili z toho, kam vede omezování svobody projevu. U nás si zřejmě představuje mediální rada lidská práva jako nástroj na ochranu radikálního extremismu.

Nejzajímavější je, jak rada své rozhodnutí vysvětluje. Ester Kočičková totiž prý svým tvrzením v rozhlase podněcovala nenávist k určité skupině obyvatelstva – komunistům. Což prý podle mediálního zákona nesmí. Nejde tedy o to, že věta byla dosti vulgární, ale o to, že si v ní paní Kočičková dovolila slovně napadnout právě komunisty a ohrozit je tak „nenávistí“. Pokud tedy budeme chtít tento princip dodržovat, nesmí v médiích zaznívat žádná ostrá kritika ničeho a nikoho. Každý negativní soud přece může podněcovat nenávist. Nesmíme tedy hanět vrahy ve věznicích, aby je náhodou někdo nezačal nenávidět. Stejně tak je samozřejmě zakázáno šířit nenávist vůči nacismu a nacistům. Jak by k tomu chudáci neonacisté přišli, že?

Tristní je, že mediální radové si neuvědomují rozdíl mezi člověkem jako takovým a rolemi, které přijímá. Již v evangeliu najdeme pokyn, podle něhož nesmíme nenávidět lidi, ale hříchy a zlo v nich. Toto pravidlo by mělo platit stále. Jestliže místopředseda mediální rady Jiří Šenkýř přirovnával soud Ester Kočičkové k nenávisti vůči Židům nebo Romům, je to směšné a tragické zároveň. Židé nebo Romové si tuto svou identitu nezvolili, ti ji mají od narození. Je přímou součástí jejich lidství a nelze je pro ní nenávidět. Komunismus však není žádnou vrozenou vlastností, ale politickým proudem, jehož nositeli jsou lidé. Věta „nesnáším komunisty“, neznamená nic jiného, než že nesnáším samotný komunismus. Ten totiž nemůže existovat abstraktně, bez svých nositelů.

Odsuzovat někoho pro jeho rasu či entický původ je rasismus, který je nepřípustný. Odsuzovat však něhoko pro jeho politický postoj je zcela přirozené, pokud se kritika týká samotného názoru, nikoli jiné identity jeho zastánce (např. toho, že je současně Němcem, Čechem či Židem). Například mohu docela dobře tvrdit, že komunisté jsou pro společnost¨, na rozdíl od vepřového dobytkaškodliví. To ostatně potvrzuje zákon o zločinech komunismu. Jsou tedy ve své roli nositelů ideje komunismu horší než prasata…

Pokud bychom chtěli zamezit šíření nenávisti vůči určitému politickému proudu, museli bychom zrušit systém konkurence politických stran, nebo alespoň zakázat zmínky o politice v médiích. Jakýkoli politický postoj totiž znamená současně vymezení se proti jinému postoji. Kupodivu takové radikální kroky nikdo nenavrhuje. Mediální radě evidentě vadí pouze kritika komunismu a komunistů. Jakékoliv jiné šíření nenávisti je přípustné.

Jsme tak svědky smutného jevu, kdy se zákony vytvářené na obranu před extremismem a totalitarismem stávají v nesprávných rukou nástrojem k podpoře těchto hnutí. Zatímco v mnoha demokratických zemích existuje pravidlo, že je možné v boji proti pravicovému nebo levicovému extremismu omezit lidská práva příznivců těchto směrů, u nás je naopak možno porušit právo na svobodu projevu pouze pokud jde o ochranu extremistů. Zřejmě je mediální rada považuje za menšinu hodnou nadstandartní péče, na rozdíl od demokratické většiny, která si podle ní asi ochranu nezaslouží.