Odboj nebyl žádný tragický omyl

15.8.2011
Roman Joch

U příležitosti úmrtí Ctirada Mašína přinášíme zamyšlení Romana Jocha nad smyslem a ospravedlněním ozbrojeného odporu proti totalitní moci.

Pro Francii válka v červnu 1940 skončila. Bylo od francouzského odboje správné, že si přál válku další či pokračování té předešlé? Přece letecké bombardování, vylodění Spojenců v Normandii, fronta procházející celou zemí, všichni ti mrtví – to bylo strašné! Zasloužili si to Francouzi? Stálo to za to?
Stálo za to polské Varšavské povstání v roce 1944? Stála za tomaďarská revoluce v roce 1956?

Říká-li ve své tirádě proti Mašínům a Paumerovi (Tragický omyl třetího odboje, MF DNES 28. 7.) Tomáš Zahradníček „A“, měl by říci taky „B“: „Ne, nic z toho předešlého nestálo za to. Nejvyšší hodnotou je biologické přežití.“ To je však stanovisko otroka.

Je to odpověď, která plně uspokojí Gottwaldy a Heydrichy a Hitlery a Staliny tohoto světa: když někdo odrazuje porobené od ozbrojeného, násilného odporu. To zajistí snadný triumf a nerušenou hrůzovládu totalitářů spolehlivě.

Lze sice biologicky přežívat jako otroci, ale je to hanebné.

Tak žijí zvířata, a když tak na základě své volby žije i člověk, snižuje se na animální úroveň. Člověk na rozdíl od zvířat má rozum, kterým je s to pochopit, co je dobro, pravda, spravedlnost.

A když to chápe, je ho nehodné, aby se vědomě smířil s nespravedlností systémově páchanou na nevinných. Naopak, autenticky lidský je protest, odpor, vzdor.

Tudíž biologické přežití není nejvyšší hodnotou. Ani vlastní, ani přežití druhých. Lidský život v jeho biologickém rozměru není cílem o sobě, ale jen prostředkem k naplňování toho, co je autenticky lidské: úsilí o spravedlnost.

Vědomé smíření se záměrně páchanou nespravedlností je neslučitelné s lidskou důstojností. Důstojný život, aby byl vskutku důstojný, musí být svobodný či o svobodu usilující.

Proto zabíjení druhých či obětování vlastního života – nikoli jako cíl sám o sobě, nýbrž jako prostředek, sice vždy bolestný, ale za určitých okolností jediný s nadějí na úspěch – za účelem obhájení či dosažení svobodné společnosti jsou morálně přípustné, ba za určitých okolností i žádoucí. Rozhodně více než biologické vegetování tváří v tvář kruté nespravedlnosti. U dvou režimů – hitlerovského nacistického a stalinského komunistického -nebylo žádných pochyb o jejich radikální nespravedlnosti; o tom, že byly vědomě a systematicky založeny na vraždění nevinných. Opor vůči těmto režimům byl oprávněný, ba mravně povinný. A argument, že v případě komunismu na rozdíl od nacismu nešlo o stav války, je nepravdivý: jednalo se válku ze strany režimu vůči lidu.

Legitimních způsobů odporu bylo víc a nemusely být jen násilné (byl to i nenásilný odpor bratří Medků a Havlů), ale vzhledem k vražednému charakteru režimu byl legitimní i násilný odpor bratří Mašínů a Milana Paumera.

Jistě, při tomto typu odporu umírají lidé – ne proto, že by byli nutně zlí nebo si to jednoznačně zasloužili – ale proto, že na daném místě a v dané situaci to nejde udělat jinak, má-li mít legitimní, tj. svobodný politický řád šanci na úspěch vůči režimu jednoznačně nelegitimnímu. A právě proto, že biologické přežití není nejvyšší hodnotou, je zabití lidí, osobně sice možná hodných, ale na daném místě a v dané situaci objektivně ve službách nelegitimního režimu, ospravedlnitelné. Proto lze otázky z úvodu zodpovědět jednoznačně a jasně, bez paralyzujícího relativismu: „Ano, stálo to za to. Vylodění v Normandii a všechny boje o Francii, bombardování amrtví, stálo to za to. Varšavské povstání, stálo za to. Maďarská revoluce, stálo to za to. A pokus Mašínů, Paumera a dalších, stálo to za to taky.“

Máme-li vůbec něčeho litovat, pak jen toho, že se k nim nepřidalo více lidí.

Vyšlo v MF Dnes 30.7.2010

Příspěvků : 29 - Odboj nebyl žádný tragický omyl

  1. AM : 27.8.2011 v 9.41

    Radek Šrámek – mně zase baví, jak úporně chtějí pravičáci z Mašínů udělat hrdiny. Jen si to srovnejme: Anthropoid – smrt říšského kancléře, nejvyššího představitele okupační moci v zemi, Mašínovci – zmrzačení strážce stohů, vražda účetního, podříznutí odzbrojeného a spoutaného venkovského esenbáka…. – copak to není jasné? Souhlasím s páterem Halíkem. Nedovolil bych si o Mašínech říct, že to jsou zločinci. Ale hrdinové???

  2. Radek Šamánek : 26.8.2011 v 9.39

    Docela mne fascinuje, jak značná část tohoto národa, zejména ta část, kterým není komunismus cizí, nepřipouští, že boj proti tyranii je spravedlivý. Argumentace o nevinnosti oběti Mašínů je prostě ve válce irrelevantní. Dle logiky soudruhů pak neměli soudruzi, ani v roce 1993 pan prezident Havel vyznamenat ani atentátníky na Heydricha. Gabčík s Kubišem přeci také stříleli a házeli granáty s cílem zabít na řidiče Heydricha Johannese Kleina, který seděl vedle Heydricha. Dle logiky komunistů naši hrdinové ze skupiny Athropoid také usilovali o život lidem, kteří jim osobně nic neudělali. Argumentace, že Mašínové nebyli ve válce , také ve vztahu k atentátníkům na Heydricha kulhá – Protektorát Čechy a Morava také nevyhlásil válku Hitlerovskému Německu. Naopak tento národ na Václavském náměstí mnohasettisícovým davem deklaroval podporu Hitlerovské říši stejně, jak poté “odvážně” podporoval vraha Gottwalda..

  3. Felix : 25.8.2011 v 10.32

    Pan autor hájí aktéry dávných činů, br. Mašíny, na obranu spravedlnosti. Ale nikde jsem neviděl, že by se postavil na obranu spravedlnosti při honu na pana Bátory. Pan Bátora je, podle vhosnosti, urážen jednak za text na Facebooku, jednak mu jsou připisovány různé nálepky od fašouna (pan Kalousek), tím to začalo, až po neonacistu (opět pan Kalousek), tím to včera zatím skončilo. Nechápu, jak se autor může zastávat střelby proti střelbě a současně mlčet k této slovní střelbě na nevinného člověka. Radši bude asi mudrovat nad osobnou pana Bátoroy, nad osobami oněch bratří však nemudruje. Radši bude popisovat nespravedlnosti tehdejších papalášů, než aby se podíval na nespravedlnosti pánů Kalouska, Schwarzenberga a dalších lovčích Radši bude politickou korektnost odsuzovat salónně a teoreticky, než aby se proti ní postavil v poli a konkrétně.

  4. AM : 24.8.2011 v 18.05

    Mimochodem tahle účelová adorace Mašínů ukázala, jak hloupý, zneužitelný a neobhajitelný celý ten Jochův koncept morálního ne-relativismu je. Vezměme jiný, tentokrát smyšlený, příklad: někdo bude strašlivě toužit po ženě bližního svého. Až tak, že ho zavraždí, aby mohl utěšit vdovu. Shodou okolností se toto uděje v totalitním režimu a onen zavražděný bude okresní funkcionář Strany. V rozporu s původním plánem ovšem kriminálka vraha dopadne. Jenže rok po odsouzení tyranský režim padne. A milý vrah z vilnosti se dle Jochovy teorie prohlásí za hrdinného odbojáře, dostane tučné odškodnění a metál k tomu… – vždyť přece zabíjel ve jménu lidskosti a proti tyranii !!!

  5. AM : 22.8.2011 v 20.43

    S tím tykáním jsem to přehnal, omlouvám se. Skrývat a chránit, jak je u katolíků obvyklé? Hahaha. Nestojím o to, aby mě někdo skrýval a chránil. Jsem svobodný. Navíc vím, jaký byl postoj Vatikánu např. za 2. světové. Děkuji, nemám zájem o náboženský stát.

  6. Felix : 22.8.2011 v 20.26

    No, zatím si netykáme, ale rád bych se Vás zeptal na víc věcí – tedy pokud jste i Žid. A po čase bychom si mohli začít i tykat, proč ne? A při případné invasi muslimů bych Vás skrýval a chránil, jak bývá u katolíků obvyklé, nevěřte sekulární propagandě. Ale k něčemu se Vám přece jen musím přiznat: Já, na rozdíl od autorů těchto stránek, v nějaké strašné muslimské nebezpečí nevěřím. Ale i tak bychom mohli být kamarádi.

  7. AM : 22.8.2011 v 18.35

    Mašínové toužili po svobodě. Všechna čest. Aby ji PRO SEBE dosáhli, zabili pár lidí, zničili něco majetku. .. Co dál nesobecky (mravně) udělali pro vyšší cíl svobody, jak píše Joch? VŮBEC NIC ! Utekli do USA a tím pro ně nesvoboda Československa přestala být zajímavá. Chovali se přesně jako otroci – zdrhnout a zapomenout. *** Felix – jsem žid, co se mnou uděláš v katolickém státě? Upálíš? Zplynuješ? Vyženeš?

  8. Felix : 22.8.2011 v 13.25

    Především: považuji za jisté, že liberální demokracie, pokud nezahyne jinak (třeba v jinou), nutně skončí v totalitě. Nasazení proti ní nesmí čekat, až se to stane. Zla působená totalitou a demokracií považuji za srovnatelná (např. zabéíjení nenarozených dříve a nyní), úsilí proti demokracii by mělo být stejně intensivní, jako proti totalitě, jen, to zdůrazňuji, jinými prostředky adekvátními zlu onoho a tohoto systému. naprosto nestačí osvěta, nestačí politická činnost. Poučit se lze od nepřítele. Všimněme si např. úsilí, s jakým se připravovala pražská homodemonstrace. Z tohto úsilí se nikdo nepoučil. To, co uskutečnila Akce D. O. S. T. bylo s úsilím homoorganizátorů nesrovnatelné. Je tady jedna okolnost tvrdá, a to je zabíjení nenarozených. Zde je třeba použít tvrdších prostředků, ovšem ne vražd potratářů, které M. K. zmiňuje, to je zase nesouměřitelné, i když jde o život za život, stejně důstojný za stejně důstojný, ale zásadní rozdíl je v okolnostech. I když tedy předmět je v boji s demokracií i s totalitou stejný, přece tu ještě nebylo řečeno nic o cíli konání. To je zcela nejasné a je potřeba to osvětlit. Proti totalitě se bojuje mnohem snadněji, protože účastníci mají jako cíl – právě demokracii. A proti demokracii se nebojuje vůbec, protože o cíli takového boje nemá představu skoro nikdo. Většina se dokonce mylně domnívá, že nic lepšího než demokracie, není. Za tohoto předpokladu jsou tyto boje směšné. Mladá Fronta otiskne cosi o panu Jaklovi, ten pláče, že nastupuje totalita (ona nastupuje, zákonitě, ale mnohe pomaleji, než se mu zdá), ale což nemá MF taky svobodu slova? Řečeno mimo: problém by mohl být v tm, že by se namítala nemravnost, ale tu namítají obě strany: potíž je v tom, že demokracie nezná morálku, její morálkou jsou soudy. Jak trvá demokracie, tak mizí morálka (současně s tím, jak nastupuje totalita). Liberalismus je s morálkou mimoběžný, nejenže s ní nemá nic společného, ale postupně ji vytlačuje až k jejímu zániku. Mohu doložit, jak si “Paroubková” a Jan Fischer představjí morálku. Vraťme se k věci. Čili hádá se pan Jakl s Mladou frontou. Ale to je nerozhodnutelné jinak, než silou: soudy. Jiné prostředky demokracie nemá: zpočátku soudy, později síla až k totalitě. Tedy sor pana Jakla by byl směšný, kdyby tu nebyl cíl. Je fakt, že ani on ani MF ten cíl neznají, nemají. Ale on tu je. Cílem není ani demokracie (proti té se právě má kvůli její zvrhlosti bjovat), ani totalita. A ten cíl existuje? Co jím je? Je jím katolický stát. To by zasluhovalo rozvedení, ale nebudu to rozvádět, stejně jako jsem prve nerozváděl prostředky boje proti demokracii. Chápe-li tedy někdo tento cíl – a takových lidí je maličko, proto je taky boj proti demokracii tak nepatrný – teprva pak se může do boje proti demokracii zapojit. Bez cíle by to bylo bláznovství. Bylo by to bezcílné hádání o (ne)svobodu slova, jako mezi pane Jaklem a MF.. Takže na otázku Michala Kretschmera v závěru jeho příspěvku je třeba odpovědět, že není dobře čekat, až taková situace nastane. To už bude pozdě – a zase by pro nějaké od někoho zaúkolované chartisty zbývalo jenom – zpět k demokracii. A pořád, bez cíle, dokola. Zlo tu je teď a ve velké míře.

  9. Michal Kretschmer : 22.8.2011 v 12.29

    Ve své glose z 15. 8. 2011 jsem jinými slovy napsal, že za předpokladu, že odpor bratří Mašínů byl ospravedlnitelný, je nebo bude (při zachování stávajícího neblahého trendu) ospravedlnitelný i odboj proti EU. Tedy šlo z hlediska logiky o implikaci (platí-li A, platí i B; neplatí-li A, nelze B ani potvrdit ani vyvrátit). V EU (a též zejména v Kanadě, USA, Austrálii) byť (zatím?) v menší míře se projevují podobné totalitní přístupy jako za komunistů: pronásledování křesťanů, nálepkování odpůrců její ideologie (srov. antisocialistické živly), kriminalizace nejen hlásání některých nesprávných ideologií (s tím souhlasím – hlavně nacismus, komunismus spíše jen na papíře), ale i projevení některých historických mínění (zejména ohledně nacismu), masové vraždění nenarozených. Kdysi tzv. kádrový strop pro nekomunisty, dnes např. útoky na p. Bátoru. V Německu pronásledování rodičů kvůli jejich postoji ke školské tzv. sexuální výchově (mimochodem povinná škola bez možnosti domácí školy je tam ustavena již od časů Hitlera a tzv. demokracie na tom nic nezměnila). Mám za to, že se svobody občanů v EU postupně oklešťují.

    O tom, že nejsem pro to, aby soukromé osoby braly spravedlnosti do svých rukou a usilovaly o násilné změny či svémocné potrestání viníků, svědčí i můj článek http://www.stjoseph.cz/g066.html, ve kterém jsem reagoval na zastřelení potratáře. Jistě, že tento nájemný vrah si smrt zasluhoval, ale měl by to být stát, kdo by ho popravil, ne onen střelec, jakkoli jeho smrt (zejména když by několik dalších lidí učinilo podobně a potratáři by se pak báli) zachránila životy mnohých nenarozených. Můj postoj tedy není střílet komunisty, potratáře či kocáby, jakkoli si někteří z nich smrt zasluhují.

    Souhlasím s Felixem, že zhoubnost komunistické totality a liberální demokracie je srovnatelné. Existuje tu i ideová podobnost, ale míra pronásledování lidí s jinými postoji byla za komunismu nepoměrně větší. To je jistě pravda, ale k určitému pronásledování a omezování svobod tu ale v těch liberálních demokracií už dochází. Moje nadhozená otázka jen naznačuje, že pokud by se to stupňovalo, mohla by nastat situace podobná, jako tomu bylo za komunismu.

    Proti liberální demokracii je třeba ovšem (dokud je čas) bojovat především osvětou: proti jejím principům samotným, sekularismu nepřátelskému křesťanstvím, nezodpovědné imigrační politice, feminismu, tzv. antidiskriminaci, homosexualismu atd. a samozřejmě také politickou činností. Některé názory se ale do hlavních médií nedostanou. Občas poslouchám zprávy České televize ? dost mi připomínají minulé komunistické časy, dobře se z nich pozná, co je dnes ?správné?. Lze čekat snahy o oklešťování svobody na internetu; politické strany údajně blízké nacismu jsou zakazovány, zatímco komunisté jsou v parlamentu.

    Otázka pak pro Felixe je, co dělat, až nebude možné šířit takové postoje jdoucí proti vládnoucí ideologii ať již pro jejich kriminalizaci nebo kvůli totálnímu ovládnutí médií liberály?

  10. Felix : 20.8.2011 v 21.02

    Ta příležitost zněla: “Bratry Mašínovy považuje za hrdiny jen 15 procent Čechů”. Proč? To není tím, že by byl boj proti komunismu málo, neefektivně popularizován. Příčinou je zase – panující lidová, liberální demokracie. Tu, ať se kdo chce snaží jak chce, Mašínové prohrávají. Autor článku si nejvýš může říct: Ale napsat jsem to musel. Nic proti tomu, ale pořád platí to, že by měl, že je třeba udělat víc. Znám jeh názor, jak “Reagan pojal do svého tábora i antikomunisty.” Sám antikomunismus naprosto neatačí. A to mě přivádí k reakci na příspěvfek pana Kretschmera, který jsem si, na rozdíl od některých ostatních, přečetl. A jemu musím odpovědět jako autorovi článku. Ano, je potřeba, musí se udělat víc. Ale co? Vlastním důvodem, proč zmiňuji komentář pana Kretschmera, je to, že abolutně nemá pravdu při ztotožňování prostředků v boji s totalitou s prostředky v boji proti liberální demokracii. Povaha obou systémuů je zásadně odlišná, i když jejich zhoubnost je srovnatelná. Proti liberálním tupcům, pane Kretschmere, nemůžete střílet. (Podotýkám, že mě samotného z této blbosti nedávno obvinil i autor člnku – bylo to kvůli jeho hlouposti? Nevím.) Přece proti Kocábovi nepůjdete se zbrtaní v ruce – už jenom proto, že by se podělal dřív, než by byl zastřelen. K boji proti totalitě je třeba použít prostředku, jichž totalita používá, zrovna tak v boji proti liberální demokracii je třeba použít prostředků, jich používá liberální demokracie; já bych nepoužíval ani waterboarding. Autor i pan Kretschmer jsou jistě dost chytří, že každý z nich okamžitě vymyslí několik sad takových postupů každá po 10 kusech. Nebudu upřesňovat, vynalézavosti se meze nekladou. Takže je dobře, že článek byl napsán, třeba kvůli jeho archivaci, ale něco by zmohlo jen to, kdyby autor začal efektivně působit proti tomu, že to je prakticky jen pro tu archivaci.

Napsat komentář k AM Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?