Od: Daniel Kopp

Daniel Kopp — Mon, 06 Jun 2011 19:12:15 +0000

A málokdy je jedna strana jednoznačně v právu.

Od: Peterson

Peterson — Thu, 02 Jun 2011 20:48:43 +0000

Nám doma v bezpečí se to velmi těžko chápe…věřím že v Afghánistánu je to úplně jiný svět. Rodině padlého vojáka nezbývá než popřát upřimnou soustrast.

Od: Michal

Michal — Thu, 02 Jun 2011 16:07:03 +0000

Zatímco americký farmářský kluk má z domova živé instinkty, podvědomý cit pro napětí ve vzduchu, čech je zabedněn v technice. Český voják se cvičí v Česku, to mu celkem jde. Co nejde, dožene svaly v posilovně. Afgánec je jiný, vychrtlý, ba slabý. Ale ostříž. Umí sledovat své pocity, je doma v beznadějných situacích. Jeho koeficient přežití bez vest a pancířů je bezpečnější. Vojáci nejsou sami “pod palbou”, podobně překvapení lidé na silnici, jen strach, ne odpor násilí.Ne energie.Ale asi i Gurkové upadají. Tím spíše úcta vděčnost a podpora. Jen absence pohřbu mrzí, pohřbívat skrze televizi je stejně náhradní a smutné, jako povinnost služba a zodpovědnost, nesvobodnému lidu cizí.

Komentáře k příspěvku: O rotmistrovi, který měl odvahu jít do první linie

Od: Daniel Kopp

Od: Peterson

Od: Michal