(Publikováno v Hospodářských novinách 25.10.2005)

Před několika dny se ředitelka odboru rodinné politiky ministerstva práce a sociálních věcí, paní Michaela Marksová-Tominová, pustila do boje proti Občanskému institutu (Rodina podle Občanského institutu, HN 21. října). Důvod? Dovolil si prezentovat podrobně zpracovanou alternativu k vládnímu konceptu rodinné politiky. Ministerstvo zřejmě nedokáže snést to, že by o záležitostech, jako je právě státní rodinná politika, mohl existovat celospolečenský dialog. Místo věcných argumentů používá paní Marksová-Tominová osobní invektivy. Skupinu, jež alternativní koncepci vypracovala, označuje za “málo početnou skupinu s extrémními fundamentalistickými názory” a jako “pádný argument” proti hodnotě prezentovaného konceptu vypichuje fakt, že jej “médiím představili tři muži”, z nichž jeden je svobodný, bezdětný a pouze pětadvacetiletý.

My, extremisté

Postoje Občanského institutu vycházejí z konzervativně-liberální názorové orientace. O extremismu lze stěží hovořit. Paní Marksová by se o tom mohla přesvědčit, kdyby nahlédla do kterékoliv publikace vydané touto institucí.

Podle paní ředitelky “ženy v těchto kruzích sice o děti doma pečují, ale veřejně se k otázkám rodiny zřejmě vyjadřovat nesmějí”. To je záměrná demagogie. Autorce je velmi dobře známo, že program Rodinné hodnoty v Občanském institutu založila Michaela Freiová, matka tří synů a babička přiměřeného počtu vnoučat, která se v médiích k otázkám postavení rodiny a ženy ve společnosti vyjadřovala nesčetněkrát a nikdo ze zlých kolegů jí to evidentně nezakazoval (navíc polovinu zaměstnanců OI tvoří ženy).

Muži nemají rodinu?

Co je špatného na tom, že se o rodinnou politiku zajímá pětadvacetiletý muž? Právě takto mladých lidí se budou státní opatření nejvíce dotýkat! Ani posměšné uvozovky u titulu analytik v souvislosti s Vojtěchem Bellingem (autorem článku Nová koncepce rodinné politiky: návrat do reálného socialismu?, HN 19. října) nejsou na místě. PhDr. Belling absolvoval několik vysokých škol a má za sebou důstojnou odbornou publikační činnost v oboru. Navíc byl vedoucím expertního týmu, který vypracoval ministerskou Národní zprávu o rodině, na kterou se Ministerstvo práce a sociálních věcí častokrát odvolává.

Paní ředitelka institutu vyčítá, že se svou představou rodinné politiky vrací do středověku. Míní snad středověkem stav, kdy rodina má právo se sama svobodně rozhodovat o tom, jak si uspořádá rozdělení rolí muže a ženy? Nebo vyšší ocenění rodičů, kteří pečují doma o děti na mateřské dovolené? A nebo vyšší daňové úlevy pro rodiny s dětmi? Právě to jsou totiž hlavní pilíře uvedené “středověké” koncepce OI. Konkrétní výhrady není zřejmě ředitelka rodinného odboru schopna přinést, a tak vše halí pouze do obecných vět o středověku.

Komu záleží na dětech

Zjevně si nedovede představit, že by rodinná politika mohla hledět nejen na zájmy rodičů, ale také dětí. Jak si jinak vysvětlit její boj za jesle, které přitom nejen většina pediatrů, ale dokonce i Ministerstvo zdravotnictví považuje za nevhodné prostředí pro děti. I Světová zdravotnická organizace vyzývá k tomu, aby děti alespoň první dva roky vyrůstaly v domácím prostředí. To ovšem nezapadá do konceptu paní ředitelky dostat všechny matky co nejdřív po porodu zpět do práce.

Navíc, podpora slučitelnosti rodiny a zaměstnání může mít i jinou formu než tu, kterou razí odbor paní Marksové-Tominové. A to podobu tzv. následné slučitelnosti: v rámci ní stát podporuje rodičovskou péči o malé děti do tří až čtyř let a současně vytváří opatření pro snadný návrat do zaměstnání.

Je-li vládní koncepce rodinné politiky, jak tvrdí paní Marksová-Tominová, otevřená, proč s takovou nenávistí smetá ze stolu jakoukoli alternativu?

.

Článek je reakcí na níže uvedený text ředitelky Odboru rodinné politiky a sociální práce a feministky M. Marksové-Tominové:

Rodina podle Občanského institutu

Dne 12. října vláda schválila Národní koncepci rodinné politiky, kterou připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Svou alternativní koncepci zároveň představila i organizace Občanský institut, která reprezentuje málo početnou skupinu s extrémními fundamentalistickými názory z pravé části politického spektra.

Pokud jsou tyto názory prezentovány v souvislosti s analýzami mezinárodní politiky, pak jsou pouhým směšným plácnutím do vody. Pokud se ale zaměřují na rodinnou politiku, potom by se většina občanů a občanek měla mít na pozoru: jestliže je vládní koncepce rodinné politiky podle autorů alternativní koncepce návratem k socialismu, pak jimi prezentované názory na rodinu jsou návratem do středověku.

Jesle jako předmět sporu

Svědčí o tom i fakt, že alternativní koncepci představili médiím tři muži – ženy v těchto kruzích sice o děti doma pečují, ale veřejně se k otázkám rodiny zřejmě vyjadřovat nesmí.

Je pozoruhodné, jak zuřivě bojují zastánci takzvané tradiční rodiny proti zařízení zvanému jesle. Svobodný bezdětný muž ve věku pětadvaceti let, jakým “analytik” Belling je, jesle s velkým pohoršením odsuzuje, neboť netuší, jaké překážky mohou člověka v životě čekat.

Sladění rodiny a profese

Převážná většina pracujících rodičů ale dobře ví, jak potřebná taková zařízení v každodenním životě jsou. A po jejich zřizování dnes volá většina starých členských zemí. Dokonce i Financial Times nedávno ve svém komentáři uvedly, že německé ženy doufají ve zlepšení této situace s nástupem Angely Merkelové, protože v současné době je v zařízeních pro celodenní péči do tří let místo jen pro jedno dítě z pěti. A tak německé ženy ve volbě mezi kariérou a dětmi volí stále častěji život bez dětí.

Přitom právě zlepšení podmínek pro slaďování rodinného a profesního života patří mezi základní pilíře rodinné politiky. Právě v těch zemích, kde je skloubení obojího možné, se rodí dětí více, zatímco v mnoha tradičních katolických zemích západní Evropy, kde jesle a školky patří k luxusním záležitostem pro bohaté rodiny, porodnost poklesla na extrémně nízkou úroveň.

Vládní Národní koncepce vznikla ze širšího zázemí, je výsledkem práce expertní skupiny odbornic a odborníků z akademické sféry, z nichž část je názorově blízká KDU-ČSL a část ČSSD. Je tedy maximálním kompromisem mezi těmito dvěma názorovými směry tak, aby oslovila co největší počet rodin v naší zemi.

Otevřený dokument

Národní koncepce je pojata jako živý dokument, který se bude každoročně aktualizovat. První verze především naznačuje směry, kterými by se měla v budoucnu rodinná politika ubírat, a logicky obsahuje v rámci konkrétních úkolů řadu analýz: pokud chceme mít skutečně systematickou rodinnou politiku, nikoli střílet od boku, musíme nejprve pečlivě zjistit, co je možné, potřebné, co si lidé nejvíce přejí a kolik které opatření bude stát.